internetWEEK.cz menu TOPlist

7 důvodů, proč EU nemůže být konkurenceschopná

7 důvodů, proč EU nemůže být konkurenceschopná

Komentář: Evropský projekt považuji za dobře myšlený, ale špatně provedený. Co je špatně, co se může změnit a s čím se už nic dělat nedá?

 

7 důvodů, proč EU nemůže být konkurenceschopná

Není nikdo, kdo byl měl odpovědnost

Když se něco děje, není Evropská unie schopna jakékoliv dohody a jednoty v postupu. Není zde jeden člověk nebo tým lidí s pravomocemi a odpovědností vlády. Je zde pouze armáda úředníků, kteří si vymýšlejí práci, aby oddůvodnili svá křesla, platy a výhody. Křeslo v Bruselu je vnímáno jako trafika pro vysloužilé nebo neúspěšné v domácí politice. Až na pár vyjímek, abych někoho neurazil, které potvrzují pravidlo.

 

Na úrovni vlád je v klíčových věcech běžné, že se zásadní otázkou spojuje premiér a jeho vláda svou další existenci. Slovenská premiérka Iveta Radičová například hlasování o rozšíření eurovalu spojila s hlasováním o důvěře vládnímu kabinetu.

 

EU nemá nikoho, kdo řekne "bude to po mém a pokud to nevyjde, tak končím...". Má jen pár kohoutů, kteří o vládu usilují a kteří se zásadně neshodnou. Hlavou je vždy půl roku představitel jedné ze zemí a dobře si všichni vzpomínáme, jak to Evropě osladil Mirek Topolánek. Toto řešení šesti měsíců slávy není ani ekonomické, ani účinné. Jen aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

 

Má-li být jednotná Evropa, musí mít svého voleného představitele s mandátem jednat. A také s odpovědností za svá rozhodnutí. Současný stav bych přirovnal k České republice, ve které je vláda figurek s pravomocemi blízkými prezidentovi a ve skutečnosti vládnou hejtmani, kteří se na ničem neshodnou, protože Ostrava přece potřebuje něco jiného než Karlovy Vary.

 

Má-li mít projekt jednotného trhu a měny smysl, nevyhneme se centralizaci pravomocí. Jednotné politiky, rozpočtu a zadluženosti. Současná dluhová krize tomu možná nahraje, pokud ji tedy Evropa přežije. Tak jako v USA občané souhlasily s omezením svých svobod po 11. září.

 

Tabulky a byrokracie

Evropská unie si libuje v nařizování všeho možného a tyto libůstky nechává jednotlivým členským zemím zakomponovat do jejich národního práva. Paskvily, nad kterými zůstává selský rozum stát, chodí neustále a o většině z nich se veřejnost dozví až ve chvíli, kdy nám úředníci z Bruselu hrozí sankcemi.

 

Za jednu z nejbláznivějších vymožeností považuji povinné počty žen v představenstvech firem. Vždyť je to postavené na hlavu. Zaměstnavatelé na jedné straně nesmějí dělat při výběru pracovníků rozdíl mezi pohlavími. Na druhé straně ale musí upřednostnit ženu, aby splnili tabulky z Bruselu. Představenstvo firmy si tedy jako majitel nemohu vybrat podle předností a kvalit manažerů, a to se zákonitě musí projevit na výsledcích firem. Tedy i na konkurenceschopnosti celé EU.

 

Byrokracií Brusel zahlcuje naše úřady, které díky tomu musí zaměstnávat více úředníků. Z našich daní na úkor investic nebo nižšího zadlužování státu.

 

Sociální politika podporující lenost před pracovitostí

Sociální politika celé EU je demotivační něco dělat, tvořit nebo vymýšlet. Je snazší pobírat dávky všeho druhu a nepracovat. To, jak lze díky znalosti nejrůznějších podpor vydělávat velice slušné peníze i v Čechách, víme. A jsou i rozdávačnější země.

