internetWEEK.cz menu TOPlist

Trest smrti ještě stále není tabu.....

Trest smrti ještě stále není tabu.....

Souhrnem: podle přehledu Amnesty International o popravách ve světě za rok 1998 figuruje mezi 23 zeměmi, kde se tehdy popravovalo, 9 zemí muslimských.....

 

Trest smrti ještě stále není tabu.....

V 17. súře koránu najdeme příkaz, který je jen o něco složitěji vyjádřenou obdobou biblického Nezabiješ. Praví se v ní: Nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li kdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo. V tomto ustanovení se zřetelně odráží stará semitská zásada, kterou známe z Mojžíšových knih, jako oko za oko, zub za zub. Korán, který muslimové pokládají za přímé slovo Boží, zároveň jasně říká, že odveta má být úměrná a nepřekračovat míru trestaného činu. Takto ostatně vykládali starozákonní zásadu i křesťanští bibličtí exegeti. Islám v tomto smyslu zmírnil staroarabskou krevní mstu, která často znamenala vražedné nepřátelství mezi celými rody nebo kmeny na řadu generací. Muhammad přitom také omezil trestní odpovědnost pouze na pachatele a právo msty na nejbližšího příbuzného. Doporučil také přijmout namísto oprávněné pomsty za zabití hmotné odškodné, tzv. "cenu krve" (dija).

Na druhé straně výslovné povolení koránu k úměrné odvetě spolu s další staletou praxí ukotvily v muslimské společnosti silný názor, že trest smrti je v určitých případech náležitý. Zcela jej vyloučit, jak se dnes snaží významné křesťanské církve a eticky zaměření představitelé západního světa, nepatří zatím k tématům islámského myšlení. Žádný muslimský stát nepodepsal II. opční protokol k Mezinárodní úmluvě o občanských a politických právech, který vyjadřuje vůli pracovat ke zrušení absolutního trestu.

Trestní normy, které vypracovali v prvních stoletích islámu (zvláště v našem 9. století) islámští právníci jako součást systému šarí'i, kombinují zásady tzv. Božího a lidského práva. Celkově lze rozlišit tři okruhy provinění a trestních postihů: činy trestané mandatorními tresty podle koránu (hudúd), činy trestané podle uvážení soudce (ta'zír) a činy podléhající oprávněné pomstě.

Do kategorie hudúd řadí islámští právníci pět nebo šest činů, které pokládají za závažné narušení bohem určeného morálního řádu. Tresty jsou vždy tělesné. Trest smrti se ukládá za cizoložství, dopustí-li se jej ženatý muž nebo vdaná žena, a za loupežné přepadení spojené se zabitím. Cizoložství se nejčastěji trestalo ukamenováním, tedy vlastně podle Mojžíšova zákona, neboť Korán přímo způsob popravy v tomto případě neurčuje. Loupežný vrah má být ukřižován. Alternativním trestem je ve všech případech stětí mečem. Hrdelnímu trestu v rámci této kategorie propadal v minulosti někdy také odpadlík od islámu. Takový postup byl v novověku téměř všude opuštěn, dnes jsme však svědky některých snah o jeho obnovu. Spadá sem i známá Chomejního fetva z února 1989, vybízející k zabití renegáta a rouhače Salmana Rushdieho.


Veřejná poprava na sportovním stadionu v Kábulu.
Muslimské země stále vyznávají právo na odplatu
Vražda v přímém přenosu
Vrah byl zastřelen otcem oběti.


Ve druhé skupině soudce trestá podle vlastního uvážení v duchu šarí'i a obecného zájmu méně závažné přečiny, například menší krádeže, pouhý pokus o cizoložství, lesbické styky, nepoctivost, lichvu apod. Absolutní trest se tu může objevit jen výjimečně, například za špionáž, kacířství nebo čarodějnictví. Otázka nejvyššího trestu však vyvstává s plnou vahou ve skupině třetí, chápané jako oprávnění soukromé pomsty. Nejbližšímu příbuznému zavražděného náleží právo rozhodnout, zda požádá o život za život, nebo se uspokojí přijetím "ceny krve". Připomeňme v této souvislosti, že mentalita pomsty není cizí ani západnímu světu. Výmluvně o tom svědčí například velký zájem příbuzných obětí teroristické výbuchu v americké Oklahomě o možnost sledovat nedávnou popravu pachatele McVeigha na interním televizním okruhu ve věznici.

Podle knižní teorie měl všechny typy trestných činů soudit šarí'atský soudce, qádí. Ve společenské praxi se však vždy uplatňovaly i prvky místního zvykového práva a sílící panovnická moc. Zvláště hrdelní trest byl doménou, kde mnozí vládci rozhodovali autoritářsky podle vlastních politických zájmů, bez zřetele k pravidlům šarí'i. Popravy bývaly a někde - například v Saúdské Arábii - jsou dodnes veřejné. Nemělo by valného smyslu srovnávat krutost exekucí ve středověkém islámském světě se středověku Evropou, Dálným východem nebo třebas praktikami amerických indiánů. Nejznámějším případem kruté popravy z muslimského Orientu je patrně případ mystika al-Halládže, umučeného roku 922 v Bagdádu za pohoršlivá extatická vystoupení. Po mnohaletém věznění byl bičován, zmrzačen osekáním údů, vyvěšen na dřevěný rám a nakonec sťat a spálen. Dnes se v muslimských zemích popravuje většinou stětím, provazem nebo zastřelením.

