Podivuhodný příběh léčitele Alfonse Vena

 

Podivuhodný příběh léčitele Alfonse Vena

„Jednou dne jsem měl vizi, jak stvoření vešlo do bytí, jak všechno vyšlo z „Neviditelného“ a je kontrolováno zvláštním řádem podle dvanácti aspektů. Vhledy jsem dále rozvinul do ´kybernetické péče o zdraví a životní styl´, které mne nakonec dostaly z údolí smrti a navrátily mne na stezku vedoucí k celistvosti,“ popisuje začátek své cesty k léčitelství Alfons Ven, který se narodil roku 1939 v Belgii. Původně inženýr specializovaný na techniky řízení se postupně propracoval k poznání, že existuje cosi jako řídicí systém lidského těla a na konci jeho dlouhé cesty za poznáním a houževnatou snahou se vyléčit jsou vlastní léčebné preparáty. Alfons Ven přitom prožil pozoruhodný životní příběh, který stojí za to si vyslechnout.

 

Elektrický šok

Automatizoval procesy v rafinériích a továrnách. Navrhoval a realizoval řídicí systémy. A jednou, když spouštěl jeden z nich, dostal pořádnou elektrickou ránu.

 

Mým srdcem a mozkem prolétl proud o napětí 380 voltů. Hned další den jsem se začal cítit prapodivně. Nedokážu popsat, jaké to bylo, ale cítil jsem se zvláštně. Stával jsem se sám pro sebe cizincem. Netušil jsem, co se děje. Jen mi bylo jasné, že nic není jako dřív. Abyste uvedli do chodu nějaký provoz nebo továrnu, musíte být ve vynikající formě. Dělalo mi to čím dál větší potíže. Už jsem se neodvažoval někam vylézt, a dokonce jsem přestal řídit auto. Tak jsem si řekl, že s tím musím něco dělat. Obrátil jsem se na psychologa, pak na psychiatra a ani jsem se nenadál a byl jsem v nemocnici, kde mně dali pár injekcí – a byl jsem „pryč“.

 

Bylo to před třiceti lety. Bez dalšího jsem dostal injekci a usnul. Ten člověk mne vůbec nevyšetřil. A zatímco jsem spal, věci se zhoršovaly. Ten doktor se na mě nepřišel ani podívat, zeptat se, jak se mi vede. Jakmile jsem jen trochu přišel k sobě, hned mi dali další injekci. Ani jsem se nemohl bránit. Nemohl jsem jim říct, že se cítím mizerně a nejspíš umřu. Nemohl jsem reagovat, byl jsem úplně bezmocný. Ten doktor za mnou nepřišel celých těch osm dní, co jsem tam ležel.

 

Alfons Ven měl v nemocnici zážitky vystoupení z těla (OBE). Viděl sám sebe shora, jak leží v posteli. Vešel do světelného tunelu a zažil to, čemu se říká „zážitek blízké smrti“ – (NDE). Nic o těchto jevech neslyšel, tak si myslel, že je jediný, kdo to zažil.

 

Útěk z nemocnice

Po týdnu už jsem skutečně byl připraven na smrt. A pak, mezi injekcemi se mi podařilo dát své manželce znamení, že jsem vzhůru. Řekl jsem jí, že mne musí vzít domů. Doktor protestoval, že nejsem schopen přepravy... Mohl bych prý během přepravy zemřít. Ale přesto jsem své ženě jasně řekl, aby mne dostala ven, protože pokud mám zemřít, chci zemřít doma, ne v nemocnici, s níž jsem měl tak děsnou zkušenost.

 

Nevzali jsme s sebou žádné prášky. Takže když jsem byl doma, jednoduše jsme si řekli, že je to takové, jaké to je a lepší už to nebude. Měl jsem pak všelijaké halucinace a přeludy. Ocital jsem se kdesi ve válce nebo jindy na cestách vesmírem… Bylo to strašné. Pomyslel jsem si, ať mne nechají jít, že je lepší zemřít než takhle žít, protože tohle skutečný život rozhodně nebyl.