 

Přičteme-li astronomické náklady na odvody za zaměstnance, není divu, že ani v naší vlastní zemi nikdo nemůže konkurovat větnamským obchodníkům a ti v oblasti večerek dnes mají monopol. Proto nemůžeme nikdy konkurovat asijským zemím ve výrobě. Můžeme si maximálně držet technologický náskok. Ale jak dlouho? To, že se zatím čínským autům smějeme? Skoupili naše technologie (Volvo), vyrábí u nich všechny automobilky světa ve společných podnicích. Už létají do kosmu, jednou nám budou prodávat i auta a my o svůj technologický náskok přijdeme.

 

Za USA a Japonskem dlouhodobě zaostáváme. A nevypadá to na změnu k lepšímu.

 

Mocenské boje uvnitř EU

Evropa je historicky nesourodá a hašteřivá. To, že se podařilo unii vytvořit, je malý zázrak, kterému fandím. Ambice vládnout unii má ale řada zemí a neustálé naparování Francie a Německa vidí každý. A každý další představitel jednotlivých zemí si rád užije svých pět minut slávy. Jako Václav Klaus při podpisu lisabonské smlovy.

 

Tyto mocenské boje uvnitř budou vždy. Ale do doby, než bude někdo za EU oficiálně vystupovat, rozhodovat a v případě neúspěchu odstupovat, tak jsou a budou obrovskou brzdou.

 

Evropská unie by se od nás mohla při navrhování volebního systému učit. Dopustí-li, aby výsledkem voleb byl neustálý pat, nutnost složitého hledání nesourodých partnerů, nedostane se EU nikam jako my. Volební systém v USA, kde rozdíl mezi vítězstvím a prohrou znamená třeba i rozdíl pár hlasů, má přesto jasného vítěze voleb. Ten sestavuje vládu a má oporu ve sněmovně. Pokud zvítězil s jasným programem, má šanci jej realizovat a nechat až historii hodnotit, zda dobře nebo špatně. Ta možnost jednat však může rozhodovat o úspěchu či prohře.

 

Vysoké zdanění, centrální přerozdělování a stárnutí obyvatel

Vysoké zdanění všeho znamená dražší služby a zboží. A přesun výroby do třetích zemí. Zasníte se pokaždé, když Vám někdo řekne cenu galonu benzínu v USA? Pohonné hmoty nakupujeme za stejnou cenu, jako američtí pumpaři. To jenom vlády je zatěžují neskutečnými daněmi. Tato nesrovnatelně vyšší cena pohonných hmot se projevuje v cenách zboží od rohlíku po nové auto.

 

V EU je předražená cena práce. Nejenže je zde vysoký životní standard, vysoké ceny bydlení a potravin, které procestovaly svět a lidé prostě určitou sumu musí vydělat alespoň na zaplacení složenek. Zaměstnavatelé platí za každého zaměstnance navíc odvody státu, které cenu všeho opět navyšují. Částka, kterou dostane zaměstnanec na ruku v čistém, může být až polovina toho, co stojí zaměstnavatele.

 

Firmy proto v EU zaměstnávají pouze tolik lidí, kolik nutně potřebují. Výroba všeho se přesouvá do Indie a asijských zemí. A Čínu můžeme popsat jako zemi, ve které se vyrábí vše, co se vyrábí. Strojírny, textilky a další fabriky neskončily jen u nás, ale v celé Evropě.

 

Díky vysokým daním jednotlivé státy s Bruselem přerozdělují obrovské sumy peněz. Pokud by stejně hospodařily firmy, dávno by zkrachovaly. Zmatečně a podle mého názoru nekoncepčně se vypisují různé dotace, bují zde korupce. A věřte, že nejen u nás. V řadě oborů o úspěchu nebo neúspěchu nerozhoduje nápad a pracovitost. Ale schopnost dosáhnout na evropské fondy. Pokud se rozhodneme něco podporovat, měla by být stanovena jasná pravidla hry. Kdo splní zadání, má jasný nárok. Bez lobby, výběrových komisí a losování. Pokud to tak není, oceníme nižší daně a nulovou dotační politiku pro všechny.

