Tyran z Transylvánie

Tyran z Transylvánie

Kolem r. 1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad IV., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky.Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada IV. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu.

Mladý Vlad se narodil roku 1431, strávil mnoho let pod tureckým "dohledem", byl mazlíčkem žen, ale od mužů se mu dostávalo tvrdé výchovy. Často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn.

O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Jeho jméno šířilo děs a byl si toho dobře vědom. Byl vynikající stratég a při boji nebral zajatce. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem. Za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem.

Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a žebráků. Udělal to velmi chytře: Sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty. Jedno snad se mu upřít nedá, láska k jeho rodné zemi. V jednom rukopise se o něm hovoří jako o "vampýrovi". Význam tohoto slova již tenkrát lidé velice dobře znali a s dynastií Dráculů byl odjakživa spojován. Dne 20. září 1459 nechal vybudovat na strategickém místě mohutnou pevnost. Tím se navždy vepsal do srdce svého národa, neboť tak založil budoucí hlavní město Rumunska - Bukurešť. První historická listina o založení města s Drákulovým podpisem se dochovala až do dnešních dnů.

Vlad se stal i nadějí křesťanství, neboť on jediný se dokázal postavit proti Turkům a jejich náboženství - islámu. Ale ne však na dlouho. Začali se proti němu bouřit jeho vlastní bojaři. Zatímco ho vojáci neposlouchali, Turci se připravovali na další boj. Schylovalo se k rozhodující bitvě, ve které byl Dracula tureckou přesilou poražen. Jeho armáda byla masově povražděna a on sám se s hrstkou věrných uchýlil na svůj utajený hrad Poenari. Ten stál na příkré skále nedaleko dnešního města Curtea. To ale nebylo vše. Turci se na jeho sídlo dostali. Vlad by asi dopadl špatně, kdyby jeden z jeho věrných přívrženců nevyslal z protějšího kopce šíp se zprávou o chystaném útoku. Krásná Transylvánka, která s ním trávila tyto těžké chvíle (velmi ji miloval), raději skočila z okna, vyděšena představou, že by se jí zmocnili Turci.

Poenar byl dobyt. Družina pobita a hrad vypálen. Drákula se, jako jediný, zachránil. Unikl tajnou podzemní chodbou a uchýlil se pod ochranu krále Matyáše Korvína. Ten mu zpočátku poskytl azyl, ale poté ho také zradil. Uvrhl ho do žaláře a uzavřel s Turky mír. Křesťanská Evropa byla zděšena! Jediný, kdo dokázal bojovat proti vpádům Turků, byl uvězněn. Tehdy nechal Matyáš Korvín o Vladovi sepsat spousty smyšlených spisů o jeho bestialitě a krutosti. Díky této propagandě se Drácula dostal do mnoha lidových pověstí. Byl vězněn více než 10 let v místnosti s vysokou ostrahou. Neměl kam uprchnout. V útrobách vězení čekal na svůj čas. Na čas pomsty nesené na zubech ničícího draka. A jeho čas přišel!

Bylo to roku 1475, kdy jeho bratr Radu umírá na syfilis. Matyáš se ho bál a proto ho z vězení pustil a dokonce mu dal i menší vojsko. Vlad šel od vítězství k vítězství. Krutost jeho armády byla nejobávanější v celé své době. Opět za sebou nechával lesy kůlů s naraženými těly svých nepřátel. Jeho srdce zčernalo hněvem. Zatlačil Turky zpět a osvobodil Valašsko, Dostal se do Bukurešti a získal zpět moc a trůn. Jeho šťastná hvězda zapadla v listopadu 1476, kdy byl obklíčen tureckou armádou v bažinách u Bukurešti a zabit kopím. Jiná verze praví, že mu najatý vrah zezadu usekl hlavu. Tu, zakonzervovanou v medu, poslali sultánovi na důkaz vítězství, a ten ji nechal vystavit na cařihradských hradbách. Bezhlavé tělo bylo pohřbeno v monastýru na ostrůvku Snagov uprostřed stejnojmenného jezera.

Verzí jeho smrti přináší historie hned několik, proto se přesně neví, která je pravdivá. Proč jindy pečliví a bedliví kronikáři uvádějí tak rozporoplné informace? Proč se jeho stopy ztrácí v krvavých stopách pomsty? Tajemství hrobu odhalilo starou keramiku a kosti vlka! Archeologové prý nekopali dosti hluboko a naletěli na trik k ukrytí pravého hrobu až pod hrobem fingovaným. To jsou už jen pouze dohady. Pravdivou skutečností však zůstává, že bylo odkryto na ostrově Snagov ještě několik hrobů, v nichž byla těla pohřbena vestoje, což nebylo doposud nijak vysvětleno. Že by se jednalo o další naleziště upírů?

V jednom z neoznačených hrobů poblíž kaple byly nalezeny zbytky zvláštní hedvábné látky červené barvy a drahé šperky s Draculovým znakem. Relikvie byly tajně a v tichosti dopraveny do bukurešťského muzea. Spatřit je už však nemůžete, neboť po nějakém čase záhadně zmizely...

Památek na Draculův život se dodnes v Rumunsku dá najít celá řada. Ve městě Tirgovišti se dosud zachovala část jeho hradu, obrovská věž Chindia, kde vojvoda zřídil vězení. Pod vápencovými srázy Piatra Crailui (Králův kámen) stojí jeho letní sídlo Bran, jeden z mála zachovalých rumunských hradů. V Sighisoaře se dochoval dům, kde se podle pověsti narodil, a pod svahy Transylvánských Alp stojí na skále vysoko nad řekou Arges zbytky jeho sídelního hradu Poenari, dobytého roku 1462 Turky. V Rumunsku ale dodnes Draculu pokládají za národního hrdinu za jeho podporu proti německým, tureckým a ruským tradicím a utlačovatelům. Ve Wallachii je Vlad opěvován v mnoha písních. Hlavně ve vesnici pod jeho restaurovaným hradem, který je tu jako turistická senzace. Jsou hrdí na jeho činy, ačkoliv se nikdy nestaral o způsob, jakým bojuje...

Zdroj: Ezin.cz

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Tyran   Drácula   Drákula   Vlad   Tajemná místa historie   Rumunsko   Ze zahraničí