Čtrnáctý únor - Den svatého Valentýna je už i u nás známý coby svátek zamilovaných. A srdíčka, svíčičky, čokoládky, kytičky už několik týdnů předem přetékají pulty obchodů.Jde o importovanou komerční záležitost z Ameriky, nebo domácí svátek?
Zatímco jedni jej jako importovanou komerční záležitost z Ameriky odmítají, jiní se každoročně předhánějí ve vymýšlení hezčích, originálnějších a překvapivějších dárečků. Svatý Valentýn však nebyl Američan, ale Evropan - římský kněz, který i přes zákaz římského císaře oddával mladé Římany. Císař Claudius II. svým vojákům totiž zakazoval sňatky, nechtěl, aby zůstávali u svých žen a dětí. Potřeboval je posílat do boje za své císařské zájmy. Kněz Valentýn byl proto zatčen a právě 14. února roku 269 popraven.
Zajímavé je, že část jeho ostatků je rozseta v kostelích mnoha evropských zemí, kam se dostala už někdy ve středověku. Kost z lopatky svatého Valentýny je dokonce uložena i v bazilice svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě. Další relikvii uchovává Svatovítská pokladnice na pražském hradě a můžeme se s ní setkat i na Karlštejně. Takže jak je to s tím importovaným svátkem? Není to nakonec svátek náš?
Pravda je ta, že jsme za totality svátek svatého Valentýna neznali. Slavil se Mezinárodní den žen, kdy si sice muži sice odstáli fronty na povinné tulipány, ale pak to také spolu s dalšími kolegy patřičně alkoholově v kolektivu brigády socialistické práce oslavili. A slavil se také 1. Máj, ovšem ne jako svátek zamilovaných líbajících se někde pod rozkvetlou třešní, ale jako svátek práce v prvomájovém průvodu. Takže svátky lásky jsme měli i tehdy, jenže jaksi pokroucené.
Pokud si dnes člověk odmyslí veškerou tu komerční svatovalentýnskou estrádu s kupou růžových a červených srdíček, svíček, pohlednic a dalších růžových nesmyslů je vlastně docela hezké sejít se a říct si mám tě ráda, mám tě rád. Přiznejme si, kolikrát nás to ve stresovém průběhu běžných všedních dnů napadne? Ano, máme se rádi, ale po čase, kdy opadne ta první vzrušená zamilovanost, kdy se nemůžeme jeden druhého nabažit, kdy se neustále dotýkáme, líbáme, šeptáme si a nemůžeme se dočkat milostivého soukromí, to už pokládáme za samozřejmost.
Máme se rádi, všem jsme to dali najevo tím, že jsme se zasnoubili, oženili, vdali, anebo jen tak žijeme spolu na hromádce, či na psí knížku. A všechno tak nějak plyne do obyčejného všedního stereotypu.
Snad každý muž nosí na začátku vztahu své milované květiny. Po čase však také frekvence kytičkových vyznání ustává, a když se žena odváží připomenout, dozví se, že ji přece její miláček nosí kytky pořád. Jen si jaksi nemůže vzpomenout, kdy to naposled bylo.
Co se stalo? Kde je chyba? Ta láska přece nevyprchala, ona tady pořád je, ale jen jaksi zobyčejněla. Jednoduché příjemné vyznání „mám tě ráda, mám tě rád“ se tak stává nedostatkovým zbožím. Jen my si to jaksi pod tíhou každodenních starostí neuvědomujeme. Přitom právě těch pár slov nic nestojí.
Pro člověka je normální žít v páru a prožívat nějaký vztah. Láska je zcela normální ať už u partnerů heterosexuálních či homosexuálních. Ve dvou se to lépe táhne nejen z ekonomického hlediska, ve dvou je i veseleji a příjemněji. Zejména když si dva lidé dobře rozumí, dokáží spolu nejen sdílet všechny radosti, ale také starosti a jsou takzvaně naladěni na jednu vlnu. Pozorovat dokonalé souznění takových dvojic je radost a každý, kdo takového souznějícího partnera má, by si toho měl vážit. Ovšem nestačí se k tomuto stavu naprostého souznění dvou milujících se bytostí jen přiblížit, dobrý vztah je třeba udržovat, pečovat o něj a nadále jej budovat. Pokud se tak neděje, může se to zvláštní souznění časem vypařit do ztracena. A pak už to většinou zvrátit nelze. Zde více než jinde platí rčení - člověk si uvědomí kvalitu toho, co měl, až o to přijde.
Svatý Valentýn, 8. březen, 1. máj – to všechno jsou zcela oficiální dny, kdy si můžeme různým způsobem sdělit, že se máme rádi. Už nemusíme do fronty na tulipány ani do prvomájového průvodu. Ne, opravdu netrvám na svatovalentýnských komerčních papírových či voskových srdíčkách, svíčičkách, čokoládkách atd.
Vždyť v den, kdy chceme svému protějšku projevit svou lásku, lze naplánovat hezkou procházku, výšlap, anebo si jen tak zajít někam zatančit, na zajímavé představení do divadla, či jen tak sednout na skleničku vínka do příjemného prostředí. To svatovalentýnské, ale i připomenutí naší lásky v jiný, třeba zcela obyčejný den může být opravdu kouzelné. Jen nezapomeňte na ta obyčejná slovíčka: „Mám tě ráda, mám tě rád.“
Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/claudinegladue/
Další příspěvky autora: anyška
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!