Podprahové signály v reklamách

 

Podprahové signály v reklamách

Vnucování vlivů do našeho podvědomí

Každý den kolem sebe máme možnost zaznamenat velké množství podnětů, které nepřímou cestou útočí na naše smysly. Snaží se nám, ačkoliv se to nezdá, vnutit nějaký názor, či vnutit něco koupit. Samozřejmě, že každý jsme toho názoru, že si sami určujeme to, co si koupíme, co se nám líbí apod. Ale to je jeden velký omyl. Kromě těchto vjemů totiž

do našeho podvědomí putují i tzv. podprahové signály. Jsou přitom daleko mocnější. Jedná se o různé smyslové podněty, které jsou velmi rychlé, či velmi dobře maskované, že je naše vědomí zkrátka nezachytí. Jsou zkrátka pod prahem našeho vnímání. Do našeho podvědomí se zaryjí a ovlivňují nás bez našeho vědomí. Nikdo však neví nakolik. Jak to vůbec funguje?

 

Verbujte na vojnu, ženy kuřte!

S podprahovými signály se lidé setkali roku 1917. Americká vláda je obviněna z toho, že na plakáty a do populárních písní dala podprahové signály, které mají mladé muže lákat k narukování. Toto podezření se nikdy nepotvrdí. Spustilo ale lavinu podezření z manipulace organizací a velkých společností s lidským podvědomím. Tato podezření se často potvrzují.

Každá organizace má nějaký problém, a proto se každá také snaží lidi ovlivnit ku prospěchu svému. Ve 20. letech minulého století řeší podobný problém společnost American Tobaco Company, která je sice spokojena s tím, že mnoho mužů si kupuje cigarety, za to však ženy zaostávají. Jak jen přimět něžné pohlaví ke kouření?

S problémem společnost oslovuje slavného, rakouského specialistu na reklamu E. Bernayse. Ten přijde s geniálním nápadem. Vyslat pomocí reklamy signál do lidského podvědomí.

 

Koncem března roku 1929 ulicemi New Yorku prochází průvod New York Coty Parade. V davu se přitom nenápadně formuje skupina Bernaysem najatých modelek, které mají po sukněmi rafinovaně ukryté cigarety. Tyto krásné ženy se přímo před fotoaparáty reportérů na zvláštní znamení začnou oddávat zlozvyku doposud mužskému a zapalují si cigarety. Zvedají je nad hlavu a vykřikují přitom hesla o svobodě žen. Cigarety se tak během několika mála vteřin stávají symbolem vzpoury, „pochodněmi svobody“. Nikoho samozřejmě nenapadne, že těmto lidem vůbec nezáleží na rovnoprávnosti.

Noc reklamožroutů dokazuje, že na dobré reklamy se díváme rádi... Videa: Vyvedené reklamy >>>

 

S titulkem do novin

Následující den se k statisícům čtenářů dostanou noviny, v nichž se ze stránek vzbuzujících důvěru usmívají krásné ženy odhodlaně pokuřující cigaretu na ulici na znamení svobody a nespoutanosti. U žen to vyvolává nejen pocit sounáležitosti, ale i emoce. Celý trik, který chytrý Rakušan vymyslel, spočívá v tom, že si ženy mají myslet, že kouření a svoboda patří k sobě. Podvědomí si pak začne pocity emancipace a ženské síly spojovat s výjevy kouřících dívek. I když to může znít nesmyslně, je to tak.

 

Pokrytectví

Samozřejmě, že síla a svoboda nijak nesouvisí s kouřením. Společnosti American Tobaco se ale podařilo během následujících měsíců dosáhnout dvojnásobného zisku. Ze statistik vyplývá, že se společnosti podařilo chytrým reklamním tahem oslovit další skupinu zákazníků. Ženy. Pokud je tedy skutečně možné člověku vnutit nějakou myšlenku, aniž by to vůbec zaregistroval, poté je taková slabost velmi nebezpečná.

