Špičkoví sportovci milují steroidy

 

Špičkoví sportovci milují steroidy

Špičkoví sportovci i jejich trenéři neustále spekulují nad novými možnostmi, jak posunout výkonnostní hranici ještě dál a přitom se vyvléci ze sítě přísných pravidel dopingové kontroly.

Snaha o povzbuzení lidského organismu ke špičkovému výkonu ale není nic nového, protože historie dopingu je stará jako lidstvo samo. Jak se však rozšiřuje vědecké poznání, mění se i formy dopingu a jeho metody jsou stále rafinovanější.

 

Nic nového pod sluncem!

V obecném povědomí je doping svázán především s érou moderního sportu, pravdou však je, že dopingoví komisaři by se dobře uživili už v době konání antických olympiád. Poprvé se slovo doping objevuje v anglickém slovníku v roce 1889. Dopingem je tehdy nazývána směs opia a dalších narkotik užívaných pro koně. Samotné slovo pravděpodobně pochází z amerického slangového výrazu „dop“, což byl výluh tabáku, který byl používán k dopování koní koňskými handlíři. Účinkem této látky se i stará herka nakrátko stala bujným ořem.

 

Již staří Inkové…
Už ve třetím století před naším letopočtem se filozof Filostratos zmiňuje o tom, že někteří běžci pro zlepšení svých výkonů jedli různé houby smíchané se semeny sezamu. I jiné kultury objevovaly možnosti povzbuzovacích prostředků. Šamani a mágové doporučovali mnohdy zvláštní prostředky pro povzbuzení, například nejrůznější houby, ale i býčí varlata, která obsahují testosteron.

V incké říši byla standardním doplňkem stravy pro vojáky nebo posly koka. Na základě toho tehdy dokonce vznikla jednotka délky, tzv. kokada, což byla vzdálenost, kterou posel mohl po požití koky uběhnout. Mezi africkými domorodci zas byly oblíbené listy rostliny Catha edulis, které měly podobný účinek jako alkohol.

Přežil jen zázrakem!
První obětí dopingu mezi sportovci byl v roce 1886 waleský cyklista Arthur Linton, který při závodu Paříž - Bordeaux zemřel na předávkování povzbuzující látkou trimethilem. Svůj první velký dopingový skandál zažily olympijské hry konané v roce 1904 v St. Louis. kdy americký běžec Thomas Hicks se během maratónského závodu „občerstvoval“ směsí strychninu se syrovým vejcem, kterou zapíjel brandy. Přežil jen zázrakem, díky pohotovosti a zkušenosti čtyř lékařů, kteří se podíleli na jeho oživení

 

S podporou státu
V době před druhou světovou válkou dopingové kontroly prakticky neexistovaly, takže bylo možné, aby během her v roce 1936 v Berlíně němečtí sportovci dokazovali nadřazenost své rasy za pomoci anfetaminů a testosteronu. V době studené války zas bylo pro oba bloky otázkou prestiže být lepší než ten druhý. Američané proto od padesátých let používají první steroidní anabolika, která se mezi sportovci velmi rychle rozšířila. Římská olympiáda v roce 1960 pak zaznamenává případ úmrtí dánského cyklisty Knuta Jensena, který před závodem požil směs nikotinu a anfetaminů. I když se v roce 1968 na OH konečně objevily první antidopingové kontroly, užívání nedovolených prostředků pokračovalo vesele dál. Neslavně tím proslula především NDR, kde byl doping řízen přímo státem. A evidentně úspěšně, protože východoněmečtí atleti nebo cyklisté v té době pravidelně obsazovali přední pozice. Sportovkyně z NDR, častokrát ještě v juniorském věku, byly přiváděny do jiného stavu, protože laboratoře prokázaly, že ženy vydávají nejlepší výkony v určitém stádiu těhotenství. Po skončení závodů je pak nečekalo nic jiného než potrat a koloběh mohl pokračovat. Co tento proces udělal s psychikou i se zdravím mladých žen, s tím si komunisté hlavu nelámali.

