Příběhy našich čtenářů. Halucinace nevysvětlují fenomén „prožitků blízké smrti“, možná žijeme v podivném vesmíru, kde současně existuje naše minulost, současnost i budoucnost.
Když jsme zveřejnili článek o „sbližování dimenzí“, vyzvali jsme naše čtenáře, zda by popsali své vlastní zážitky. Několik jsme jich dostali, a tak vzniklo toto pokračování.
http://internetweek.cz/fenomen/fenomen-priblizuji-se-dimenze >>>
Úvodem chci upozornit na britského spisovatele Anthony Peakea, který se zabývá „prožitky blízké smrti“ (NDE). „Moderní psychologie a neurologie rády budí dojem, že plně chápeme, co halucinace přesně je“, ale tak tomu není. Představa, že realita a tzv. halucinace jsou protiklady, může být mylná, říká Peake.
V okamžiku smrti se člověku odvíjí před vnitřním zrakem minutu po minutě jeho život v „reálném čase“ a tato niterná „realita“ je fakticky nerozeznatelná od skutečnosti. Nemusí to být retrospekce, vybavování si v paměti, ale realita! Peake převzal teorii, podle níž minulost, přítomnost a budoucnost probíhají současně. Takže lidé mohou „proskočit“ do budoucnosti např. ve snech nebo do minulosti v deja vu. Život je podle této představy nekonečný. Naše „spirituální já“ (Peake mu říká „démon“) existuje v mnoha životech. „Vědomé bytosti se skládají ze dvou polo-autonomních entit – z nichž jedna ví, co se bude dít v budoucnosti. Tím lze snadno vysvětlit vědecky nevysvětlitelnou záhadu, proč někteří lidé mají vize budoucnosti. Informace o budoucnosti, tzv. věštby provázejí lidstvo od počátku věků ve všech kulturách.
Příspěvky našich čtenářů
„…chci se taky podělit o takový můj malý přelet duše (mysli) do cizího těla... Jednou vpodvečer, když jsem měl namířené domů, začaly se mi hlavou doslova honit myšlenky o různé pravdě, o podstatě a nějakých přechodech a hranicích...ale furt jsem si to držel v hlavě a nechával si to celou cestu před očima. Doma jsem sedl ke stolu a vytáhl papír, na který jsem chtěl okamžitě chrlit věci, které jsem venku pomalu spojoval dohromady. Najednou jsem se do toho tak nějak „neskutečně" ponořil, až jsem přestal vnímat, co se děje. Soustředil jsem se jenom na ruce. Pozoroval jsem, jak samy bruslí po papíře a v hlavě myšlenky typu „to snad ani není moje!". V tom okamžiku jsem se jakoby přepojil do úplně jiné místnosti a do jiného těla. Okamžitě jsem to cítil, a cítil jsem to skutečně, pravdivě. Viděl jsem poloprázdnou místnost, pomalované bílé zdi, matrace jako postel v rohu a nic moc věcí tam nebylo. Všiml jsem si toho, i když jsem se v tom šoku moc nesoustředil na pokoj, ale spíše na sebe samého. Měl jsem starší tělo zhruba o 10-15 let…seděl jsem u stolu a v ruce tužku na papíře. Tak jako v mém ,,reálném" těle ...Jako bych si v ten moment začal pomalu vzpomínat na celou jeho minulost. Myslím si, že to byl člověk, který hodně experimentoval s drogami, díky kterým chtěl dobýt vesmír a dokázal se odpojovat od normální střízlivé reality, ale cítil jsem, že je na tom docela špatně. Proběhlo to tak krátce a zároveň dlouze. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem zase zpět tam, kde jsem začal, ale s tím rozdílem, že jsem si nemohl dobrých pět minut vzpomenout na svoje vlastní jméno a další základní věci o mně a mojí vnější osobě. Naštěstí jsem si vzpomněl na vše důležité. Ale největší psycho pro mě bylo to, když jsem se po tom všem podíval na papír, který byl pomalovaný takovou jakoby strukturou. Uprostřed kruh, ze kterého vystřelovaly silné čáry jako pavučina nebo něco takového. Zarazila mě hlavně přesnost čar, byly jako podle pravítka! Těžko uvěřitelné, těžko zapamatovatelné a hlavně pro mě zatím ne vše vysvětlitelné....“
„Více méně je to spontánní, neumím to ovlivnit. Hodně se mi to otevírá i s přítelem, protože on to ovlivnit umí…Řekl nám jeden mladý muž, který "vidí dál", že si vyrovnáváme frekvence. Jednou jsem slyšela ve vizi podivný jazyk. Ta řeč zněla jako stará hebrejština, hodně hlásek, které neumím ani vyslovit a takové i hrdelní zvuky. Když vyslovil to jméno či název, odkud to je, no, zlámala bych si na tom jazyk. A v poslední době se mi jakoby zhmotňují myšlenky. Nebo zachytávám, co se stane, zesílená intuice asi. Asi cítíme napojení na ty, co mají podobné frekvence.“
