Hon na čarodějnice

Hon na čarodějnice

Čarodějnictví neboli čarodějství je označení pro nadpřirozené působení známé v mnoha světových kulturách, který však nemá žádnou obecně přijímanou definici. Může být chápáno jako součást magie, jindy je od ní oddělováno, jako méně intelektuální a více intuitivní. Ve většině kultur je spojováno především s ženami a také s působením zla pomocí magie. To vedlo k pronásledování skutečných či domnělých praktikantů čarodějnictví, především v raně novověké Evropě, objevuje se však dodnes. Zdá se vám nemožné, aby v dnešní době ještě někdo pořádal hon na čarodejnice? Omyl.

Čarodejnice v Chhattisgharhu

Rozšířila se fáma, že za sucho a hladomor může mladá dívka potulující se po kraji. Vzápětí byla obviněna z čarodějnictví. V indickém státě Chhattisgharh je každoročně obviněno z čarodějnictví a zabito nejméně 10 žen. A vraždění nekončí. Není roku, kdy by nebyla v některé z nejchudších zemí světa pod záminkou údajného čarodějnictví ukamenována, ubita či zlynčována nějaká žena. Za poslední rok bylo například v nejchudším indickém státě Chhattisgarh zabito minimálně deset žen, které byly označeny za nebezpečné čarodějnice. O konkrétních vinících se mlčí. Kde není žalobce, není ani soudce... V silně tradicionalistickém Chhattisgharhu, který je známý svou okultistickou tradicí, se ale nyní schyluje k mnohem větší tragédii, která by neměla daleko ke středověkým evropským honům na čarodějnice.

A zase čarodějnice!

Několik desítek lidí zemřelo v Chhattisgharhu poté, co u jejich dveří zaklepaly místní žebračky s údajnými čarodějnými schopnostmi, aby vyžebraly cibuli a chleba čapátí. Kdokoli jim almužnu poskytl, brzy zemřel...

Obyvatelé státu propadli panice a panují oprávněné obavy, že strach lidí z "čarodějnic" může vyústit v nekontrolovatelný a živelný hon na bezbranné ženy. Představitelé státu a veřejní činitelé se snaží k celé aféře postavit co nejracionálněji. Ale jak vše nakonec dopadne, jestli "čarodějnice" budou "potrestány" a zabity, nebo jestli šílený hon přežijí, nikdo netuší... Ať tak či tak, už jen samotná představa, že zatímco já teď sedím u počítače, píšu článek o boji s čarodějnicemi, tak v jiné zemi třeba právě teď za "čarodějnictví" lynčují či vraždí ženy, je šílená... Ale co se v indickém Chhattisgharhu skutečně stalo, proč byly ony ženy - žebračky, "čarodějnice" obviněny, že mohou za smrt desítek lidí? Fámy, pověry a předsudky Nevěřím na zlé čarodějnice, nevěřím na nadpřirozené síly ani na uhranutí až k smrti... Odmítám tedy vysvětlení, že v Indii nedávno místní obyvatele zabíjely čarodějnice. Aniž bych znala podrobnosti případu, napadají mě hned dvě přijatelná vysvětlení, proč lidi po kontaktu s žebračkami umírali - krajem se buď mohla šířit epidemie nemoci, kterou mohly ženy roznášet, nebo jde zkrátka o pouhou fámu. Možná se v Chhattisgharhu v poslední době opravdu zvýšila úmrtnost lidí (což může mít v tamějších nuzných poměrech nejrůznější důvody a rozhodně logičtější než zrovna čarodějnictví), nicméně jak se fáma předává od vesnice k vesnici a od člověka k člověku, překrucuje se a nafukuje do neuvěřitelných rozměrů, jak už to tak obvykle bývá... Když se navíc fáma spojí s pověrami, s předsudky a s negramotností, není divu, že na konci pak může být davová hysterie z čarodějnic.

Stačí tak málo...A čarodejnice je na světě

Čarodějnictví a pověrám se nedaří jen v indickém Chhattisgharhu, k okultismu inklinují etnika na různých místech světa. Jedno mají společné - jsou to obvykle ti nejchudší z chudých, jejichž život má jediný smysl - přežít bídu a hlad. Právě v takovém prostředí se pak mýtům a magickým rituálům daří nejlépe: "V čím větší sociální beznaději lidé žijí, tím jsou manipulovatelnější, a to jak vlastní skupinou, tak pověrami či místními mocipány," vysvětluje příčiny vzniku novodobých honů na čarodějnice PhDr. Blanka Knotková-Čapková, která se podobnými problémy zabývá v rámci zemí jižní Asie. Je hrozivé, jak málo pak už stačí! V podstatě už jen to, aby se objevil někdo, kdo z nejrůznějších důvodů obviní konkrétní ženu z čarodějnictví, a její pronásledování je více než pravděpodobné. Přemýšlet, zda se obviněním zabývá nějaký soud, je směšné... Dnešní hony na čarodějnice mají spíše podobu lynče než klasické popravy, jak to známe z historických románů. Pronásledování údajných čarodějnic obvykle končí davovou hysterií a na konci bývá uštvaná, zmrzačená či k smrti ubitá žena.

Jak se pozná čarodějnice?