 

Jen se nenechat chytit
Nejen NDR však byla pro doping zemí zaslíbenou. Ruský hokejista Igor Larionov v devadesátých letech přiznal, že tajná policie KGB měla vždy připraveny zásoby čerstvé nezávadné moči i stolice, ve které nemohl být doping zjištěn. Ovšem ani socialistické Československo nebylo v tomto ohledu čisté. Už v sedmdesátých letech ČSTV nakupoval podpůrné prostředky a v roce 1984 vzniká Ústav sportovní medicíny, který byl řízen přímo státními orgány. Doping přiznali i někteří čeští sportovci, například koulař Remigius Machura nebo olympijský vítěz z Moskvy vzpěrač Ota Zaremba.

 

Chce být svět klamán?
V západních zemích sice nebyl doping organizován v takovém měřítku, ale že se užíval i tam, o tom nemůže být sporu. Nejznámější aféra spojená s dopingem pochází z dílny kanadské atletiky. Na olympijských hrách v Soulu v roce 1988 vítězí sprinter Ben Johnson v běhu na 100 metrů ve světovém rekordu. Média ho oslavovala jako nejrychlejšího muže planety, jenže hned druhý den byl celý sportovní svět šokován zprávou, že Johnson dopoval. V jeho těle byl objeven zakázaný prostředek estanozolol. Málo se však ví, že Američan Carl Lewis, který po Johnsonově diskvalifikaci získal „jeho“ zlato, byl pozitivně testován krátce předtím na národní kvalifikaci. Američtí funkcionáři však jeho „hříšek“ ututlali.

 

Závody chemických preparátů?
Johnsonova aféra pohnula se sportovními federacemi, aby začaly s dopingem bojovat účinněji. Od roku 1989 se provádí testy i mimo závody. Nicméně aféry pokračují. Čínské plavkyně, cyklistická stáj Festina, ruské běžkyně na lyžích, jejich finští kolegové nebo případ Jonesová – Montgomery jsou zřejmě jen špičkou ledovce. Z některých míst se dnes ozývají i názory, ať se doping ve sporu povolí, je přece každého věc, jak naloží se svým zdravím a diváci chtějí vidět nejlepší výkony. Lze ovšem pochybovat, že by obecenstvo s kdovíjakým potěšením sledovalo souboje nikoliv sportovců ale chemických preparátů. Ale možná se nakonec dočkáme doby, kdy na olympijských hrách zvítězí nandrolon těsně před testosteronem.

 

---

 

Utajený dopingový skandál?
Píše se rok 1954 a ve Švýcarsku probíhá Mistrovství světa ve fotbale. Ve finále proti sobě nastupují do té doby suverénní Maďaři proti překvapení turnaje z NSR. Už jednou se oba týmy na turnaji potkaly a Maďaři smetli Němce jednoznačně 8:3. I finále se vyvíjí podle předpokladů, v osmé minutě vede Maďarsko už 2:0. Jenže Němci se zázračně zvednou, v 18. minutě je srovnáno a sedm minut před koncem zápasu střílí Němci rozhodující gól. NSR se stává senzačním mistrem světa.

Po padesáti letech německá média rozvířila otázku, jak se to vlastně mohlo stát. Vždyť Maďaři byli v té době nejlepším týmem planety a své soupeře přehrávali rozdílem třídy. Bylo západoněmecké mužstvo nadopované? Veřejnoprávní stanice ARD a deník Bild jsou přesvědčeni, že ano. Podle jejich informací dostávali západoněmečtí fotbalisté před každým zápasem podezřelé injekce. Správce stadionu v Bernu, kde Němci památné utkání s Maďary sehráli, dokonce našel v odpadu z německé šatny jakési záhadné ampulky. Když se s tím obrátil na vyšší místa, bylo mu naznačeno, aby mlčel. Pravděpodobně se bafuňářům z fotbalové federace více hodilo vítězství NSR než komunistického Maďarska. A co na to samotní Němci? Podle fyzioterapeuta německého Franze Loogena šlo pouze o vitaminové injekce. Pravdou však je, že Loogen přiznal jejich zkoušení na laboratorních myších. A myši poté dokázaly plavat o tři hodiny déle než obvykle. Jakýpak účinek musely mít tyto injekce na vrcholového sportovce?

