Sója je zdravá. Ne. Není.

Sója je zdravá. Ne. Není.

Proč nejíst sóju?

Výzkum ukázal, že děti, které byly krmeny sójou mají vyšší riziko rozvoje diabetu typu-1 a onemocnění štítné žlázy v pozdějším věku. Některé druhy sóji také může obsahovat až 1000x více hliníku než jiná běžná sója..

Sója obsahuje velké množství živin anti-(jinak známý jako toxiny). Jedním z nich je to, co se označuje jako inhibitor enzymu. Ty blokují působení enzymů, které jsou potřebné pro trávení bílkovin. Dokonce i vaření sóji při vysokých teplotách nedokáže tyto inhibitory ovlivnit či omezit.

V důsledku toho může konzumace sóji a sójových produktů vést k pproblémům jako jsou snížené trávení proteinů, nadměrné nadýmání, nedostatek esenciálních aminokyselin, abnormální funkce štítné žlázy, vyšší riziko rakoviny prsu u žen, které měly odstraněny vaječníky, a abnormální krevní srážlivost. Nedostatky minerálních látek vápníku, hořčíku, mědi a zinku byly také hlášeny.

Sojové isoflavony jsou další formou sóji, který se nachází téměř ve všech takzvaný dietních produktech. Lidé, kteří se snaží otěhotnět, kteří mají potíže s močením za normálních okolností, kojící matky, lidé s onemocněním ledvin a prostaty a alergici na arašídy by se měly vyhnout konzumaci potravin s touto složkou!

Spotřeba sójových výrobků je zvláště škodlivá pro muže, kterým nižuje sexuální apetit a ochabuje svaly paží, hrudníku, nohou a i ztrátu vlasů.

Množství estrogenu obsažené ve 100g sójové bílkoviny odpovídá úrovni z jednoho prášku antikoncepce. U žen může být zodpovědný za počátek menopauzy, návalů horka, PMS a mnoho dalších hormonálních problémů.

Sója dále obsahuje vysoké množství fytoestrogenů. Studie odhaduje, že děti, které jsou krmeny sójou jsou vlastně krmeny ekvivalentem přibližně pěti antikoncepčních pilulek, pokud to převedeme na denní hodnotu estrogenu. Toto množství estrogenu je zřejmě zodpovědné za zvýšené množství poruch při učení a případy ADD / ADHD. Je zde také názor, že u dívek urychluje nástup puberty.
Výzkum ukazuje, že bezpečné formy sóji ke spotřebě jsou ty, které byly upraveny tak, jako japonský natto a čínské tofu.

Sója, královna polí

Sója se označuje různými názvy: Sója, sója luštinatá, soja, soya, soy, soyabeans, соя, Glycine max. U nás je to prostě sója:-)

Sója – historie, charakteristika, pěstování

Sója je prastará kulturní rostlina, jejíž původ nebude nikdy přesně znám. Tak jako jiné staré užitkové rostliny, pěstovala se dříve, než člověk měl možnost o ní něco napsat. Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Asie. Francouzský botanik Alphonse de Candolle považuje za pravlast sóji pásmo od Jávy přes Indočínu do Japonska. Jiní botanici uvádějí za její pravlast Indii. Před více než dvě stě lety byla sója dovezena do USA. Do Evropy se dostala až koncem 18. Století, kdy byla pěstována v evropských zahradách. V sedmdesátých letech minulého století byly konány pokusy s pěstováním sóji na různých příhodných místech v Maďarsku, Rakousku, Francii, Itálii ale i na našem území.

