Slavoj Žižek píše Naděždě z Pussy Riot

 

Slavoj Žižek píše Naděždě z Pussy Riot

Korespondenci mezi slavným rebelujícím kritikem globálního kapitalismu Slavojem Žižekem a aktivistkou Naděždou Tolokonnikovou zorganizoval časopis Philosophie magazin ve spolupráci s New Times.

 

Naděžda Tolokonnikovová - Pussy Riot

Narozena 7. listopadu 1979. Ruská konceptuální umělkyně a politická aktivistka. Členka antiputinovské punk-rockové skupiny Pussy Riot. V srpnu 2012 byla odsouzena za „chuligánství motivované náboženskou nenávistí“ za vystoupení v moskevské Katedrále Krista Spasitele ke dvěma rokům vězení nepodmíněně. Ve světě je považována za politického vězně. Má dceru.

 

Slavoj Žižek

Narozen 21. března 1949. Slovinský filosof, kulturní teoretik, psychoanalytik. Kandidoval v roce 1990 na slovinského prezidenta. Je členem Slovinské akademie věd a umění.

 

2. ledna 2013

Drahá Naděždo,

Doufám, že si můžete zorganizovat svůj život ve vězení do malých rituálů, které ho dělají snesitelným a že máte čas na čtení. (…)

 

John Jay Chapman, americký politický esejista, napsal o radikálech toto v roce 1900: "Stále říkají to samé. Všichni se mění, oni ne. Jsou obviňováni z mimořádně rozporuplných zločinů, z egoismu a z maniakální touhy po moci, z lhostejnosti k osudu jejich záležitostí, z fanatismu, triviálnosti, nedostatku smyslu pro humor, šaškování a neúcty. Ale znějí určitým tónem. A odtud ohromná praktická síla vytrvalých radikálů. Vypadá to tak, že za nimi nikdo nejde, ale každý jim věří. Drží ladičku a tón A, každý ví, že je to opravdu A, ačkoliv dobově uznávaná výška je G snížené o půltón.“ Je to dobrý popis působení Pussy Riot? Navzdory všem obviněním, váš tón je jasný. Možná se ukáže, že lidé vás nebudou následovat, ale tajně vám věří. Oni vědí, že říkáte pravdu, nebo dokonce ještě víc - stojíte za ní..

 

Ale jaká je tato pravda? Proč jsou reakce na performance Pussy Riot (dále PR) tak násilné, a nejen v Rusku? Všechna srdce pro vás bila, pokud jste byly vnímány jenom jako další variace na liberálně-demokratický protest proti autoritářskému státu. Okamžik, kdy se ukázalo jasné, že jste odmítly globální kapitalismus, oznámil, že PR jsou příliš ambiciózní. Rušivé na liberálním pohledu PR je to, že ukazujete na skrytou návaznost mezi stalinismem a současným globálním kapitalismem.

 

Od krize v roce 2008 tato nedůvěra v demokracii, kdysi omezená jen na třetí svět nebo postkomunistické rozvíjející se ekonomiky, získává půdu i v západních zemích. Ale co když je tato nedůvěra oprávněná? Co když nás mohou zachránit jen experti?

 

Ale tato krize poskytla důkaz, že jsou to právě experti, kdo nevědí, co dělají, spíše než normální lidé. V západní Evropě vidíme, jak vládnoucí elity stále méně a méně vědí, jak vládnout. Viz obchod Evropy s Řeckem. Není divu, že PR nám to všem ztěžují, vy dobře víte, co nevíte, a vy nepředstíráte, že máte rychlé odpovědi nebo snadné odpovědi, ale vy nám říkáte, že ti, co vládnou, to ani netuší.

 

Vzkaz spočívá v tom, že v Evropě dnes slepci vedou slepé. Proto je důležité, že vy se bráníte. Je to stejné jako když Hegel, který viděl jet Napoleona Jenou, napsal, že to bylo jako by viděl Světového ducha jet na koni, vy nejste nic jiného než kritické vědomí nás všech, které sedí ve vězení.

 

Přátelsky zdravím Slavoj

 

23. února 2013

Drahý Slavoji,

Jednou na podzim roku 2012, když jsem ještě byla ve vazbě v Moskvě s ostatními aktivistkami PR, jsem vás navštívila. Samozřejmě ve snu.

 

Chápu váš argument o koních, Světovém duchu a o vylomeninách a neúctě, stejně jako jak dobře a proč a jak jsou tyto elementy vzájemně propojené.

