Sídlo firmy od internetWEEK.cz
internetWEEK.cz menu TOPlist

Kde je poklad generála Jamašity?

Kde je poklad generála Jamašity?

Jedna z největších záhad druhé světové války stále čeká na své odhalení. Kde je pohádkový válečný poklad císařského Japonska? A existoval vůbec? Jamašitovo zlato...

Kde je poklad generála Jamašity?

Když nejschopnější japonský generál Tomojuki Jamašita zvaný Malajský tygr přijíždí 10. října roku 1944 na Filipíny, stojí před ním téměř neřešitelný úkol. Má zastavit blížící se americkou invazi na souostroví. Jak sám velmi rychle zjistí, pozemní armáda není na boj proti přesile, kromě nezměrného fanatismu, vůbec připravená a Američané mají převahu ve všech typech zbraní i vojska. Přesto se generál rozhodne splnit daný úkol, jak nejlépe dokáže. V hlavním městě Filipín Manile se rozhodne postavit svůj hlavní stan, odkud hodlá řídit obranu ostrova. V městě je však možná ještě něco, o čem Jamašita ví, že se musí chránit před Američany.

 

Jamašitovo zlato

Japonsko od začátku války ovládlo nezměrné území, na kterém císařská armáda loupila vše, co mělo nějakou hodnotu. Naloupené poklady se pak převážely do Singapuru, bývalé nedobytné britské pevnosti, kterou už v roce 1941 dobyl právě Jamašita. Nesčetné poklady a cennosti naloupené od Koreje po Čínu a od Mandžuska po Indonésii se převážely do účetního střediska, kde se vše inventarizovalo, zapisovalo. Odhadem šlo o 4000 a 6000 tun zlata, drahých kovů, diamantů, mincí, směnek, úpisů a nejrůznějších uměleckých děl. Naloupená kořist se dále převážela do Japonska. Jelikož ale od roku 1943 americké námořnictvo zablokovalo Japonské ostrovy a jeho ponorky i hladinové lodě potápěly stále více lodí plujících do Japonska, vláda rozhodla, že další transporty raději zastaví a poklad bude přesouvat do bližší Manily na Filipínách.

 

Armáda uložila poklady v podzemí historického města.

Část pokladu také přesunula do města Intramuros, které skýtalo mnoho podzemních sklepů a tunelů. Mezi manilským přístavem a skladovacími štolami byly vykopány spojovací tunely, aby mohl být poklad v případě potřeby rychle dopraven na moře. Části pokladu byly také uloženy v kostelech a na univerzitách, o kterých si Japonci mysleli, že uniknou případnému americkému bombardování. Využívaly se také jeskyně na severu ostrova.

 

To vše se dělo ještě v době, kdy Jamašita nečinně seděl v Mandžusku, kam byl poslán, aby cvičil japonské jednotky a čelil případnému Sovětskému útoku. Když byl konečně v dubnu 1944 jmenován velitelem 14. armády na Filipínách, mohl opustit klidné Mandžusko a vrhnout s opět do opravdového boje. Po svém příjezdu na Filipíny 10. října 1944 však měl jen deset dní na vybudování obrany, než se vylodili na ostrově Leyte americké jednotky. Tehdy se zřejmě také dozvěděl, jaké cennosti se na ostrově skrývají a možná dokonce pomáhal organizovat jejich další zabezpečení a přesuny.
Leyte padlo po dvou měsících tvrdých bojů a Američané se poté vylodili i na hlavním filipínském ostrově Luzonu. Vedl je zavilý nepřítel Japonců generál MacArthur, který si jako první cíl zvolil právě dobytí hlavního města Manily. Jamašita se po zhodnocení celkové situace rozhodl stáhnout s vojskem do hor na severu a Manilu nebránit.
Jeho zástupce, fanatický admirál Iwabuči Sanji však odmítl město opustit a s posádkou dvaceti tisíc mužů se rozhodl bránit se ve městě do posledního náboje. Svou hrozbu splnil a Američané dobývali město celý měsíc. V boji padlo tisíc Američanů, celá japonská posádka i se Sanjim, sto tisíc filipínských civilistů a samotné město bylo zcela zničeno. Mrtvé Filipínce však neměly na svědomí boje, ale neobyčejná krutost japonských vojáků, kteří bezuzdně masakrovali a znásilňovali obyvatelstvo města. Jamašita se s jádrem armády mezitím stáhl na hornatý sever ostrova, odkud hodlal dál bojovat.

 

Američanům se až do konce války nepodařilo Jamašitovu armádu zcela zničit.

Jeho odpor tak skončil až s úplnou japonskou kapitulací. Jamašita kapituloval v rezidenci amerického vyslance na Filipínách Johna Haye. Generála následně obvinili spojenci ze 121 válečných zločinů. Jednalo se právě o Manilský masakr a také o zločiny spáchané při postupu Malajským poloostrovem a dobývání Singapuru. Jamašitovi obhájci hájili svého mandanta tím, že na činy Sanjiho v Manile neměl žádný vliv a v Malajsii zase páchali krutosti vojáci spadající mimo jeho pravomoc, nacházející se pod přímým velením dalšího fanatika, generála císařské gardy Takumy Nišimury.

