Papež František: ten chlápek marxista

 

Papež František: ten chlápek marxista

Je odvážné říci, že si totéž myslí většina lidí v západním světě a možná nejen tam. Ale podobné myšlenky slyšel snad každý z nás ... na ulici, v hospodě, v čekárně u doktora... Žijeme ve zvláštní době. Podle některých se máme nejlépe, jak jsme se kdy měli. Podle jiných „dobře už bylo“.

 

Netrápí nás válka, hladomor nebo obří epidemie. Přesto možná západní civilizace prožívá obří krizi, jejíž symptomy si dáváme dohromady jako příznaky jedné vážné nemoci jen velmi neradi. Nemusíme stát ve frontě na banány, máme na výběr z tisíců druhů zboží, kupujeme si nová auta a létáme na dovolenou na druhý konec světa. Přestože klasické rozdělení sociální tříd mizí, nůžky mezi bohatými a chudými se v mnoha částech světa rozevírají tak rychle, že je to až slyšet. Mnoho lidí dojíždí den co den do práce, kde často pod značkou nadnárodní korporace pracují v podmínkách na míle vzdálených blábolům o evropské humanitě a lidských právech. Ačkoliv pracují, nemají na zaplacení nájmu. Chudí pracující se stávají novým fenoménem doby, stejně jako dlouhodobě nezaměstnaní absolventi škol.

 

Budujeme ústavy a blábolíme do omdlení o totalitě a hrůzách komunismu, klademe věnce na připomínku starých nehezkých časů a pak si jedeme potřást rukou s vůdci, kteří zavírají lidi za jejich názory, ale my to přes všechny ty barely ropy nebo kufříky peněz nevidíme. Posíláme zbraně teroristům, abychom na ně v noci udeřili bezpilotními letadly a zachránili náš svět.

 

Plamenně hovoříme o zadlužování státu, ale rozdáváme zdarma slipy s bobrem nebo postavíme kus dálnice za miliardy.

 

Utrácíme peníze, které nemáme, za věci, které vůbec nepotřebujeme, abychom splynuli s davem. Ti šťastnější pak večer hledají volnou krabici pod mostem, ti méně šťastní kus provazu a strom.

 

Tyto názory ale nemá kdo říkat. Politici jsou součásti proudu, a když už někdo vesluje opačným směrem, dostane nálepku populisty. Umělci žijí ve svém světě a sportovci citují naučené fráze svých sponzorů.

 

Možná právě proto budí v poslední době velký zájem nový papež František. Ten, který by rád viděl chudou církev a rozšířil její latinoamerickou verzi do celého světa. O motivaci jeho postojů si můžeme myslet cokoliv, ale rozhodně nejsou bleskem z čistého nebe. Už doma v Argentině například jezdil do práce metrem a nikoliv v Audi s řidičem jako jeho evropští kolegové.

 

Před pár dny vydal František Apoštolskou exhortaci. V rámci hierarchie církve se jedná o třetí nejdůležitější dokument. Minimálně část tohoto poselství je více než zajímavá. František v ní přináší názory na současný systém, ovládány penězi a mocí:

 

52. Lidstvo nyní prožívá historický obrat, jenž lze spatřovat ve vývoji, který nastává v mnoha oblastech. Je třeba chválit úspěchy, které přispívají k růstu blahobytu lidí např. v oblasti zdravotnictví, školství a komunikací. Nicméně nesmíme zapomínat, že větší část mužů a žen naší doby žije v každodenním nedostatku s neblahými důsledky. Narůstají některé patologie. Bázeň a beznaděj se zmocňují srdcí mnoha lidí dokonce i v takzvaných bohatých zemích. Radost ze života často hasne, sílí nedostatek respektu a násilí, nerovnost je stále zřetelnější. Je třeba bojovat o přežití a často se přežívá s malou důstojností. Tato epochální změna byla zapříčiněna mimořádnými kvalitativními, kvantitativními, rychlostními a kumulativními skoky, ke kterým dochází ve vědeckém pokroku, v technologických inovacích a v jejich rychlých aplikacích v různých oblastech přírody a života. Žijeme v době znalostí a informací, zdrojů nových forem moci, která je velmi často anonymní.

 

53. Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího, kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány: jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží, které lze použít a potom zahodit. Zavedli jsme „skartační“ kulturu, která je dokonce prosazována. Nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového. Vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti, ve které se žije, u samotného kořene, poněvadž spodina, periferie či bezmocnost není v ní, ale mimo ni. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“.

