Češi se jako sousedé k sobě chovat neumí

 

Češi se jako sousedé k sobě chovat neumí

Ideálních sousedů je málo

Pokud si jdeme vybírat nový dům, či byt, především se díváme na to, jak je dispozičně řešen, jak velká okna má, jaké jsou v něm podlahy, topení, jaký je výhled, jak velké pokoje jsou, zda má balkon a pokud má zahradu, tak jak je velká. Přitom stejně důležité je se také informovat na sousedy, nebo se s nimi ideálně seznámit ještě před koupí. První dojem je velmi důležitý, i když je pravda, že i tak se ze souseda postupem času až po nastěhování může vyklubat provokatér a agresor, který bude dělat jen samé naschvály a škodit vám, či vaší zahradě. Říká se, že ideální soused neexistuje, stejně tak, jako neexistuje ideální partner. A jak takový ideální soused má podle lidí vypadat? Měl by být usměvavý, hovorný, neměl by slídit, a sem tam by měl být i nápomocný. I takoví lidé existují, jsou však i jejich pravé opaky, se kterými se bohužel setkáváme častěji.

 

Největší strach máme z narušení soukromí a klidu

Strach z toho, jaké sousedy budeme mít, přichází vzájemně z obou stran. Tedy, i pokud již bydlíme, a přistěhuje se někdo nový, a i když jsme noví my. Poté očekáváme, jací naši sousedé budou. Největší strach mají již bydlící sousedé z toho, že noví sousedé budou hluční. Většina z nás nemá rádo pravidelné večírky, hlasitou hudbu, hlasitý sex, hlasité hádky, příliš hlasité projevy (například bouchání dveří), štěkot psa, či cupitání dětí po podlaze. Musíme se však smířit ještě s jinými zvukovými ruchy, a to například s častými rekonstrukcemi. Toto hrozí především v případě, kdy se do domu nastěhuje více nových sousedů. Sousedy však obtěžuje i zápach. Ten se může linout ze zvířecího mazlíčka, také ale z odpadků nechanými za dveřmi, ale také třeba ze spáleného jídla, či grilování, které rádi a často praktikujeme na balkonu. Ať si to chceme přiznat, nebo ne, toto vše nás prostě může obtěžovat a někdy těmito způsoby obtěžujeme i my své okolí. Největší problém však je v tom, že když nám, či okolí něco vadí, neumíme to řešit, tedy ve většině případů.

 

Umíme nenávidět, nebo házet vinu na druhé

Naším velkým problémem je, že pokud nám něco vadí, často lidi tiše nenávidíme, než abychom jim něco řekli. Někteří se ale nezdráhají najít viníka problému za každou cenu a třeba i pošpinit někoho, kdo za problém vůbec nemůže.

 

V našem domě máme terasy s výhledem na celou Prahu. Bydlíme v družstevním domě. Smí tam chodit každý, a tak každý byt má své vlastní klíče od těchto teras. Nicméně co je řečeno, také nemusí platit. Na terasách jsem byla dvakrát za celou dobu, co v tomto domě bydlíme. Šla jsem se tam jen podívat na ohňostroj, nebo západ slunce. Jednoho dne mě jeden ze zakladatelů tohoto domů osočil, že tam chodím kouřit a poté pít. Upozorňuji, že jsem nekuřačka a alkohol téměř nepiji, jen při přípitcích u výjimečných příležitostí si občas dám a to ještě jen tak, abych smočila rty. Velice mě toto tvrzení mrzelo, jenže za nedlouho přišlo ještě horší. Že prý na terasy chodím fetovat. To už na mě bylo opravdu moc a navíc lidé se na mě začali dívat skrze prsty. Absolutně nechápu, čím jsem si to zasloužila. To, že tam chodili jiní a páchali tam neplechy, bylo v pořádku, na někoho se vina přece hodit musela, že já jsem v tom byla nevinně, nikoho nezajímalo.

 

Problémy mají i ti, co bydlí v rodinném domě

Pokud si myslíte, že tyto problémy vyřešíte jednoduše tím, že se odstěhujete z bytu do rodinného domku, mohli byste se také pěkně divit. Ani v rodinném domě nemáme vyhráno. Tam vznikají jiné problémy. Kupříkladu takové, že nám sousedovy kočky chodí na zahradu na záchod, pes nám neustále skrze plot očůrává záhonky, soused nám ořezává větve sahající přes plot k němu na zahradu, topí uhlím, nebo dokonce plasty, tedy zápach se nám line celým domem, neustále seká zahradu, včetně víkendu a svátků, očesává nám jablka, v horších případech nám hází zvířecí výkaly na zahradu, rve nám květiny, nebo nám záhonky polívá žíravinami. Také ale nám může vysypávat odpadky na zahradu, či před brankou, či nám ukrást zvonek, poštu, či poštovní schránku. Pokud si říkáte, že toto snad není možné, věřte, že je. Lidé si rádi škodí, závidí si a rádi se provokují. Je to ale poněkud smutné, takto někomu znepříjemňovat bydlení. Stejně nepříjemné je, máme-li vedle svého domku příliš hlučnou rodinu s malými dětmi, nebo snad ještě hůře uštěkaného psa. Jak píši, problémy se sousedy mohou být různého rázu, a to jak v případě těch, kteří bydlí v bytě, tak těch, žijících v domě. Pokud Vám to vadí, máte dvě možnosti. Ozvat se a zkusit problém vyřešit, nebo mlčet a sousedy tiše nenávidět. Jedno mají tato dvě řešení společné. Ani při jednom se nemusí podařit problém vyřešit. Pokud se neozvete, sousedé budou dál pokračovat ve svých aktivitách, když se ozvete, hluk se může utlumit, nebo naopak ho budou dělat naschvál. Je jen na vás, jak se zachováte.

 

Někteří na řešení sporů již zkrátka nemají dostatek sil, a proto volí pro ně nejsnazší cestu, odstěhují se.

 

Kam dál? Zkuste vztahy z jiného soudku: Nejdřív sex, potom možná vztah >>>

Zdroj:
http://bydleni.idnes.cz/problemy-se-sousedy-0q6-/dum_osobnosti.aspx?c=A130301_130312_architektura_web
Foto: http://www.flickr.com/photos/barkbud/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Vztahy   Čechy   Z domova