Záhadná úmrtí - 1. část

Záhadná úmrtí - 1. část

V historii dávné i poměrně nedávné nalezneme řadu příkladů úmrtí významných osobností, která jsou z nejrůznějších důvodů obestřena závojem tajemství. Některé zemřely násilnou smrtí způsobenou nikdy neodhaleným pachatelem, u dalších si nejsme jisti, zda byly otráveny nebo zemřely na následky blíže neurčené choroby, jiné zcela beze stopy zmizely. Nám po nich zůstala bílá místa na mapě dějin, která už asi nebudou nikdy zcela objasněna.

Mezi takové postavy patří například německý mág, astrolog a alchymista  Johannes Faust. Legendy o něm tvrdí, že ho odnesl ďábel, a vskutku jeho smrt byla víc než podivná. Údajně zemřel v roce 1536 za podivných okolností v hostinci Rimlichu u Wittenbergu. V osudnou noc se prý strhla hrozná bouře a ráno našli ve Faustově pokoji zdi postříkané krví, jeho mrtvé tělo pak leželo na hnojišti. Co se tehdy vlastně odehrálo, nikdo nikdy nezjistil a nám nezbývá než se smířit s nejrůznějšími dohady. Zemřel doktor Faust tak, jak to vylíčily staré záznamy, nebo jde jen o další z pověstí obklopující tuto tajemnou postavu? Pojďme se však raději poohlédnout po historických osobách mnohem reálnějších.

Nikdy neodhalení traviči

Také v českých dějinách nalezneme případy velmi podivných úmrtí. Jen vzpomeňme na posledního krále z rodu Přemyslovců, teprve sedmnáctiletého Václava III., který byl 4. srpna 1306 v Olomouci ubodán k smrti nikdy neodhaleným vrahem. Velmi nejasné okolnosti provázely také smrt první manželky krále Václava IV. Johany Bavorské, která 31. prosince 1386 zemřela na Karlštejně údajně na následky pokousání velkým loveckým psem. Václava IV. vůbec provázely v životě zvláštní případy nečekaných úmrtí v jeho vlastní rodině. Ve věku pouhých pětadvaceti let nečekaně 1. března 1396 zemřel v klášteře Neuzell jeho mladší bratr, braniborský markrabě Jan Zhořelecký. O patnáct let později za podobných okolností skonal v Brně králův bratranec, moravský markrabě a tehdy právě nově zvolený římský král Jošt Lucemburský. Historici se domnívají, že oba byli pravděpodobně otráveni. Kým? Na tuto otázku si ovšem nikdo z nich netroufá odpovědět.

Jan Žižka z Trocnova

Překvapivé podivnosti jsou spojeny také se smrtí husitského hejtmana a nikdy neporaženého vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Na podzim vytáhl v čele spojených polních vojsk východočeských orebitů, táboritů a pražanů na Moravu. Cestou tato patrně největší armáda, jakou do té doby husité postavili, oblehla na Českomoravské vysočině hrad Přibyslav, který patřil nepřátelům kalicha, pánům z Ronova. A právě zde, jak praví dobový letopisec, „bratr Jan Žižka roznemohl se nemocí smrtedlnú od hlíz a poručenstvie učinil svým milým věrným bratřím a Čechuom, panu Viktorinovi, panu Janu Bzdinkovi a Kunšovi, aby se milého Boha bojiece, stále a věrně bránili pravdu Boží pro věčnú odplatu. A tu již bratr Žižka poručiv se milému Bohu, život svuoj dokonal v tu středu před sv. Havlem (11. října)..." Je zajímavé, že žádný z historických pramenů se o náhlém Žižkově onemocnění příliš nešíří. Co to vlastně bylo za chorobu? Podle letopisce se jednalo o smrtelnou nemoc »od hlíz«, v jiných pramenech se dokonce hovoří o "hlíze morové". Že by tedy příčinou Žižkovy smrti byl mor? A jak to, že žádný jiný případ moru, ve středověku velmi obávané infekční choroby, nebyl v celém husitském ležení, ani jinde v Čechách v té době zaznamenán?

V roce 1911 se problémem Žižkovy smrti zabýval profesor MUDr. Josef Thomayer, přítel Jiráska a Vrchlického a zakladatel známé nemocnice v Praze-Krči. Protože zmiňované »hlízy« jsou vlastně zvětšené uzliny, vznikající při kterémkoliv hnisavém procesu, vyvodil z toho závěr, že příčinou vojevůdcova skonu mohly být nežity neobyčejných rozměrů, latinsky zvané carbunculus. Podle Thomayera je „karbunkul onemocnění těžké s velkou bolestí a vysokou horečkou spojené... Při kočovném způsobu života, jaký po čas válek husitských u Žižky vidíme, sotva mohl dbáti skrupulózní čistoty tělesné a tělo jeho bylo vydáno plnou měrou infekci karbunkulové." Ale hlízy mohly být také příznakem smrtelné otravy. Nebyl tedy Žižka nakonec otráven? Tuto otázku si položil spisovatel Miroslav Ivanov, který podnítil zkoumání tzv. Žižkovy kalvy, části lebky objevené ve výklenku čáslavského kostela sv. Petra a Pavla. Jestliže by byl slepý hejtman skutečně otráven, měla by tato kalva obsahovat stopy arzeniku. Právě arzenik, jinak řečeno otrušík, středověcí traviči nejčastěji přidávali svým obětem do jídla. Kosti objevené v čáslavském kostelním výklenku zároveň s kalvou skutečně arzén obsahovaly, samotná kalva však nikoliv. Zda se ale u Přibyslavi nakonec stal husitský hejtman obětí traviče, na to spolehlivě odpovědět nedokážeme.

