Pekelné planety, kde rok trvá pár hodin

 

Pekelné planety, kde rok trvá pár hodin

Až do poloviny devadesátých let pro nás byl největším pekelným světem Merkur. Planeta prakticky nemá atmosféru, která by srovnávala rozdíly mezi denní a noční stranou, takže na povrchu panují obrovské rozdíly. Teplota se pohybuje od -180 do 430 stupňů Celsia.

 

 

Pak ovšem přišly první objevy planet mimo Sluneční soustavu a astronomové museli přehodnotit své dosavadní teorie. Zatímco Merkur oběhne Slunce za 88 dní, některým prvním známým exoplanetám to trvá jen několik málo dnů. Jednou z kategorií exoplanet jsou horcí jupiteři. Plynní obři podobní Jupiteru ale s oběžnou dobou jen pár dní. Podle teorií vznikly ve vnějších částech planetárního systému a poté migrovaly směrem k mateřské hvězdě. Příčiny migrace pravděpodobně leží zejména v interakci planety s diskem z prachu a plynu, ze kterého celý planetární systém vzniká.

 

 

Povrch planety Kepler-10 b v představách malíře.

 

Skutečná pekla

 

V poslední době však díky již nefungujícímu kosmickému dalekohledu Kepler nacházíme planety, které mají velmi krátkou oběžnou dobu ale plynní obři to nejsou. Tyto planety jsou svou velikostí spíše podobní kamenným světům jako je Merkuru, Venuše nebo Země.

 

Existenci podobných planet současné teorie nedokáží uspokojivě vysvětlit. Hvězda i planety vznikají současně z jednoho oblaka plynu, které se postupně zhroutí do podoby disku. Blízko hvězdy ovšem žádná planeta vzniknout nemůže. V případě kamenných planet také nemohou fungovat migrační mechanismy, které známe u výše zmíněných horkých jupiterů. Vysvětlením malých planet s krátkou oběžnou dobou může být existence vzdálenější obří planety, která menší sestřičku trochu popostrčila. Pozorovaná malá planeta také může být obnaženým jádrem bývalého horkého jupitera. Tyto teorie však vysvětlí jen část objevů.

 

 

Dobrým a známým příkladem je planeta Kepler-10 b. Ta je zhruba o 40% větší a a asi 5x hmotnější než naše Země. Její hustota tedy bude patrně o dost větší. Kolem své mateřské hvězdy oběhne jednou za 20 hodin.

 

 

Nejnovějším potvrzeným přírůstkem je Kepler-78 b. Planeta je pouze o 20% větší a 80% hmotnější než Země. Její oběžná doba činí pouhých 8,5 hodin!

 

 

 

 

Ještě rychleji to stíhá dosud nepotvrzená planeta KOI-1843.03, jejíž oběžná doba je pouze 4,2 hodin. V tomto případě už do hry zcela vážně vstupuje fyzika. Planeta totiž musí mít velmi vysokou hustotu a nejspíše se bude skládat převážně z železa. V opačném případě by ji gravitace blízké hvězdy už dávno roztrhala.

 

 

Všechny tyto světy nevidíme přímo ale pozorujeme pouze jejich vliv na mateřské hvězdy. Kosmický dalekohled Kepler pozoruje nepatrné poklesy v jasnosti hvězdy, které jsou způsobeny přechody planety před ní. Z těchto přechodů lze odvodit nejen oběžnou dobu ale třeba také velikost planety. Hmotnost pak změří pozemské dalekohledy. Do hry vstupují gravitační vlivy planety na hvězdu, které se projeví v jejím spektru.

 

 

Na povrchu

 

O těchto planetách toho moc nevíme, přesto si můžeme udělat určitou představu. Kepler-78 b má podobnou hustotu a tedy zřejmě i složení jako Země. Jen povrch bude trochu v „tekutější podobě“. Pokud byste dokázali přežít teploty až 3 000°C, viděli byste na denní straně obří hvězdu 80x větší, než je Slunce na pozemské obloze.

 

 

Naše Slunce se po obloze pohybuje díky zemské rotaci. Na povrchu Kepler-78 b by ovšem ohnivá hvězda zůstávala stále na stejném místě. Planeta bude mít kvůli malé vzdálenosti vázanou rotaci, takže se kolem své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem hvězdy.

 

 

Planetám mimo Sluneční soustavu se v češtině věnuje web Exoplanety.cz.

 

 

Foto: NASA

 

 

Další příspěvky autora: exoplanety.cz

---

Články ve stejných kategoriích:

Vesmír   Věda