 

Chtěl jsem odejít. Byl to boj o život. Ale „hra světel“, jak jsem nazval tu vizi, ve mně znovu zažehla vůli žít. Řekl jsem si: „Uzdravíš se, aby ses mohl dále starat o svou ženu a děti.“ A díky tomu jsem přežil. Přežil jsem díky našemu rodinnému lékaři. Začal mne velmi pomalu léčit velkými dávkami léků. Byl ale přesvědčen, že zemřu.

 

Celý můj život se potom změnil. Nemohl jsem pracovat. Utrpěl jsem téměř kompletní ztrátu osobnosti. Tak to pokračovalo mnoho let; injekce, živoření, strach.

 

Cesta k homeopatii

Jednou se Alfons Ven dozvěděl o dobrém homeopatovi. Jenomže tento prezident Homeopatické společnosti byl neustále zaneprázdněný. Alfons Ven to nevzdával a stále volal do jeho ordinace. Nakonec uspěl: telefon zvedla homeopatova žena a když slyšela, co se mu stalo, hned mu sjednala schůzku. „Chci vám dát šanci. Takové utrpení…“ řekla.

 

Ten muž byl ke mně velmi upřímný. Prohlédl mne celkově a řekl: „Já vám nemohu pomoci.“ „Váš problém je mimo moji kompetenci. Vše, co pro vás možná mohu udělat, je trochu vám ulehčit.“ A to také udělal. Dal mi přípravky, po nichž se mi udělalo trochu, malinko, lépe. Ale když už jste opravdu na dně, znamená troška velmi mnoho.

 

Homeopat Vena odkázal na dva francouzské lékaře, kteří experimentovali s psychiatrickou homeopatií, aplikovali ji v malém např. na drogově závislé. Jenomže už neordinovali a vše, co po nich zbylo, byl rukopis, který se podařilo Venovi pracně získat.

 

Přečetl jsem ho, vyzkoušel pár věcí a opět došlo jen k malému pokroku. Nemohl jsem sám chodit do lékárny, takže jsem musel někoho poslat, aby mi přinesl ten nebo onen přípravek. Viděl jsem hmatatelné výsledky. Když onemocněly děti, dal jsem jim homeopatické přípravky a uzdravily se. A než jsem se nadál, začali za mnou chodit lidé, kteří se o mně doslechli. Brzy jsem pak měl terapeutické středisko, první v Antverpách, jemuž jsme říkali „Biocentrum“. Prováděli jsme tam společně s jedním lékařem aplikovanou homeopatii. Byli jsme skutečně úspěšní, i když sám jsem na tom o moc lépe nebyl.

 

Přímé poradenství

Pomáhal jsem stále více lidem. Výsledky byly opravdu dobré, někdy až neuvěřitelně. Léčili jsme i psychické problémy. To, co jsem sám praktikoval, byla technika „přímého poradenství“. Znamená to, že se u pacienta v průběhu několikaminutového rozhovoru dostanete do jakéhosi „potrubí“ směřujícího přímo ke kořenům problému. Nechodíte pak kolem horké kaše, ale řeknete: „Toto je váš problém.“ A pak už není kam ustoupit. Toto je přímé poradenství. Přímé poradenství dosahuje výsledků, jakých žádný psychiatr nedocílí ani za třicet let. Jdete přímo k jádru problému, nechodíte kolem. Rozpoznání problému je osmdesát procent léčby. Protože jakmile ho poznají, řeknou: „Aha, to je ono! Dobře!“

 

Sám sobě ale Alfons Ven pomoci neuměl. Pouze svůj stav o něco lépe kontroloval. Nemohl stále nalézt klíč k zásadnímu řešení vlastního problému.

 

Exorcismus

V té době se rozhodl, že bude spolupracovat s katolickým exorcistou, protože ten mu nabídl další spirituální růst. Začalo to tím, že k němu manželé přivedli šestileté dítě, které bylo podle katolických psychiatrů posedlé ďáblem.

