Čína slaví další a další úspěchy v dobývání vesmíru

 

Čína slaví další a další úspěchy v dobývání vesmíru

Mediální pozornost se soustředila na první čínsnkou kosmonautku Liou Jang, o které jsme se našich médií dozvěděli, že prý ráda pronáší vlastenecké projevy, je samozřejmě zanícená komunistka a výborná vojenská pilotka. Je už zvykem, že na čínské vesmírné aktivity se díváme s mírným despektem. Jednak proto, že jde o komunistickou diktaturu, kterou není příliš in v čemkoliv chválit, jednak je její vesmírný program oproti programům USA nebo i Ruska stále ve velmi raném stádiu. Je skutečně pravda, že Čína je stále teprve na začátku dlouhé cesty v prozkoumávání vesmíru a v současnosti je někde na úrovni Sovětského svazu 60 – 70 let minulého století, jenže má oproti svým konkurentům několik podstatných výhod. Jednak se vydává po už „prošlapané“ cestě, takže není nucena složitě zkoumat technologické postupy, a pak také má v současnosti k dispozici ohromné zdroje. V Číně je výzkum vesmíru záležitostí národní cti a hrdosti a pro režim jde o ztělesnění úspěšnosti a vědecké-technické zdatnosti čínského komunismu. Žádná cena není dost vysoká a žádná překážka není nepřekonatelná. Trošku cynicky se dá říct, že Čínu neohrožují prezidentské ani parlamentní volby a tudíž je jedno, kolik vesmírný program stojí. Vláda chce jen jedno, pozitivní výsledky, ať to stojí, co to stojí.

 

 

Zajímavý je v tomto kontextu pohled na ambice tří vesmírných velmocí. Rusko plní v současnosti roli vesmírného taxikáře k mezinárodní stanici ISS a profituje z ní nemalé peníze. Jiné pilotované aktivity nebo vývoj vlastních lodí neplánuje. Využívá k cestám k ISS modernizované, ale přesto desítky let staré lodi Sojuz. Chloubou Ruského vesmírného programu mají být automatické sondy vysílané k planetám Sluneční soustavy. Jenže agentura Rosskosmos jde v tomto směru od neúspěchu k neúspěchu. Poslední z nich byl projekt Phobos – Grunt, který skončil zničením sondy. Bez významného navýšení rozpočtu a celkové reorganizace Rosskosmosu se nedá uvažovat o nějakém oživení vývoje pilotovaných letů. Ani jedno se v tuto chvíli nezdá příliš pravděpodobné.

 

USA ukončily lety své flotily raketoplánů a jsou v tuto chvíli bez vlastních vesmírných lodí s lidskou posádkou. USA se potýkají s velkými ekonomickými problémy, takže se škrtá i v NASA a hledají se především způsoby, jak létání do vesmíru zlevnit. Jako nejlepší alternativa se ukazuje svěřit běžné lety k orbitě do rukou soukromých společností. Let rakety Falcon 9 tak odstartoval novou kapitolu v amerických vesmírných letech. Soukromá plavidla však mají sloužit pouze k zásobování stanice ISS, tedy de facto dělat to, co nyní dělají Rusové. Další koncepce NASA je neujasněná. Od velkolepých plánů, které zahrnovaly návrat na Měsíc a výpravu k Marsu se ustoupilo, nyní se vše soustřeďuje na vývoj nového typu nosných raket a nových motorů. Na rozsáhlou vizi prezidenta J.W. Buse sice nebyly peníze a ambiciózní program Constellation skončil v koši, ale přežil z něj alespoň projekt lodi Orion jako těžkého vesmírného nosiče. Nejoptimističtější odhady mluví o tom, že by mohl vzlétnout v roce 2017, ale může to být i mnohem později.

 

 

A pak je zde právě nejmladší vesmírná mocnost Čína. Ta vyslala od roku 2003 už čtyři vlastní lodě Šen – čou (Božská loď)s čísly 5,6,7 a 9, které vynesl na orbitu nosič Dlouhý pochod. Během těchto letů se Číňanům podařil už výstup do volného kosmického prostoru a na orbitě už je i modul Tchien – kung 1(Nebeský palác), se kterým se právě v těchto dnech loď Šen – čou 9 spojila a členové posádky přelezli do modulu. Jde o nácvik pro budoucí operace. A jaké ty budoucí operace mají podle vedení Čínské národní vesmírné agentury být? Čína chce postavit vlastní plně funkční a dlouhodobě obyvatelnou orbitální stanici do roku 2020 a do tohoto data chce přistát i na Měsíci. Jako přípravu již vyslala dvě sondy a plánuje se i přistání automatického vozítka přímo na povrch Měsíce. V dlouhodobém horizontu plánuje Čína vypravit i expedici na Mars. Tyto plány se možná zdají příliš ambiciozní či dokonce nereálné, nicméně je důležité, že je vůbec nějaká země má. Od USA ani Ruska žádné konkrétní plány nezaznívají, NASA i Rosskosmos víceméně přešlapují na místě, zatímco Číňané postupují krok za krokem ke svému cíli. Vyhnuly se jim zatím také tragédie a větší neúspěchy, a to přestože na svém vesmírném programu nespolupracují prakticky s nikým. Mezinárodní spolupráci totiž Číňané rozhodně nepěstují.

 

Přesto i skeptici či odpůrci čínského vesmírného programu by mu měli přát štěstí. Pokud se Číně bude dařit a skutečně se jí podaří naplnit její ambice, bude to zřejmě jediná cesta, jak přimět USA potažmo další západní země k rychlejšímu a radikálnějšímu pokroku ve svých vlastních plánech. S nadsázkou leze říci, že pouze nové vesmírné závody mohou přinést nějaký posun v lidském snažení podívat se dál do vesmíru. A Čína je momentálně jedinou zemí, která tyto závody může znovu odstartovat a probrat z letargie zbylé závodníky.

 

Start rakety Šen – čou 9

 

Zdroje:
http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/jason-davis/shenzhou-9-safely-reaches.html
https://nssphoenix.wordpress.com/2012/06/17/shenzhou-9-carries-female-taikonaut-to-orbit/
YouTube.com

 

Další příspěvky autora: Tomáš Chalupa

---

Články ve stejných kategoriích:

Vesmír   Čína   NASA