Úmluva o chemických zbraních

 

Úmluva o chemických zbraních

Úmluva o chemických zbraních, celým názvem Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení, je mezinárodní smlouva, kterou se státy zavazují nevyvíjet, nevyrábět, nehromadit, nepřechovávat a nepřevádět chemické zbraně, jakož i nečinit vojenské přípravy k jejich využití a nenapomáhat nikomu k uvedeným činnostem, nevyzývat ani nepodněcovat k nim.

 

Celý její text tak, jak ho přijala Česká republika v průběhu 90. let, najdete na webu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

 

 

Úmluva navazuje na závazky přijaté už roku 1925 Ženevským protokolem a dále zakazuje používání chemických zbraní. Dohoda je spravována Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW).

 

Česká republika zahájila ratifikační proces v roce 1993 a dokončila jej o 4 roky později. Rok 1993 ovšem nesouvisí s rozpadem Československa a tedy nutností podepsat dohodu znovu. Úmluva se v tomto období teprve zrodila.

 

Počátky Úmluvy sahají do konce 60. let. Definitivně však byla předložena Valnému shromáždění OSN v září 1992. Od počátku roku 1993 pak začalo podepisování Úmluvy členskými státy OSN a také nutný ratifikační proces, který by dnes musel projít jako každá mezinárodní smlouva celým parlamentem i podpisem prezidenta.

 

Izrael neratifikoval

Do dnešních dní podepsalo Úmluvu 190 států a nepodepsaly čtyři: Angola, KLDR, Egypt. a Jižní Súdán. Poslední podepsala Sýrie po údajnému použití chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Původně plánovaný vojenský úder se vyměnil za slib postupného předání chemických zbraní. A podepsání úmluvy. K tomu došlo 14. září 2013. Podpis nabyl platnosti 14. října téhož roku.

 

Kromě 4 států, které dohodu nepodepsaly, jsou zde také dva, které sice podpis připojily, ale nikdy úmluvu neratifikovaly. Jedná se o Myanmar (Barma) a Izrael.

 

Právě na Izrael je dlouhodobě vyvíjen nátlak, aby dohodu ratifikoval. Nedávné dění okolo Sýrie tento tlak ještě zvýšilo. K ratifikaci úmluvy vyzval v polovině září Írán. Zatím ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by Izrael výzvy uposlechl. Nadále tedy zůstává v platnosti jeho postoj, že „ducha úmluvy ctí, ale nechce podepsat její vymahatelnost“.

 

Obecně se předpokládá, že Izrael v minulosti chemické zbraně vyráběl, ale v současné době již pouze udržuje jejich nespecifikované množství a také jistou „auru tajemství okolo nich“ za účelem odstrašení nepřátel v regionu. Přesto se však například v roce 1997 objevily informace, že Izrael chtěl zavraždit šéfa Hamasu Khaleda Meshala pomoci levofentanylu.

 

V roce 1992 se v Amsterdamu zřítilo izraelské nákladní letadlo Boeing 747 společnosti El Al. Při nehodě zemřelo 43 lidí, z toho 39 na zemi. Původně se uvádělo, že letadlo přepravovalo pouze ovoce, počítačové komponenty a parfémy. Teprve šest let po nehodě vyšlo najevo, že nákladem bylo rovněž 190 litrů dimetyl metylfosfonátu, který je součástí druhé přílohy úmluvy (viz níže) a používá se při výrobě sarinu. Oficiálně měla být látka využita pro testování filtrů sloužících k ochraně proti chemickým zbraním. Je pravdou, že množství látky by k výrobě sarinu nestačilo. Otázkou přesto zůstává, kolik ho měl Izrael už dříve (nebo později).

 

Místo dopadu izraelského letadla v Amsterdamu.

 

Tisíce tun látek v Rusku a USA

Přestože likvidace chemických zbraní již měla být dokončena, v některých zemích se tak dosud nestalo. Největší zásoby mají Rusko a USA, které zatím zničily 57 a 90%. S dokončením likvidace chemických zbraní se v těchto zemích počítá kolem roku 2020. Velké množství přiznaných zbraní se také vyskytuje v politicky a bezpečnostně nestabilních zemích jako Libye nebo Irák. Je veřejným tajemstvím, že právě do Iráku dodávaly chemické zbraně v 80. letech USA. Saddám Husajn je pak neváhal použít ve válce proti Íránu a Kurdům.

 

USA i Rusko přitom mají kolem 40 tisíc tun zbraní z přílohy číslo 1. Chemické zbraně se dělí do tří skupin:

• V příloze 1 jsou uvedeny látky, které jsou jen minimálně využitelné k jiným účelům. Signatářům úmluvy je povoleno vyrobit 100 gramů těchto látek za rok pro vědecké a jiné účely. Překročení této hranice musí země hlásit OPCW. Žádná země by neměla mít v držení více než tunu těchto látek. Celkově dosud zničeno 71%.
• V příloze 2 jsou látky, které se mohou v menším množství využívat také v běžném průmyslu (například při výrobě textilních látek). Je ovšem zákaz vývozu těchto látek do zemí, které nepodepsaly úmluvu. Celkem dosud zničeno asi 52% zásob.
• V příloze 3 jsou pak látky, které sice mohou být využity při výrobě chemických zbraní ale stejně tak se ve větším množství používají pro jiné účely.

 

Zdroje:
Wikipedia
http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/171957#.UjbQk9K9CnA
http://www.nti.org/country-profiles/israel/chemical/

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Chemické bojové látky   Sýrie   OSN   USA   Rusko   Izrael