Írán klepe na dveře vesmíru a co Evropa?

 

Írán klepe na dveře vesmíru a co Evropa?

Írán slaví další malý, z hlediska výzkumu vesmíru zanedbatelný, avšak pro vlastní pilotovaný program naprosto klíčový krok. Po suborbitální dráze se prolétla malá opička. Íránci se tak mírně inspirovali u amerických kolegů, kteří rovněž při prvních krocích ve vesmíru používali opice, byť v jejich případě šlo o šimpanze. Opice se nedostala na oběžnou dráhu, ale pouze přičichla k vesmíru a po několika desítkách minut přistála na Zemi. Kapsle Pishgam (v perštině výraz pro průkopníka) se měla dostat do výšky až 120 km, tedy 20 km dohodnutou hranicí vesmíru.

 

Počátky íránského programu

Let íránské opice příliš mnoho expertů nepřekvapil. Tamní kosmický program totiž kráčí po logických krocích už delší dobu. Koncem října 2005 se do vesmíru podívala první íránská družice Sinah-1. Tehdy se ještě vezla na vrcholku ruské rakety. Mezinárodní spolupráce se zeměmi, které vůči Íránu neuplatňují tak tvrdý kurz jako západ, pokračovala i v dalších letech. Do vesmíru se v roce 2008 podívala íránsko-thajsko-čínská družice Environment 1 s cílem lepšího sledování přírodních katastrof. Družici vynesla čínská raketa Dlouhý pochod.

 

Vlastní raketa

Írán už má i první vlastní raketu. Safír alias Vyslanec má na délku 22 metrů a průměr 1,2 metrů. Jeho nosnost je asi 50 kilogramů, což stačí na malé družice a opičky, nikoliv však na vyslání pilotované kosmické lodě, což je budoucím cílem Íránu. S prvním pilotovaným letem tak nemůžeme počítat dříve než kolem roku 2020.

 

Safír zatím vynesl na oběžnou dráhu několik malých družic. Tou první byla v únoru 2009 telekomunikační družice Omid (Naděje). Podle některých zpráv se Írán pokusil o neúspěšný start první družice už o rok dříve. Oficiální verze je však taková, že šlo pouze o plánovaný suborbitální let. V červnu 2011 následovala meteorologická družice Rašád 1 (Pozorovatel) a v únoru 2012 Navid pro sledování přírodních katastrof.

 

Suborbitální testy

Kromě startů menších družic podniká Írán se svou raketou také suborbitální lety se zvířaty. Raketa je v tomto případě pokřtěna jména Kovošgar. První start proběhl už v únoru 2010, kdy se po suborbitální dráze prolétla krysa, želva a několik červů. V březnu 2011 proběhl zkušební let kabiny pro budoucího opičího kosmonauta, avšak ostrý let v září 2011 úspěšný nebyl.

 

 

V nejbližší době hodlá Írán vyvinout raketu pro vynášení těžších družic na nízkou oběžnou dráhu ale také na geostacionární dráhu, na níž operují satelity, které jsou díky své oběžné době 24 hodin trvale zavěšeny nad jedním místem.

 

 

A co Evropa?

Írán se samozřejmě hodlá v dlouhodobějším horizontu (2019-2020) připojit k prestižnímu klubu, do něhož patří Rusko, Čína a USA v něm mají dočasně „pozastavené členství“. Jde o klub zemí, které dokáží vlastnímu prostředky vyslat člověka do vesmíru. Evropa mezi ně nepatří a jen tak asi patřit nebude.

 

V minulosti se objevilo a zase vytratilo několik plánů na evropské pilotované lodě. Od těch pohádkových typu raketoplánu Hermes až po pragmatičtější ve formě spolupráce s Ruskem na nové pilotované lodi.

 

Dnes je asi nejschůdnějším řešením přestavba automatické kosmické lodě ATV, která dopravuje zásoby na Mezinárodní kosmickou stanici. ESA však nedávno podepsala dohodu s NASA, spočívající v předělání ATV na servisní modul pro americkou pilotovanou loď Orion. Společně mají díky nové americké raketě SLS v roce 2017 obletět Měsíc bez astronautů a o dva roky později s nimi. USA kromě Orionu dávají přednost soukromým firmám. Konkrétně mimo jiné pilotované verzi nákladního Dragonu nebo raketoplánu Dream Chaser.

 

Ale zpět k Evropě. Je současný mírně pasivní postup správný? Evropská kosmická agentura (ESA) je dnes, co se financí týče, druhou největší kosmickou agenturou, i když na svou americkou sestřičku poměrně dost ztrácí. Nejedná se při tom o malou, byrokratickou a vlastně zbytečnou organizaci. Sondy ESA zkoumají planety, družice operují na oběžné dráze a ve výstavbě je navigační systém Galileo. ESA má i vlastní nosné rakety a sází zejména na spolupráci. Ať už s USA (zmíněný Orion) nebo s Ruskem, od něhož mimo jiné kupuje rakety Sojuz, které pod evropskou vlajkou startují z evropského kosmodromu Korou.

 

Možná je tato cesta lepší volbou, než létat do vesmíru jen s dalším vlastním písečkem a to zejména v době, kdy některé zadlužené členské státy nemají ani na zaplacení svého podílu na aktivitách ESA.

 

Foto: Wikipedia & xinhuanet.com

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Evropa   Vesmír   Irán