 

Ve všech zemích EU stárne obyvatelstvo a grafy demografického vývoje jsou neúprosné. Za několik let bude více lidí pobírat důchody a dávky, než pracovat. A zdaleka nejsme jedinou zemí, která důchodovou reformu nemá vyřešenou. Oproti tomu počet obyvatelstva v Indii a Asii neustále roste. S větším počtem jejich obyvatelstva v produktivním věku se cena jejich práce ještě sníží a přesune se do těchto oblastí ještě více výroby z Evropy a USA.

 

Omezená pracovní doba

V řadě zemí je stanoven limit, kolik hodin měsíčně můžete být v práci a za jakou minimální mzdu. Někde se nesmí pracovat v neděli. A přitom za minimální mzdu v řadě zemí budete žít jako králové. Ano, musíme mít nějaký minimální příjem na zaplacení složenek, protože je u nás draho. Ale zároveň cenami výrobků a služeb nemůžeme konkurovat zemím, kde je levněji.

 

Dříve nebo později se stane, že člověk který neumí vydělat peníze nebo nebude mít našetřeno na důchod, nebude žít v drahé oblasti. Stejně, jako každý nemůže bydlet na Manhattanu nebo v Moskvě. Kdo na to prostě nebude mít, odstěhuje se například do Rumunska.

 

Vysoká deklarovaná a ještě vyšší skrytá zadluženost

Evropská unie je předlužená. Dusí ji právě nejrůznější sociální výdaje dané zákony a až neskutečný počet úředníků. Vemte si Řecko, kde při srovnatelné cenové úrovni jako u nás mají důchodci přes tisíc EUR měsíčně. Komu by se to nelíbilo? Ale když na to stát nemá...

 

Zadluženost většiny zemí EU dosahuje výše ročního rozpočtu, někde i víc. Řecko se stalo předluženým ze dne na den, když se provalily podvody ve statistikách posílaných do Bruselu. Můžeme si být jisti, že to byl případ jen Řecka?

 

Život na dluh je závislost. A to jak ve smyslu choroby, tak ve ztrátě suverenity. Jak končí lidé, kteří se dostanou do dluhové pasti, víme. Jak dopadne Evropa a USA, to se ještě uvidí. Oproti tomu Indie a Čína hospodaří s přebytky. Čína nabízí Evropě pomoc. A ta bude rudá, nikoli zadarmo.

 

Zadluženost zemí je statistický a poměrně přesně vypočítaný údaj. Evropa a USA své dluhy nesplácí, jen platí úroky a ještě si půjčují na provozní výdaje. Vydávají dluhopisy se splatností až padesáti let, takže zadlužují i děti našich dětí.

 

Evropské země však vystavily velké množství záruk. Ty nejsou evidovány jako závazky, dokud nedojde k placení. Příklad dopadu takových záruk vidíme u města Harrachov, které ručilo za úvěr. Nyní má na krku exekuci a nezbude mu nic.

 

Země platící Eurem se navíc v rozšíření eurovalu zavázaly k okamžité finanční pomoci zemi v problémech. K tomu dojde ve chvíli, kdy jedné z nich trhy odmítnou dále půjčovat. Protože nikdo nemá přebytky v hospodaření, a to ani Německo, všichni si půjčí o něco víc, aby zemi v problémech pomohly. A co když trhy odmítnou půjčit i ostatním?

 

Státy Evropy vystavily záruky za veškeré bankovní vklady. Bavíme se tu o bilionech EUR. Jestli se jednoho dne sesype bankovní sektor jako domino, padne celá Evropa. Tuto chybu neudělaly USA a raději nechaly nezdravé banky v krizi 2008 padnout. Skrytá zadluženost Evropy je v tuto chvíli bezkonkurenčně nejvyšší na světě a na konkurenceschopnosti jí nepřidává.