 

Měl jsem to prověřit. Řekl jsem rodičům, aby ho přivedli. Přišli a skutečně, začal u mne šplhat po záclonách, všechno strhával a rozbíjel. A najednou zůstal stát přede mnou s široce rozevřenýma očima. Jeho zorničky nereagovaly. Vzal jsem ze šuplíku baterku, posvítil mu do očí – a jeho zorničky se ani nepohnuly. Zůstaly široce rozevřené. Světlo na ně nemělo vůbec žádný vliv. Pomyslel jsem si tenkrát, že se dívám ďáblu přímo do očí. Běhal mi mráz po zádech. Byl jsem zděšený.

 

Kněz si však nevěděl s chlapcem rady, a tak ho Ven vyléčil sám, aniž by používal nějaké modlitby.

 

Ten chlapec plakal a povídal: „Musím vám něco říct. Je to o tom velkém, obrovském strašidle.“ „O jakém strašidle?“ „Je na obálce knihy.“ „Kde je ta kniha?“ Pořád někde viděl velké strašidlo, hrozivé strašidlo pokoušející se ho zhltnout a udělat mu hrozné věci. Říkal: „Vidím ho pořád a bojím se ho!“ Nebyl schopen to říct psychiatrům ani psychologům. Dusil to v sobě. A to, že mi to vyjevil, už pro něj bylo samo o sobě vysvobozující. „A kdy si to strašidlo uviděl poprvé?“ „V nákupním středisku. Byl jsem tam s maminkou… byl jsem malý, byly mi asi dva nebo tři roky.“ Matka ho nechala v kočárku před knihkupectvím. A tam uviděl své strašidlo na obalu nějaké knihy. Tam do jeho programu vklouzl ten hrozný strach, který nedokázal nijak překonat. Té matce jsem řekl, aby syna zbavila strachu tím, že s ním zajde do toho nákupního střediska, do stejného knihkupectví a koupí mu tam hezkou, opravdu hezkou knihu s opravdu milou obálkou. Udělala to a týden nato mohl chlapec jít do školy.

 

Exorcista využíval Vena zejména k řešení případů, které sám nezvládal. „Setkávali jsme se s celou řadou situací: projevy poltergeistů, s různými formami posedlosti, obsesí a muk. Spousta věcí a bylo to vždy dramatické… nic jednoduchého, samé extrémy. A pořád dokola jsem dělal věci, které nezvládal, a ty se pak vyřešily téměř automaticky.“

 

Ačkoli Alfons Ven zavřel své centrum a pomáhal knězi léčit lidi, církev se nakonec obrátila proti němu. Kardinál zakázal kněžím s ním spolupracovat, zřejmě proto, že léčil bez dovolávání se Boha a Ježíše Krista. Je to prý kacíř. Alfons Ven byl i po rozchodu s exorcistou slavný léčitel, ale stále nebyl zdráv a necítil u sebe zlepšení.

 

Alchymista

Jednoho dne ho navštívil muž, který se představil jako Jan a stěžoval si, že vysoké zasvěcení v rosekruciánské církvi mu přináší jen problémy a utrpení a požádal o pomoc. Venovi se podařilo ho po několika měsících vrátit do normálního života. Dozvěděl se, že Jan je nejen úspěšný chemik a manažer v oblasti jaderné energetiky, ale také homeopat a alchymista. A poprosil ho o pomoc. Jan mu navrhl spolupráci v oblasti alchymie, domníval se, že by nemocnému mohla alchymie pomoci.

 

Později jsem zjistil, že se alchymisté z celého světa jednou za čas scházejí. Bylo jich deset nebo dvanáct. Měli doktoráty z fyziky nebo něčeho jiného. Nakonec řekl: ´Dobrá, popovídáme si o tom.´ A nebylo to ledajaké ´popovídání´. Zůstal u mne pak asi pět let. A byly to předlouhé rozhovory.