V současné době se více než polovina veškeré sóji vyrábí ve Spojených státech amerických (každoroční sklizeň se pohybuje mezi 50 – 60 mil. tun). USA jsou zároveň největším světovým exportérem sóji a sójových produktů. Druhým největším výrobcem sóji je Brazílie, kde roční produkce již dosáhla 12 mil. tun a pro nejbližší léta se předpokládá zvýšení až na 20 mil. tun. Významným producentem sóji je rovněž Argentina, která v loňském hospodářském roce dosáhla 10,5 mil. tun. Z východních zemí zůstává hlavním producentem Čína, za ní se řadí Indie a Indonésie. Japonsko, které má vysokou spotřebu sóji nemá dostatek zemědělské půdy a proto dováží nejvíce sóji na světě. Z evropských zemí se pěstují ranější vyšlechtěné odrůdy ve Francii, Itálii, Španělsku, Bulharsku, Maďarsku a Rumunsku. Všude se projevuje snaha po její větší domácí produkci a omezení drahých dovozů. V sousedním Maďarsku věnují pěstování sóji stále větší pozornost. Gestorem jejího pěstování v zemi (i v sousedních státech včetně Slovenska) je státní zemědělský kombinát v Bolyi na jihu Maďarska. V příhodných oblastech našich jižních sousedů začali tuto významnou plodinu pěstovat v roce 1974. Do té doby bylo maďarské zemědělství i potravinářský průmysl odkázány na její dovozy. Ty si ročně vyžádaly 150 – 200 mil. dolarů. Loni však již zdejší pěstitelé dokázali vypěstovat kromě sóji pro živočišnou výrobu také 4000 tun sóji pro potravinářský průmysl. Maďarská sója se stále ve větší míře objevuje v různých konzervárenských výrobcích. Pěstování sóji se věnují i v Německu. Odrůdy vyšlechtěné pro klimatické podmínky v Německu i na klimaticky výhodných stanovištích mají relativně nízký obsah bílkovin a tuků, ale výhodné složení esenciálních aminokyselin a mastných kyselin. Výnosy sójových bobů a jejich složení totiž kolísají v závislosti na odrůdě a vnějších, speciálně klimatických podmínkách, přičemž zpravidla vliv prostředí převládá.

Šlechtění sóji není náplní této studie, ale pro informaci uvádíme, že cílem šlechtění sóji je dosáhnout v daných klimatických podmínkách vysokého obsahu bílkovin, optimálního složení esenciálních aminokyselin a mastných kyselin při dobrých hektarových výnosech. Zemědělská výzkumná služba (A.R.S) ministerstva zemědělství USA schválila návrh šlechtitelských cílů pro složení sóji, který vypracovala ASA (americká asociace pro sóju). Podle tohoto návrhu by sója měla obsahovat celkem 62 % oleje a bílkovin, přičemž obsah bílkovin by měl činit minimálně 41 % v sušině. Konečným cílem programu ASA je vyšlechtění vysoce výnosných odrůd sóji s vyšším obsahem bílkovin. Na základě tohoto programu vyšlechtili v Severní Karolíně odrůdu s vysokým obsahem bílkovin (46 %) a nízkým obsahem kyseliny linolenové (3 %), která má stejné výnosy, jakých se dosahuje jen u komerčních odrůd sóji. Některé šlechtitelské programy se zaměřují na minimalizaci složek sóji působících ve výživě lidí i zvířat negativně. Např. Illinoiská společnost Foundation Seeds v současné době uvolňuje novou odrůdu sóji Kunitz, která neobsahuje Kunitzův inhibitor trypsinu. Tato odrůda může být zkrmována prasatům bez předchozího tepelného ošetření. Jsou snahy i o změny ve složení sacharidické složky.

Sója (Glycine max(L.)Merrill) je jednoletá kulturní rostlina s kulovitým kořenem a s hrubou lodyhou. Je vynikající luskovinou východních zemí. Podobá se keříčkovému fazolu, kvete drobnými, do hroznu uspořádanými bílými až fialovými kvítky. Plodem je hnědý kožovitý lusk dlouhý dva až sedm cm, někdy až se sedmi semeny. Semeno velikosti drobnějšího hrachu je zpravidla kulaté až oválné, žluté, šedočerné až černé, nebo mramorově zbarvené.

Sója jako motýlokvětá rostlina je velmi důležitou agrotechnickou plodinou, zlepšující výživné a fyzikální vlastnosti půdy. Je proto výbornou předplodinou pro většinu zemědělských plodin.

Užitek poskytuje celá rostlina. Čerstvá i sušená nať je hodnotným krmivem, semena jsou důležitou složkou lidské výživy i výživy hospodářských zvířat. U východoasijských národů je sója nejcennější složkou jejich potravy, zejména proto, že jim nahrazuje živočišnou bílkovinu, především u nábožensky ortodoxních vegetariánů.

Zdroje:

www.smartsem.eu

www.naturalnews.com

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Sója   Sojové boby   Luštěniny   Soy   Ostatní