Upíři a vampýři - 1.část

Upíři a vampýři - 1.část

Hřbitov pro upíry

Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy. Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum.

Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění. Co se našlo? Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem. U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením. Z následujícího příběhu se dozvíte:

Jak se o kostru domnělého upíra zajímala bezpečnost

Musíme se vrátit do druhé půli července roku 1966, kdy v ulici Vladimíra Majakovského ve východní části Čelákovic byla při provádění výkopu na pozemku pana Františka Zmeka nalezena kostra. Na místo se dostavili příslušníci SNB a místní lékař MUDr. Major, který konstatoval, že se jedná o kosterní nález uložený do země před časem delším, než zajímá bezpečnostní orgány. Na místě výkopu pro přípojku vody vedoucí do domu asi 15 metrů jižně a dále asi 8 metrů jihovýchodně k tehdejší prádelně bylo zjištěno, že se jedná o více než údajně jeden rozrušený hrob. Majitel vzal na vědomí upozornění, že jde o archeologický nález. Bylo s ním dohodnuto provedení záchranného archeologického výzkumu. Měl samozřejmě zájem, aby proběhl co nejrychleji, protože chtěl ve stavbě pokračovat. Ředitelství Archeologického ústavu, informované o situaci, pověřilo výzkumem autora tohoto příspěvku. Prostor, kde bylo pohřebiště nalezeno, měl již v 18. Století název "Mrchovláčka". Do roku 1950 šlo o pole. Nachází se na mírně od jihu k Labi klesajícím přes dva a půl kilometru dlouhém svahu v nadmořské výšce kolem 188 metrů. Jeho povrch kryla vrstva hnědočerné ornice, pod ní pak následovala písčitá, místy hlinitopísčitá vrstva, do které byly hrobové jámy zahloubeny. Ve zmíněném roce 1950 zde tehdejší čelákovický závod Kovohutě začal budovat kolonii dělnických domků, jež zanedlouho dostala název Korea. V souvislosti s výstavbou byla otevřena jáma k těžbě písku o rozměrech asi 15 x 8 metrů, která toto pohřebiště narušila svým severním okrajem.

Přitom podle pamětníků, tehdy zde pracujících, byly zničeny dva až tři hroby a kostry nově uloženy na bývalém starém hřbitově. Od počátku bylo patrné, že se jedná o hroby z mladšího období a že pohřebiště souvisí nejspíše s některou raně středověkou či slovanskou osadou v okolí. Když se podíváme po terénu, asi jedenáct set metrů severozápadně leží nejstarší část města s četnými doklady osídlení již z raně středověkého období. Nachází se tam i stavba románského kostela z konce 12. století a tvrz stojící částečně na mladohradištních základech. Asi devět set metrů západním směrem, v okolí křižovatky dnešní Kostelní a Husovy ulice, bylo již několikrát narušeno řádové slovanské pohřebiště z 10. až 11. století. Doklady osídlení i pohřbívání z této doby nacházíme také ve vzdálenosti přes jeden kilometr severovýchodním směrem na katastru Sedlčánek. Další, i když zatím nečetné nálezy zlomků keramických nádob se našly ve vzdálenosti několika set metrů západním a jižním směrem. Z těchto dosavadních poznatků vyplývá, že sledovaný mikroregion nebyl ve slovanském období osídlen ojediněle. V roce 1966 majitelem pozemku provedený zásah do severního okraje pohřebiště se stal podnětem k provedení záchranného archeologického výzkumu, během něhož se podařilo zjistit a zdokumentovat celkem jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky dospělých jedinců.

 Již odkrytí prvních hrobů ukázalo, že se nejedná o normální řadové pohřebiště, ale že jde o pohřební ritus vybočující z běžných norem. To potvrdily i další odkryté hroby a získané poznatky vedly k závěru, že šlo o pohřby s projevy vampyrismu. Nahlédneme-li do naučných slovníků, dozvíme se, že se jedná o víru ve vampýry či upíry, nebo úchylné sání krve. Pod heslem upír, též vampýr se uvádí, že ve slovanských i jiných pověstech jde o ducha zemřelého, který za noci vysává lidem nebo i zvířatům krev a tím je hubí. Bývá to duch čaroděje, člověka narozeného už se zuby, nekřtěňátka a podobně, který bere na sebe podobu velkého netopýra. Upír, jehož tělo v hrobě nehnije, zajde, teprve když se jeho srdce probodne kůlem. Pověra o upírech souvisí s lidovou představou, že se mrtví mohou vrátit na tento svět mezi žijící a že mohou opět nabýt jakéhosi života, napijí-li se lidské nebo zvířecí krve. Tolik nám zhruba říkají encyklopedie.

Článek Upíři a vampýři pokračuje zde!

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Záhady   Upíři   Vampýři   Z domova