Dovolte, abych se představila: Smrt

 

Dovolte, abych se představila: Smrt

Spisovatel Jan van Helsing přežil dvě autonehody, které ho přivedly do bezprostřední blízkosti smrti. Smrt vnímá jako bytost, personifikuje ji, napsal o ní knihu, v které se Smrtí vede dialog. Smrt podle něj stojí mimo pojmy dobra a zla, zná dokonale člověka i situaci na Zemi; připadá si nikoli jako brutální terminátor, ale jako Anděl proměny nebo Anděl transformace, protože její pracovní náplní je energetická přeměna tvorstva.

 

Franzi G. z Berchtesgadenu se jedné noci před výstupem na horu zjevil u postele černý muž a oznámil mu, že čas dozrál. Na druhý den se i s kamarádem zřítili ze skály. Franz utrpěl těžké zranění a jeho přítel zahynul. Co vás napadne, když slyšíte podobné historky? Jde o halucinaci, autosugesci nebo nás podvědomí zaplavuje záhadnými informacemi, jejichž původ je nevysvětlitelný? Většina lidí by se snažila najít nějaké racionální vysvětlení. Van Helsing prožil něco podobného jako Franz, dva týdny před svou těžkou autonehodou se se Smrtí osobně setkal. Fascinován jejím zjevem a především posedlý zvědavostí se během následujících dvou let pokoušel s ní navázat kontakt. Až se mu to podařilo.

 

„Kdo jsi?“ zeptal se Smrti, kterou podle německé tradice oslovil jako muže.

Doprovázím tě a jsem s tebou od počátku až do konce tohoto života. Nejsem však zodpovědný jen za odchod, ale i za příchod. Pomáhám duši vymanit se, uvolnit se z těla, stejně jako ji pomáhám do těla vstoupit. Nejsem Mužem s kosou, jsem Transformátorem světla, Transformátorem světelnosti. Proměňuji energii. Nepřináším tedy smrt, nepřináším zkázu. Transformuji energii... Je to proměna. Měním noc v den, tmu ve světlo. Smrt je přechod, změna frekvence. Také pro vstup do života je potřebná změna frekvence. Jsem souhrnem všeho bytí.

 

Jsi bytost, která se skládá z mnoha jednotlivých aspektů zjevujících se kdekoliv na světě současně mnoha lidem, nebo jsi jakési seskupení duší objevující se umírajícímu v jedné osobě?

Jsem jedna hlavní bytost rozdělená na tolik částí, kolik bytostí se v tělesných schránkách pohybuje na Zemi. Každá duše nese ze mne jednu kapičku. Duše nejenom doprovázím, ale můžu je i nést. Jsem jedna bytost a také množství bytostí, které se mohou pohybovat nezávisle na sobě. Žádný z fragmentů mého bytí nemůže a nechce sledovat vlastní cíle, vlastní vůli. V tom smyslu jsme tedy jedna bytost. I když se tyto fragmenty permanentně nacházejí na různých místech a pohybují se vlastní dynamikou, nemohou existovat odděleně. Představ si to jako chobotnici, která má mnoho chapadel, ale pouze jednu centrálu, jednu hlavu. Část mého bytí nikdy nebyla člověkem a ani nebude, ale každého člověka doprovázím stejně jako anděl strážný. Možná bys mě mohl nazvat Andělem smrti, který je po celý život zde, koná však v pozadí. Nutno ale dodat, že označení Anděl smrti se mi nelíbí. Milejší je mi jméno Anděl přeměny, neboť smrt neexistuje, pouze změna energie.

 

Můžeš o sobě povědět víc?

Tím, že pomáhám oddělit tělo od duše a ducha, působí skrze mne síla světla. Spojuji ducha s duší, aby se mohly odpoutat od těla. Z tohoto zorného úhlu jsem pro vás nejenom dělící silou, který vám pomáhá vyklouznout z tělesného, ale i léčivým aspektem. Jsem léčivým aspektem v činech, neboť když si moji existenci uvědomujete, jsem pro vás i léčitelem. V přeneseném slova smyslu léčím duši, aby mohla splynout s duchem, odlehčila se a opustila tělo... Přicházím z božských drah, z prasíly, a přináším duši obrození. Dříve, než duše opustí svou tělesnou schránku, začne se v tělesné, pozemské části uzdravovat a léčit prostřednictvím vlastních skutků. Tuto službu vykonávám v celém Univerzu, protože jsem k tomu předurčený. Nepřicházím jen na planetu, kde momentálně žiješ. Vykonával jsem tuto práci už v době, kdy jsi ty, opustil svoji domovskou planetu, aby ses inkarnoval tady, tak jako mnoho jiných, které dnes nazýváte dělníky světla. Přišli jste, abyste pomohli této planetě při vzestupu, zvýšení frekvence, kterou nyní procházíte.

 

Proč dochází k tomuto kontaktu právě teď?

