Děsivý nález – bezhlaví otroci

 

Děsivý nález – bezhlaví otroci

Norští archeologové prozkoumali děsivý nález z jednoho malého ostrova v Norském moři. V hrobě byl pohřben mladý Viking ve stáří kolem 20 let, který žil mezi 9. a 11. stoletím. Spolu s ním byli pohřbeni další lidé – někteří bez hlavy.

 

Hrůzný nález potvrzuje již zjištěnou věc, v raném středověku někdy Vikingové pohřbívali otroky s jejich pány. V té době bylo otrokářství velmi rozšířené. Na zmíněném nálezu je z hlediska historiků pozoruhodné to, že Vikingové málokdy pohřbívali se zesnulým více ne jednoho otroka. Tentokrát bylo v jednom místě nalezeno sedm lidských koster a minimálně tři byly uloženy do hrobu bez hlav. Hrob objevil při práci na poli v 80. letech místní zemědělec. K nálezu se nyní vrátila archeoložka Elise Naumannová z Univerzity v Oslo a provedla výzkum kostí pomocí analýzy DNA a molekulární analýzou zaměřenou na stravování lidí pohřbených na ostrově.

 

Otrokem za Vikingů

Hodnoty Vikingů té doby se hodně lišily od těch dnešních, upozorňuje Elise Naumannová, která výzkum vedla. Lidí, kteří měli tak privilegované postavení, že měli několik otroků, nebylo mnoho. Ale bylo hodně těch, kteří strádali. Vědci jsou v současnosti schopni ze složení některých látek v kostech, jako jsou atomy dusíku nebo uhlíku, zjistit, jak se lidé stravovali. Analýzy ukázaly, že lidé, kteří byli pohřbeni s hlavou, měli kvalitnější stravu než bezhlavé mrtvoly. Přesně určit, co jedli, možné není, ale bohatí jedli více stravy založené na bílkovinách, jako je maso nebo mléko. Nesvobodní se živili hlavně mořskými rybami - podobně jako pes, který byl pohřben na stejném místě.

 

Genetické analýzy ukázaly, že tito lidé společně pohřbení zřejmě nebyli příbuzní. Právě výsledky DNA a analýza stravování vedly historiky k přesvědčení, že lidé, které Vikingové pohřbívali bez hlavy, byli otroci, popravení a pohřbení se svými pány. Co udělali Vikingové s hlavami popravených sluhů? To výzkum neříká. Možná si s nimi vyzdobili hradby, jako to dělali čeští Keltové.

 

Mohlo by Vás zajímat: Kosti z jednoho prstu a zubu odkrývají nečekané souvislosti. Pračlověk žijící v jeskyni na Sibiři měl předky, kteří se mísili s australskými domorodci. Denisované a aboriginci jsou příbuzní | Fascinující možnosti DNA >>>

 

Zdatní skandinávští válečníci neměli nouzi o stálý přísun zajatců- otroků a čile s nimi obchodovali. Prodávali je hlavně do Byzance a do arabských zemí. Norové, Dánové a Švédi válčili i mezi sebou a používali zajatce na otrocké práce. Tito bezprávní sluhové - „thrallové“ – například stavěli hradby, kopali příkopy a vykonávali těžké zemědělské práce. Ve Skandinávii tehdy vládl přísný kastovní systém. Thrallové tvořili dno sociální hierarchie; nebyli to jen váleční zajatci, mohli se jako otroci narodit, ale také jimi stát kvůli spáchanému zločinu. Tak to fungovalo v celé Skandinávii i v části Británie, kterou tehdy ovládali Dánové. Obchod s otroky směřoval také na východ - do Kyjevské Rusi. Ve Švédsku bylo otroctví postaveno mimo zákon teprve ve 14. století.

 

Otroci ve střední Evropě

Připadáte si někdy jako otroci? Když nahlédnete do evropské minulosti - která zase není až tak moc vzdálená - zjistíte, že se máte docela dobře; prostě žijeme ve skvělé době, jaká tady z hlediska míry svobody jedince ještě nebyla.

 

Informací z Českých zemí o otrokářském systému se moc nedochovalo, ale něco přece jen víme. Od židovského obchodníka Ibrahima ibn Jakuba, který v 10. století navštívil Prahu, víme, že zde probíhal obchod s otroky. Praha už tehdy byla významnou obchodní křižovatkou, kde se setkávali Židé, Turci, Poláci i Rusové. Spor o otroctví byl údajně jeden z hlavních rozporů mezi Slavníkovcem sv. Vojtěchem a Boleslavem II., který nechal Slavníkovce vyvraždit. Vojtěch údajně požadoval zákaz prodeje křesťanských otroků jinověrcům, což se panovníkovi nelíbilo - obchod s otroky totiž Přemyslovcům hodně vynášel. Existence otroctví je na českém teritoriu doložena v písemných pramenech až do 12. století.