Pokud pomineme ženy, které okultismus otevřeně vyznávají, obecně se ví, jak poznat skrytou čarodějnici. Říká se například, že nevrhá stín a je spojována s černou barvou. Někdy stačí k démonizaci nevinné ženy málo, třeba jen když mluví ze spaní o černém kohoutovi, černém oblečení... Zdá se vám to přitažené za vlasy? Lidé, kteří prožijí celý život v těch nejnuznějších podmínkách, nejsou schopni ani ochotni své problémy vidět v širších kontextech. Je sucho, hrozí neúroda a hlad? Člověk živořící na několika metrech čtverečních políčka za tím neuvidí problém globálního oteplování. Začne se rozhlížet po konkrétním viníkovi, který za to všechno může a který si pak pochopitelně zaslouží nějaký trest... Pouhé podezření Někdy ovšem na počátku pronásledování nemusí být ani nic tak jednoznačného jako třeba neúroda. Stačí jen obyčejná pomluva, že je nějaká žena čarodějnicí, že by mohla uhranout či začarovat, a lynčování "nebezpečné" osoby je na spadnutí... Obvinění z čarodějnictví může být i ryze účelové. Někdy jde třeba o snadné získání majetku po "čarodějnici", jindy o vyřizování účtů. PhDr. Blanka Knotková-Čapková mluví o konkrétním případu, kdy byla pod záminkou čarodějnictví v jednom z indických států, v Bengálsku, odstraněna žena jako nepohodlná svědkyně: "V zemi došlo k hladomoru, protože dlouho nepršelo, a mezi lidmi se rozšířila fáma, že za to může jedna mladá dívka potulující se po kraji. Bylo otázkou krátkého času, kdy byla označena za čarodějnici. Za tímto tvrzením stál místní statkář. Brzy se však ukázala i druhá strana mince. Statkářův syn totiž před časem dívku znásilnil a jeho otec se chtěl zbavit svědkyně, která by mohla znamenat nepříjemnosti. Obvinění z čarodějnictví byla nejjistější a nejsnazší možnost..."

Ďáblův spojenec

Žena! Ať už se za čarodějnicemi vydáváme do Indie nebo do minulosti, vždy z toho vyplývá jeden fakt nesouvisející s kulturou ani s dobou: Ve většině případů byly a jsou z čarodějnictví obviňovány ženy. Přestože středověká inkvizice zdánlivě nedělala rozdíly v tom, zda "spolčenec ďábla" je mužského či ženského pohlaví, za vše mluví fakt, že třeba jen v německém Bambergu bylo v létech 1610 - 1635 popraveno za údajné čarodějnictví 900 žen! V americkém Salemu bylo počínaje rokem 1689 během čtyř dalších let obviněno z čarodějnictví přes 150 žen. Obětí mužského pohlaví je v podobných procesech výrazná menšina. Je jiná - je čarodějnice... Proč se čarodějnické procesy odnepaměti týkaly hlavně žen? PhDr. Blanka Knotková-Čapková vidí jasné souvislosti s patriarchálním uspořádáním lidské společnosti. "Od ženy se vždy čekalo, že bude zastávat podřízenou pozici a muž nadřízenou. Jestli se žena své podřízené roli nějakým způsobem vymykala, tak působila podvědomě jako bořitelka řádu, jako potenciální nebezpečí, které bylo lepší odstranit..." Jinak řečeno: Když se nějaká žena projevovala odlišně než většina, nechtěla se přizpůsobit okolní společnosti, nebylo srozumitelnějšího způsobu, jak si vysvětlit její jinakost, než ji právě označit za čarodějnici. Kdo ví, jestli hlavně za svou "jinakost" nemají rovněž zaplatit i žebračky z Indie, které jsem zmiňovala na začátku článku a které byly nedávno v Chhattigharhu označeny za čarodějnice. Právě ty jsou typickým příkladem, kdy se ženy nepodvolily řádu patriarchální společnosti a nepřizpůsobily se většině....

Čarodějnice mezi námi

Ostatně to, že se žena liší od davu, je s nadsázkou vzato typickým rysem pro všechny "moderní čarodějnice" také u nás. Určité paralely mezi domnělými čarodějnicemi z historie a těmi dnešními tu nepochybně jsou: Čarodějnice může jen jinak vypadat, jinak žít, mít jiné názory než většina ostatních, to budí i dnes jakési podvědomé podezření. Stačí, aby se žena nevydala cestou, která se od ní čeká: aby se věnovala kariéře, a ne dětem, aby po večerech nehrála Člověče, nezlob se, ale zabývala se komunikací s mimozemskými civilizacemi nebo třeba výkladem snů. "Čarodějnice" žijící mezi námi jsou těmi typy žen, které bývají občas vysmívané, brané jako podivínky, někdy se na ně pohlíží s despektem a s nedůvěrou. Za "čarodějnictví" už u nás ženy nejsou odsuzovány k smrti. Mají štěstí, že žijí právě teď a tady. Kolik jim podobných žen, které se také ničím neprovinily, asi skončilo v minulosti na hranici? Děsivá představa... Stejně jako ta, že v některých zemích světa dodnes na údajné čarodějnice pořádají hony, které končí jejich ubitím, lynčováním a vražděním.

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Ze zahraničí   Upálení čarodějnice   Upálení   Hon na čarodějnice   čarodějnictví   čarodějnice   čaroděj