Demokracie nebo totalita?

Demokracie nebo totalita?

V nově vzniklém prvorepublikovém Československu byl zaveden politický systém pluralitní parlamentní demokracie. Tento systém fungoval až do Protektorátu, kdy byl parlamentní systém Československa podřízen moci Velkoněmecké říše. V podstatě šlo o první totalitu v politickém systému československého státu.

Po osvobození v roce 1945 politický systém navázal na praxi pluralitní parlamentní demokracie první republiky. Tento stav trval až do února 1948, kdy jedna politická strana pod pohrůžkou otevřeného ozbrojeného násilí převálcovala politickou pluralitu a institucionali­zovala svoji moc jako všeprostupující vedoucí síla. Od této doby až do tzv. sametu vládla za pomoci tajné policie v systému papírové parlamentní demokracie tzv. Národní fronty.

Po tzv. Sametové revoluci, ve které totalitní režim po vzájemné dohodě nenásilně odevzdal moc, došlo k obrodě parlamentního politického systému prvorepublikového Československa. Veřejný prostor začal opět svobodně politicky žít. Vlivem odstředivých tendencí došlo k nenásilnému rozdělení Československa na Česko a Slovensko a v nově vzniklém českém státě došlo ke kontinuálnímu navázání na politický systém rozpadlého státu. Pak se ovšem poznenáhlu (jakoby plíživě) stalo něco nečekaného.

Do tradičního volebního a parlamentního boje politických stran vstoupily nepřímo policie a zpravodajské služby. Jedna z politických stran začala používat jejich metody za tichého přispění silových resortů jako prostředek k uchopení moci a postupnému prosazení své politické dominance. V jisté době dokonce vážně hrozilo, že za jejich pomoci demokratickými prostředky ovládne všechny klíčové pozice ve státě od Hradu, skrze senát, kraje až po parlament a složky nezávislé soudní moci. Akce vyvolává protiakci. Jediné skutečně rovnocenná konkurenční strana začala při svém politickém sebeprosazování užívat stejných prostředků. Policejní zprávy a zpravodajské intriky se staly nepřímou součástí českého politického systému. Strany, které tyto praktiky neužívají a postrádají k tomu možnosti, nemají v konkurenčním boji šanci a jsou marginalizovány dvěma hlavními soky.

Co se to vlastně stalo?

Totalitu charakterizovalo prostředí vyhrožování, špiclování, intrik, otevřeného i skrytého násilí. Kožené kabáty Protektorátu, ruce na pažbách pušek milicionářů, všudypřítomná  STB…

A najednou tu máme specializované útvary policie, zpravodajce využívající namísto tradičních výslechových metod sofistikovaných metod všudypřítomného špiclování internetové a mobilní komunikace. V politice se dokonce na stranách obou hlavních protagonistů objevují různí Mrázkové, Kočkové, policejní spisy a zprávy… Nedošlo mezičasem ke skryté totalitě? Je tento parlamentní systém skutečně ještě demokracií, anebo se mezičasem přetransformoval v pseudodemokracii? Je vůbec možno dostat Krakatici mocenských vlivů policejních a zpravodajských struktur zpátky do láhve, anebo se stane trvalou součástí „demokratického“ pluralitního parlamentního systému? Budou o volebním úspěchu a osudu stran nadále rozhodovat archivy, přeběhlíci, intriky, podpásovky a korupce? Budou v celé české politice již natrvalo lidé jako Langer, Dalík, Šlouf, Tvrdík, Topolánek, Paroubek?

Je tomu ještě vůbec možno zabránit?

Navzdávám se, že ano. Především si musíme uvědomit rozsah poruchy systému – musí se stát předmětem široké veřejné debaty.

Kvůli tomu je potřeba všestranně bránit svobodu slova a projevu (hlídacího psa demokracie) – médií a usilovat o rozšíření jejich pravomocí, t.j. užívat skrytých nahrávek, zveřejňovat zjištěná pochybení, uchovávat v tajnosti zdroj svých informací pokud nedošlo k trestnému činu…

Musíme usilovat o okleštění práva mocenských struktur shromažďovat a zneužívat informací získaných z internetového prostoru, mobilní komunikace, soukromé korespondence…

Měli bychom všestranně usilovat o prosazení prvků přímé demokracie – především referenda s možností revidovat stav pochybené volby, t.j. odvolat v průběhu volebního období volebního podvodníka – ať už jsou to vládnoucí politické strany, které podvedly voliče, anebo osoby, které nerespektují volební sliby a zběhly k politickým oponentum, resp. pozbyli morální právo být vrcholovým politickým reprezentantem. To se týká i osoby samotného prezidenta. Jedině přímá volba a odvolatelnost prezidenta může zamezit tomu, aby se opakovaly volební peripetie hlavy státu a jeho kontroverzní mezinárodně politické angažmá.

Zdroj:  Czech Free Press

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Konspirace   Václav Havel   Totalita   Tajná policie   Konspirační teorie   Havel   Demokracie   STB   Z domova