 

V průběhu vyšetřování těchto zločinů byl Jamašita opakovaně dotazován na to, kde je japonská válečná kořist. Podle některých pramenů prý byl dokonce mučen, aby prozradil úkryty s poklady. Další autoři zase uvádějí, že Američané mučením donutili mluvit Jamašitova řidiče, který jim prý skutečně úkryty prozradil.

S největší pravděpodobností se však Američané nedozvěděli vůbec nic. Jamašitu odsoudili jako válečného zločince k smrti. Poprava oběšením byla vykonána 23. února 1946 ve filipínském městě Los Baňos.Anglický i Americký tisk proces nazval „legálním lynčem“.

 

Od konce války začalo intenzivní hledání japonského válečného pokladu. Poklad hledali bývalí japonští vojáci stejně jako místní obyvatelé. Do pátrání se zapojil v roce 1972 i filipínský prezident Ferdinand Marcos, který nechal vytvořit speciální vojenskou pátrací skupinu, které mělo za úkol poklad najít.

 

Jedním z míst, kde mělo Marcosovo komando hledat, byl i ostrov Lubang, kam podle některých informací měl nechat Jamašita poklad odvézt těsně před americkou invazí. Komando tam oficiálně nic nenašlo, ale přesto malý ostrov na východě od Luzonu přinesl překvapení. Na ostrově totiž bojoval svůj osamělý boj už desítky let podporučík Hiró Onoda.

 

Na Lubang se dostal na konci roku 1944 s rozkazem vést partyzánské a diverzní akce proti Američanům. Velitel posádky podporučík Hajakawa však na nějaké partyzánské akce neměl žaludek. Byl z těch Japonců, kteří znali jen frontální útok na bodák s pokřikem Banzai! Vojáci se „zbabělému“ Onodovi posmívali. Když potom Američané na ostrůvek 28. února 1945 zaútočili, posádka se nezmohla na žádný účinný odpor a byla téměř celá pobita. Onoda a další tři vojáci uprchli i s vybavením a zbraněmi do předem připravených skrýší v džungli. Američany ani nenapadlo honit několik zubožených vojáků a Onoda tak na ostrově přežil až do konce války, o jejímž konci však nevěděl. V roce 1949 z jeho skupiny „dezertoval“ vojín Akacu. Úřady se tak dozvěděly, že na ostrově působí stále japonští vojáci. V roce 1954 zastřelila armáda na svém cvičení omylem desátníka Šimadu a v roce 1972 zemřel vojín Kozuka po přestřelce s policií, když byl na loupeživé výpravě v jedné domorodé usedlosti.

 

Osamocený Onoda dál vedl svou válku. Přestože proběhly nejrůznější pokusy, jak jej přesvědčit, aby se vzdal, včetně přivolání jeho rodiny, Onoda stále dál bojoval za císaře. Mladému novináři Norimu Suzukimu se v roce 1974 podařilo s Onodou mluvit. Onoda mu řekl, že se vzdá, pouze pokud k tomu dostane rozkaz od císařské armády. Suzuki tedy neprodleně sehnal jeho bývalého nadřízeného majora Tanagučiho. Ten byl dávno na penzi a živil se jako knihkupec, ale ihned si oblékl svou starou císařskou uniformu a jel se Suzukim na ostrov. Tam se setkal s Onodou, který svému nadřízenému odevzdal svůj samurajský meč.

 

Hiroo Onoda - bojoval až do roku 1974...

 

Celá záležitost vzbudila nebývalý mediální ohlas po celém světě. Onoda byl v Japonsku přivítán jako národní hrdina a jeho houževnatost a schopnost přežít stejně jako loajalita ke své zemi vstoupila do historie. Našli se však i lidé, kteří se domnívali, že Onoda měl od Jamašity osobní rozkaz hlídat ukrytý poklad na Lubangu. Tím vysvětlovali Onodovu neuvěřitelnou zarputilost a neochotu s vzdát. Také prezident Marcos začínal zase věřit, že poklad je skutečně na Lubangu a poslal tam znovu pátrací skupinu. Opět se oficiálně nic nenašlo, přestože místní obyvatelé prý pozorovali kolony nákladních aut mířících do vnitrozemí a zpět k pobřeží.

 

Jamašitův poklad hledají dobrodruzi z celého světa dodnes.

Čas od času se také objevují další zaručené zprávy, kde se poklad nalézá a někdy se najdou i lidé, kteří tvrdí, že už část pokladu našli. Například už v roce 1970 jistý Rogelio Roxas údajně našel v jeskyni poblíž města Baugio metr vysokou sochu Buddhy celou ze zlata a další cennosti. V Baugiu měl Jamašita hlavní stan, když opustil Manilu. Roxas byl po zveřejnění nálezu uvězněn, údajně na přímý pokyn prezidenta Marcose.

 

Pracovníci japonské televize Asahi zase našli poblíž Manily 1800 zlatých tabulek v hodnotě 150 milionů dolarů.
Menší poklady nacházeli údajně jednotlivci, většinou místní obyvatelé.

