Proč se zabývat Sýrií?

 

Proč se zabývat Sýrií?

Proč se ale má běžný Evropan zabývat Sýrií, když v Tibetu Číňané mučí a zabíjejí lidi také, ale nenápadně. V Africe neustále někdo s někým bojuje (a umírají tam statisíce lidí hlady) a přitom můžeme říci, že je to pod rozlišovací schopností běžného Evropana. Navíc islámské státy, kde dobíhá vlna Arabské revoluce, samozřejmě nepřejdou na demokracii západního typu. Proč by měly?

 

Situace v Sýrii ale poutá naši pozornost svou krutostí, režim tam měsíce bojuje těžkými zbraněmi se svými vlastními lidmi. Je to jedna z nejnechutnějších forem občanské války. I když je tady ještě další aspekt povstání proti Asadově režimu: bojují v něm také importovaní bojovníci, o nichž se předpokládá, že patří k Al Káidě a jejich cíle určitě neodpovídají západním představám o demokracii. Ani v Libyi si obě strany v brutalitě nezadaly, jak nakonec vyplývá na povrch. Bohužel opoziční bojovníci v Sýrii splývají v neidentifikovatelnou masu. Jsou to skupinky, kterým nyní zřejmě jde už jenom o přežití.

 

Podivný syrský režim

Syrský režim udržoval zemi, která si říká republika, 30 let výjimečný stav a jeho vůdce Bašara Asáda si Syřané zvolili téměř 100procentní většinou dvakrát za sebou. Už to samo o sobě je z evropského hlediska velmi podivná záležitost. Tady žádná evropská měřítka neplatí.

 

Sýrie získala nezávislost na Francii v roce 1946, načež zažila období politické nestability doprovázené několika vojenskými převraty. Od roku 1970 vládl zemi otec současného prezidenta, označovaný za despotu. V emigraci žije asi 20 milionů Syřanů.

 

Západ nejprve vnímal Bašára Asada jako naději, ale brzy se ukázalo, že jde ve stopách svého otce. Damašek podporoval palestinské ozbrojence a vzbouřence v Iráku. Asad stejně jako jeho otec zaujímá nenávistné postoje vůči Izraeli, protirežimní protesty v roce 2011 začal potlačovat střelbou. V březnu 2011 Asad rozpustil vládu. Sýrie a Izrael jsou ve válečném stavu od vzniku židovského státu v roce 1948. Od roku 1967 Izrael okupuje syrské Golanské výšiny. Velké vzpoury má za sebou Sýrie dvě - v roce 1982 obsadili členové Muslimského bratrstva na několik dní město Hamá, armáda při protiútoku velkou část města srovnala se zemí, zahynuly tisíce lidí. V roce 2004 se bouřili Kurdové na severovýchodě Sýrie, vojáci desítky protestujících zastřelili.

 

Demonstrace pro Bašára Asada - Washington | Foto Flickr.com

 

Intervenovat ano, či ne?

Část Západu (a početná syrská emigrace)vyzývá k zásahům proti diktátorovi - v Libyi to nebyl problém. Ale tady se dostáváme na tenkou půdu velmocenského boje – Rusko brání Sýrii jako svého spojence a Čína rovněž drží partu - má přece svůj Tibet - a proč ustupovat americké expanzi? Američané a západní Evropa naopak nemají důvod podporovat proíránský despotický režim Damašku. Izrael, jehož se Sýrie velmi týká, mlčí. Více se asi obává íránských balistických raket než Asada.

 

Složitost situace

Sýrie je kmenově, etnicky a nábožensky velmi komplikovaná. A během konfrontace se režim nerozpadal tak jako v Egyptě, Libyi nebo v Jemenu. Opozice je roztříštěná, nemá vůdce ani politickou strategii dalšího postupu. Prezident Asad stále ovládá stranu Baas, která kontroluje bezpečnostní složky. Kromě toho šíitský režim podporují i syrští sunnitští prominentní klerici.

 

Podle západních analytiků je ozbrojená opozice „shlukem nebezpečných, nekoordinovaných bojovníků. Tzv. Svobodná syrská armáda je spíše „několik milicí než armáda“. Otázkou je, jak by na totalitně ovládaném území mohla operovat pravidelná armáda, když se opozici nedostává výzbroje. A konečně syrská armáda disponuje 300 000 vojáky a odbojářů je několik tisíc. Karty jsou rozdány a západní intervence by musela být masivní a použít nejtěžší zbraně. Výsledkem by byl chaos a nejistá budoucnost. A Washington nyní medituje o Teheránu a ne o intervenci v Sýrii.

 

Syrští emigranti ostatně nepožadují intervenci ve stylu Iráku 2003, ale údajně pouze vytvoření bezpečnostní zóny u hranice s Tureckem, kam by mohli utíkat uprchlíci.

 

Spirituální aspekty konfliktů

Za prvé, každá válečná konfrontace je sice důsledek karmy příslušného skupiny obyvatelstva či národa, nicméně činy bojujících působí negativně na kolektivní vědomí lidstva kdekoliv na planetě. Už proto je důležité se pokud možno válkám vyhýbat nebo je alespoň tlumit, resp. pomáhat trpícím nevinným obětem válek. V Sýrii hovoří už dlouho jen zbraně a bojuje se o islámskou (!) formu svobody. Evropa by měla respektovat jinou kulturu, čili nechat muslimy, ať si svou evoluci řídí po svém a sami. Jejich způsob uvažování je pro západního člověka hodně nepochopitelný. Ale na druhé straně by se Evropané měli řídit svou humanitární tradicí pomoci bližnímu v nouzi. To je asi to jediné, co je nyní správné pro Syřany udělat – poskytnout trpícím humanitární pomoc.

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

K zamyšlení   Ze zahraničí   Američané   Evropa   Sýrie