Fenomén samovolného vznícení

 

Fenomén samovolného vznícení

Fenomén samovolného vznícení zajímá mnoho vědců. Ohnivý živel spálí vše, co mu stojí v cestě. Naše těla jsou však těžko hořlavé. Jak je těžké spálit lidské tělo, které je převážně tvořeno vodou? V krematoriích se proto využívá teplota kolem 1000 stupňů celsia. Někdy však dochází k záhadnému jevu samovznícení. Zajímavé je to, že tělo neshoří celé a okolí zůstane absolutně nedotčené. Nad tímto jevem si pořádně láme hlavu mnoho vědců...

 

Existují desítky případů, kdy se samo od sebe tělo vznítilo a obrátilo se v popel. Tento jev je označován zkratkou SHC z anglického Spontaneous Human Combustion, tedy spontánní samovznícení člověka. Vědci nejdříve tvrdili, že je to nesmysl. Nicméně již existuje oficiálně uzavřený případ samovznícení člověka.

Tento historicky první potvrzený případ se stal v Irsku ve městě Galway. Ve svém domě uhořel šestasedmdesátiletý Michael Flaherty. Celý příběh začal 22. prosince v roce 2010. Tehdy kolem třetí hodiny ranní se spustil požární alarm u souseda zesnulého. Ten vyběhl ven ze svého domu a všiml si kouře. Přivolal hasiče, kteří jen nevěřícně hleděli...Flaherty ležel na zemi na zádech, jeho končetiny a hlava byly netknuté, avšak ze zbytku trupu zbyla jen doutnající hromádka popelu. Podlaha byla poškozená pouze pod tělem a strop byl zasažený dýmem. Ačkoli ležel hlavou směrem ke krbu, hasiči vyloučili jakoukoli spojitost. Nenašly se ani stopy po alkoholu nebo benzínu a O Fatharta, jak se mu přezdívalo, nebyl kuřák. Policisté nenašli žádné stopy po cizím vniknutí do jeho domu. Patolog, který vyšetřoval zbytky těla zjistil, že Flaherty sice trpěl cukrovkou druhého typu a měl vysoký krevní tlak, smrt ale nenastala zástavou srdce ani mozkovou příhodou. Začali kolovat fámy o samovznícení, o kterém vyšetřovatelé nejdříve nechtěli vůbec nic slyšet...

 

Vyšetřovatelé se 9 měsíců snažili přijít záhadnému úmrtí na kloub. Každá obvyklá verze úmrtí byla prošetřena, ale každá hned záhy padla. Konečný závěr bylo samovznícení, což vyvolalo celkem poprask a tato zpráva obletěla celý svět.

 

„Oheň jsme zevrubně prozkoumali a já osobně jsem došel k závěru, že tento případ spadá do kategorie lidského samovznícení, pro které neexistuje žádné adekvátní vysvětlení,“ řekl deníku Irish Independent.

 

Irský soudní lékař z Galway Ciaran McLoughlin konstatoval, že během 25-leté praxe se s ničím takovým nesetkal. Dal si dokonce i tu práci, že pročetl různé odborné knihy, aby našel racionální vysvětlení. Byl tak první, kdo tento fenomén oficiálně potvrdil a podle dcery Mairin to rodina zesnulého přijala.

 

Další lidské pochodně

První zaznamený případ samovznícení člověka se stal již 26. června roku 1613 ve městě Christchurch v anglickém hrabství Dorset. Za bouře tam během spánku vzplanul tesař John Hitchen a jeho dítě. Manželka, která s ním byla v ložnici přežila a skončila s popáleninami. Měla je na boku, kterým byla otočena k manželovi.

 

Stejná smrt potkala i Grace Potteovou z Ipswiche. Psal se duben v roce 1774, šedesátiletá Grace si šla v noci do pokoje v přízemí vykouřit dýmku. Byla nalezena ráno a to svojí vlastní dcerou. Hlavu měla v krbu, ve kterém se ale netopilo. Krb byl nasáklý tukem, zbytky těla ještě žhnuly. Soudní vyšetřování tento případ uzavřelo jako dopad jejího alkoholismu, nezávislí svědci však její závislost nepotvrdili.

