Český úředník - osoba posvátná

 

Český úředník - osoba posvátná

Může, ale nemusí

To asi těžko. Poslanecká sněmovna ve středu 9. května díky hlasům ODS a ČSSD zamítla návrh zákona, který chtěl, aby státní úředníci byli odpovědni za svá rozhodnutí. Zákon o odpovědnosti za rozhodnutí, který má chránit občany i stát před špatnými úředníky už sice nějaký ten rok platí. Ovšem špatně. Stát podle jeho znění může vymáhat náhradu za pokuty, které vyplatil jako odškodnění za chyby svých úředníků, jenže problém je ve slovíčku může. Tím totiž neukládá povinnost vymáhat, a proto to dosud také nedělal.

 

Ale po pořádku. Státní úředník by měl konat a rozhodovat v mezích platného zákona a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jenže pokud tomu tak není, našinec, či celá firma se musí bránit jedině soudní cestou. A stojí to spoustu času, peněz a nervů. Když člověk soudní při konečně vyhraje, úředníka, který tu celou patálii způsobil, se to nedotkne. Dostává se do jakési chráněné anonymity. Stát to přece za něj zatáhne.

 

Ale kdo to tedy ve skutečnosti zaplatí, protože škody někdo zaplatit musí? My všichni, daňoví poplatníci. A nejedná se o žádné troškaření. Ročně jde o desítky miliónů korun. Člen Legislativní rady vlády advokát Pavel Černý dokonce odhaduje částku za pokuty vyplacené ministerstvy, krajskými úřady a magistráty za úřední pochybení v letech 2007 až 2010 na více než 123 miliónů korun. A to prý nespočítal úplně všechno.

 

Pojistka na blbost to u zaměstnanců jistí

Pokud člověk v životě udělá špatné rozhodnutí, musí za něj pykat a když způsobí škodu, musí ji zaplatit. A tak to platí nejen v osobním životě, ale také v zaměstnání. Mnozí z nás si proto uzavírají takzvanou pojistku na blbost – za škodu způsobenou zaměstnavateli. Vyplatí se mu to už v případě, že omylem načerpá do auta s dieslovým motorem benzin. Zejména pokud má zaměstnavatel různá auta, stát se to opravdu může.

 

Státní úředníci jsou laicky řečeno zaměstnanci státu. A kdo je stát? My všichni daňoví poplatníci. A je zarážející, že my zaměstnavatelé špatného státního úředníka nejen že nemůžeme vyhodit, vymáhat po něm škodu, ale musíme ji dokonce za něj zaplatit. Tím, že je úředník v podstatě absolutně nepostižitelný, nic si ze špatného rozhodnutí nedělá a může je dokonce opakovat. Proč ne, když mu kamarád, známý anebo známý známého za špatné rozhodnutí ovšem v jeho prospěch šoupne malou obálčičku s velkým obnosem… A přímo pod nosem svých šéfů, kteří jsou většinou uznalí, solidární anebo jen pohodlní šlendrián řešit.

 

Vláda rozpočtové odpovědnosti jedná neodpovědně

Tomu chtěli zabránit poslanci za TOP 09 a Starosty Stanislav Polčák, Petr Gazdík a František Laudát a navrhli povinnost vymáhat náhradu škody za špatná rozhodnutí státních úředníků. Zároveň navrhovali prodloužit promlčecí lhůtu možnosti vymáhání škody z jednoho na tři roky. Ovšem zatímco komunisté se při hlasování zdrželi, členové ODS a ČSSD návrh zákona odmítli. ODS, která proklamuje svou vládu jako vládu rozpočtové odpovědnosti, se totiž odvolávala na něco, co snad někdy z jejího pera vznikne, ale nikdo zatím neví, kdy to bude. V rámci vládní protikorupční strategie totiž údajně chystá normu, která má problematiku řešit mnohem komplexněji a jednoznačněji. Ale kdy to bude, už neříká. Takže státní úředníci zůstávají i nadále za své chyby nepostihnutelní.

 

To se pochopitelně nelíbí nejenom navrhovatelům zákona ale ani Věcem veřejným. Podle Radka Johna tak sněmovna propásla jedinečnou šanci přijmout chytrý zákon, který by omezil rozkrádání veřejných peněz a narušil kolektivní neodpovědnost. Rozlícení poslanci TOP 09 a Starostové se nevzdávají a chtějí zákon co nejdřív opět předložit. Také bych se za to přimlouvala.

 

Bič monarchie na vás!!!

A v této souvislosti mi přijde velmi podnětný pracovní řád pro úředníky z roku 1870, který na svých webových stránkách zveřejnila Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová… Představte si, že už v před 142 lety si stát uměl své zaměstnance sakra dobře pohlídat! Proč to v moderní době nejde?

 

„Pracovní řád pro úředníky z roku 1870

Dnešní úředníci by patrně neměnili...

• 1. Denně před začátkem pracovní doby jsou povinni úředníci důkladně zamésti kancelář, vybrati popele z kamen a utříti prach.
• 2. Úředníci zodpovídají dále za to, že kancelář bude vždy řádně vytopena. Potřebné palivo obstarají na svůj náklad.
• 3. Soukromé rozhovory jsou v pracovní době nežádoucí!
• 4. Řádná pracovní doba je 12 hodin denně. V případě potřeby musí každý úředník pracovati bez vyzvání přes čas.
• 5. Jakákoli politická činnost úředníků má za následek okamžité propuštění.
• 6. V kouření a požívání lihovin se očekává od úředníků zdrženlivost.
• 7. K dámám a výše postaveným osobám se úředník chová slušně.
• 8. Jako četba se doporučuje bible. Není námitek proti jiným knihám, pokud jsou tyto mravně nezávadné.
• 9. Povinnosti každého úředníka je péče o zdraví. V případě nemoci není nárok na mzdu. Každý úředník, který má pocit odpovědnosti, by si měl proto pravidelně ukládati ze své mzdy přiměřenou částku pro případ nemoci či jiné nepředvídané potřeby.
• 10. Úředníci se nesmějí v práci mýliti. Kdo se při své práci dopouští častých chyb, bude propuštěn.
• 11. Kdo odporuje šéfovi, dokazuje tímto, že před ním nechová patřičné úcty. Z této skutečnosti se vyvodí důsledky.
• 12. Úřednice jsou povinny vésti cudný a zbožný život.
• 13. O dovolenou mohou úředníci žádati jen z naléhavých rodinných důvodů. Tato je však neplacena.
• 14. Úředníci nechť mají stále na mysli, že tisíce jiných osob jsou ochotny okamžitě nastoupiti na jejich místa.
• 15. Úředníci nesmějí nikdy zapomenout, že jsou svému principálovi povinni vděčností, neboť je jejich živitelem.“

Zdroj: http://www.hamplova.cz/pracovni-rad-pro-uredniky-z-roku-1870

 

Další příspěvky autora: anyška

---

Články ve stejných kategoriích:

Zákon   česká politika   Česká republika