Kohoutí boj o dlouhé české koleje

Kohoutí boj o dlouhé české koleje

Trať Praha Ostrava nám najednou jaksi zkrásněla. Železniční vozy jezdí čistší, jízdenky jsou levnější. Žlutý konkurent totiž dokázal pěkně zahýbat cenou jízdenky. I když každý k tomu přistupuje po svém. U Regiojetu je třeba se přes internet zaregistrovat, vyzvednout kartičku na pobočce a už se může vesele jezdit za necelé tři stovky z Ostravy do Prahy. Výhodou je také nákup přes internet, kde člověk přesně vidí, kolik míst je ještě k dispozici a může si dokonce vybrat konkrétní sedadlo. Nevýhodou je, že žluté vlaky odvezou jen 144 cestujících a místa bývají velmi brzo vyprodána. (I když společnost brzy slibuje navýšení kapacity, a prý zakoupila nové vagony).

A v uličce se nestojí. Každý cestující má s koupenou jízdenkou totiž zároveň místenku, a tak si může pohodlně vychutnat cestu vsedě. Pokud chce někdo nakupovat cash, také není problém. Po předložení registrační kartičky může vše zařídit na místě v prodejně. Pokud nemá kartičku, vyjde jej to pěkně draze. Ale takový cestující snad už ani není, kartička bez jakéhokoliv časového omezení totiž nic nestojí.

České dráhy se vzchopily a začaly bojovat

České dráhy ihned pochopily, že mají silného soupeře a začaly bojovat. Expresem dojedete druhou třídou z Ostravy do Prahy také pod tři stovky. Pokud si vyřídíte inkartu s padesátiprocentní slevou, přijde cesta na 226 korun, s dvacetiprocentní slevou na 265 korun. Ovšem inkarta něco stojí a nejsou to zrovna malé peníze. Navíc její platnost je časově omezená. Nevýhodou je však to, že toto zcela nejlevnější spojení mezi Prahou a Ostravou praská ve švech. Komu by se chtělo připlácet si další nemalé peníze za místenku, a tak vlaky jezdí narvané a člověk má štěstí, když chytne fleka někde u záchodku a posadí se na své zavazadlo.

Člověk cestující s pendolinem Českých drah jezdí také automaticky s místenkou. Ovšem jízda je dražší zhruba o dvě stovky. Ale trasu pendolino ujede už za 2,56 minut, což je o 37 minut méně na Regiojet a 32 minut na expres. Co se týče komfortu, zde jsou na tom nejhůř pendolina. I člověk relativně malý do 160 centimetrů vzrůstu má problém se na sedadlo poskládat. Kdo se nad tím z konstruktérů zamýšlel? Asi nikdo. Anebo pendolina kreslili trpaslíci?

Expresy, které vysílají české i jiné dráhy, jsou různé úrovně a ruku na srdce, v posledních měsících se snaží držet alespoň pomyslný krok se žlutou konkurencí. Ovšem co z toho, když se v uličkách nedá přecházet přes klimbající různě posedávající, nebo polehávající studenty? Naopak žluté vlaky sice novotou nezáří, jejich provozovatel ani nezastírá, že se jedná o repas starších německých vozů první tříd. Ale nějak místa je tam předostatek nejen pro dvoumetrové dlouhány, ale i pro těžkotonážnější cestující.

Služby pro cestující se staly předmětem konkurenčního boje

Služby pro cestující se také díky žlutým vlakům posunuly někam jinam. U českých drah si každý cestující jedoucí trasu nad 200 kilometrů může vyzvednout půllitrové pití v plastu, nebo plechu a občas dostane v průběhu jízdy jako kdyby omylem něco ke čtení. Ve žlutých vlacích dostane ke čtení něco každý cestující, úvodní teplý a studený nápoj je zdarma. A rozmazlený človíček si už zvyknul na voňavý mátový čaj z čerstvé máty s medem. Zákusek přijde na necelou desetikorunu. Kafe k tomu je zdarma. No nejeďte čistým voňavým vlakem s veškerým komfortem, kde vám v každém vagóně personál dává najevo, že jste zákazníkem v pravém slova smyslu… A ještě máte na každém místě připojení k internetu, což je v pendolinu také, ale jen u první třídy. Žluté vlaky však jedničku nemají. Ale cestujícím nějak nechybí, nevíte proč?

Přiznám se, už se těším, až vyjedou koncem roku na trať nové žluto černé vlaky Leo Expressu. Určitě opět zahýbou svou dosavadní konkurencí a přinesou nám cestujícím také něco pozitivního. Tři kohouti na jednom kolejovém smetišti, to už bude síla!

Jenže Česká republika nemá jenom tratě Praha Ostrava, nebo Praha Brno… Má podle oficiálních zdrojů celkem 9 632 kilometrů železniční sítě, což ji prý řadí na 22. místo na světě. To je panečku kolejí!!!

O regionální krátké koleje se nikdo příliš nepere

A když člověk zabrousí do regionů, nestačí se divit. Špinavé vagony, s nefungujícím topením, netekoucí vodou na toaletě a dalšími smutnými momenty jakoby nás tlačily zpět o třicet let zpátky do minulosti. O relativně krátké trasy několika desítek kilometrů se totiž nikdo moc nepřetahuje. Ty většinou zůstaly na krku Českým drahám. Nelze říct, že ani zde v Horní Dolní člověk moderní, čistý vlak, kde všechno funguje, topení topí, voda teče, nepotká. Ale není to jaksi standardem. Navíc osobní vlaky jako kdyby někdo neuměl správně nastavit, pravidelně mívají zpoždění, protože musí pouštět důležitější rychlík. A tak je svátkem, když osobák dojede do stanice opravdu načas.

A ještě na jednu novotu si člověk musel zvyknout. Na zastávky na znamení na malých nádražích. Je pravdou, že na ně vás staniční rozhlas upozorňuje na každém větším nádraží, to jen člověk situace neznalý se diví. České dráhy přiznávají, že vlak má delší brzdnou dráhu než auto, či autobus. Ale prý strojvedoucí musí počítat s tím, že cestující stojící na perónu může projevit snahu cestovat, a musí tomu přizpůsobit průjezd nádražím. Naopak cestující by měl zdaleka na vlak mávat a tím projevit tu svoji snahu – i ve tmě a v mlze. A člověku tak mimoděk zazní hláška z Troškova filmu Slunce, seno… „Nezastavujeme, máme zpoždění…“ Že jsme se tomu před lety smáli? Dnes lidem žijícím v ne příliš obydlených regionech do smíchu příliš není. I když dráhy nechtějí přiznat, kolika lidem vrátili kvůli nezastavení jízdné.

A tak zatímco 185 let od zahájení první koněspřežné železnice na našem území tři velcí kohouti bojují o přízeň cestujících na dlouhých trasách republikou a o to, na kterých tradičních železničních zastávkách budou zastavovat, jak moderní a komfortní budou vagony, v regionech se většinou zastavil čas. Pokud člověk nevlastní auto, má docela problém přesouvat se z bodu A do bodu B.

Přála bych si kohouty i na krátké české, moravské a slezské tratě. Věřím, že by to byl frkot. Ale jak to zařídit?

Další příspěvky autora: anyška

Články ve stejných kategoriích:

železnice   Koleje   Byznys   České dráhy