Tajemná místa - Říp

 

Tajemná místa - Říp

Češi si myslí, že vědí, kde začaly jejich dějiny – má to být právě na Řípu, ale jaksi pozapomněli, odkud vlastně přišli. Možná je zapomínání obecně slovanskou vlastností. O slovanských pradějinách toho totiž víme pramálo – v porovnání s jinými národy – a zapomněli jsme vlastně i to, proč jsme si to nechtěli pamatovat.

 

Všechno je jinak

Je docela možné, že žádný praotec Čech nebyl a pokud byl, tak vůbec nešel na Říp. Je klidně možné, že jméno naší posvátné hory vlastně pochází od Keltů možná tisíc let před tím, než do české kotliny dorazili první Slované. Proč? Protože pověst o bratrech Čechovi a Lechovi hodně připomíná staré keltské pověsti a protože název Rip znali staří Římané již před příchodem Slovanů. Kartograf Ptolemaios má na jedné mapě z 2. století n.l. zakresleny Ripské hory a ještě před ním znal Řek Hekataios Rhipaei montes. Keltové, kteří na našem území působili dávno před Čechem a Lechem, používali slovo „rib“ v místních názvech. Podle oficiální historiografie je Říp jméno indoevropské a jeho původ sahá až do doby bronzové. Znamená prostě hora. Vychází z keltského „rib“ tzv. „žebro“ tj. žebro země. Trošku pochybností vzbuzuje tvar Řípu, který připomíná leccos, například oblou řepu – ale ne žebro.

 

Zaslíbenou zemi nehledali jenom Čech a Lech, ale také dva keltští bratři Belloves a Segoves, ten druhý podle legendy zamířil do střední Evropy - jako Čech a Lech se i jejich předchůdci rozdělili a Belloves táhl do Itálie.

 

Oficiální historie uvádí, že první Slované s největší pravděpodobností na Řípu nikdy nestanuli. Slovanské osídlení v české kotlině od 6. století totiž začíná jižněji – v okolí dnešní Prahy a směrem ke Slanému a na Kralupy nad Vltavou a postupně se šířilo podél toků velkých řek. V 9. století obsáhlo prakticky celé naše území. Kosmas dokonce ve své kronice neříká nic o tom, že by praotec Čech na Říp vystoupil, to se objevuje až mnohem později.

 

Pupek našeho světa

„Říp je erbovním znamením české země, české tradice. Ale nepatřil jen nám, ale byl také duchovním středem země pravděpodobně i pro Kelty a další etnika,“ upozorňuje Václav Vokolek v knize Neznámé Čechy. „Říp je pro Čechy skutečným omfalem, kosmickým středem, pupkem našeho světa, ale také útočištěm a ochrannou horou.“

 

Přestože archeologických nálezů z Řípu moc není, víme, že tam bylo obětiště dávno před Slovany. V 19. století bylo u tamní rotundy nalezeno velké žároviště s kostmi jelenů, skotu, ovcí a jiných zvířat. Kopec ale nebyl osídlen, protože je bez vodních zdrojů. Praotec Čech našel podle pověsti po příchodu na kopci obětiště a na něm obětovali příchozí Slované i svým „bůžkům“ – zvaným dědkové.

 

V Podřipsku podle nejnovějších archeologických poznatků existovala více či méně rozsáhlá sídliště, obytného, pohřebního i rituálního charakteru již od mladší doby kamenné až po středověk, jde například o Ledčice, Straškov (neolitický rondel), Ctiněves a mohyly v Beřkovickém lese nebo v Kostomlatech.

 

V roce 999 prý byl na vrcholu postaven dřevěný křesťanský kostelík. Později – roku 1126 zde nechal kníže Soběslav vybudovat románskou rotundu, která byla nejprve zasvěcena světci Vojtěchovi, teprve později v 16. století drakobijci Jiřímu. Protože křesťané pravidelně překrývali svými stavbami původní pohanské obětiště, můžeme předpokládat, že tomu tak bylo i zde. Rotundu obnovil Soběslav I. na věčnou paměť vítězné bitvy proti římskému císaři Lotharovi u Chlumce u Ústí nad Labem. Předpokládá se, že původní stavba byla bez věže a je možno ji datovat k roku 1039, kdy bylo přeneseno tělo sv. Vojtěcha do Prahy a právě tomuto patronu země české byla tato kaple zasvěcena. Její vývoj nebyl jednoduchý, například v roce 1608 byla jako úplně zpustlá opravována. A žili zde poustevníci. Poustevna přistavená k rotundě existovala ještě počátkem 19. století a poustevníci na Řípu pobývali již v 17. století.