Osmanští sultáni, kteří od 16. století ovládli většinu zemí Blízkého východu, se snažili upravit mimošarí'atskou sféru soudnictví státními zákony, upřesňujícími trestné činy, způsob dokazování i tresty. Šarí'atští soudci dostali pokyn předávat závažné trestné činy k rozhodnutí provinčním místodržícím. Celým 19. stoletím se pak táhly snahy reformovat trestní právo po hmotné i procesní stránce a stále více muslimské země přebíraly evropské vzory. Po první světové válce Turecká republika zavedla trestní zákoník podle německého a italského vzoru, zatímco v arabských zemích a Íránu se uplatnily nejčastěji vzory francouzské, britské, indické, případně reformní egyptské.

Šarí'atské trestní právo se uchovávalo v téměř původní podobě v Saúdské Arábii, také v Jemenu a v Afghánistánu. Dnes jsme svědky postupující mnohostranné islamizace společností, která zahrnuje i opětovné nebo zcela nové zavádění tělesných trestů podle hudúd i větší uplatnění tradičního principu pomsty (qisás) ze strany rodiny zavražděného. V 70. letech se k šarí'atskému trestnímu právu přihlásily Pákistán a Libye, od vítězství islámské revoluce Írán a od září 1983 Súdán. V zálivových ropných monarchiích - a patrně i v Libyi - volí soudy únikovou taktiku: například nad cizoložným párem je vyhlášen šarí'atský trest, avšak jeho výkon je nahrazen vypovězením ze země. Nejdále jde v tvrdosti trestů talibanský režim v Afghánistánu, kritizovaný ostatně umírněnou většinou muslimských zemí.

V minulém desetiletí jsme měli několikrát příležitost sledovat fungování tradičního principu hrdelní pomsty. Mezinárodní veřejnost vzrušil případ anglických zdravotnic, jež v Saúdské Arábii zavraždily svou australskou kolegyni. Jejich trest závisel na rozhodnutí bratra zavražděné, který se dlouho vzpěčoval nátlaku okolí, než vyslovil souhlas s výkupným. Podobně v Íránu byla zrušena poprava oběšením krátce před výkonem, když k tomu došel souhlas rodiny zavražděné oběti. Také z Čečenska jsme mohli vidět televizní dokument P. Procházkové svědčící o právu poškozené rodiny vykonat pomstu. Z Turecka zase stojí za připomínku jiná událost. Když byl v Římě zadržen kurdský předák Abdallah Öcalan, italské úřady ho odmítly vydat Turecku, protože mu tam hrozil trest smrti. Tehdy se v Turecku ozvaly hlasy, že by republika mohla trest smrti zrušit. Öcalana pak v Keni polapily turecké zvláštní služby, byl odsouzen k smrti, ale trest zatím nebyl vykonán a stále jej oddalují různá procedurální opatření.

Souhrnem: podle přehledu Amnesty International o popravách ve světě za rok 1998 figuruje mezi 23 zeměmi, kde se tehdy popravovalo, 9 zemí muslimských. V jejich čele je s velkým odstupem za Čínou (1067) a Kongem (100) a hned za USA (68) Írán (66). Následují Egypt (48), Saúdská Arábie (29), Jemen (17), Afghánistán (10), Jordánsko (9), Kuvajt (6), Omán (6) a Pákistán (4). Vedle tradičních šarí'atských trestných činů jsou častým důvodem odsouzení znásilnění, terorismus a podloudný obchod drogami. Od letošního roku talibanský režim v Afghánistánu vyhlásil, že bude smrtí trestat také odpadlictví od islámu a jakékoli snahy jinověrců o konverzi muslimů. Skupiny na obranu lidských práv proti popravám naopak protestují a zdůrazňují, že ryzí islám vyznává jen k omezenému ukládání nejvyššího trestu.

 

Zdroj: www.czech-press.cz

Další příspěvky autora: michelllin


Články ve stejných kategoriích:

Trest smrti   Odsouzení k trestu smrti   Amnesty International   Pomsta   Tabu   Ze zahraničí   Pákistán  


Kategorie Trest smrti


Saúdská Arábie: roky věznění a smrt za názor na internetu Saúdská Arábie: roky věznění a smrt za názor na internetu
Příběh saudskoarabského bloggera Raífa Badawího se vrací na scénu. Ve hře je opět trest smrti za několik vět na internetové síti.



Trest smrti: Obnovit či nikoliv?Trest smrti: Obnovit či nikoliv?
Jsme svědky stále neuvěřitelnějších zločinů. Už nad tím zůstává rozum stát. Když si zločinec vyslechne verdikt, většinou od soudu odchází s klidem a úsměvem. Není už čas na změnu?



V Izraeli odsoudili toulavého psa k trestu smrti ukamenováním V Izraeli odsoudili toulavého psa k trestu smrti ukamenováním
K trestu smrti ukamenováním odsoudil nedávno tribunál ultraortodoxních rabínů v Jeruzalémě toulavého psa. Jeho "provinění" spočívá v tom, že je údajně reinkarnací laického advokáta, který náboženské soudce pohaněl před 20 lety.



Za korupci v ČR trest smrtiZa korupci v ČR trest smrti
Jestli politici chtěli skutečně s problémem korupce něco udělat, mohli už dávno vyzkoušet osvědčené metody z minulosti.....




COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.

PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!

Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!

internet week pozadí