Můj soucit s vámi spočívá v čekání. Rád bych vyléčil bolesti, které mohu vyléčit jenom tehdy, když jsou na to lidé připraveni. Trpěli jste dost, dostatečně jste prozkoumali odloučení a odštěpení, abyste se nyní opět vydali jiným směrem. Nejvíce jste však od sebe oddělili smrt, odchod z fyzické roviny. Můžeš to vidět i tak, že jsem ten, kdo vás přivede zpět k Jednotě. Když však nevíte, co Jednota je, místo toho, abyste se těšili, tak se bojíte. Máte ze smrti strach. Proč? Bojíte se i usínání? Ne? Proč se tedy bojíte smrti? A já vás teď mohu znovu začít navštěvovat, protože mnozí z vás už tuší, že nadešel čas vydat se jiným směrem. Až okolnost, že jste sami přivedli věci do tohoto bolestného stavu, začíná mnohé z vás otevírat setkání se mnou. Nyní v podstatě dokážeš pochopit, co se momentálně odehrává a proč lidé jako ty mají v současnosti stále více takových kontaktů a zážitků, proč mají lidé vaší kultury opět odvahu o těchto záležitostech mluvit.

 

Jan Udo Holey (1967) je německý autor píšící zčásti pod pseudonymem Jan van Helsing o historii, konspiračních teoriích a esoterice. Od roku 1985 podnikal cesty do celého světa, kde navazoval kontakty s lidmi z okruhu tajných služeb, ale i z templářských a zednářských lóží a dalších skupin. Získané poznatky publikoval v roce 1994 v knize o tajných spolcích - Tajná společenství a jejich moc ve 20. století, která se stala rychle bestsellerem. V roce 1995 vyšlo pokračování Tajná společenství 2 - rozhovor s Janem van Helsingem. Knihy byly v Německu zabaveny kvůli obvinění z antisemitismu. Matka J. U. Holeye se pokládala za věštkyni, otec psal gnosticko-esoterické knihy. Holey je producentem jednoho hraného filmového dokumentu a založil vlastní televizní stanici secret.TV. Bývá kritizován pro extrémně pravicové názory. V roce 2005 vydal knihu Wer har Angst vor´m schwarzen Mann? – česky Bojíte se smrti? (2010, vydavatelství Anch-books)

 

Smrt v mytologii

Záhada smrti a posmrtného života výsostně zajímala všechny národy a kultury od pradávna. Věnovali jí možná stejnou pozornost jako bohům a jejich aktivitám. Představovali si, že duši umírajícího si odnese nějaká bytost – bůh, anděl (čert), nebo jiná mytická bytost. Další bytosti ji pak provázely na cestě do posmrtného života, soudily jeho hříchy, nebo na ni dohlížely v zásvětí. Tyto bytosti se v každé kultuře liší, ale některé prvky jsou podobné. Staří Indové věřili, že duše jsou odváděny různými průvodci zvanými ativáhika dévatové na různá místa podle jejich individuální karmy. Většinou jim konkrétní místo sdělí bůh smrti a soudce mrtvých Jama. Egyptským bohem smrti, mumifikace a pohřebišť je Anup, bůh se šakalí hlavou, jeden z nejvýznamnějších egyptských bohů. Později se k němu v mytologii připojil Usir, vládce podsvětí. Ve slovanské mytologii postavu smrti zosobňovala krásná bohyně Morana.

 

V angličtině se smrti říká Grim Reaper – „strašný sekáč“ a od 15. století se zobrazuje jako kostlivec s kosou a bývá oblečen do černého pláště s kapucí. Někdy se nazývá „anděl smrti“, „ďábel smrti“ nebo „anděl temnoty a světla“ a má velkou moc nad okamžikem odchodu z tohoto světa, může ho například odložit. V jiných představách je smrt pokládána pouze za průvodce duší, který má přeseknout poslední spojení mezi duší a tělem a doprovodit nemocného do dalšího světa, aniž by mohl nějak ovlivnit nutný konec. V mnoha jazycích má smrt mužské pohlaví, ale ve slovanských a románských jazycích jde o ženu. V jungiánské psychologii je průvodcem duší na onen svět (psychopomp) prostředník mezi nevědomou a vědomou oblastí. Bývá ztělesněn jako moudrý muž nebo moudrá žena, někdy jako zvíře. V mnoha kulturách má roli průvodce na onen svět šaman. V keltském, bretaňském folklóru se před smrtí často objevuje strašidelná bytost věštící smrt, zvaná Ankou. Jde obyčejně o ducha posledního člověka, který zemřel uvnitř komunity, objevuje se v podobě unavené postavy s širokým kloboukem, s dlouhými vlasy nebo jako rozhlížející se kostlivec. Ankou řídí vůz smrti se skřípajícími nápravami, na kterém jsou navršená mrtvá těla.

 

Muslimové naopak chápou smrt hlavně jako slavnostní událost. Jde o přechod věčné duše z jednoho světa do druhého, který je blíž ke stvořiteli a lidé tento přechod pokládají za bod určený více radosti než smutku a trápení.

 

Víra v nějakou formu posmrtného života se objevuje v mnoha náboženských systémech. Například hinduisté věří, že existuje pokračující cyklus zrození, života, smrti a znovuzrození (samsára) a osvobození z tohoto cyklu (mokša). V polyteistických náboženstvích a mytologiích se běžně vyskytuje božstvo, které je učeno, aby řídilo smrt. Neznamená to nutně, že je toto božstvo nějak oslavováno. V monoteistických teologiích vládne nad životem a smrtí jeden bůh. Ale v praxi existují mnohé rozmanité rituály a tradice pro přijetí smrti.

 

Zdroje: wikipedia.org, www.gnosis9.net, Jan van Helsing: Wer har Angst vor´m schwarzen Mann?

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

Smrt   život po smrti