Po více než padesáti letech se však jen stěží něco vyřeší. Tehdejší hráči se k případu už vracet nechtějí. "Vždyť jsme v té době ani nevěděli, co slovo doping znamená," tvrdí Horst Eckel, který v bernském finále hrál na levém kraji zálohy.

 

---

 

Prokázaný doping na letních olympiádách
Mexiko 1968 1
Mnichov 1972 7
Montreal 1976 11
Moskva 1980 01
Los Angeles 1984 12
Soul 1988 10
Barcelona 1992 5
Atlanta 1996 2
Sydney 2000 11
Atény 2004 24

1 Sovětští organizátoři žádný případ nepřiznali, nicméně podle svědectví některých sportovců byly dopingové kontroly jen formální.

 

---

 

Jak doping funguje a čím hrozí?
Již poznaných dopingových látek je známo mnoho, některé z nich jsou ve sportu vyloženě zakázané, jiné se nesmí používat jen v některých sportech. Riziko pro lidské zdraví je zde však vždycky!

 

Agresivní svalnatci
Anabolika (anabolické steroidy) jsou většinou syntetické látky podobné mužským pohlavním hormonům, které mají výrazný účinek na růst tkání. Patří mezi ně například hojně zneužívaný nandrolon, ale i přírodní testosteron. Přirozeným účinkem mužských těchto pohlavních hormonů, které se pro lidské tělo „vyrábějí“ ve varlatech a nadledvinkách, je podpora „mužnosti“, včetně zvýšené tělesné hmotnosti, mohutnější svalové hmoty a agresivnějšího chování. Ve sportu jsou zneužívány především pro zvýšení tělesné síly, vytrvalosti a rychlejší zotavení. Pokud si takový sportovec zahrává s anaboliky dlouhodobě, může se snadno dočkat zvýšení krevního tlaku nebo poruch metabolismu tuků, což mnohdy ústí v aterosklerózu a cévní mozkové příhody. Protože jsou steroidy odbourávány v játrech, dávají často odborníci podávání takových látek do souvislosti se změnami jaterních buněk, tvorbou cyst a nezhoubných nádorů. Navíc svalová hmota, kterou se pod vlivem vysokých dávek steroidů dopující sportovci „obalí“, nemá dostatečně pevné vazivo, což vede u ke zvýšenému množství svalových a úponových zranění.

 

Kde se vzaly fousaté sportovkyně?
Nezanedbatelný účinek mají anabolika i na sexualitu nadopovaného svalovce. Zrádné hormony totiž ovlivňují nejen jeho (či její) druhotné pohlavní znaky a sexuální výkonnost (v malých dávkách povzbuzují, vysoké dávky naopak sexuální apetit snižují), ale především plodnost. Mužům se snižuje počet spermií a nakonec přichází i zmenšení varlat. Pokud jsou mužskými pohlavními hormony dopováni adolescenti, dochází u nich k rychlejšímu rozvoji druhotných pohlavních znaků – změny prsů a hlasu, rozvoj svaloviny, růst ochlupení a vousů, změna vlasové hranice, rozložení podkožního tuku. Kromě toho se mohou rychleji uzavřít růstové chrupavky, což vede k zástavě růstu. Ženám při užívání anabolik rostou vousy a objevují se menstruační problémy. Anabolika se rovněž výrazně podepisují na psychice. Prvotní pocity sice mohou být docela příjemné, sportovec pociťuje zvýšené sebevědomí a euforii, ale později se objeví úzkostné stavy. Důsledkem je pak agresivní chování často spojené s až paranoiou, přitom prosté vysazení rizikových látek většinou nestačí, protože se nezřídka dostavují abstinenční příznaky.

 

Hormon, který dospělým nesvědčí
Mezi nejčastěji zneužívaný z další skupiny dopingových látek patří růstový hormon, inzulinu podobný IGF-1, jehož přirozené působení se nejvíce projevuje v dětství a dospívání. Hormon podporuje růst kostí a svalové hmoty, podporuje tvorbu bílkovin a snižuje ukládání tuků.
Jeho zvýšená nepřirozená přítomnost v těle v dospělosti vede k tzv. akromegalii, zvětšení a zhrubnutí obličeje a koncových částí končetin. Dalším vedlejším účinkem růstového hormonu je zvětšení vnitřních orgánů (jater, sleziny, srdce), poruchy růstu v dospívání, tvorba slizničních výrůstků na tlustém střevě, metabolické poruchy (hypoglykémie), psychické poruchy a poškození svalů, včetně změn struktury a funkce srdeční svaloviny.