Edward Kelley

Tajemstvím je obestřena také smrt známého anglického dobrodruha, podvodníka a alchymisty na pražském dvoře císaře Rudolfa II., Edwarda Kelleyho. Výmluvný Angličan, v Čechách podle toho přezdívaný Engllender, se dokázal vetřít do panovníkovy přízně a byl jím dokonce povýšen do šlechtického stavu. Císař ho pasoval na rytíře u Imany. Navíc mu alchymie, respektive naděje, které do jeho pokusů vkládali Rudolf II. a jihočeský velmož Vilém z Rožmberka, pěkně vynášela. V Jílovém u Prahy si zakoupil několik domů, k nimž mu ještě důvěřivý Rožmberk daroval devět vesnic. Další dva domy získal v samotné Praze, z nichž jeden stál shodou okolností v místech nynějšího barokního Faustova domu. 0 štěstí ho však připravil tragický souboj, v němž koncem dubna 1591 zabil vysokého dvorního úředníka Jiřího Hunklera. Kelley se chtěl před císařovým hněvem spasit útěkem na panství svého příznivce Viléma z Rožmberka, ale v Soběslavi byl dopaden a odvezen do vězení na hradě Křivoklátě. Vězení však nebylo nijak přísné, Kelley tady mohl pokračovat ve svých pokusech. Přesto se po třech letech pokusil o útěk, v noci se pustil po provaze z věže do hradního příkopu. Provaz se však přetrhl, Angličan se zřítil a zlomil si nohu. Štěstí se však na něj znovu usmálo, císař ho omilostnil a umožnil mu pokračovat v pokusech. Koncem roku 1596 se ale znovu ocitl ve vězení, tentokrát pro dluhy. Tentokrát se ocitl v žaláři hradu Most a byl mu zabaven jeho majetek. Podle legendy se opět pokusil o útěk, těžce se zranil a na následky zranění v roce 1598 zemřel. Traduje se také, že spáchal sebevraždu požitím jedu, který mu do vězení propašovala jeho manželka Johanna. Jenže přední britský znalec rudolfinské doby Robert J. W. Evans tvrdí, že šarlatán Kelley prokazatelně žil ještě po roce 1600. V každém případě neexistují žádné zprávy očitých svědků o jeho smrti a nikdo neví, kam se podělo jeho tělo.

Korunní princ Rudolf

Záhadami je rovněž opředena tragická smrt rakouského korunního prince Rudolfa, jediného syna císaře Františka Josefa I., a jeho mladičké sedmnáctileté milenky, baronesy Mary Vetserové. Co se vlastně 30. ledna 1889 v loveckém zámku Mayerling u Vídně vlastně stalo? Časně ráno toho dne se princ objevil v pokoji svého komorníka Johanna Loscheka a přikázal mu, aby ho vzbudil v 7.30, protože má pro něj přijet jeho drožkář Bratfisch. Potom se vrátil do ložnice a údajně si pohvizdoval. Pak prý komorník, podle své svědecké výpovědi, uslyšel dva výstřely. Vyděšený Loschek se rychle pustil za Rudolfem do jeho komnat, nejdříve zaklepal, a když se nikdo neozýval, pokusil se otevřít dveře. Proti všem zvyklostem byly zamčené. S pomocí hraběte Hoyose a Phlippa von Coburga, který to ráno přijel na Mayerling, pak vyrazili dveře a na posteli spatřili mrtvá těla prince a mladičké baronesy. Mary byla nahá, což komorník ve své svědecké výpovědi popřel a její mrtvolu ještě před příchodem policie sloužící oblékli. Co se tu vlastně odehrálo, mělo zůstat tajemstvím. Císař František Josef udělal všechno pro to, aby celá smutná událost byla, pokud možno, ututlána. Podle prvních zpráv, které přinesly vídeňské noviny, následník trůnu zemřel náhle na srdeční mrtvici.

Tato průhledná lež však dlouho nevydržela, a tak bylo pro uklidnění veřejnosti vydáno oficiální sdělení, že Rudolf spáchal sebevraždu v dočasném pominutí smyslů. 0 Vetserové nepadlo ani slovo. Princ byl pohřben s veškerou tomu odpovídající pompou v rodové hrobce Habsburků v kapucínské kryptě ve Vídni, kdežto tělo Mary tajně odvezli ve fiakru do kláštera v Heligenkreuzu, kde ji bez jakýchkoliv obřadů pochovali v obyčejné dřevěné rakvi u hřbitovní zdi. Ve skutečnosti si oba přáli být pochováni společně. Romanticky založená Mary napsala před smrtí své sestře Haně: „Odcházíme oba blaženě na neznámý druhý břeh. Vzpomeň občas na mne, buď šťastná a provdej se jenom z lásky. Já to udělat nemohu, a protože se také nemohu ubránit lásce, jdu s ním..." Životem zklamaný a na alkoholu závislý Rudolf a mladičká naivní Mary se domluvili na společné sebevraždě. Princ měl nejdříve zastřelit ji a potom sebe. Jenže, jak zjistil policejní lékař, mezi jejich skonem byl několikahodinový rozdíl. Komorník Loschek zřejmě lhal i v tomto případě, když tvrdil, že slyšel dva po sobě jdoucí výstřely. A tak je vlastně dodnes celý případ v Mayerlingu dodnes obestřen mlhou nejasností.

Pro přechod na další část článku, klini zde!

Zdroj: 21stoleti.cz

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Záhadné úmrtí   Ostatní   Smrt   úmrtí   Mystéria   Záhady