Přišlo do Turecka arabské jaro?

 

Přišlo do Turecka arabské jaro?

Pokud se trochu oprostíme od teorií, že arabské jaro vyvolaly západní tajné služby, pak spouštěčem byla sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince 2010 upálil před úřadem tuniské vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Aniž bychom smrt mladého člověka zlehčovali, za normálních okolností by nejspíše šlo o malý příběh v historii jedné rodiny. Kolik sebevražd se běžně v Tunisku odehraje každý den? Nebo kolik se jich z podobných důvodů (dluhy, nezaměstnanost) odehraje v Evropě?

 

Z historie dávnější i nedávné ale dobře víme, že masové protesty a revoluce, které vedou ke konci vlád i celých režimů, obvykle spustí pověstná poslední kapka v moři. Dnes je tento historický fakt ještě posílen existencí internetu a sociálních sítí, které každou informaci šíří rychlostí blesku.

 

Jestliže za startem arabského jara stala sebevražda jednoho, do té doby bezejmenného mladíka, pak za arabským jarem 2.0 v Turecku stojí protest proti kácení stromů v istanbulském parku Gezi, na jehož místě má vyrůst další moderní nákupní centrum. Malá událost v historii Istanbulu přerostla dost možná ve velkou událost v historii celé země a také Evropy. Přestože Turecko leží v Evropě doslova jen jednou svou rukou, je členem NATO a blízkým spojencem západního světa.

 

Turci si dobře uvědomují, že západní svět se na události z jejich země dívá. Vznikl proto speciální blok, na kterém jeho autoři informují, o co jim vlastně jde.

 

Na počátku všeho byla demonstrace. Podobné události známe i od nás a z dalších států Evropy. Ať už je tématem protestu cokoliv, scénář je vždy stejný. Na 1 protestujícího jsou nasazení dva těžkooděnci, a když se situace zvrtne, použije policie vodní děla nebo v některých zemích nejhůře i gumové projektily. V Turecku šli ovšem dál a na demonstranty nasadili slzný plyn. Několik lidí prý už přišlo o zrak. Nevím, jak dobře slzný plyn hoří, ale v Turecku rozhořel masivní protesty napříč celou zemí.

 

 

Lidé v tureckých městech umírají, protesty už mají na svém kontě několik obětí. Dalších mnoho lidí je zraněno a stovky jsou zadrženy. Brutalita policejního zásahu na straně jedné, absolutní ignorace médií na straně druhé. Víte, co bylo hlavními zprávami tureckých mediích v posledních dnech? Volba tamní Miss a nejpodivnější kočka na světě. Turecko tak v principu zažívá něco podobného, co my v listopadu 1989.

 

Demonstranti chtějí jediné. Aby stát místo represe naslouchal jejich názoru a chránil je. Chtějí být účastníky rozhodovacího procesu o městě a místě, ve kterém žijí.

 

Někteří policisté nehodlali uposlechnout příkazy a raději podali výpověď. Symbolem protestů je také velká solidarita. Útočiště demonstrantům nabízí obchody, restaurace i luxusní hotely. Alfou a omegou však bude v případě vystupňování protestů postoj armády, která má v zemi tradičně velké slovo.

 

Sledujte dění v Turecku online díky Twitteru:

Tweets about "#occupygezi"

 

Foto: Twitter

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Demonstrace   Turecko