 

54. V tomto kontextu někteří dosud hájí teorii „trickledown“ předpokládající, že každý ekonomický růst favorizovaný volným trhem dokáže sám o sobě vyprodukovat ve světě větší rovnost a sociální inkluzi. Toto mínění, které nikdy nebylo potvrzeno fakty, vyjadřuje naivní a neotesanou důvěru v dobrotu těch, kteří mají ekonomickou moc, a v sakralizované mechanismy panujícího ekonomického systému. Vyřazení mezitím stále čekají. Kvůli udržení životního stylu, který druhé vyřazuje, anebo kvůli nadšení pro tento egoistický ideál, rozvinula se globalizace lhostejnosti. Téměř bez povšimnutí ztrácíme schopnost zakoušet soucit tváří v tvář výkřikům bolesti druhých, již nepláčeme nad dramaty druhých, ani nás nezajímá péče o ně, jako by to všechno byla odpovědnost, která je nám cizí a netýká se nás. Kultura blahobytu nás uspává, ale znepokojuje nás, když se na trhu objeví něco, co jsme si dosud nekoupili, zatímco všechny životy ničené nedostatkem možností pokládáme za pouhou podívanou, která nás nikterak nezneklidňuje.

 

55. Jedna z příčin této situace spočívá ve vztahu k penězům, který jsme zavedli, protože pokojně přijímáme jejich nadvládu nad sebou a našimi společnostmi. Finanční krize, kterou procházíme, nám umožňuje zapomínat, že u jejího původu je hluboká antropologická krize: negace primátu lidské bytosti! Stvořili jsme nové idoly. Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum.

 

56. Zatímco výdělky málokterých exponenciálně rostou, výdělky většiny se stále více vzdalují od blahobytu této šťastné menšiny. Tato nerovnováha plyne z ideologií, které obhajují absolutní autonomii trhů a finančních spekulací. Proto upírají právo na kontrolu státům, které jsou pověřeny tím, aby chránily obecné blaho. Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. Kromě toho dluh a jeho úroky vzdalují státy od jejich uskutečnitelných hospodářských možností a občany od jejich reálné kupní síly. K tomu všemu přibývá rozvětvená korupce a egoistické daňové úniky, které nabyly globálních dimenzí. Touha po moci a majetku nezná mezí. V tomto systému, který pohlcuje všechno za účelem navýšení zisků, se cokoli křehkého jako např. životní prostředí stává bezbranné proti zájmům zbožštěného trhu transformovaného na absolutní pravidlo.

 

58. Reforma finančnictví neopomíjející etiku by vyžadovala ráznou změnu postoje politických představitelů, které povzbuzuji k tomu, aby se s touto výzvou vyrovnali rázně a prozíravě, a samozřejmě bez ignorování specifičnosti každého kontextu. Peníze mají sloužit a nikoli vládnout! Papež má rád všechny, bohaté i chudé, ale má povinnost Kristovým jménem připomínat, že bohatí mají pomáhat chudým, respektovat je a podporovat je. Vybízím vás k nezištné solidaritě a k tomu, aby se ekonomie a finančnictví navrátily k etice upřednostňující člověka.

 

Ten chlápek je marxista

Především za výše citované části exhortace to František pořádně slízl od ekonomů a komentátorů. Časopis Forbes ho v úvodu článku nazval „chlápkem“, který není ekonom a vůbec tomu nerozumí. Americký moderátor Rush Limbaugh šel ještě dál a papežovo prohlášení označil jako „čistý marxismus“.

 

Trnem v oku se stalo zejména zpochybnění termínu trickle-down, o němž papež hovoří na začátku 54. bodu. Tato americká teorie předpokládá, že čím více budou bohatí bohatnout (například daňovými úlevami), tím více budou utrácet. A pokud budou utrácet (investovat), budou se mít dobře vlastně úplně všichni.

 

Otázkou však zůstává, jakou cestou se k bohatství dostanou. Pokud zde máme podnikatele, který si doma v garáži založí firmu, po roce zaměstnává deset lidí a za pět let má velkou firmu s obratem v řádu stovek milionů, pak lze v kombinaci s dalšími informacemi teorii trickle-down přijmout.

 

Odlišná je ovšem situace v případech, kdy někdo parazituje na státních penězích, korumpuje, ničí přírodu nebo se obohacuje na úkor nelidských podmínek. V takovém případě se má sice ve výsledku také někdo dobře, ale rozhodně ne všichni.

 

Stejně tak asi těžko vysvětlíte milionů chudých pracujících týden před výplatou, že se vlastně mají dobře a za vše vděčí současnému systému.

 

A už vůbec to nevysvětlíte dítěti, které někde v pro nás zaostalém a vzdáleném koutě světa hledá svou matku v troskách budovy, v níž ještě před chvílí pracovala šest dní v týdnu, dvanáct hodin denně za pár dolarů…a to proto, aby uživila rodinu a aby se konzumní mamon na druhém konci světa nezastavil.

 

Tip: celý text papežovy exhortace (radiovaticana.cz)

 

Další zdroje:
http://live.huffingtonpost.com/r/archive/segment/rush-limbaugh-slams-pope-francis/529dfbdffe34442caa00006f
http://www.forbes.com/sites/billfrezza/2013/12/03/pope-francis-is-no-economist/

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Papež   Krize   Zajímavá myšlenka   USA