Každý zažil ten pocit rostoucí euforie, když se mu už-už podařilo sáhnout na něco, co velmi chtěl. A když toho dosáhl, chtěl si ten unikátní zážitek zopakovat. Vždyť to vzrůšo, to napětí, ten adrenalin stál za to!
Já jsem tak svého času propadla dětské hře, ve které jsem sledovala na displeji kocoura v botách, jak do klobouku sbírá padající vajíčka. Mačkáním tlačítek jsem mu je pomáhala chytat. Pokud jsme vejce nechytly, spadlo a rozprsklo se. Mezi chytáním vejce jsem ládovala a zapínala pračku, zapínala konvici na čaj, vařila párky… Děti sice ještě neřvaly hlady, ale už moc nechybělo. V jednom okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že s kocourem hraji opět už pět hodin jen proto, že chci překonat svůj vlastní rekord, mi došlo, že jsem patologický hráč. A zakázala jsem si to. Sama sobě. Ne, hrát už nic nebudu. Abych tomu nepropadla.
Když jsme byli s kamarády v hospodě, výherní automaty mne už nechávaly zcela chladnou. Zejména i proto, že do jednoho jednookého blikajícího bandity kamarádka Hanka naházela postupně několik stovek. V okamžiku, když už to vzdala a od přístroje odešla, Pepa také od našeho stolu zmáčkl to samé tlačítko, co před ním několikrát Hanka a drobásky v hodnotě asi tří stovek se mu vysypaly do čepice… Hanka byla naštvaná a požadovala svůj díl. Pepa se jí vysmál. To vítězné zmáčknutí provedl přece on…
Média hlásají - z českých měst a obcí mizí hazard.
A to je dobrá zpráva pro naše obyvatelstvo. Některé statistiky totiž uvádějí, že v Česku máme až 313 tisíc patologických hráčů. A co hráč, to tragický příběh. Nejen jeho samotného, ale také jeho rodiny. Manželství se rozvádějí, protože partner konečně po x letech pochopil, že patologickému hráči se nedá věřit. To už jsou však většinou fuč nejen úspory ale také střecha nad hlavou. Patologický hráč zapomíná na děti, na manželku a rodiče navštěvuje jen s nataženou dlaní…dokud je z čeho brat…
Na mnoha místech v republice si radnice, které dosud výherní automaty povolovaly, uvědomily, že rozvrat rodin patologických hráčů a zvýšená kriminalita, jim za to nestojí. Pustily se však i do videoloterijních automatů, které povoluje české ministerstvo financí.
Už ke konci loňského roku schválili zastupitelé v mnoha městech vyhlášky k omezení všech možných výherních strojů. A to i přesto, že z výherních automatů obcím plynou do rozpočtu nemalé peníze. Provozovatelé hazardu totiž musí od nového roku zaplatit obci 55 korun denně za jeden stroj. Obecní kasa se tak třeba jen za krátký únor obohatí o 1 595 korun. Za rok to činí 20 075 korun… a pokud je na území obce takových automatů víc… další nemalé částky plynou do obecní kasy z odvodů zisků. Není proto divu, že o zrušení žádají samotní provozovatelé v případě, kdy jim jednooký blikající bandita stojí v koutě delší dobu bez povšimnutí zákazníka.
Dobrá zpráva je, že ministerstvo za poslední čtyři měsíce zrušilo 18 tisíc povolení. Bohužel 69 700 přístrojů je stále ještě povoleno. Další desítky přístrojů povolili obce, loni v létě jich prý bylo ještě 28 tisíc. Ale pozor, na české dveře ještě klepe zahraniční on-line hazard. Pokud to naši vrchní páni politici povolí, to bude teprve ten správný adrenalin…
Vůbec nevím, kde pra-pra-historická hra s kocourem a vajíčky skončila. Pokud ještě leží na dně některého z šuplíku mých dětí, určitě už kocour s kloboukem vajíčka nechytá. Za ta léta došly baterky. A hospody si vybírám podle toho, zda tam nejsou automaty. Ne proto, že by mne lákaly hrát. Do hospod chodím se společností, se kterou si mám a chci něco říct. Blikající a pípající bandité by naše povídání jen zbytečně rušily.
Další příspěvky autora: anyška
Články ve stejných kategoriích:
Nohama na zemi - s hlavou v oblacích Byznys Závislost Zajímavá myšlenka
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!