Případ Tiny Reschové

Případ Tiny Reschové

V březnu 1984 žili John a Joan Reshovi v dobře udržovaném domě ve městě Columbus, v americkém státě Ohio. Společně se dvojice starala o čtyři malé opuštěné děti, které nepoznaly vlastní rodiče. Jako schovanka u nich žila ještě adoptivní dcera Tina, která věkem patřila k teenagerům. Domov s nimi rovněž sdílel jejich nejmladší syn, pětadvacetiletý Craig, a černý labrador Pete.

Večer 2.března 1984 byla šťastná pohoda v domě Reschových narušena prvními podivuhodnými událostmi. Příhody jakoby ze světa fantazie začaly celkem neškodně. Nejprve se sama od sebe přibouchla dvířka od sušičky na prádlo, která stála v rohu jídelny, a motor se rozběhl. Pokaždé, když Joan chtěla otevřením dveří zastavit její mechanismus, motor se znovu sám nastartoval.

Následující den přinesl ještě podivnější události: světla v domě se začala sama rozsvěcovat. Reschovi zatelefonovali do elektrických podniků, aby jejich odborník přišel zkontrolovat to, co oni považovali za poruchu v dodávkách elektřiny. Přivolaní elektrikáři však nenašli žádnou závadu. Když problémy pokračovaly, zavolal John majiteli místního elektrikářského servisu, ale ani on neuspěl. Světla v domě se stále rozsvěcovala navzdory tomu, že nikdo nestál v jejich blízkosti.

O tři hodiny později se začaly samovolně otáčet vodovodní kohoutky v koupelně v horním podlaží a rovněž výlevka se sama od sebe otevírala. John si nejdříve myslel, že je někdo zapomněl zavřít, ale mezitím, co stál na schodišti a dával pozor, jestli se ke koupelně nikdo nepřibližuje, se znovu ozvala tekoucí voda.
Když se zcela bez cizího zásahu začaly pohybovat svícny, lampy a ozdoby, zavolal John Resch policii. Potíže pokračovaly i přes přítomnost policistů, kteří nebyli schopni najít vysvětlení ani navrhnout Reschovým nějaké řešení.

Příčina těchto jevů nebyla jasná, ačkoli se tyto epizody vždy odehrávaly kolem Tiny. Dopoledne následujícího dne si rodina měla oddechnout, když Tina odešla do kostela. Jakmile se vrátila a chtěla si oloupat nějaká vajíčka, ta vyletěla nahoru a rozplácla se o strop. Odpoledne téhož dne se Tinina neteř spolu s Joyce Beaumontovou, která byla přítelkyně manželů Reschových, zastavili v domě. Přišly právě ve chvíli, kdy se vejce rozbíjela o kuchyňský strop. Joyce pak o tom podala svědectví s následujícím textem:

"Pozvali mě na neděli. Přišla jsem těsně před druhou hodinou. Ačkoli mně řekli už předem, co se v domě odehrává, ve skutečnosti jsem ničemu z toho nevěřila. Když jsme s Tininou neteří vstoupily dovnitř, uviděla jsem, jak několik vajec právě vyletělo z nádoby. Vajíčka ležela vedle sporáku a právě odtud začala létat nahoru.

Pak jsme si sedly a byly zároveň svědky návštěvy luteránského kněze, kterého Reschovi pozvali k Tině. Modlil se s ní a potom odešel. Po dobu, co zde byl vše probíhalo v klidu, ale brzy po jeho odchodu to znovu začalo. Tina seděla na svém zamilovaném místě v obývacím pokoji, když mosazný svícen stojící na mikrovlnné troubě vyletěl a dopadl zezadu na její hlavu. Jiný svícen, který stál za ní na skříňce, začal poletovat po místnosti. Tina jej chtěla zachytit, ale nešlo to. Bedlivě jsem ji pozorovala, protože jsem začala být zvědavá, zda to nakonec není ona, kdo kolem sebe vyhazuje ty předměty. A pak spadly hodiny ze skříně a udeřily Tinu do temene hlavy. Zdálo se, jako by všechno mířilo na ni, což ji přirozeně vyděsilo. V tomto okamžiku už byla na podlaze vedle své židle, kde se krčila strachy. Oblíbená židle se pohnula o pět, nebo deset centimetrů směrem k Tině. Když si na ni děvče opět sedlo, tak se posunula o dalších deset centimetrů. Tina vyskočila a spolu jsme daly židli na její původní místo.

Po nějaké chvíli jsme opět seděly s Tinou v jídelně, kde si vyměnila místo s jedním z chovanců. Pak jsem z pokoje odešla. Než jsem vstoupila do haly, těsně přede mnou dopadla křišťálová sklenice. Světla v hale se začala sama rozsvěcovat a zhasínat. Všimla jsem si, že Tina nebyla u žádného vypínače. Nastával skutečný chaos. Všude ve vzduchu bylo samé sklo a my jsme byly odkázány jen sbírat střepy. Všechno se přitom odehrávalo velice rychle.

