Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?

 

Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?

foto: Jiří Vackář, http://pavucina.org

Prostory odstřeleny

Roku 1945, tedy v roce, kdy končí 2. světová válka, muži v černých pláštích (tajní němečtí nacističtí policisté) rozdělávají oheň. Na poslední moment se snaží zničit mnoho tajných dokumentů. Přesto však jistá část archů je kamsi odvezena a ukryta. Ve stejném čase se v podzemní továrně Richard, která leží jen několik kilometrů od Terezína, dokončuje součástka do tankového motoru. Pilně se ji snaží dokončit jeden z vězňů.
5. května 1945 se všichni vězni dozvídají, že je tábor rozpuštěn, neboť válka skončila.
Ještě předtím však nacisté nechávají silnými náložemi vyhodit do povětří celou podzemní továrnu.
Továrnu neničí nikdo jiný než známý agent německého gestapa Hans Cohen. Ten dostává příkaz od Heinricha Himmlera. Kromě příkazu, že má být zničeno podzemí, má být odstřelen i litoměřický most přes Labe. Nikdo ale netuší, proč má být zničený právě Richard. Vždyť u většiny německých továren nebyl nikdy podobný příkaz vydán.

 

Jméno Richard jako zástěrka

Toto rozsáhlé podzemí, vybudované roku 1944 pod vrchem Bídnice u českých Litoměřic s krycím názvem B5-Richard, budovali vězni a dělníci.
V tamějším prostředí se poměrně snadno buduje, neboť všude, kam jen oko dohlédne, jsou hlubinné vápencové doly. Ty byly v případě Richarda jen zvětšeny a rozšířeny do labyrintu s mnoha spletitými chodbami. Od roku 1944 se podzemní továrna využívala především k výrobě strojních součástek potřebných pro Třetí říši. Tuto práci poté nevykonával nikdo jiný, než dělníci a vězni z nedalekých koncentračních táborů, Terezína a Litoměřic.

 

Dozor nad nimi měli němečtí strojírenští odborníci i elitní nacističtí vojáci. Továrnase neustále budovala. Byla především rozšiřována a také, to bylo velmi důležité, celé podzemí bylo zakreslováno do map.
Přesto však je továrna zahalena tajemstvím. Objevují se teorie, že právě v Richardovi se vyráběly součástky do tajných německých zbraní. Oficiálně v továrně probíhaly jen produkce tankových dílů a součástek pro obrněná vozidla pro německou firmu Auto Union, A. G. Chemnitz. Zdá se, že je ale vše jinak.
Němci totiž podle výpovědi svědků záměrně používali fiktivní názvy firem. Bývalý terezínský vězeň Jindřich Karpíšek prozradil, že někdy v březnu roku 1945, byl mezi dvaceti lidmi, kteří byli dopraveni na nádraží do Litoměřic, kde nakládali materiál pro Richarda. Když se zeptal německého vojáka, zda se jedná o rakety, voják to potvrdil.
Je tedy možné, že Richard skutečně sloužil k daleko temnějším účelům, než je jen výroba součástek.

 

Továrna Richard vyráběla náplně do raketových motorů?

Roku 1945 se továrna začíná prozkoumávat. Štábní kapitán nachází zazděný výklenek. V něm se ukrývá velké množství přibližně 35 centimetrů silných válců. Zpočátku není zcela jasné, k čemu přesně slouží. To se ovšem zjistí záhy. Četa českých ženistů válce zapaluje. Hmota náhle vzplane a začne poletovat vzduchem. Jsou povoláni odborníci z Vojenského výzkumného úřadu v Praze. Ti určí, že se jedná o náplně do raketových motorů. Možná se prý jednalo o palivo pro rakety Henschel Hs 1174-2 Schmetterlling. Ty tehdy totiž produkuje německá firma sídlící poblíž českého města Děčína.

 

Pravý účel továrny stále nejasný?

Továrna je rozdělena na tři části Richard I., Richard II. a Richard III. Kdysi byly vzájemně propojeny. V Richardovi II. byla budována chemická část továrny koncernu Osram. Výroba však nikdy zahájena nebyla. V prvních dvou částech továrny jsou známy spolehlivé indicie.
O tom, co se vyrábělo v části továrny číslo III., se můžeme jen dohadovat. Objevují se nepotvrzené informace o výrobě technického benzínu. Nebo se z továrny snad vyvážely součástky, navigační systémy nebo vojenské rakety?

 

 

Adolf Hitler dává příkaz...