 

To, že evropské banky nejsou zrovna v nejlepší kondici, není tajemstvím. Tratily na Islandu, v Řecku. Své banky zachraňovalo Španělsko, kde se propadl realitní trh. V krizi zkrachovalo mnoho firem, které měly úvěry. A zároveň jsou banky jedněmi z největších držitelů dluhopisů evropských zemí. Hned vedle penzijních fondů a pojišťoven, u kterých si spoříme na důchody. Zkrátka začarované kolečko, které se snažím preparovat v článku Krachují státy kvůli investorům nebo investoři kvůli státům? v internetovém magazínu internetWEEK.cz.

 

Další příspěvky autora: Beryl


Články ve stejných kategoriích:

Evropská Unie   Evropa   Eurozóna   EU  


Kategorie EU


Co je a nebude. EU v boji proti oteplování nezná bratra.Co je a nebude. EU v boji proti oteplování nezná bratra.
Již jednou jsme se na toto téma zamysleli. A jdeme dál, protože bude jistě hůř! Toto volné pokračování je Novoročním speciálem...



Dokud je čas: Co nám ještě EU zatrhneDokud je čas: Co nám ještě EU zatrhne
V boji proti CO2 nezná EU bratra. Víte, co si musíte užít, než Vám to úředníci z Bruselu zatrhnou?



Nemůžete na EU nadávat, když nevolíte!Nemůžete na EU nadávat, když nevolíte!
Znechucení politikou je cítit na každém kroku. Přesto choďte volit! Volby do Bruselu jsou důležitější než ty domácí...



Udotujeme se k smrti?Udotujeme se k smrti?
Jsou slova, která se v médiích objevují tak často, že se zajídají. Mezi takové termíny patří nepochybně i dotace, nebo ještě lépe „čerpání dotací“. Jsou eura z Bruselu požehnáním nebo pohromou?



Kypr ukázal, co se stane, až se ucho utrhneKypr ukázal, co se stane, až se ucho utrhne
Krizi, pod kterou jsou podepsaní politici a finančníci, zaplatíme. Novou formou znárodnění jsou mimořádné daně. A nikdo před nimi neuteče!



Systém Klaus – Amnestie 2013Systém Klaus – Amnestie 2013
Proč amnestie takového rozsahu s odvoláním na EU, kterou Václav Klaus nesnáší? Odcházející prezident možná byl někomu zavázán a udělal mu přátelskou protislužbu. Nebo se chtěl na sklonku politické kariéry teatrálně pomstít justici.



Největší hrozbou pro euro je FrancieNejvětší hrozbou pro euro je Francie
Která země ohrožuje existenci eurozóny nejvíce? Je to Řecko, Španělsko nebo Portugalsko? Nikoliv, podle některých názorů je časovanou bombou Francie.



Deflace, inflace, hospodářská krizeDeflace, inflace, hospodářská krize
Čtenář Petr Schotli píše: Tak jsem dočetl velmi zajímavou knížku G.Hannich: „Deflace“. Podělím se s jejím obsahem. Jednoduše jsem vybral z knihy zásadní věty. Autor je německý finanční poradce. Kniha vyšla německy i česky 2008.



Každý pátý bude muslimKaždý pátý bude muslim
Demografickými prognózami muslimského obyvatelstva v EU se zabývá také nedávno uveřejněná zpráva, podle které by do roku 2050 mělo v EU žít 20% muslimského obyvatelstva, samozřejmě s odpovídajícím politickým zastoupením.



Daniel Estulin: Globální vláda s.r.o. - Bilderberg - 2. částDaniel Estulin: Globální vláda s.r.o. - Bilderberg - 2. část
Má-li přežít, naše společnost musí znovu objevit politické ctnosti a odvahu. Nejlepší příležitost k tomu je právě dnes a nyní, uprostřed bouře.




COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.

PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!

Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!

internet week pozadí