Přemýšleli jste někdy nad tím, proč doopravdy má pracovní týden v západním světě (až na pár drobných korekcí) čtyřicet hodin? Malé zamyšlení vás možná překvapí…
Pamatuji si na dobu, kdy jsem studoval ještě na střední škole strojírenství. Nevím, zda to funguje stejně i dnes, ale my jsme v prvním ročníku začínali rýsovat tužkou, pravítkem a následně inkoustem na průklepový papír. Ne, nebylo to před třiceti lety. Teprve od druhého ročníku jsme přešli na počítače a CAD systémy. Jsou to dva rozdílné světy. Součástku nakreslíte na počítači během chvíle, zvláště v okamžiku, kdy kreslíte typově stále stejnou věc, ale mění se jen detaily.
Doba se změnila a spoustu věcí dnes můžete dělat rychleji. Přesto se však pracovní doba nezkrátila. Kdysi stáli strojaři osm hodin před prknem, dnes sedí osm hodin denně před monitorem. Proč?
David D. Cain se ve svém starším článku snaží dobrat k odpovědi trochu jiným způsobem. Před třemi lety se vrátil do zaměstnání poté, co pár měsíců strávil cestováním po světě a užíváním si života. Po návratu domů si povšiml zásadního rozdílu. Na cestách utrácel mnohem méně a to zejména za nepodstatné věci. Ačkoliv ještě nedostal ani první výplatu, už si opět kupoval ony dražší kávy a utrácel za nesmysly. Nikterak velké sumy, ale za věci, bez kterých by se obešel.
Cain si uvědomil, že během svých cest dostal za každý utracený dolar více. Ne proto, že jezdil po levnějších zemích ale díky jinému stylu života.
Orson Welles kdysi řekl, že vysoká životní úroveň spočívá v tom, že utrácíme peníze, které ještě nemáme, za věci, které nepotřebuje, abychom imponovali lidem, které nesnášíme. Toto pravidlo více než jakékoliv ekonomické teorie popisuje fungování západní ekonomiky.
Když měl Cain spoustu času, nakládal s ním úplně jinak. Chození na procházky, celodenní toulání přírodou, čtení knih, poslech hudby či pouhá meditace mají jedno společné. Stojí spoustu času, ale utratíte při nich velmi málo peněz. Představte si, že v sobotu podniknete celodenní výlet do hor… ano, možná jednou za čas. Přes týden jste ale od rána do večera v práci a během víkendu máte povinnosti doma. Víkend, těch pár hodin mezi pátečním koncem a pondělním začátkem je zatraceně vzácný čas.
Díky technologiím bychom měli udělat více práce za méně času. Pracovní týden by v 21. století neměl trvat 40 ale o poznání méně hodin. Proč tomu tak není? Západní civilizace udržuje lidi v nedostatku času úmyslně.
Když nejsme v práci, chceme žít rychle. Chceme rychle konzumovat zážitky, mít pohodlí, udělat si radost, chceme ukázat světu, jak dobře se máme, chceme se vyrovnat ostatním. Nemusí to být jen děti ve škole, kde drahý mobil jednoho, musí mít hned všichni, a kdo ho nemá, ten není dost „cool“ a kdo není dost „cool“, je na okraji společnosti.
Kromě vlivu okolí je zde vliv reklamy. Firmy nám říkají, jak máme žít, co máme dělat a za co máme utrácet. Máme zde Vánoce, všichni se mohou zbláznit, aby nakoupili dárky, velký a pořádný stromek. Máme Valentýn, je potřeba koupit květinu. Proč máme dělat radost někomu blízkému zrovna (a pouze?) v tento den? Protože to říkali v televizi!
Utrácíme peníze mnohdy za věci, které nepotřebujeme, protože se snažíme zbavit pocitu nespokojenosti.
Pokud přijdeme o práci nebo máme velmi malý příjem, začneme s penězi zacházet úplně jinak. Něco padne na bydlení, něco na (nejlevnější) jídlo a zbytek na nejnutnější výdaje jako je dojíždění či telefon. Představte si, že podobných lidí je většina, co se stane? Ano, ekonomika se zhroutí. Není těžké si to představit. O spotřebě a o tom, jak lidé neutrácí, slýcháme dnes a denně. A pak jdete do Tesca, pobíháte po parkovišti, hledáte prázdný vozík a ptáte se sami sebe, jak to ti ekonomové mysleli.
Stačí však nastoupit do práce nebo si najít lepší zaměstnání a ihned začneme každou navíc vydělanou korunu utrácet. Z pocitu promarněného času snad ještě rychleji než předtím.
Pracujeme od pondělí do pátku a ve volných chvílích se snažíme žít rychle a velmi rychle konzumovat zážitky. Na dovolenou jedeme do drahého hotelu, utrácíme za suvenýry…proč? Protože máme dovolenou jen týden…a chceme si to pořádně užít. Konec konců žijeme jen jednou. Ale žijeme doopravdy?
Foto: Logan Ingalls, flickr.com
Další příspěvky autora: PK
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!