Prý existuje jisté rozhodnutí Adolfa Hitlera, kde dává příkaz k tomu, aby výstavba v podzemních prostorech dostala stupeň naléhavosti pro výrobu stíhacích letadel. Také podle výpovědi německého vedoucího Todtovy stavební organizace F. X. Dorsche z roku 1946 má být jedna z tajných německých továren vybudována přibližně 50 kilometrů severně od Prahy. Tedy v místech, kde leží Richard.

 

Dlouhé chodby

Dodnes není jisté, zda nacisté do svých map zakreslují skutečně celou továrnu, všechny její místnosti a chodby. Délka podzemních chodeb má být totiž okolo 30 kilometrů. Objevuje se zde myšlenka, že za zasypanými prostory se nejspíše ukrývají další chodby. S tím samozřejmě souvisí další otázka. Zda se v chodbách tedy nachází něco, co nemá vyjít na povrch?
Může se jednat o zasypanou dokumentaci k tajným zbraním, jejich prototypy, ale i další prostředky.
Generálu Ripkovi se jednoho dne se seznamem míst, kde by mohly být různé cennosti, svěřuje východoněmecký ministr vnitra Mielke, který přijel do Prahy. Jedná se údajně o cennosti, které zahrnují ukryté archívy, zlato, umělecké předměty. Také by tam mělo být ukryto belgické zlato, obrazy z drážďanské galerie, ale také tolik proslulá a dosud neobjevená ruská jantarová komnata. Generál se zapřísahal, že seznam viděl a Richard na něm je!

 

 

Pohřbené cennosti v továrně

Když o této teorii mnoho lidí přemýšlí, dochází k myšlence, zda by nacisté byli schopni pohřbít pod tunami odstřeleného vápence předměty nedozírné hodnoty.
Mnohem přijatelnější pro lidskou mysl je představa, že se za sutinami v tajných chodbách nachází část dokumentů k německým tajným zbraním. Ty však nacisté měli navždy zničit proto, aby nepadly do rukou Sovětů a Američanů.
Další teorie je taková, že kdesi pod sutinami se nachází záznamy gestapa z Prahy, Brna a Českých Budějovic. Ty byly až do konce roku 1943 v sudetských kasárnách v Terezíně. Také by se však pod sutinami mohl ukrývat archiv rakouského velitele RSHA (Hlavního říšského bezpečnostního úřadu) Ernsta Kaltenbrunnera. Tento soubor písemností je v Terezíně od únoru 1943, avšak v roce 1945 mizí neznámo kam. Dodnes nebyl nalezen.
Záznamy obsahující seznam nepřátel Říše, ale i popis tajných operací německých bezpečnostních složek by tak skutečně mohly ležet kdesi v sutinách Richardu.
Těsně po skončení války nacházejí vojáci Rudé armády v nezavalené části továrny stovky drahých kovoobráběcích strojů. Jaké pak cennosti by asi musely být skryty za závaly?
Ať se jednalo o cokoliv, nacisté si byli dobře vědomi toho, co by nález mohl způsobit, a proto po sobě dokonale zahladili stopy.
Přes kameny se nelze dostat. Ti, kteří se o to pokusili a provedli odstřel, jsou prý zlikvidovaní vlastními jednotkami. Mrtví zkrátka nepromluví a místa mluvit neumí.
Předpokládá se, že objevení místa může být dodnes velmi nebezpečné. I v 50. letech minulého století jsou v Richardovi prováděny odstřely. Tentokrát je má na svědomí Československá armáda. Ale proč? Vysvětlení je na místě. Podle jistých zdrojů, režiséru Jiřímu Verčákovi, který věděl o tom, že v Richardovi jsou ukryté jisté cennosti, někdo začal vyhrožovat. Stejný postup následuje u těch, kteří o Richarda jeví příliš velký zájem. Má se prý jednat o někoho z Německa. Zřejmě k tomu dotyčný měl pádný důvod a sutiny bývalé továrny skutečně ukrývají něco velmi cenného.

 

Zdroje:
http://richard-1.com/
http://www.podzemi.eu/fotografie/VR/indenvr.htm
http://liquidator.blog.cz/0802/obri-podzemni-tovarna-richard-a-jeji-tajemstvi
http://www.podzemi-cma.cz/podzemi/tovarny/inden.htm
Foto: http://www.ceskepodzemi.net/2010/podzemni-tovarna-richard/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Poklad   Tajemství   Nacisté   Adolf Hitler   2. světová válka