 

Trápení dopingových komisařů
Dalším zástupcem ze stejné skupiny je hormon erytropoietin (EPO), který reguluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Jeho hladina se může zvýšit i přirozenou cestou, například pobytem ve vysoké nadmořské výšce. Dopingové komisaře ale EPO velmi trápí, protože je, podobně jako jiné tělu vlastní látky, těžko zjistitelný. Vedlejší a negativní účinky má však tento hormon minimální. Horší sbírkou vedlejších účinků se mohou „pochlubit“ stresové hormony kortikotropiny, podporující nejen výkon těla, ale i psychický stav (mají euforizující účinky) sportovce. Jejich dlouhodobé nadměrné užívání je spojeno s poruchami ukládání tuku v těle, nadměrným ochlupením, zvýšením hmotnosti, úbytkem kostní hmoty, poklesem krevního tlaku. otékáním a vážnými psychickými změnami.

 

Někdy stačí odvodnění
Léky na odvodnění (diuretika) nepatří sice přímo mezi látky, které by sportovcům přímo pomáhaly k rekordům, podporují však tvorbu moči a jsou tedy zakázány hlavně proto, že při dopingové kontrole zhoršují možnost prokázání jiných zakázaných látek. Mají však i výrazný vliv na snižování hmotnosti, takže v některých sportovních disciplínách, kde má nižší tělesná váha vliv na výkony (skoky na lyžích, veslování…), jsou proto stíhány podstatně tvrději. Při jejich dlouhodobém používání dochází k poruchám iontového hospodářství v těle. I krátkodobá dehydratace, vyvolaná snahou o rychlý úbytek váhy, ohrožuje centrální nervový systém a vyvolává křeče.

 

Doping pro vojáky
Již v druhé světové válce používaly obě bojující strany na západní frontě amfetaminy, látky zvyšující bdělost a pomáhající překonat únavu a pocity hladu. Zatímco Němci dopovali své vojáky pervitinem, Američané brali benzedrin. Dnešní sportovci se tedy opravdu měli od koho učit. Kromě amfetaminů patří do této skupiny například i kokain nebo strychnin. Nebezpečí užívání amfetaminů a jim podobných látek spočívá především v přetěžování organismu, které může vést k nenapravitelnému poškození srdce. Zanedbatelný není ani možný vznik závislosti, projevující se toxickou psychózou, paranoidními stavy s halucinacemi.

 

Alkohol až po závodech
Na dlouhý seznam dopingových látek, o něž se dopingoví komisaři přímo při závodech zajímají, patří i alkohol. Je ovšem zakázán jen v některých sportech, zvláště v těch, které vyžadují rychlou reakci. Sem patří pochopitelně motorismus, letecký sport nebo lyžování. Z pochopitelných důvodů, aby se sportovci nepostříleli, je alkohol zakázán i ve střelbě či v moderním pětiboji. Méně pochopitelné je to ale například v petangue nebo v závodním kulečníku. V ostatních sportech jeho přítomnost testována není, těžko si lze ovšem představit, že by třeba profesionálové z NHL nastoupili k zápasu opilí.
Tlumící účinky alkoholu nejsou příliš vhodné pro zlepšení výkonnosti, využít se snad dá pouze jen jeho krátkodobý euforizující účinek. Nežádoucí účinky krátkodobého i dlouhodobého požívání alkoholu jsou všeobecně známé.

 

Uklidněte se jinak!
Rovněž jen v některých sportech jsou zakázány určité léky, takzvané Beta-blokátory, které snižují frekvenci a sílu srdečních stahů, psychické napětí a svalový třes. Nesmějí se proto užívat tam, kde je vyžadována přesnost (střelba, minigolf). Jejich vedlejší účinky zahrnují zúžení dýchacích cest, celkovou únavu, deprese, poruchy potence a metabolické změny.

 

Zdroj: www.21stoleti.cz

Další příspěvky autora: michelllin

---

Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   Steroidy   špičkoví sportovci   Doping   Anabolika