 

Existují dohady, že ke zlatu se nakonec přece jenom dostali Američané. Podle některých teorií Jamašita podlehl mučení a vyzradil tajným službám, kde poklad leží. Peníze pak tajné služby předaly MacArthurovi, aby s nimi financoval boj proti komunistům v Číně.
Poklad prý také mohl nakonec zůstat v rukou Japonska, které jej postupně používalo na ekonomické oživení po válce.

 

Samozřejmě existuje i zcela jiný pohled na věc. A to ten, že žádný Jamašitův poklad neexistuje. Filipínský archeolog Eusebio Dizon z manilského Národního muzea tvrdí, že ani za osmnáct let svých výzkumů nenašel jediný konkrétní důkaz, že poklad existuje. Profesor Rico José z Filipínské univerzity zase říká, že v roce 1943 už neexistoval žádný racionální důvod posílat takto cenný poklad po moři na Filipíny, když okolní vody kontrolovala US Navy. Mnohem logičtější by podle něj bylo ukrýt poklad v Číně. Asi nejzásadnější stanovisko vyjadřuje předseda filipínského Národního historického institutu Ambeth Ocampo: „Po padesát let se mnoho lidí snažilo najít Jamašitův poklad. Co mě zneklidňuje je fakt, že přes takový počet hledačů, jejich map, ústních svědectví, detektorů kovů a nejmodernější techniky, nikdo nenašel vůbec nic.“

 

Ať už Jamašitův poklad existuje nebo ne, jedna věc je jistá. Japonsko získalo během války pohádkové bohatství. Jeho osud je, na rozdíl od obdobného nacistického pokladu, zatím zcela neznámý.

 

Další příspěvky autora: Snaut


Články ve stejných kategoriích:

Japonsko   2. světová válka   Záhada   Poklad   Jamašitovo zlato  


Kategorie Poklad

Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?
Nacisté získali mnoho pokladů. Předpokládá se, že některé jsou ukryty i stovky metrů pod zemí v bývalé podzemní továrně Richard. Jaká tajemství jsou pohřbena v prostorech s nejasným účelem?


Isla del Coco aneb co ukrývá Kokosový ostrov?Isla del Coco aneb co ukrývá Kokosový ostrov?
Na světě je mnoho krás, které ukrývají svá tajemství. Právě jednou takovou je ostrov v Pacifickém oceánu. Na tomto nevelkém ostrově totiž mají být ukryté poklady uloupené piráty!


Oak Island:  tajemství dubového ostrovaOak Island: tajemství dubového ostrova
Oak Island je podobný jiným ostrovům, ale přesto je na něm něco jiného, výjimečného. Je na něm totiž ukryt poklad! Všichni ví, kde je, ale nikdo neví, jak ho vyzvednout, je totiž důmyslně zabezpečen!


Učitelé se musí změnit v hledače pokladůUčitelé se musí změnit v hledače pokladů
Věda začíná měnit pojetí učitele z mentora, který má za úkol nutit děti, aby se něco naučili, v člověka, který je inspiruje a dodává jim odvahu...


Kategorie 2. světová válka

Exkurz do historie: Benešovy dekrety jsou minulost. Tečka.Exkurz do historie: Benešovy dekrety jsou minulost. Tečka.
Čeští politici mají stále dokola potřebu omlouvat se Německu za poválečný odsun. Připomeňme si, o co šlo, proč je to nesmysl a slovy prezidenta Beneše „vlastizrada“, před kterou varoval.


Kamikaze nebyli žádní fanatici, ukazují jejich deníkyKamikaze nebyli žádní fanatici, ukazují jejich deníky
Piloti kamikaze jsou symbolem statečného až fanatického sebeobětování. Sebevražedně nalétávali s letadly napěchovanými trhavinami na spojenecká plavidla. Aby položili nejvyšší oběť na oltář skomírajícího Japonského císařství.


Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?Ukrývá podzemní továrna Richard poklad?
Nacisté získali mnoho pokladů. Předpokládá se, že některé jsou ukryty i stovky metrů pod zemí v bývalé podzemní továrně Richard. Jaká tajemství jsou pohřbena v prostorech s nejasným účelem?


Únos desítek tisíc ČechoslovákůÚnos desítek tisíc Čechoslováků
Ve druhé polovině 40. let minulého století náhle mizí desetitisíce československých občanů. Data narození známe, data úmrtí nikoliv. Kam se ztratili, nikdo neví. Vydejme se po stopách jejich únosů!


JOSEF MENGELE – Šílený doktor!JOSEF MENGELE – Šílený doktor!
Jeho jméno se pro mnoho lidí za 2. světové války stalo noční můrou. Ke všem svým obětem mluvil laskavým hlasem, za chvilku na to na nich bez narkózy prováděl své pokusy. Vydejme se za Andělem smrti!


Pozorování UFO: nacistická konspirace?Pozorování UFO: nacistická konspirace?
Velká část pozorování UFO je jistě utajovaným vojenským vývojem. Podle dokumentu UFO - nacistická konspirace prokazatelně již od dob Hitlera...


Sídlo firmy od internetWEEK.cz



COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.

PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!

Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!

internet week pozadí