 

PR ukázaly, že jsou součástí této síly, jejímž smyslem jsou kriticismus, kreativita, spolutvorba, experimentování a stále provokující akce. Když si půjčím definici od Nietzscheho, tak my jsme děti Dionýsa, plovoucí v sudu a neuznávající žádnou autoritu.

 

My jsme součástí této síly, která nemá žádné konečné odpovědi nebo absolutní pravdy, protože naše mise je ptát se. Jsou tu architekti apollonské statiky a také (punkoví) zpěváci dynamiky a transformace. Jeden není lepší než druhý. Ale jedině společně můžeme zajistit, aby svět fungoval podle toho, jak ho definoval Herakleitos: „Tento svět žije a bude věčně žít v rytmu ohně, začíná hořet v závislosti na míře a umírá podle míry. Takové je fungování věčného světového dechu.“

 

My jsme rebelové, kteří se dožadují bouře, a věříme, že pravda může být nalezena jenom v nekonečném hledání. Když se tě dotkne „Světový duch“, neočekávej, že tě to nebude bolet.

 

Laurie Andersonová zpívala: „Jen expert si může poradit s problémem.“ Bylo by to pěkné, kdybychom Laurie a já mohly tyto experty omezit a starat se o své vlastní problémy. Protože statut experta ještě neznamená přístup do království absolutní pravdy.

 

Dva roky vězení pro PR je naše poklona k údělu, který nám určily ostré uši, dovolující nám slyšet notu A, zatímco všichni ostatní slyší G půltón.

 

V pravý čas, vždy přijde zázrak do životů těch, kteří dětinsky věří ve vítězství pravdy nad lží a vzájemné pomoci, těch, kteří žijí podle ekonomiky daru.

 

Naďa

 

4. duben 2013

Drahá Naděždo,

Byl jsem příjemně překvapen, když váš dopis přišel – měl jsem obavy, že úřady budou bránit naší komunikaci. Byl jsem opravdu poctěn, že jsem se objevil ve vašem snu. Máte pravdu, když zpochybňujete myšlenku, že „experti“ v blízkosti moci jsou kompetentní dělat rozhodnutí. Experti jsou sluhové mocných: oni vlastně nemyslí, jen aplikují své znalosti na problémy, které definují mocní (jak vrátit stabilitu? jak potlačit protesty?)jsou dnešní kapitalisti, takzvaní finanční mágové, opravdu odborníci? Nejsou to jen hloupí chlapečkové, kteří si hrají s našimi penězi a naším osudem? Vybavuju si krutý žert z filmu „Být, či nebýt“ od Ernsta Lubitsche.

 

Když je nacistický důstojník dotazován na německé koncentrační tábory v okupovaném Polsku, vyštěkne: „My koncentrujeme a Poláci táboří.“ Neplatí to samé pro krach Enronu v roce 2002? Tisíce zaměstnanců, kteří ztratili svoji práci, byli určitě vystaveni riziku, ale neměli skutečnou volbu – pro ně to riziko bylo jako slepý osud. Ale ti, kteří o riziku věděli a měli schopnost intervenovat (špičkoví manažeři), minimalizovali svoje riziko tak, že své akcie prodali ještě před krachem firmy. Takže je pravda, že žijeme ve společnosti riskantních rozhodnutí, ale někteří lidé (manažeři) dělají ta rozhodnutí, zatímco ostatní (obyčejní lidé) jen riskují.

 

Podle mne skutečným úkolem radikálních hnutí není pouze otřást samolibou nehybností, ale změnit mocné souřadnice společenské reality tak, že když se vrátí k normálu, bude tady nová, uspokojivější „apollonská statika“. A, ještě důrazněji: jak dnešní globální kapitalismus vstupuje do tohoto schématu?

 

Deleuziánský filosof Brian Massumi mluví o tom, jak kapitalismus již překonává logiku totalizace normálnosti a osvojil si logiku nevypočitatelných excesů: „Čím různorodější a dokonce čím méně je to předvídatelné, tím lépe.“ Normálnost začíná ztrácet, co ovládala. Pravidelnost se vytrácí. Toto vytrácení je částí kapitalistické dynamiky.“

 

Ale mám pocit viny, když toto píši: kdo jsem, abych se projevoval v takových narcistických teoretických výlevech, když vy jste vystavena tak zcela reálným strádáním? A tak, prosím, pokud můžete a chcete, napište mi o své situaci ve vězení: o svém denním rytmu, o malých soukromých rituálech, které umožňují přežít, o tom, kolik času máte na čtení a psaní, o tom, jak se k vám chovají ostatní vězni a dozorci, o možnostech být v kontaktu se svým dítětem…skutečné hrdinství se projevuje v malých věcech, jak si člověk organizuje svůj život, aby přežil v šílených dobách bez ztráty důstojnosti.