 

John Irving Bentley se živil jako lékař. Když odešel do penze, žil v domě v Coudersportu v Pennsylvánii. Dne 4. prosince 1966 ho navštívili jeho přátelé, kteří se zdrželi do večera. Hned druhý den brzy ráno vešel do domu Don Gosnell, který měl za úkol zkontrolovat stav elektroměru. Všiml si však kouře a pocítil zvláštní zápach. Začal hledat příčinu, ale ani v nejčernější myšlence by ho nenapadlo, co za malou chvilku reálně uvidí. Vešel do koupelny. Na podlaze byla propálena díra do suterénu přibližně metr v průměru a byly vidět nosníky potrubí. Doktora nakonec našel, respektive pouze jeho kus - pravou nohu od kolene dolů v bačkoře. Okamžitě zavolal policii.

 

Zástupce ohledávače mrtvol John Dec řekl: "Vše, co jsem nalezl, byl kolenní kloub na vrcholku podstavce v suterénu, nohu od kolene dolů a rozházený popel o dva metry níže. Avšak oheň, který hořel tak prudce, zcela strávil celý zbytek těla Dr. Bentleyho, zanechal jeho chodící rám zcela nedotčený vedle díry".

 

Devadesátiletý doktor byl náruživým kuřákem, podle svědků měl i známky vypálení cigaretou na svém oblečení, dýmku však nalezli až ve vedlejší místnosti. Koroner uzavřel případ s tím, že příčina smrti byla zadušení a došlo k 90% spálení těla...Tento případ zajímal mnoho lidí a vzniklo spoustu teorií o tom, co se tehdy stalo. Jedni se přikláněli k externímu zdroji spálenin, druzí v tom viděli jakýsi záhadný geomagnetický tok, který mohl spustit událost jako je SHC, ti nejbizarnější jako příčinu určili UFO. Toto úmrtí však zůstalo dodnes záhadou.

 

Henry Thomas byl nalezen v roce 1980 upálený v jeho obývacím pokoji ve Walesu. Bylo lednové ráno a policejní důstojník J. Heymer přijel na ohlášené místo. V bytě byla vysoká teplota, vzduch byl vlhký a světlo mělo divnou červenooranžovou barvu. Všiml si kupky popela. Na tom by nebyl nic zvláštního, pokud by z ní netrčely mužská chodidla v ponožkách a z druhé strany zpopelněná lebka. Jednalo se o ostatky 73-letého Thomase. Ten seděl ve křesle, které krom míst styku s tělem zůstalo netknuté. Okolí zůstalo bez známek hoření. Podlaha a koberec nesly stopy lidského tuku, divná barva světla byla způsobená odpařováním lidského masa. Nábytek nezačal hořet, protože již na začátku nehody byl vyčerpán kyslík. Dveře byly také zatěsněné. Jak je potom možné, že tělo Thomase skončilo spálené na bílý popel? Oběť byla v době upálení naživu, protože v jeho krvi byla vysoká úroveň oxidu uhelnatého ( zjištěno z pozůstatků nohy). Soudní lékaři měli teorii, že Thomas se sehnul nad krbem a začali mu hořet vlasy a vrátil se do křesla. Poté měl napnout nohy do prostoru a uhořet...Koroner plukovník Kenneth Treasure to respektoval jako příčinu smrti. Důstojník Heymer byl však závěrem šokován. Po důkladném prošetření stop dospěl k tomu, že se jednalo o SHC, nadřízení se mu ale vysmáli s tím, že je tento případ naprosto typický a nejsou v něm žádné pochybnosti. Thomas prostě začal hořet, nesnažil se oheň uhasit, sedl si do křesla a napnul si nohy...

 

Dokonalá kremace

Pokud dochází ke zpopelnění těla v krematoriu při obvyklých 1150 °C, celé tělo není na popel. Zbytky kostí se semelou mašinkou zvanou kremulátor. Až po tomto úkonu zůstavá z těla prášek, ale šedý, nikoli bílý jako v tomto případě. To znamená, že teplota byla značně vyšší, než v peci krematoria. Je tedy nutné pořádně zatopit, aby z člověka zůstal sněhobílý prášek.

