Učitelé se musí změnit v hledače pokladů

 

Učitelé se musí změnit v hledače pokladů

„Spletli jsme se,“ říká německý neurobiolog Gerald Hüther. Nejsou to geny, co rozhoduje o inteligenci, hlouposti nebo lenosti dítěte – ale to, které možnosti dospělí v dítěti z obrovské nabídky propojení v mozku povzbuzují.

 

Jediný hlupák je nechápavý učitel

„Každé dítě má v principu velké nadání,“ vysvětluje neurobiolog z Univerzity v Göttingenu „každé dítě je v něčem talentované. A jediný, kdo je tupý, jsme my dospělí. Aby se stali z učitelů „hledači pokladů“, zahájí Hüther v Německu vzdělávací kurs s názvem „Kouč rozvoje potenciálu“, který nabídne i Rakousku. Chce začlenit moderní poznatky z výzkumu mozku do vzdělávacího systému, „aby se tam nechaly aplikovat ty změny, které jsou vlastně nezbytné, aby dorůstající generace dokázala zvládnout výzvy budoucnosti.“

 

Učitel inspirátor

„Tyto vědecké poznatky zatím do pedagogického vzdělávání nedorazily. Dnešní učitel se stejně jako v minulém století pokládá za zprostředkovatele vědění. To je obraz, který dnes propagují pedagogické vysoké školy. Je potřeba, aby učitelé změnili postoj k sobě, ke své roli, k žákům i rodičům. Učitelé by měli být ti, kdo děti inspirují a dodávají jim odvahy, a ne ti, kteří jim pouze chtějí něco natlouct do hlavy.“

 

Způsob myšlení se musí změnit

Hüther požaduje všeobecnou změnu způsobu myšlení. Každé dítě se podle něj rodí se stejnými dary, jako jsou zvědavost, otevřenost, kreativita, empatie a entuziasmus, a s dalšími individuálními talenty. A ty se rozvíjejí jen za správných podmínek. „V mozku vznikají jen poté stabilní sítě a formují se po celý život, když spolupůsobí emocionální centra. Poznatek se musí dostat dítěti pod kůži, jinak se v jeho mozku nic neděje.“ Když je malé dítě pro něco nadšené, snadno si to osvojí. A neexistuje přírodní zákon, že by děti musely během prvních školních let přijít o všechno, co si s sebou přinesly na svět jako poklad.

 

Hledač pokladů

Předpoklady, které musí mít učitel, spočívají v tom, že je to jakýsi hledač pokladů, který přistupuje k dítěti jako k rovnocenné bytosti a snaží se najít, co dítě potřebuje a dokáže, a co jeho srdce rozbuší. Vědec se domnívá, že přijímací testy pro budoucí učitele budou zbytečné, „protože to, oč jde, je stejně neměřitelné“. Místo toho by požadoval pro učitele „zkušební rok“, kdy by kandidát na učitele pracoval jako pomocná síla na nějaké škole ještě předtím, než začne učit, podobně jako v Německu existuje „sociální rok“, jak se zde říká dobrovolné službě pro absolventy. Přitom by se rychle vyjasnilo, zda je člověk zralý pro učitelskou praxi. Vedle kvalifikace nadchnout děti pro určité věci by pedagogové také museli „umět vytvořit z houfu jednotlivců efektivní tým.“ Nikdo nedokáže sám vyrůst, každý k tomu potřebuje druhé lidi. „Mozek je mnohem silnější díky společenským zkušenostem, které ho formují, než jsme dosud tušili.“ Ideální by bylo, kdyby takový učitel měl třídu, kterou fascinuje otázka, proč Shakespeare napsal Macbetha, říká neurobiolog.

 

Zdroj: http://www.wienerzeitung.at/themen_channel/wzbildung/schule_aktuell/451847_Jedes-Kind-ist-hochbegabt.html

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Věda   Vzdělání   Škola   Poklad