 

Ani to nepoznáme…

Nejspíše si všichni klademe otázku, jak si vysvětlit fungování podprahových signálů. Nejlepším příkladem je pásek filmu. Jednu vteřinu promítání na něm tvoří 24 políček. Náš mozek nevnímá tato políčka jako jednotlivá, nýbrž jako celek. Pokud by se na jedno políčko z filmu umístil text, divák nezaregistruje narušení filmu, protože v té rychlosti ani nedokáže zaznamenat jeho přítomnost. Není ani možné, aby případný text stihl přečíst, měl by na to totiž pouhou jednu čtyřiadvacetinu sekundy. Podvědomí, ale tento text přečíst dokáže. A co víc? Bez kritického pohledu na něj dokonce dokáže pochopit jeho význam. Podnět se tedy uloží kamsi do naší mysli. Při určitých situací si tyto podněty vybavíme.

 

Skryté reklamy všude

V minulém století se s podprahovými signály dost experimentovalo. Do filmů nebo televizních pořadů se vkládaly různá sdělení od reklam na zboží až po textové nabádání k telefonování. V dnešní době se považují tato sdělení za ilegální. Dnes se častěji uplatňují exponované podprahové signály. Firmy si platí za to, že se ve slavných filmech ukazují jejich výrobky. Příklad je takový, že se za herečkou v působivé scéně jakoby náhodou objeví billboard s konkrétní značkou limonády, akční hrdina položí na stůl klíčky od prestižní značky vozu a podobně. text

Divák si poté předmět ukázaný ve filmu spojuje s pocity, který v něm vyvolal film. Psychologové jsou toho názoru, že v mnoha případech, kdy lidé vymění zaběhnuté zboží za značku jiného zboží, za to může reklama.

 

Zajímavý experiment

V letech 1962 až 1966 provádí psychiatr Hale Becker experiment zaměřený na výzkum účinků podprahových signálů na lidské chování. V jednom z obchodních domů v New Qrleans zakomponuje do běžné hudby, která má lidem zpříjemnit nakupování text Jsem čestný, nebudu krást. Člověk tato slova nepostřehne, ale působí na jeho podvědomí. Moc dobře si tedy tuto větu uvědomuje. Během druhého roku se od započetí experimentu v obchodě sníží počet loupeží o neuvěřitelných 75%. Přesto se však Beckeru pokusu příliš nevěří.

 

V pohádce se objevují pornografické obrázky

Na podprahové signály bylo již několikrát upozorněno v případě pohádek známého amerického tvůrce dětské zábavy Walta Disneyho. Nejhorší na tom je, že se právě v této pohádce člověk může setkat s pornografickými obrázky. Člověk je neregistruje, ale uvědomuje si je. Například v díle Zachránci z roku 1977, v němž hlavní hrdinové Bernard a Bianca přijíždějí do města, je v okně na ulici krátce vidět fotografie do půl těla svlečené ženy. Někdo jej do filmu umístil.

 

Možná daleko horší situace se ale objevuje v oblíbené Malé mořské víle. Ve scéně, kde vstupuje do manželství zamilovaný pár, je k vidění obrázek, na kterém je kněz viděn z profilu. Náhle se začne v okolí rozkroku bílé roucho zbožného muže nadzvedávat. O chybu nejde. Podobné erotické „vetřelce“ totiž najdeme i v dalších Disneyovkách. Nebo je je to tolik náhod?

 

Kdyby šlo jen o reklamu na zboží

Co se stane, až někoho jednou napadne využít podprahové signály k něčemu jinému, než jen k propagaci svých výrobků. Možná by měl být vynalezen co nejdříve nějaký způsob, jak bychom mohli chránit naše podvědomí. Ale jsme teprve na začátku dlouhé cesty, když je podvědomí pro vědce stále velkou neznámou. Nemáme žádnou obranu.

 

Zdroje:
http://www.kolumber.com/instinkt.htm
http://afinabul.blog.cz/0905/podprahove-signaly
http://www.osud.cz/podprahove-signaly-ve-starych-detskych-vecerniccich http://conspiracy.over.cz/?p=283
Foto: https://peterstetka.wordpress.com/2013/12/02/podprahova-reklama-2/

 

Další příspěvky autora: Caroline Kornelová

---

Články ve stejných kategoriích:

Zajímavosti   Reklama