 

 

Svatá hora

Někteří historikové se domnívají, že naši předkové vnímali Říp jako svatou horu, na níž se nalézá sloup podpírající nebe. V období sporů mezi katolíky a křesťany se válčilo symbolicky i o Říp: nacházel se totiž na protestantském území a prý poblíž na kopci Sovice jednou kázal sám „kacíř“ Jan Hus. Říp se v 19. století stal i symbolem národního probuzení a ovšemže jeden ze zakládajících kamenů Národního divadla pochází odtud. Od této doby je kopec zalesněn – místní šlechtici prý tak chtěli demonstrujícím výletníkům zkazit výhled na českou krajinu. Říp je dodnes poutním místem – poutěmi je oslavován sv. Jiří.

 

Říp v lávovém poli

Mimochodem čedičová hora Říp se zrodila z ohně a žáru – bylo to v třetihorách, kdy klidná česká krajina soptila a hořela na ní obrovská lávová jezera. Český masiv, jehož je Říp součástí, vznikl asi před 67 miliony let a jeho vysychání trvalo 27 milionů let. I později to tu pěkně soptilo a výsledkem je dnešní poklidná krajina Českého středohoří. Již před poslední dobou ledovou žili kolem Řípu běžně lidé. Po posledním ustoupení ledovce už zde bylo hej: začala zemědělská éra a od té doby lidé české středohoří neopustili.

 

Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Zdejší čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie - na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Na úpatí Řípu vyvěrají tři prameny, z nichž ten východní je odjakživa považován za léčivý.

 

V časně slovanské době nebylo území Řípu osídleno. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení. Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi. Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn nápis „Co Mohammedu Mekka, to Čechu Říp!“

 

Psychotronikův pohled

A co znamená výrazná hora s posvátným a magickým významem z hlediska geomantického, z hlediska leylines a energetického působení? Problematikou se u nás dlouhodobě zabývá psychotronik Pavel Kozák. Ten pokládá Říp za centrální bod šestice „ochranných hor“ : Ještědu, Sněžky, Kletě, Jezerní hory, Přimdy a Hradišťan. Pavel Kozák u parkoviště na Řípu vnímal astrální bytost – trola. Energetický bod a průsečík linií je podle něj skryt ve zvonici rotundy. „Řipská svatyně, mající energetické vertikály do Vesmíru i středu Země, byla využívána již v dobách předkeltských a je možné, že tehdy měla hora věhlas sahající velmi daleko a k mnohým národům. Až později byl setřen, když byl Říp osvojen Čechy a posléze christianizován.“ Z hlediska ley lines Kozák tvrdí, že výrazná je tato energetická linie mezi Řípem a Vladařem, dále Kouřimí.

 

Kozák pokládá Říp za energeticky silnou horu, na úrovni Blaníku. Je zdrojem spirálovité energie, která směřuje na jihozápad. Pravotočivá energetická spirála směřuje podle badatele přes Levý Hradec, Prahu, Louny, Ještěd, Prachovské skály, Blaník do Kladrub. „Energie proudí z Řípu spirálou; její rychlost se zvětšuje geometrickou řadou. Vnáší tedy do systému dynamiku, která jej velmi posiluje. Zde je myslím největší energetický potenciál Čech, který je činí tak pozoruhodnými a obdivovanými (někdy potají) zvenku. Toto „zařízení“ funguje samo ze sebe a není nutno, aby bylo aktivováno. Stejný účinek se dostavuje v navažské rezervaci a ovšem v Irsku. Touto silou mohou malé země odolávat tlaku silných sousedů a podlehnou-li, je to jen dočasně. Jejich samostatnost je vždy reálným způsobem udržena.“

 

Záhadné spojitosti

Záhadolog Libor Čermák upozorňuje, že asi 21 kilometrů od Řípu se nalézá menhir Kamenný pastýř. Pokud od něj budete sledovat východ slunce o keltském svátku beltinu, uvidíte ho vycházet přímo za Řípem. Čermák si povšiml, že také Říp, Klobuky a Budeč, místo spojované s knížetem Václavem, ale obývané již v době bronzové, tvoří společně rovnostranný trojúhelník. „Pokud se na mapu podíváme podrobněji, zjistíme, že tento trojúhelník je vlastně pouze jen součástí větší šesticípé hvězdy se středem v oné tajuplné a pověstmi opředené hoře Říp.“ Mýtický Říp není jedinou horou, kolem které se dá opsat šesti nebo i osmicípá hvězda, upozorňuje záhadolog. V české krajině se však nenalézají pouze hvězdy, ale i další obrazce. A vůbec nejúžasnější je zjištění, že mnohé z těchto obrazců na sebe navíc navazuje a k tomu třeba ještě kopíruje nějaké archeoastronomické zvláštnosti, jako třeba východ slunce u klobuckého menhiru, říká L. Čermák.

 

Zdroje: Václav Vokolek: Neznámé Čechy (MF 2009)
Pavel Kozák: Posvátná geometrie Čech a Moravy (ArchET 2010)
Martin Gojda: Archeologie krajiny Podřipska
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADp
http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/37438/Ley-lines-z-meho-pohledu.html

 

Další příspěvky autora: Jiří Sirotek

---

Články ve stejných kategoriích:

Tajemná místa   Duchovno