 

S láskou, úctou a obdivem, myslím na vás!

 

Slavoj

 

16. dubna 2013

Drahý Slavoji,

Opravdu již moderní kapitalismus překonal logiku totalizujících norem? Nebo chce, abychom věřili, že překonává logiku hierarchických struktur a normalizace?

 

Když jsem byla dítě, chtěla jsem pracovat v reklamě. Zapletla jsem se s reklamním průmyslem. A proto jsem v pozici, že posuzuju jeho význam. Anti-hierarchické struktury a výhonky pozdního kapitalismu jsou úspěšnou inzertní kampaní. Moderní kapitalismus musí představovat sám sebe jako flexibilní a dokonce výstřední záležitost. Všechno je zaměřeno na ovládnutí emocí spotřebitele. Moderní kapitalismus se snaží ujistit nás, že postupuje podle zásad volné tvořivosti, nekonečného rozvoje a různorodosti. Je to lesklý povrch, který má zakrýt jeho druhou stranu, realitu, že miliony lidí jsou zotročeny všemocnými a fantasticky stabilními normami produkce. Tu lež chceme odstranit.

 

Neměl byste si dělat starosti s tím, že vytváříte teoretické konstrukce, zatímco já domněle trpím „reálnými těžkostmi“. Oceňuji jasné hranice a výzvu. Já jsem opravdu zvědavá: jak se s tím vypořádám? A jak z toho mohu udělat něco užitečného pro sebe i pro mé přátele? Hledám zdroje inspirace; přispívá to mému vlastnímu vývoji. Ne kvůli, ale navzdory systému. A v mém boji mi pomáhají vaše myšlenky, ideje a historky.

 

Jsem moc ráda, že si s vámi mohu psát. Očekávám vaši odpověď a přeju vám hodně štěstí v naší společné věci.

 

Naďa

 

10. června 2013

Drahá Naděždo,

Opravdu jsem se cítil velmi zahanbený, když jsem četl vaši odpověď. Napsala jste: „Neměl byste si dělat starosti s tím, že vytváříte teoretické konstrukce, zatímco já domněle trpím ´reálnými těžkostmi´“. Díky této prosté větě jsem si uvědomil, že můj závěrečný sentiment v mém posledním dopise, byl falešný: můj projev sympatií s vaší těžkou situací v podstatě znamenal: „Já mám privilegium vytvářet reálné teorie a poučovat vás o nich, zatímco vy jste dobrá tak na informování o svých zážitcích své těžké situace…“ Váš poslední dopis ukazuje, že jste mnohem více než jen to, že jste rovnocenný partner v teoretickém dialogu. Takže přijměte mou upřímnou omluvu za důkaz, jak hluboce zakořeněný je můj mužský šovinismus, obzvláště je-li maskován jako projev sympatií s utrpením druhého, a dovolte, abych pokračoval v našem dialogu.

 

Je to šílená dynamika globálního kapitalismu, která dělá účelnou obranu proti němu tak obtížnou a frustrující. Vzpomeňte si na úžasnou vlnu protestů, které zaplavily celou Evropu v roce 2011 od Řecka po Španělska až po Londýn a Paříž. Dokonce, i když tu nebyla žádná pevná politická základna mobilizující demonstranty, protesty fungovaly jako část vzdělávacího procesu ve velkém měřítku: bída a nespokojenost protestujících byly transformovány ve velký kolektivní čin mobilizace – stovky tisíc lidí se shromáždily na veřejných náměstích a proklamovaly, že už toho mají dost, že věci už nesmějí pokračovat tímto způsobem. Avšak těmto protestům jako čistě negativnímu gestu hněvivého odmítnutí a stejně abstraktnímu požadavku spravedlnosti chybí schopnost přetlumočit tento požadavek do konkrétního politického programu. Co může být uděláno v takové situaci, kde jsou k ničemu protesty a demonstrace, kde jsou k ničemu demokratické volby? Můžeme přesvědčit unavené a zmanipulované davy, že jsme nejenom připraveni podminovat existující řád, angažovat se v provokativních činech odporu, ale také nabídnout naději na nový řád?

