Některým lidem se dějí podivné věci - dívají se do paralelních světů. Jiní vidí svou minulost, která se stala, ale vidí i to, co se jim vůbec nestalo. Sbližují se paralelní světy nebo se zlepšují naše paranormální schopnosti?
Představte si, že se ráno probudíte a částí oka vidíte do jakési jiné reality, která se zcela odlišuje od toho, co vidíme na Zemi. Asi by vás to pěkně rozhodilo. A právě to se stalo podle publicisty Tomáše Marného jeho kamarádovi ze Švýcarska.
„Když otevřel oči, zjistil, že levým okem vidí jinak, než jak je zvyklý. Levá polovina jeho oka viděla přesně od střední osy vlevo do jiné DIMENZE. Viděl tam létat bytosti, stroje, vše se nějak divně prolínalo a nechápal vlastně, co se děje. Zkoušel zavírat levé a pravé oko, jestli náhodou nesní a je v "reálu" - bdění či snění. Kamkoliv se podíval, měnil se mu obraz s pozorováním dle natočení hlavy a oka. Prolínaly se tam různé druhy bytostí (i lidských - možná dle jeho slov duchů či zemřelých) a strojů či divných zařízení ba dokonce nějakých letících korábů či strojů, které neuměl popsat. Byl velice šokován... Bylo taky zajímavé, že v tomto stavu se mu začalo okamžitě dostávat odpovědí na mnoho otázek či věcí, na které pomyslel. Bylo to zcela automatické. Prostě nechápal, co se s ním stalo.“
Jev údajně probíhal asi hodinu. Pak se tělo vrátilo k normálnímu vidění. Takových případů není málo, říkají lidé, kteří se na podobné jevy zaměřují. Oč jde? Skeptici řeknou, že jsou to výmysly, nebo halucinace, ale pokud přistoupíme na to, že vnímání reality lidským vědomím má kvantový charakter – pak to možné je. Zmíněný pán se mohl dívat na jinou planetu, do jiné doby, ale dokonce i do jiného paralelního vesmíru. Kvantové teorie počítají s paralelními vesmíry. Nedávno našli australští vědci spojitost mezi existujícím a zaniklým fotonem. Proč bychom se tedy nemohli kvantovým skokem podívat do minulosti nebo zcela jinam? Existenci paralelních světů potvrzují i astrální cestovatelé jako Robert A. Monroe.
Co je astrální cestování - Robert A. Monroe >>>
Nebral bych citovaný příběh moc vážně, kdybych něco podobného sám nezažil. Asi bych jen záviděl, že se někdo může tak snadno dostat k dobrému námětu na science-fiction. Jenomže mně se „průhledy do jiné dimenze“ děly svého času také. Byly daleko jednodušší. Neviděl jsem fantastický svět ani svou minulost, ale normální realitu, jenomže jaksi v nepravý čas na nepravém místě. Předcházelo několik let cvičení jogínských technik a potom se to stalo. Blik. A viděl jsem jinam. Vždy naštěstí jenom vteřina, dvě, tři a dost. Viděl jsem jen normální pozemskou realitu, takže jsem se neměl čeho bát, spíše jsem byl zvědavý, co se děje. Jenomže odpovědi, když se vám to přihodí, tak snadno nenajdete. V lepším případě se dozvíte, že asi vidíte do „jiné dimenze“, v horším, že máte schizofrenii.
Chápu, že o tom lidé moc nemluví, protože se obávají, že budou zařazeni do kategorie „psychiatrický pacient“. Ale to je zbytečné. Daný fenomén se děje lidem po celém světě a je potřeba ho brát vážně. Nabízí se racionální vysvětlení vycházející z kvantové povahy vědomí.
Je také možné, že kvantová povaha našeho vědomí sílí, a tím pádem stále více lidí má možnost podívat se „za roh“, do minulosti nebo třeba rovnou do paralelních světů. Ale tím si nejsem tak jistý, protože podobné příběhy, že se člověk podíval „jinam“, se objevují často v pohádkách nebo ve starodávných legendách po celém světě.
