Ačkoliv se hrad nepyšní zvláštní krásou, ani výjimečnými královskými zahradami, přitahuje k sobě mnoho návštěvníků. Proč? Protože se zde má nacházet vchod do pekel. Chcete-li se dozvědět více, čtěte dál...
Tento hrad se nachází cca 45 km severně od Prahy ve východní části kokořínských lesů. Původně zde stálo hradiště, které nechal vystavět Slavibor z rodu Pšovanů pro svého syna Housku (také se mu říkalo Houseka). Později však byl tento gotický hrad přestavěn do více renesanční podoby. Přestavení se konalo na žádost Přemysla Otakara II., který z hradu chtěl udělat významné královské sídlo.
Exteriér
Exteriér hradu není nijak neobvykle řešen. Hrad je postaven na lesnatém svahu pískovce, jehož stěny spadají na třech stranách svisle dolů, a tak hrad byl pro sídlo chvályhodnou obranou.
Interiér
Stejně tak interiér Housky je typický pro většinu hradů. Najdeme zde komnaty, komory, pavlače, šnekovitá schodiště, lovecký salon, rytířský sál, taneční sál a jídelnu. Zajímavost hledejme v tzv. obdélné kapli. Vypráví se, že pod ní by se měla nalézat brána do pekla.
Brána do pekla
O tajemném vstupu do pekla, který se prý nachází kdesi v hlubinách skal pod hradem Houska, vypráví už dobové prameny z roku 878:„…nalezena jest nedaleko díra jedna ve skále, v kteréžto množství rozličných duchův obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi…“
Tajemnému příběhu ještě správnou dramatičnost dodává příběh o odsouzeném trestanci, kterému měla být za to, že sestoupí do zvláštní díry a vypoví potom všem, co tam viděl a slyšel, udělena milost. Trestanec samozřejmě souhlasil. Neměl co ztratit. Jakmile se však v díře ocitl, začal příšerně řvát, naříkat a volat Boha, ať ho ihned z díry vytáhnou, že raději zemře jakoukoliv smrtí, než být jen o minutu déle v místě takové hrůzy.
Když trestance vytáhli nahoru, třásl se strachem. Vypověděl všem, jak hrozný křik a srdcervoucí sténání se z hlubin pod ním ozývaly. Jen příšerný zápach byl cítit a tma neproniknutelná byla.
Lidé se zděsili toho, co vězeň vypověděl, a tak se díru snažili zazdít. Dlouho se nedařilo. Až jednoho dne. Na zazděné díře byla vystavena kaple, která tam stojí dodnes. Jedná se právě o obdélnou kapli.
Bylo snad vstupů více? Na této fotce se údajně má nacházet také vstup do pekel. Nachází se nedaleko hradu a dříve nad ním stál barokní kostelík.
Obdélná kaple
Je poněkud zvláštní, že stěny kaple jsou neustále vlhké a porostlé lišejníky, a to i v létě, kdy teploty dosahují rekordů. Ostatní stěny jsou naprosto suché.
Vzhled kaple je také prapodivný. Na východě je uzavřena pěti stranami ve tvaru osmiúhelníku. Na západní straně kapli zakončuje tribuna, která je přístupná buď z vnější strany dřevěné pavlače, nebo točitým schodištěm z dolní části kaple. Důležitou součástí kaple je fresková výzdoba.
Fresky a motivy
Fresky pocházejí pravděpodobně z 30. let 14. století. Nejvýraznějším motivem na hlavních stěnách je zobrazení ukřižování. V té době ukřižování nebylo příliš běžným motivem.
Na bočních stěnách jsou poté zobrazeny výjevy z života Panny Marie.
Dále zde můžeme najít zobrazení archanděla Michaela, vůdce nebeského vojska proti padlým andělům, ochráncem proti mocnostem zla a ochranného ducha anděla Izraele, vůdce křesťanských vojsk. Dvě velké postavy archanděla nalezneme na stranách lodi. Jsou umístěny proti sobě, ovšem nejsou stejné. Výjev na jedné straně je zobrazením Michaela vážícího duše při posledním soudu a na straně druhé bojujícího s drakem, který je symbolem zla – ďábla.
Motiv dobra bojujícího proti zlu nalezneme na stěnách v celém hradě.
Ďábel ve studni aneb, co se povídalo
K pověstem bych ještě ráda dodala, že se také dochovala zmínka, v níž se vypráví, že pod obdélnou kaplí by údajně měla být ukryta studna, která byla hloubena při stavbě hradu. Ve studni se však usídlil ďábel, který lidem nedovolil brát vodu. V důsledku toho se lidé museli odstěhovat z hradu. Čert však ve svém díle pokračoval, sebral veškerou vodu ze studní, a proto je dnes v okolí hradu nedostatek vody.
O Čertově kameni
Pod hradem, poblíž bývalé myslivny stojí Čertův kámen. Povídá se, že kdysi tu šel samotný ďábel, který nesl jakéhosi sedláka do pekla. Když ďábel již nemohl, rozhodl se, že si odpočine na kameni. Po krátkém odpočinku vstal a v kameni po něm údajně zůstal otisk jeho kopyta a řetězu, které na kameni můžeme vidět až do dnes.