 

Mohlo by Vás zajímat: Uprostřed doby bronzové, kolem roku 1000 př. n. l., se výrazně zvýšil počet kovových předmětů dovážených do oblasti Baltského moře. Ve stejné době začali místní obyvatelé stavět na pobřeží podivné „kamenné lodě“... Kamenné lodě na ostrově Gotland >>>

 

Válka jako producent otroků

O starých Slovanech existují z hlediska otrokářství ještě starší historické záznamy – z období Byzantské říše. Největší rozmach slovansko-arabských kontaktů v raném středověku přišel až s rozvojem obchodu s otroky. Od 9. do 11. století do arabských států proudili neustále slovanští otroci ze střední a východní Evropy. Byli to lidé, kteří upadli do zajetí během válečných střetů nových středoevropských a východoevropských států, kdy jednotlivá knížectví bojovala mezi sebou, ale také se silnými germánskými sousedy. „Frankové bojují se Slovany, zotročují je a prodávají do Andalusie,“ říká jeden dobový dokument.

 

Germánské kmeny byly definitivně sjednoceny na počátku 10. století za vlády východofranského krále Jindřicha I. Ptáčníka (Heinrich I.) z otonské dynastie. V roce 929 Ptáčník - pod záminkou šíření křesťanství - vytáhl proti slovanským kmenům. Po dobytí území Havolanů (německy Heveller; oni sami se nazývali Stodorjané) na území kolem dnešního Berlína, nechal dospělé popravit a děti poslal do otroctví. Hlavní sídlo Havolanů bylo od 9. století hradiště Brena/Brandenburg.

 

V témže roce vtrhl Ptáčník se svým spojencem bavorským Arnulfem do Čech, porazil česká vojska knížete Václava (vládl od roku 921/ 925 do roku 935) a donutil ho platit pravidelnou daň - „tribut“, což bylo v té době běžné. Němci české území neokupovali, zřejmě na to v té době neměli dost sil; bojovali se Slovany po celé své východní hranici a s tehdy daleko nebezpečnějšími Maďary na jihu. Pozdější vztahy Ptáčníka a sv. Václava byly podle kronikářů výborné. Podle legendy byl kníže Václav tak milosrdný, že vykupoval otroky z otroctví. (Mapa Čech za Jindřicha Ptáčníka, wikipedie)

 

Také Slované

Obodrité, polabští Slované, kteří svého času ovládali oblast mezi Labem a Baltským mořem, prý prodávali křesťany jako otroky svým sousedům bez ohledu na jejich vyznání. Během německé expanze na východ táhli s vojsky německých vládců židovští obchodníci, kteří vykupovali zajatce a prodávali je na hlavních tržištích. Židé jako nekřesťané to měli povolené a křesťané tohoto jejich privilegia využívali. Zajatci putovali dále do západní nebo jihozápadní Evropy. Od 8. století příliv otroků začaly záhy zajišťovat i slovanské státy – Velká Morava, Čechy a Polsko. Hlavními centry obchodu byla města na německo-slovanském pomezí – vedle Magdeburgu a Řezna také Praha. Odtud směřoval proud otroků buď do Benátek, nebo do Porýní. Na území dnešního Německa byli otroci kastrováni, poté šli dál přes Francii až do islámského Cordobského chalifátu na jihu Španělska. Poslední zpráva o masovém prodeji otroků ve střední Evropě pochází z druhé poloviny 12. století, kdy vévoda Jindřich Lev s pomocí Dánů dobyl obodritské knížectví a část jeho obyvatel prodal do otroctví.

 

Mohlo by Vás zajímat: Oba americké kontinenty byly osídleny ve třech migračních vlnách ze Sibiře spíše než jedinou migrací, říkají vědci, kteří prostudovali celé genomy původních obyvatel z Kanady a Jižní Ameriky... DNA: První Američané přicházeli ve vlnách >>>

 

Zdroje:
http://www.archaeology.org/news/1314-130920-norway-vikings-graves-slavery
http://www.navychod.cz/articles.php?id=308169d4-cb04-11df-b866-00304832e85e
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otroci
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/arnybo/

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Historie   Otroci   Zajímavosti ze světa