Alternativní teorie vesmíru – ekpyrotický model >>>
Udělal jsem si malý průzkum na anglicky psaném internetu (na českém toho moc není), jak to vypadá tam s viděním „jiných dimenzí“ a bez potíží jsem našel zajímavé příběhy, které jsou podobné příběhu Tomáše Marného, nicméně jsou odlišné.
První člověk popisuje, jak se mu děly bleskové pohledy do minulosti.
„Začalo to jako vidění záblesků z mé minulosti, která se opravdu odehrála, což mohu potvrdit. Záblesk trval zpočátku jen několik sekund, ale postupně se prodlužoval až na 30 minut. Bylo to jako trans. Nemohl jsem to zastavit. Během těchto záblesků do skutečné minulosti se objevovaly i takové věci, které se mi nestaly. Potom to asi na dva měsíce přestalo. Nyní se mi děje to, že když něco dělám, najednou mám záblesk vidění, že dělám současně něco jiného. Například sedím na židli a uvidím, že současně jdu nějakou ulicí. Je to jako bych to opravdu žil. Jako by se mi vybavovaly vzpomínky. Začalo to v poslední době a pořád to pokračuje. Nevím, co si o tom mám myslet.“
Druhý příběh sděluje žena, která přiznává, že je spisovatelka, ale tvrdí, že si věci nevymyslela, že se jí prostě dějí. „Vždy jsem se zabývala jógou a zklidňováním mysli, celý život pomocí dechových cvičení a meditací, ale nikdy se mi to nedělo. Až v dubnu letošního roku. Moje mysl tvoří ty lidi, které neznám (někteří ani nevypadají jako lidé), a vidím podivná místa, kde jsem nikdy nebyla. Někdy vidím sama sebe na těchto místech. Viděla jsem se na jakémsi nebeském místě, kde jsem byla nadaným umělcem a vyráběla velké krásné světelné koule, které zdobily interiér kulovité budovy. Vidím křišťálová města, kde jsou celé domy průhledné. Vidím planety, které ničí samy sebe. Vidím se jako léčitel nebo zahradník na podivných místech. Dokonce jsem byla hvězdou, což je šílené. Byla jsem také velký tvor podobný ptáku. Byla jsem uvnitř vesmírné stanice, které vypadala, že monitoruje Zemi. Také jsem měla vidění, ve kterých jsem mluvila se svými mrtvými blízkými, zemřelým tchánem, svým expřítelem, který spáchal sebevraždu a jinými. Vše je tak šílené… Řekla jsem o tom jen svému manželovi, který věří ve vzestup, takže vím, že tomu bude otevřený. On si myslí, že mám paranormální schopnosti, že vidím své průvodce, další dimenze nebo minulé životy atd. já mám tendenci věřit, že jsou to jen mé představy.“
Také komentáře k těmto příběhům stojí za přečtení, někdy přinášejí své vlastní prožitky s tímto fenoménem a někdy mají i originální vysvětlení.
“Můžete být nějak napojená na svou multidimenzionalitu, vaše mysl není blokovaná. Nevěřím, že si ta místa jen vymýšlíte nebo vytváříte. Také vídám ta křišťálová a světelná města. Vy skutečně jste všemi těmi jinými lidmi a tvory v jiných dimenzích. Když se inkarnujeme do hmoty, naše duše se rozdělí do 11 dimenzí s různými projevy „ty“ v každém z nich. Většina lidí si na svá jiná já nepamatuje. Ale kvůli planetárnímu posunu se to teď děje, závoj mezi dimenzemi je čím dál tenčí a stále více lidí si svou multidimenzionalitu uvědomuje. Tyto vzpomínky se odlišují od normální kognitivní paměti, mám tyhle vzpomínky také.“
Závěrem
Stalo se vám osobně nebo ve vašem okolí něco podobného? Sdílejte svůj příběh se čtenáři, kteří se o tuto problematiku zajímají. Jaký na to máte názor? Proč takový jev vznikl? Zabývá se dotyčný jógou, meditacemi, bral nějaké halucinogenní rostliny nebo to přišlo zčista jasno jako blesk z čistého nebe? Děkujeme.
NDE by mohla vysvětlit kvantová fyzika >>>
Zdroje:
aluška.org
http://www.experienceproject.com/groups/See-Into-Other-Dimensions/53917
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/12609729@N07/
Další příspěvky autora: heartblue
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!