 

Vystoupení PR nemohou být redukována jen na podvratné provokace. Za dynamikou těchto činů je vnitřní stabilita pevného eticko-politického postoje. V trochu hlubším smyslu je dnešní společnost polapena do šílené kapitalistické dynamiky, která nemá vnitřní smysl a rozměry, a jsou to PR, které vlastně poskytují stabilní eticko-politický názor. Vlastní existence PR sděluje tisícům lidí, že oportunistický cynismus není jediné téma, že nejsme totálně zmatení, že tady je společná věc, která stojí za to, abychom za ni bojovali.

 

Takže vám také přeji hodně štěstí v naší společné věci. Být věrný naší společné věci znamená být statečný, a zvláště nyní a - jak se říká štěstí – štěstí je na straně statečných!

 

Váš Slavoj

 

13. července 2013

Drahý Slavoji,

Ve svém posledním dopise, který jsem psala ve spěchu krejčovské dílně, mi nebylo jasné, jaké jsou rozdíly mezi funkcemi „globálního kapitalismu“ v Evropě a v USA na jedné straně a v Rusku na druhé.

 

Avšak poslední události v Rusku – soud s Alexejem Navalným (politický aktivista, kritik Putina a korupce v Rusku) schválení neústavních zákonů popírajících svobodu – mě rozzuřily. Cítím povinnost mluvit o zvláštních politických a ekonomických praktikách v mé zemi. Naposledy jsem byla tak naštvaná, když v roce 2011 Putin prohlásil, že bude potřetí kandidovat na prezidenta. Můj hněv a odhodlání vedlo ke vzniku PR. Co se bude dít nyní? Čas to ukáže.

 

Vnímám v Rusku silně cynismus takzvaných zemí první ligy vůči chudším národům. Podle mého skromného názoru „rozvojové“ země ukazují přemrštěnou loajalitu vůči vládám, které utlačují své občany a porušují jejich práva. Evropské vlády a vláda USA volně spolupracují s Ruskem a to zavádí středověké zákony a posílá opoziční politiky do vězení. Spolupracují i s Čínou, kde je útlak tak zlý, že mi vlasy vstávají hrůzou, když na to jen pomyslím. Jaké jsou meze tolerance? A kdy se tolerance stává kolaborací, konformismem a spoluvinou?

 

Myslit si cynicky: „nechme je dělat, co chtějí, v jejich vlastní zemi“, nebude dál fungovat, protože země jako Rusko a Čína a další jim podobné jsou nyní součástí globálního kapitalistického systému.

 

Rusko pod Putinem, s jeho závislostí na surovinách, by mohutně oslabilo, kdyby ty národy, které dovážejí ruskou naftu a plyn, ukázaly odvahu a zastavily nákup. Dokonce, i kdyby Evropa udělala tak skromný krok jako schválení „Magnitského zákona“(MZ dovoluje Spojeným státům, aby přijaly sankce proti ruským úředníkům, o kterých se předpokládá, že se dopouštějí porušování lidských práv), morálně by to byl silný hlas. Bojkot Zimních olympijských her v Soči v roce 2014 by byl další morální gesto. Ale pokračující obchod se surovinami znamená nevyslovený souhlas s ruským režimem – ne pomocí slov, ale pomocí peněz. Je to zrada touhy chránit politické a ekonomické status quo a dělbu práce, která se nachází v srdci světového ekonomického systému.

 

Citujete Marxe: „Společenský systém, který nefunguje a rezaví…nemůže přežít.“ Ale jsem tady já, ve výkonu trestu v zemi, kde 10 lidí, kteří kontrolují největší odvětví ekonomiky, jsou staří přátelé Vladimíra Putina. S některými studoval nebo sportoval a s jinými pracoval v KGB. Není právě tohle společenský systém, který přestává fungovat? Není to feudální systém?

 

Upřímně vám děkuji, Slavoji, za naši korespondenci a budu trpělivě čekat na vaši odpověď.

 

Vaše Naďa

 

Zdroje: http://www.theguardian.com/music/2013/nov/15/pussy-riot-nadezhda-tolokonnikova-slavoj-zizek
http://en.wikipedia.org/wiki/Slavoj_%C5%BDi%C5%BEek
http://en.wikipedia.org/wiki/Nadezhda_Tolokonnikova
Foto: http://www.flickr.com/photos/eorphotography/

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

Zajímavosti ze světa   Ze zahraničí   Rusko