 

Vyprávěl spoustu věcí o filozofii stojící za alchymií, konkrétně i něco, co nakonec bylo klíčové pro mou práci na přípravcích VEN28. „Při veškerých materiálních jevech se setkáváme s duchem, duší a tělem,“ říkal. „Dám příklad: sklenice vína. Vidíme jen tekutinu, víno. Je jako tělo, které vzniklo fermentací hroznů. Má však ještě dvě jemná těla, která vůbec nevidíme: ducha a duši. Toho ducha může získat každý, kdo umí destilovat. Když z vína destilujete alkohol, pak vlastně oddělujete ducha od těla.“

 

První, co v alchymii děláte, je oddělování ducha, duše a těla od sebe. To tělo vidíte hned, ale už ne neviditelné věci, určující jeho kvality. Nevidíte ve víně alkohol, a to je jeho duch. Nevidíte ani duši, přispívající ke kvalitě vína.

 

Tušil jsem, že bych pak dokázal získat zpět své já a mohl začít fungovat stále optimálněji. Mluvili jsme tehdy hodně o alchymii. Dělal přípravky a já je na sobě zkoušel, ale nevedlo se mi nijak lépe. Tím nechci říct, že alchymie je neúčinná. U někoho to zabere, u jiných ne. Výsledky nejsou systematické.

 

Po mnoha pokusech a omylech jsem našel odpověď. Zkusil jsem tohle, zkusil jsem tamto a objevil, jak to funguje. Ale když říkám „objevil“, nemyslím tím, že to je něco nového, nejde o objev, dokonce ani ne o vynález. Je to přímo tady. Tady všude. Jde jen o to, jak tu věc uchopíte. A abyste mohl něco uchopit, musíte vědět, že to existuje a být na to připravený. Musíte se připravit a myslet na to, vstřebat to, vybudit se na úroveň, kdy TO „chcete a musíte najít.

 

Závěr

Alfons Ven je prezidentem neziskové nadace Evolution Vision založené v roce 1996. Tvrdí, že vše, co existuje, je řízeno z neviditelného světa v rámci „dvanácti aspektů“, jimiž jsou zvuk, prostor, oheň, světlo, elementy, hmota, organizmy, rostliny, zvířata, člověk, komunikace a řád.

 

Říká: „Chci dát lidem šanci, aby se mohli rozvíjet a odemknout svou osobnost. Posílit sebeuvědomění, osvobodit ducha, obnovit duši a zdokonalit své zdraví.“ Na základě svých poznatků 12 aspektů vypracoval postup vlastní 28denní léčby, kterým už prošly desítky tisíc lidí, jak uvádí na své internetové stránce. Jeho kůra údajně optimalizuje a kontroluje několik metabolických procesů. Opravuje hluboce uložené problémy na buněčné úrovni, detoxikuje, odstraňuje škodliviny, aktivuje imunitní systém aj.

 

Alfons Ven svůj léčivý produkt nazval „Evoluční vize“. „Každý člověk je obdařen kontrolním systémem směřující k úspěchu, ať už se snaží o cokoliv. Tento systém obvykle narušují falešné víry, konflikty, traumatické zážitky a jiné, a někdy ho dokonce částečně nebo úplně zablokují.“ Venovy preparáty slibují původní rovnováhu a fungování.

 

Všechno začalo vizí, jak rostliny překonaly svůj strach, že budou sežrány a byly obdařeny jemnou informací, jak to udělat. Napadlo mne, že by bylo dobré extrahovat tuto informaci z rostlin a aplikovat ji na sebe. Podařilo se a mělo to na mne zázračné účinky a pomohlo to i dalším tisícům lidí po celém světě.

 

Zdroje: http://www.alfonsven.org/ http://www.bibliotecapleyades.net/ciencia/ciencia_alfonsven.htm

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

Léčitel   Léčení   Zajímavé myšlenky   Vymítání ďábla