Tina nemohla způsobit to, co se zde dělo. Vždyť byla ještě v obývacím pokoji, když já už byla v hale, kde vypukla ta skleněná spoušť. Když jsem pomáhala uklízet, přišla ke mně a řekla: "Já jsem to neházela." Pak ji zasáhl kotouč s lepící páskou, který předtím ležel na mikrovlnné troubě. Vše, co nyní létalo, dopadalo na její hlavu. Došlo to nakonec až do takového stádia, že si, schoulená do sebe, kryla rukama zátylek.

Rozbíjení skla pokračovalo. Kuchyní proletěl červený šálek na kávu. Sklenice, které až dosud klidně stály na stole, začaly létat. Bylo vidět, jak se v nich nápoje otřásají. Tina seděla v jednom z křesel v obývacím pokoji. Vedle na stolečku byl telefonní přístroj, který jí náhle sám od sebe sjel do klína. I když se jej Tina ani nedotkla, přístroj tento pohyb dvakrát nebo třikrát zopakoval. Tina přitom jenom seděla se založenýma rukama, protože ji kdekdo vinil za to, co se dělo. Spatřila jsem její ruku, jak se jen dotkla stolku vedle gauče, ten se začal vznášet. Všechno, co na něm stálo, okamžitě sletělo dolů a my jsme opět měly práci s uklízením střepů.

Pak se stolek dal do pohybu a úplně se vzdaloval od boku gauče. Tentokrát se jej Tina ani nedotkla. Vím to, protože jsem se na ni skutečně bedlivě dívala. Stolek plul vzduchem ke středu pokoje. Když se jej Tina pokoušela stáhnout zpět, stolek se na ni převrátil a přimáčkl ji k podlaze. Nemohla vstát a byla velice vyděšená. Hystericky vřeštěla. Vyskočila jsem a přeběhla místnost, abych ten stolek sejmula z jejích zad. Náhle přiletěl telefonní přístroj a zasáhl mě. Vykřikla jsem: "Už je toho dost. Někoho to může zranit." Zoufale jsem se pokoušela odstranit stolek z Tiny. Nevzpomínám si, že by se mi to podařilo, dokud mne neudeřil ten telefon. V té chvíli jsem toho všeho už měla dost.

Potom někdo zavolal: "Joyce, pojď sem." A tak jsem šla do obývacího pokoje a tam jsem uviděla, jak se houpací křeslo pohybuje sem a tam. V pokoji nikdo nebyl, ani nevím, kdo mě vlastně zavolal. Všechno bylo takové bláznivé. Ze všech sil jsem zakřičela na křeslo, aby se zastavilo, a skutečně se tak stalo. Pak jsem řekla: "Dobře, odcházím." A odešla jsem. Bylo kolem půl čtvrté odpoledne.

Myslím si, že to byla posedlost. Tina tím nebyla postižena, ale posedlost o ni usilovala."

Jeden z Reschových dospělých synů patřil k mormonské církvi a promluvil s několika staršími v jeho kongregaci o tom, co se stalo v domě jeho rodičů. Dva starší a jeden z přátel mladého Resche se dobrovolně vydali do onoho domu.Večer mormoni navštívili Tinu a modlili se za ni. Když položili ruce na její hlavu, všude panoval klid a ticho. Ale když opouštěli dům, zahlédli, že se zase začínají hýbat sklenice v jídelně. Tento úkaz pokračoval do té doby, než šla Tina spát, pak opět nastal klid. Joana Reschová pak zatelefonovala Miku Hardenovi, publicistovi, který psal pět měsíců před tím o její péči o děti bez rodičů. Po tom, co spatřil, prohlásil, že ani Tina, ani nikdo jiný zřejmě nebyl v takové pozici, aby mohl způsobit takové divné příhody. Harden pak zatelefonoval pro fotografa, kterému se u Reschrů podařilo vyfotit telefon, jak se vznáší nad Tininým klínem.

Harden rovněž zavolal Williamu Georgi Rollovi do Nadace výzkumu psychiky v Severní Karolíně. Výzkumníci podrobili Tinu psychologickým testům a vyzkoušeli její mozkové vlny. "Zkoušky ukázaly, že z jejího mozkového kmene vycházejí abnormálně silné mozkové vlny. Případ Tiny ukazuje, že lidský mozek může mít více komunikací než jen na fyzické tělo člověka. Mozek by mohl být spojen s okolním prostředím takovými cestami, kterým dosud nerozumíme. Události s psychokinezí v domě Reschových by mohly posloužit jako příklad takového vzájemného propojení mysli a hmoty. Jde jistě o případ naznačující, že mohou existovat propletené spoje mezi fyzickým světem kolem nás a psychickým světem v našich myslích.

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Psychokineze   Předtucha   Intuice   K zamyšlení   Ze zahraničí