 

Další případ se vyskytl v sedmdesátých letech v Londýně. Člen hasičského sboru Jack Stacey byl povolán k požáru do domu určeného k demolici. Po příjezdu si však nevšiml ohně a když se podíval dovnitř opuštěného domu, uviděl hořícího bezdomovce. Jmenoval se Robert Francis Bailey.

 

"Na jeho břiše se objevila štěrbina dlouhá asi 10 cm, vyskakovaly z ní plameny, jakoby uvnitř hořel benzín. Abych oheň uhasil, lil jsem vodu z hadice přímo do břicha toho žebráka, protože se mi zdálo, že právě tam je jeho ohnisko. Nemám nejmenší pochybnosti, že ohnisko ohně bylo uvnitř těla," tvrdil Stacey do protokolu. Muž v bolestech uhořel, v okolí nebyli žádné stopy po zápalkách nebo cigaretách. Nebylo tam ani elektrické vedení ani plynová přípojka. Další nevyjasněný případ.

 

Jsou oběti v transu?

Je zvláštní, že se oběti ani nesnaží utéct nebo se uhasit a okolí nenese stopy jakéhokoli pohybu. Další obětí je 62-letá Jeannie Saffinn, která byla mentálně postižená. Uhořela také v Londýně v roce 1982. Seděla v kuchyni na křesle. Tehdy si její otec najednou všiml plamene, který byl největší v oblasti její hlavy a rukou. Jeannie se vůbec nehýbala ani nekřičela. Otec ji vzal a strčil do umyvadla, z jejích úst dál šlehaly plameny jako drakovi. Nakonec s tchánem oheň uhasili a dcera byla hospitalizována. Bohužel po dvou dnech v nemocnici zemřela...Jak jinak, příčina úmrtí byla neznámá. Policista, který se tímto případem zabýval, napsal na konci vyšetřování zprávu s tím, že nedokáže uvést příčiny vznícení. Rodiče Jeannie uvedli, že se jedná o případ samovznícení. Také Jeanninin švagr Donald Carroll řekl před komisí, že Jeannie zemřela následkem samovznícení.

 

25. května roku 1989 se stal případ samovznícení pod širým nebem. V Maďarsku vystoupil řidič auta z důvodu vykonání malé potřeby. Očitý svědek byla jeho manželka, která ve výpovědi uvedla, že se kolem jejího muže objevila jakási modrá aura- světlo a on se bez známky života skácel k zemi. Lékař konstatoval, že půlka jeho hýždě nese stopy po elektrickém výboji. Vnitřní orgány měl totálně zuhelnatělé.

 

Co se zatím vypozorovalo z případů:

• Oběti SHC jsou jak muži tak ženy, dalo by se říct, že ve stejném poměru
• Z hlediska věku rozhodně převažují starší lidé, často osamělí důchodci, ale již z výše uvedených příkladů je zřejmé, že SHC může postihnout kohokoli
• Jako častý společný rys obětí SHC je uváděn špatný psychický stav, deprese a někdy i přímo touha po smrti. Poměrně častá je závislost oběti na alkoholu při depresi
• K většině zaznamenaných případů došlo uvnitř budov, ale i zde jsou výjimky, kdy k události došlo pod širým nebem

Existuje přes 200 případů samovznícení, číslo ale může být vyšší, většinou je vše zameteno pod koberec, protože tento jev stále patří mezi ty nevysvětlitelné a navíc pozůstalí nestojí o medializaci. Existují pouze hypotézy, proč se člověk sám změní na živou pochodeň a následně na prach. Žádná z nich ale nepřináší uspokojivý racionální výsledek.

 

