Turínské plátno

Turínské plátno

Turínské plátno a Svatá tvář z Eddesy. Jedná se o jeden a ten samý druh relikvie, nebo zde hovoříme o dvou zcela odlišných plátnech? A nejedná se zde pouze o podvrh vynikajícího umělce ze 14.století? Je tedy Turínské plátno opravdovým otiskem ukřižovaného těla Ježíše Krista nebo už v té době chytrý reklamní tah, který měl přilákat věřící z celého světa a utvrdit je v jejich víře? To dnes ani přes možnosti techniky a vědy nemůžeme říci zcela jednoznačně.

Plátno, do kterého měl být Ježíš z Nazaretu zahalen po sejmutí z kříže je spornou otázku pro mnoho vědců. Během devadesátých let bylo provedeno několik důležitých analýz plátna, které nedokázaly určit jeho pravost či nepravost. Z historického hlediska bychom mohli vystopovat život plátna díky znalostem o pravoslavné církvi, která měla své centrum v Byzanci – zde hovoříme o plátně z Eddesy. Toto plátno, na kterém bylo znatelné zobrazení Kristova obličeje mohl teoreticky sloužit jako předloha mnohým umělcům, kteří jeho obličej zobrazují s přesností, kterou odhalily následné diapozitivní snímky z konce 19.století a počátku 20.století.

Plátno se mělo následně dostat do rukou templářů a od nich do vlivných francouzských rodů. Problém, který ale chceme v této krátké úvaze rozvést je otázka sporu o pravost plátna. Proti sobě stojí metoda radiokarbonového datování (ta ale v posledních letech čelí kritice – existují případy, jako např. otázka Lidowského muže, mumie, jejíž stáří tři různé ústavy zabývající se touto metodou určili s osmisetletou odchylkou a plátno, ve kterém byla zabalena dokonce o tisíc let mladší než tělo sama) a metody soudních patologů, kriminologů i umělců, kteří stojí na straně pravosti turínského plátna.

Radiokarbonové určení zařadili Turínské plátno do rozmezí let 1260-1390. Podle vědců je plátno utkáno ze lnu, který s 95%pravděpodobností spadá do tohoto historického údobí. To by tedy znamenalo, že by Kristovo tělo nemohlo být nikdy do plátna zabaleno. Tomuto tvrzení o podvrhu napomáhá i dopis uložený v pařížské Bibliothéque Nationale, který sepsal francouzský biskup Pierra d´Arcis z Troyes z roku 1389 a adresoval ho římskému papeži Klimentovi VII. Do Avignonu. Velmi ostře, místy až neformálně se zde vyjadřuje o tom, že turínské plátno, které je vystavováno při poutích nebo významných mších je pouze podvrh, který má přilákat důvěřivé křesťany a vymámit z nich peníze. Jak je ale možné, že existují zcela jiné historické důkazy o pravosti plátna?

Jako by lidé dříve Kristovu podobu neznali a až po objevení plátna (od 6.století) zobrazují jej s přesností, kterou poskytují i diapozitiv zobrazující Kristovu tvář. Stejně tak i jeho tělo je zobrazováno zcela nahé, což není pro raný středověk běžné. Pojďme ale po stopách vědců a historii nechme chvíli spát. Americký soudní patolog podrobil otisk plátna svému vlastnímu drobnohledu – zjistil, že rány na zádech odpovídají římským důtkám, bodná rána pod žebrem zase vpichu římského kopí, stejně jako pohmožděniny těla způsobené křížem, který si s sebou oběti ukřižováni nesli až na místo, kde byl kůl vztyčen a odsouzený na něj přibyt hřebíky do zápěstí a kotníků.

Umělkyně polského původu Isabel Piczeková se pokusila obrys těla na plátno namalovat tak, jak to předpokládají zastánci nepravosti plátna. Pokud by ale turínské plátno bylo dílem umělce ze 14.století jednalo by se ryze o nadčasového génia, který je schopen jako jediný v historii umění nepoužívat křivku zobrazení malovaného objektu, musel by obraz vytvářet minimálně z výšky štaflí a spodního podhledu, aby mohlo dojít k dokonalému zobrazení obou dvou stran těla jako je tomu na plátně. Stejně skeptické postavení mají i jiní vědci –např. dr.John Jackson a dr.Eric Jumper. Ti využili výzkumné metody NASA a zjistili, že na plátně nejsou žádné zbytky barvy, kterou by mohl použít na vyhotovení obrazu. Žádná barva na plátně prokázána nebyla, zato zde byly nalezeny zbytky po krvi a pylu, který přesně spadá do období, kam je potřeba historicky zařadit Turínské plátno i Svatou tvář z Eddesy.

Jak se tedy dobrat rozhodujícího výsledku? Proti sobě stojí renomovaní vědci, kteří jsou mistři svého oboru, přičemž každý z nich je přesvědčen o 100% přesnosti své vlastní výzkumné metodě. Někdo věří historii, někdo vědě. Ale ani jedna z těchto disciplín není schopna rozluštit záhadu turínského plátna. Je téměř jisté, že pro většinu věřících bude pravost relikvie nepopiratelná, o čem svědčí i fakt, že při jeho posledním vystavení se na něj přišlo během týdne podívat více než tři miliony lidí. O tom, která z verzí je pravdivá se rozhodněte sami.

Zdroj : Hancock G., Oostra R. : Velké záhady, mýty a mystéria, Svoboda Praha 1995. Autor : Klára Chlpíková.

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Ježíš Kristus   Turínské plátno   Plátno   Ježíš z Nazaretu   Relikvie   Ze zahraničí