„Vím, o čem je řeč, mám to taky vše, co se tu popisuje v článku, jen bych ještě dodala, že se mi do mojí mysli pletou cizí myšlenky. Poslední dobou se to projevuje dost často. Když se to děje a já to pozoruji, tak zavírám přitom i oči a pořád to tam je. Vidím to barevně a něco to znázorňuje. Nemohu popsat, co to je, ale nějaký obraz tam prostě je. Mívám to i dvakrát za den a trvá to tak deset až patnáct minut, pak to ve vteřince zmizí. Zrovna dnes jsem kvůli tomu vidění byla na neurologii na EEG, a když mi sestra nasadila ty přísavky a snímala mozek, tak jsem jasně cítila energii okolo hlavy. Točila se hlavně kolem třetího oka (to se mimochodem tak aktivovalo jako nikdy předtím) a točila se také okolo temene, bylo to tak intenzivní. Postupně jsem cítila točení a víření v celém těle. Cítila jsem, jak mi EEG impulsy pochodují v mozku, neuvěřitelné, ale je to tak. Cítila jsem, jak se mi aktivují různé části mozku. Všechno, co tu v článku je, tak je reálné a prožívám to taky. K lékaři jsem šla proto, abych se ujistila, že je se mnou vše v pořádku a nic mi nenašli. V periferním vidění je další realita.“
„Kdysi dávno, snad před 16 - 17 lety, jsem za bílého dne zahlédla asi prvně jeden ze svých životů, ale to byl spíš onen vhled - blik do bezčasí.. a patřil právě k té přítomnosti, kterou jsem v tom okamžiku žila, objasnil její střípek.. A jindy jsem prožila na cestě lemované nádhernými stromy opět onen blik - a já těmi stromy BYLA, hutně, plasticky a daleko daleko živěji a barevněji, než si lze představit... I v dětství jsem měla též prožitky "Skutečnosti", většinou v létě.“
„To, čím chci přispět k tématu, zní tak mlhavě a zároveň „ujetě“, že váhám, zda to napsat. Už z dětských fantazií znám pocit, jako by se s naším reálným světem prolínal ještě jiný svět a že je možný průnik mezi nimi. Před lety po požití pilulky na uklidnění jsem zažila pocit, jako by každá věc v sobě skrývala svou minulosti i budoucnost, kterou cvičený a připravený člověk může „vidět“. Tenhle pocit se mi občas ozve znovu i bez pilulky (ale stále ještě asi nejsem dost připravená). Ve chvílích uvolnění a klidu, například po meditaci, se mi zdává, jako bych kromě lidí a zvířat tušila ještě jiné myslící a cítící bytosti, které běžným zrakem nevidíme... Ale tyhle představy mi nijak nenarušují život, přepínám do reality snadno a rychle. Jen jsem stále víc přesvědčená, že to, co vnímáme známými pěti smysly, není zdaleka celá realita.“
Zážitek Madisona skvěle ilustruje teorii Anthony Peakea. Jsou to opravdu podivuhodné zážitky, ale podle mého názoru je především výborné, že se dnes lidé se o nich mohou vzájemně informovat a uvědomit si, že nejsou nějakou podivínskou, psychiatrickou výjimkou. Ne, realita je prostě složitější. Děkujeme všem, kteří přispěli.
Vědecká interpretace, že mozek produkuje v okamžiku vyhasínání mozku halucinace a tím lze vysvětlit všechny možné prožitky osob, které přežily své mdloby nebo klinickou smrt, ve skutečnosti neřeší fenomén NDE v jeho komplexnosti. Podobné „zajásání“ nedávno proběhlo médii po experimentu, při němž vědci zjistili, že u laboratorních myší došlo v okamžiku smrti k nárůstu mozkové aktivity v době, kdy měla být zvířátka mrtvá. Jenomže „halucinacemi“ NDE nekončí. Fenomén zahrnuje také další jevy – nejen že se někteří lidé jako nehmotné já v „astrálním světě“ dozvídají informace o budoucnosti, ale - co hůř - někteří lidé v okamžiku umírání přesně vnímají, co se děje mimo prostor, ve kterém se nachází jejich „mrtvé“ tělo - vědomé já opouští tělo a přitom existuje v reálném světě. Vědomá já („duše“) někdy potkávají v „astrálním světě“ jedince, které by neměla znát, kteří například dávno zemřeli a lidé o jejich existenci za svého života nevěděli atd.
Američanka Teal Scott má o fenoménu „sbližování dimenzí“ jasno. Podle ní je to lidské třetí energetické tělo, které cestuje jinými světy („šestá dimenze“). „V šesté dimenzi můžete navštívit mnohé reality a mnohé časové linie tohoto vesmíru. Tyto reality a časové linie jsou oddělené vibrací.“ Dimenzionální reality v jednom vesmíru obsahují jak individuální výtvory reality, tak "dohodnuté" koncepty,“ říká Teal Scottová, která chápe Zemi jako třídimenzionální „dohodnuté prostředí“. „Každá buňka vašeho těla má multidimenzionální aspekty a každá buňka vytváří multidimenzionální reality. V tomto vesmíru je více realit, než si umí lidská mysl představit, protože to není její práce. Práce lidské mysli je řídit lidský pohled na věci. Šestá dimenze obsahuje všechny možné myšlenky, potenciály, časové linie a reality, které odpovídají vibračně tomuto vesmíru,“ říká Teal Scott.
http://internetweek.cz/fenomen/fenomen-teal-scott-jsem-napul-mimozemstan >>>
Zdroje:
wikipedia org, http://blog.thespiritualcatalyst.com/the-caucus/
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/se_darklow/
Další příspěvky autora: heartblue
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!