Lidí bez domova přibývá - vede z ulice cesta?

 

Lidí bez domova přibývá - vede z ulice cesta?

Jsou všude!

Nejčastěji se bezdomovci, jak se lidem bez domova lidově říká, nacházejí ve velkých městech. Málokdy je najdeme kdesi v přírodě či vesnicích, neboť tam je více nezaměstnanosti a tudíž dle jejich strategie je menší šance, že něco od někoho dostanou. Ve městě je navíc větší teplo než za ním. Jedná se vlastně o takový problém chudoby uprostřed bohatství. Bezdomovci se nacházejí opravdu všude. Jezdí s námi v dopravních prostředcích, usínají v kavárnách, především je ale najdeme v parcích na lavičkách a poté na nástupištích vlaků a metra. Každý na ně hledí jako na lidi, kteří obtěžují své okolí zápachem, jež vychází z jejich nepraného oblečení, na lidi, kteří své trable utápí v alkoholu a na lidi, kteří jsou odpornou přítěží v dnešním světě. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, proč se ti lidé stali bezdomovci? Dříve přece také žili jako my všichni. Tak co se stalo? Zkrátka bychom si měli uvědomit, že takto či velmi podobně bychom mohli dopadnout i my! Koneckonců nic není nemožné.

 

Tak proč nejdou pracovat?

Zajisté mnoho z nás si položilo tuto základní, prostou otázku. Odpověď na ni rozhodně nezní, že lidé bez domova nechtějí pracovat, nebo že se raději utápějí v alkoholu. Bohužel takto naprostá většina z nás přemýšlí a uvažuje. Možná je to proto, že se nechceme zamýšlet nad touto problematikou. Ale s vysvětlením ven.

 

Lidé bez domova se často stávají obětí kriminality. Jsou jim ukradeny doklady. Jejich obnova je velmi složitá a většina úředníků se chová arogantně a pohrdavě. Považují se za něco více než tito chudáci. Žádání o doklady je velmi zdlouhavé a bezdomovci to bez vnější pomoci často nezvládnou. Dalším velkým problémem je hledání si zaměstnání.

 

Zaměstnavatele zajímá často místo bydliště. Pokud člověk uvede, že bydlí v Armádě spásy, či na nádraží, není příliš velká naděje, že si zaměstnavatel vybere právě je. Bydliště si totiž ihned spojí s další problematikou, která se nachází v čilosti. Firmy se bojí, že lidé, kteří nemají kde pořádně složit hlavu, budou unavení a nebudou tak schopni pořádně vykonat zadanou práci. Pokud samozřejmě je člověk delší dobu na ulici, tak ztrácí schopnost pracovat. To je další z mnoha problémů.

 

Velmi závažnou bariérou je zdravotní stav těchto lidí. Většina bezdomovců trpí nějakou chorobu, či je jinak zdravotně postižena. O nedostatečné stravě a hygieně poté ani nemluvě. Pokud ovšem některým bezdomovcům přece jen finančně přispějete, mám tu zkušenost, že si jdou ihned po obdržení několika mála drobných zakoupit nejlevnější krabicové víno a utápí svůj žal, místo toho, aby si zakoupili něco teplého k jídlu. To není zrovna nejlepší řešení.

 

<

 

Dává to logiku. Proč by si zaměstnavatelé měli působit takové potíže, když přece mohou vybrat někoho, kdo je zkušený, dobře se obléká a především má kde složit hlavu ke spánku? Je to všechno logické a chápu to, ale přesto si říkám, že není správné, aby tito lidé byli diskriminovaní.

 

Najdou se i tací, kteří pomoci chtějí

Viděla jsem mnoho dojemných situací, kdy k spícímu bezdomovci na lavičce v parku přišel kdosi, kdo mu dal bagetu s láhví pití. Jiní šli v zimě okolo těchto zubožených lidí a darovali jim oblečení, či teplou deku. Je to opravdu hezké gesto a myslím si, že daleko rozumnější, než dát bezdomovcům peníze. Věcné dary jim pomohou více než suma, kterou beztak utratí bez rozmyšlení za nezdravý alkohol. Více než smutné je, že neexistuje žádná instituce, která by se touto záležitostí zabývala. Ministerstvu je to také jedno. Neexistuje zkrátka jediný plán, kterým by bylo možné se s tímto problémem vypořádat. Křesťanské organizace se snaží alespoň trochu přispět na pomoc bezdomovcům. Svými sbírkami přispívají na budování azylových domů a dalších ubytoven. Většinou se však jedná o budovy jen s velmi omezeným počtem lůžek (25), v azylových domech lůžek poté najdeme na 3 000. Částky, které dává magistrát na pomoc, jsou třikrát nižší, než jaké by měly být. Situace opravdu není lehká. Někteří se snaží dělat alespoň něco. Prodávají časopis Nový prostor, který stojí 40 Kč. Ovšem polovina z této sumy zůstává prodejci. Pokud vezmeme v potaz, že tento časopis není zrovna příliš kupován, 15 Kč z jednoho příliš není a člověk si toho příliš nekoupí. Přesto však mně přijde správné, že se někteří snaží pracovat. Když si Nový prostor jdu koupit, nechávám prodejci drobné navíc. On si za svoji práci peníze zaslouží. Má snahu.