Co ukrývá podzemí hradu?
O hradě tradují zvláštní řeči. Říká se kupříkladu, že celé jeho podzemí je jedním velkým labyrintem různých chodeb a spletitých cest. K čemu chodby sloužily, není známo.
Měly by se tam prý ale ukrývat „jisté věci“ a kostry „nelidí“.
Kdysi mělo být místo, kudy se do podzemních prostor bylo možné dostat označeno nad dnes již neexistující hradní bránou.
Tajemný přízrak
Pokud byste se rozhodli, že se chcete na Housku vypravit, zajisté by bylo dobré, abyste věděli o přízraku, který má děsit opovážlivce, kteří se na hrad vydají v noci, či se tam odváží přenocovat.
Přízrak má mít podobu mnicha zahaleného v černé kápi a prý děsí návštěvníky svým vzhledem. Nemá totiž obličej.
Pocity při návštěvě hradu
Většina návštěvníků hradu začne mít nepříjemné pocity při vstupu do kaple. Zmiňují se především o žaludečních nevolnostech, bolestech hlavy a pocitech na omdlení.
Jakmile kapli opustí, cítí se lépe.
Zvířata, především psi, do kaple ani nechtějí vstoupit. Pokud jsou uvnitř, snaží se utéct. Pokud jsou na vodítku a nemohou nikam, kňučí.
Lidé, kteří Housku navštíví, tvrdí, že zvláštní energie, která se šíří z místa pod kaplí, pohlcuje celý hrad. Nejvíce energie se samozřejmě hromadí v samotné kapli a v místnosti nad ní.
V místnosti je zrcadlo, u kterého se energie hromadí nejvíce. Potom také můžeme cítit vyšší příval energie u zvláštní fresky, která by mohla být pozůstatkem Keltů. Těžko říci, co se tato freska snaží zobrazit. Většina lidí tvrdí, že je na ní zobrazen sám ďábel. Nepohrává si však s myslí lidí fantazie a ponuré prostředí hradu?
Fotky z hradu Houska
Další záhada se vztahuje k fotkám. Lidé, kteří se na Housce fotí, tvrdí, že fotky nikdy nevyjdou správně. Buď focený hledí jinam, než do objektivu, nebo jsou fota rozmazaná. Většina lidí se v tomto nezávisle na sobě shoduje.
Foto: Hrady-zamky.cz
Co má společného K. H. Mácha s Houskou?
Karel Hynek Mácha byl a nejspíše vždy bude spjat s panenskou přírodou. Bylo o něm dobře známo, že byl vášnivým cestovatelem. Za poznáváním jiných krajin a mravů se vydával pěšky až do daleké Itálie, ale oblibu si našel také v českých jezerech, lesích, lukách a hradech.
Z České Lípy, kde pobýval nejvíce a kde i napsal své nejvýznamnější dílo Máj, se vydal na cestu do Bohušovic. Krása kokořínské přírody Máchu ale zlákala natolik, že se na své cestě rozhodl navštívit hrad Housku a Bezděz se slovy, že netuší, kdy opět bude mít to štěstí tyto dva hrady spatřit.
O jeho cestě na hrady si můžeme přečíst v dopise, který Mácha psal svému příteli.
Zmiňuje se v něm o lesích, které šuměly nočním vánkem, o měsíci, který zalil krajinu svým svitem, a proto není třeba žádného jiného světla, ale také se zmiňuje o úzkosti, jež naplnila jeho duši.
Údajně zde totiž našel jámu, která má být bránou do pekel. Ačkoliv Mácha byl informován o odsouzenci, který měl být do jámy kdysi dávno spuštěn, přesto se rozhodl sestoupit do neznáma.
V dopise dále popisuje, jak si zažehl borovou louč, která později tím, jak vstupoval hlouběji do nitra země, zhasla. Prý byla uhašena jakýmsi závanem z nitra země.
Vyjadřuje nám své pocity, které jsou plné úzkosti a strachu. Třese se mu celé tělo hrůzou z toho, co spatří. Nadpřirozené výjevy na sebe nemají nechat dlouho čekat.
Mácha měl spatřit kostlivce, modravé plameny a různé stíny, které byly tak příšerné, že člověka uváděly do mdlob. Mácha (alespoň tak uvádí ve svém dopise) měl na chvíli ztratit vědomí a když se probral, uzřel prý samotné peklo.
Popisuje nebe, které bylo bez slunce. Jen husté mraky a jakési pavučinové sítě na nebi viděl.
Všude měl být cítit zápach sýry a prachu. Hluk (podle popisu Máchy se jedná o nesnesitelné dunění a ryčení z roztaveného kamene) měl být naprosto ohlušující.
Najdeme zmínku také o jakýchsi zvláštních doupatech, která mají být jasně žlutá a sinavá, o kostlivcích, kteří jsou netvory a vypínají se do výšky, o lidských bytostech, které vypadají naprosto zuboženě, až bezvědomě, a které chvátají labyrintem kamsi hnáni vichřicí.