Hypotézy samovznícení

• Alkoholizmus - Především v dřívějších dobách se jako příčina samovznícení nebo hoření osob uvádělo velké množství alkoholu v těle postiženého (vzniklo rčení: Chytla v něm kořalka). Dnes se tato teorie nebere vážně, protože existují případy osob abstinentních a také proto, že množství alkoholu potřebné pro hoření lidských tkání by postiženou osobu usmrtilo toxickými účinky. Touto teorií se nechal inspirovat například Jules Verne, kde se v románu Patnáctiletý kapitán takto vznítí domorodý náčelník.
• Knotová teorie - Patrně nejpopulárnějším a většinou veřejností nejvíce přijímaným vysvětlením je knotová teorie. Podle ní se hořící lidské tělo chová jako obrovská svíčka, v níž místo vosku funguje lidský tuk. Známou a přijímanou se tato teorie stala především díky televiznímu pořadu britské televize BBC, která v roce 1989 odvysílala pořad s experimentem, kdy byl mrtvý vepř zabalený do prostěradla zapálen (pomocí malého množství benzínu) a samovolně hořel po dobu asi 7 hodin. Přitom nedošlo k zapálení nedaleko umístěných textilií a nábytku. Tímto způsobem by bylo možné vysvětlit část pozorovaných jevů, například nehod starých a nemohoucích osob, které by třeba upadly do hořícího krbu. Těžko lze ale vysvětlit vzplanutí osob pod širým nebem nebo spících v posteli.
• Elektrostatické jevy - Dalším možným vysvětlením je zapálení těla výbojem nashromážděného elektrostatického náboje. Mnoho z nás určitě zažilo nepříjemné zaleknutí, kdy jsme dostali elektrickou ránu. Bylo prokázáno, že chůzi po koberci ze syntetických materiálů se může člověk nabít elektrickým nábojem o napětí až několik tisíc voltů. Při dotyku s uzemněným elektrickým vodičem se pak náboj prudce vybije, někdy dokonce za vzniku elektrické jiskry. Taková jiskra nebo výboj uvnitř těla může vést k zapálení hořlavých plynů, které máme všichni v trávicím traktu jako produkty trávení potravy. Další badatelé tvrdí, že takto nashromážděný náboj může způsobit elektrolýzu vody, které lidské tělo obsahuje kolem 70%. Vznikající vodík a kyslík jsou ideální směsí pro hoření (případně i výbuch) a jejich zapálením by se nastartoval proces hoření těla. Určitě zajímavá teorie, ale domnívám se, že pokud by lidé hořeli kvůli chůzi po koberci, počet obyvatel této planety by rapidně klesl.
• Studená jaderná fúze - Teorie studené jaderné fúze byla populární především několik let po roce 1989 kdy Stanley Pons a Martin Fleischmann oznámili, že se jim podařilo uskutečnit slučování jader deuteria z těžké vody za laboratorní teploty na platinové a palladiové elektrodě. O opakování pokusu se pokoušely stovky vědců na celém světě, avšak doposud zcela bezúspěšně. Přesto však tento experiment vedl k teorii, že podobná reakce může za doposud neznámých podmínek nastat i v lidském organizmu a energie vzniklá slučováním atomových jader vodíku způsobí termickou destrukci tkání podobnou hoření.
• Kulový blesk - Další možnou teorií je zásah lidského těla kulovým bleskem, jehož vlastnosti jsou velmi málo prozkoumané, takže nelze vyloučit ani možnost zapálení lidského těla. V případech SHC pod širým nebem to lze vzít v úvahu, ale nevysvětluje to zvýšený výskyt samovznícení u starých opuštěných lidí doma.
• Pyroton - Americký „soukromý vědec“ Larry Arnold přišel s teorií doposud neznámé elementární částice, kterou nazval pyroton. Tato částice je prý součástí kosmických paprsků, které neustále dopadají na planetu Zemi a stejně jako neutrino prolétnou organickým tělem téměř vždy bez jakékoliv interakce. V jistém nepatrném počtu případů však mohou po zásahu buněčného jádra nastartovat řetězovou reakci, která následně zničí celé tělo.
• Parapsychologie - Parapsychologie tvrdí, že za SHC stojí doposud neprobádané psychické síly člověka. Ty mají vést k destrukci těla hlavně v případech, kdy si postižená osoba přeje zemřít a nevidí před sebou smysl života.

Spontánní lidské spalování je i nadále v naší moderní době velkým otazníkem. Zajímavé také vlastně je, že k tomu dochází především v Evropě a v Americe, možná je to spojené s odlišnými životními návyky a konzumací některých potravin. Kdo ví...

 

Vyšlo pro internetWEEK.cz také na DeenaMedia.blogspot.cz

 

Další příspěvky autora: DeenaMedia

---

Články ve stejných kategoriích:

Fenomén   Záhadná úmrtí   Záhady   Samovznícení