 

Šance pro bezdomovce: prodávat časopis Nový prostor, který stojí 40 Kč. Získá 50% tržby.

 

Jsou i falešní bezdomovci!

Ti z nás, kteří mají dobré srdce a zželí se jim každého chudáka, kterého na ulici uvidí, by měli dávat dobrý pozor, komu pomáhají. Mezi skutečnými bezdomovci se pohybují i lidé tací, kteří se na neštěstí druhých jen přiživují. Jednoduše řečeno přišli na snadný přivýdělek několika málo korun, a tak se vydávají za bezdomovce.

 

Je to až neuvěřitelné, že se někdo takto skutečně dokáže chovat, ale je to tak.

 

Daleko chytřejší je proto zajisté darovat bezdomovci, jak jsem již výše uvedla, jídlo či pití. Mohu uvést jeden vlastní zážitek. Za zimních měsíců jsem na ulici spatřila muže bez domova, který u sebe měl psa. Samozřejmě seděl na novinách, které pokrývaly studenou zem, klobouk měl u své nohy, aby mu do něj lidé mohli házet almužnu a pes ležel u druhé nohy. Chudák chlupáč vypadal celý hladový, nicméně jsem situaci chvilku pozorovala. Kolem muže chodili lidé a někteří mu něco málo hodili. Muže se proto za nedlouho zvedl a šel si do krámku. Když se vrátil, tak v ruce nedržel teplý čaj, či nějaké jídlo, nesl si víno. Co k tomu říci? Jen jsem zakroutila hlavou. V tu chvíli mně ale bylo opravdu neskutečně líto toho psa. Rozhodla jsem se proto, že když není rozumný jeho pán a nechce koupit něco k jídlu pro oba, koupím něco já.

 

V krámě jsem si kladla otázku, proč bych vlastně měla kupovat něco člověku, který kašle na zvíře? Raději sobě koupí alkohol, než aby oběma koupil něco na posilnění. Ostatně, oba by to potřebovali. Nicméně jsem se rozhodla.

 

Koupila jsem velkou psí konzervu. Došla jsem k bezdomovci, který byl ve stále stejné pozici. Hleděl kamsi na chodník, jako by hledal odpovědi na všechny otázky v ledu mezi spárami kachlíků v chodníku. Došla jsem k psovi, který pozvedl hlavu. Otevřela jsem konzervu, načež se otočil již i muž. Zvíře se olízlo a bedlivě mě sledovalo. Bezdomovec na mě koukal, jak když tomu, co vidí, nemůže uvěřit. Psovi jsem obsah vysypala na zem a on se na to ihned vrhnul. Bezdomovec na mě začal křičet, co si to dovoluji, že je to jeho pes a podobné řeči. Musela jsem se bránit a oponovat člověku, který byl drzý a ještě k tomu poté již sprostý. Nezasloužil si přece dostávat peníze, když si za ně kupoval něco, co mu na síle a životě nepřidá. Schytala jsem ošklivá slova, nicméně jsem měla neskutečně dobrý pocit z toho, že jsem nakrmila alespoň jeden hladový žaludek, i když ne napořád.

 

Jak říkám, pokud se snaží zlepšit svoji životní úroveň, neváhám a ráda pomohu například koupí jejich časopisu. Ne všichni však tu snahu mají.

 

Nechme se překvapit, jak vše dopadne s bezdomovci, kteří se nastěhovali do opuštěných domků v pražské Krči. Zatím se chovají slušně, perou, vaří si, koupou se. Možná nastoupí do práce, ale také je možné, že náklady na bydlení za ně budeme hradit my…

 

Welcome in Prague - běžný obrázek Prahy v zahraničí...

 

Zdroje http://blisty.cz/art/25561.html http://www.novinky.cz/finance/271294-v-cesku-pribyva-falesnych-bezdomovcu.html

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Společnost   Chudoba   Z domova