Mácha nazval ty, které spatřil, nešťastníky, kteří měli být polykáni „Dantovými ďábelsky chechtajícími se měchy“. Mácha zde popisuje, jak mu bylo úzko při pohledu na trpící. Strach neměl, přímo ve svém dopise napsal, že pekelným strojům se dalo utéct.
Šel davem těch, které viděl dále, ale nikdo si ho nevšímal. Až jedna dívka, které se Mácha měl ptát na to, kde je. Dívka mu zpočátku neporozuměla, až potom měla sejmout z hlavy jakousi pásku, která obepínala její obličej. Když se Mácha zeptal, kdeže se to nachází, dívka mu měla odpovědět, že v Praze. Ovšem Mácha se velice podivil tomu, jak uspěchaně a s podivným přízvukem mluví, byť mluvila Českým jazykem. Mácha sebral veškerou odvahu a zeptal se na letopočet, ve kterém se právě nachází. Dívka mu odpověděla, že je v roce 2006.
Po tomto hrůzném zážitku se Mácha vydal jakýmsi směrem mezi vily. Všímá si cedulí, které podle něj jsou nadepsány špatným českým jazykem. Zmiňuje se o tom, jak jinak to místo, které tak dobře znal, vypadá. Kdysi slýchával na místech, kde se nachází, cinkot mečů, hlahol rohů a zvonění pohárů v bujné pitce. Všude měly být lesy. Do svého dopisu napsal, že vidí jen ruiny – to byl hrádek krále Václava.
Náhle se mu mělo udělat černo před očima, a když se probudil, měl být na Housce celý promáčený ranní rosou. Svůj velmi podivný zážitek nazval zlým a divným snem, ba dokonce předtuchou.
V tomto příběhu se nejspíše setkáváme ne s peklem, ale s jakousi bránou mezi přítomností a budoucností. Nemůžeme ale zamítnout, že kostlivci a modravé plameny, které Mácha spatřil, nesouvisí s peklem. Nebo se jedná o jakousi konstrukci, která umožňuje vstoupit do takřka jiného světa?
Je možné, že se Mácha dostal do budoucnosti? Podle všech výše uvedených popisů, ano.
A jak si vysvětlit pojmy, které nám Mácha ve svém dopise zanechal?
Prach, který popisuje, že cítí, je typický pro rušné pražské ulice. Místo, kde se Mácha nachází, je ale také prý cítit sírou. Zde by se mohlo jednat o různé zplodiny z aut. Hluk je po celé Praze, neboť všude jezdí auta, tramvaje a autobusy. Země pod jejich koly duní.
Zvláštními doupaty by mohly být myšleny panelové domy, které mají barvu béžovou, oranžovou, či jasně žlutou. Kostlivci, kteří se tyčí do výšky jsou nejspíše elektrická vedení, která většinou bývají na lukách a polích u Prahy. Lidskými bytostmi, které vypadají zuboženě, jsme myšleni my. V současné době jsme přece všichni ve stresu a v každodenním shonu. To nám nečinní příliš dobrou náladu, a tak nemáme úsměv na rtech a již vůbec nemáme chuť se vzájemně mezi sebou bavit. Ďábelské Dantovy stroje jsou nejspíše autobusy, či tramvaje, do kterých nastupují lidé. Jejich „ďábelský smích“ by mohl být řinčící motor. Navíc nejezdí příliš rychle, zvláště poté, pokud se dostanou do kolony. Potom se jim zajisté dá utéct.
Dívka s podivnou páskou na hlavě, o níž se Mácha zmiňuje ve svém dopise zasílaném jeho příteli Máchovi nerozuměla nejspíše proto, že na hlavě měla sluchátka.
Tento příběh, popisovaný samotným Máchou v dopise, končí Máchovým probuzením se na hradě Houska. Vše to, co prožil, považuje za zlý sen.
Jedná se opravdu však jen o sen, nebo se pod Houskou skutečně nachází jakýsi přechod mezi přítomností a budoucností?
Zatím nikdo neví, co se pod hradem Houska skutečně skrývá, ovšem především záhadologové na rozluštění tajemství, které nám hrad ukrývá, pilně pracují.
Pokud máte rádi tajemno, zajisté se vydejte na výlet na Housku. Dozvíte se spoustu zajímavých informací od tamějšího kastelána, který hrad spravuje. Pokud nenajdete bránu do pekel, ani bránu do budoucnosti, uvidíte alespoň krásnou krajinu Kokořínska a uděláte něco pro své zdraví, a to za výlet přece stojí.
Jak může vypadat tajemná výprava na hrad Houska? Inspirujte se zde: internetweek.cz/tajemne-pribehy-vypravy/tajemne-pribehy-vypravy >>>
Zdroje
http://cs.wikipedia.org/wiki/Houska_(hrad)
http://cody.eldar.cz/magie/houska/profil.htm
http://www.hrady.cz/index.php?OID=1103
http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=1587
http://www.pooh.cz/pruvodce/a.asp?a=2004623&db=444
http://www.hrad-houska.cz/zahady.php
Další příspěvky autora: Caroline Kornelová
Články ve stejných kategoriích:
Hrad Houska Tajemná místa historie Tajemno Záhada Zajímavosti
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!