Není důležité vyhrát ale zúčastnit se… přestože je dnes sport především byznysem, najdou se občas i silné příběhy přesně dle citátu Pierre de Coubertina. Nejinak tomu bylo v případě Letních olympijských her v Londýně.
Gladys Tejeda se narodila v chudém horském městě Junín v Peru jako jedna z devíti dětí (tři zemřely při porodu). Její osud byl v podstatě předurčen od narození. Stejně jako její rodiče, sourozenci a většina obyvatel vysokohorského města se měla věnovat zemědělství.
Už v dětství se ovšem u Gladys projevilo nadání pro běh. Kdyby bydlela někde „v civilizaci“, možná by se stala úspěšnou atletkou. Jenomže většina obyvatel jejího města se nikdy od své rodné hroudy nevzdálila na větší vzdálenost než několika kilometrů. Její rodina neměla prakticky žádné peníze a ani televizi. Gladys se tak v pubertě neproháněla po běžeckých tratích a o vrcholovém sportu prakticky nic nevěděla.
Její talent byl ovšem patrný. Když se rodina vydávala na 12 kilometrů vzdálené pastviny, byla tam vždy první. Byla to rovněž ona, kdo velmi rychle zaběhl do obchodu, když její matka něco potřebovala. V roce 2007 si rodina koupila malou televizi, o rok později viděla Gladys poprvé ve svém životě olympijské hry. Nejstarší bratr Jorge se ji zeptal, proč by také ona nemohla závodit na olympiádě?
Tehdy to vypadalo jako zcela nesplnitelný sen. Vždyť Gladys si musela na místní závody půjčovat i běžecké boty a v době LOH v Pekingu měla 22 let, což je věk, kdy profesionální atleti už sbírají vavříny na světových kolbištích. Později zemřel její otec a ona na rok přestala se závoděním úplně. Přemluvili ji až kolegové z továrny na mouku, kde pracovala.
V roce 2009 si talentu Gladys Tejeda všiml peruánský trenér a zařadil ji do svého programu. Gladys se poprvé ve svém životě vzdálila na téměř 200 km od svého rodného města a od své matky, což pořádně oplakala.
Zúčastnila se maratonu v Soulu a hned se svým výkonem kvalifikovala na Letní olympijské hry do Londýna, kde jako první Peruánka v historii startovala v ženském maratonu. Zkušeností z vrcholového sportu si ještě rozšířila na Panamerických hrách v Mexiku. Londýn tak byl teprve jejím třetím ostrým startem.
Život ve výšce kolem 4000 metrů nad mořem Gladys dobře připravil minimálně po fyzické stránce. Přestože souboj o medaile nebyl podstatný, pro svou zemi je Gladys národní hrdinkou.
Takže Que tengas suerte, Gladys!
Zdroje:
http://www.csmonitor.com/World/2012/0722/Getting-to-the-Olympics-on-borrowed-shoes
youtube.com
Další příspěvky autora: PK
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!