Zajímavé čtení pro zájemce o paranormální jevy. Autor tvrdí, že viděl jako dítě aury lidí, duchy mrtvých i entity přírodní. Slogan o knize říká: Autentický deník z prostředí viktoriánské Anglie, jehož autor si přál zachovat anonymitu i po své smrti.
První část knihy „Chlapec, který viděl pravdu“ tvoří autorovy postřehy z dětství a v druhé jsou deníkové zápisy z dospělosti. Popravdě, ta první je zajímavější. Stylově připomíná „Bylo nás pět“ od Karla Poláčka a je to zábavné čtení.
„23. června
Dnes jsem se zeptal na toho skřítka zahradníka, starého Jamese a on řekl: „To víte, mladý pane, kdybych byl ve vašem věku, to bych ani popsat nemohl, co bych všechno viděl, ale už stárnu a můj zrak už není, co býval.“
Přestože být jasnovidný je výhodné, okolí jeho schopnosti rozhodně odmítalo. Chlapec o svém vidění mluvil s rodinnými příslušníky a byl překvapen, že oni nic nevidí. Rodiče se báli o jeho zdraví, děti se mu posmívaly, a tak našel pochopení teprve u svého soukromého učitele, který se stal jeho spojencem v objevování jiné reality.
„20. července
Dnes jsem viděl dědečka a on mi řekl, že oni (duchové) přiměli tatínka, aby mi vybral za učitele pana Patmora, a že mají velkou radost z toho, jak si vedu…“
Svět duchů v jeho pojetí se odlišuje od toho, co si pod ním většinou představujeme. Duchy to ale nekončí, chlapce občas navštěvuje sám Ježíš. Později vysvitne, že bytost, kterou považuje za Ježíše, je duchovní Mistr, který si snad vzal chlapce pod patronát, byl jeho duchovní učitelem už ve více životech. Od něj se dozví o reinkarnaci. Svědomí jsou jen vzpomínky na naše minulé životy, říká mu například tento učitel.
Reinkarnace je jedním z nejzajímavějších a nejzáhadnějších fenoménů lidské existence. | Stanislav Grof – reinkarnace >>>
25. listopadu
„Celou dobu jsem si Ježíše s někým pletl…ale nevadí mi to. Ať je to kdokoli, miluju ho stejně tolik…“
Duchové, což jsou u autora hlavně příbuzní, zasahují do našich životů, tu pozmění vývoj života, někoho léčí. V případě chlapce působí pozitivně. Čeká-li někdo horory typu zombie a poltergeistů – musí sáhnout po jiné knize.
Do jaké míry duchové ovlivňují naše životy, se můžeme jen dohadovat – lidé velmi často a rádi popisují různé zázračné zásahy do života, ale málokdy je v naší kultuře připisují duchům, spíše andělům. Irská spisovatelka Lorna Byrneová – podle svých slov – anděly vidí a ve svých knihách i líčí, jak ovlivňují její život. Otázka je, zda přítomnost dobrých andělů neznamená také přítomnost čertů. Protože dualita vyžaduje protiklady.
Andělé se vracejí. Lorna Byrne je vidí a povídá si s nimi. Emil Páleš anděly vědecky zkoumá. Rupert Sheldrake napsal Fyziku andělů. Přesto zůstávají nebeské bytosti záhadou. | Fenomén: Andělé jsou tady! >>>
O (našich západních) andělech indiáni říkají, že jsou to nehmotní zvířecí „průvodci“. Je možné, že nějaké energie na nás působí, resp. působí na naše vědomí, a tím i na činy, ale nevíme, jaké energie to vlastně jsou – někdo je připisuje předkům, někdo andělům, někdo mimozemšťanům. Je možné, že individuální mysl se setkává s tím, co vědomí, ovlivněné vlastní kulturou, generuje. Je dokonce možné, že se toto vnímání časem mění a vyvíjí. Existuje čím dál více svědků, kteří během mdlob nebo klinické smrti prožili nebe i peklo. Nevíme, jak funguje spojení mezi těmito světy. Někteří lidé se domnívají, že náš svět a onen svět sousedí a občas je mezi nimi možné projít, ale může se jednat o jedno univerzum. Žijeme tady společně v jednom světě, jen o něm mnoho nevíme.
Četl jsem nedávno článek o skupině „lovců duchů“, kteří navštívili jeden hřbitov a někteří lidé tam měli fyzické vjemy kontaktu s jinou entitou. Psychologové to vysvětlují tak, že jde o autosugesci. Sám jsem zažil podobnou situaci na místě, kde ale hřbitov není – na keltském nalezišti Závist -, kde mne cosi uchopilo pevně za zápěstí a úplně mě tato entita vyvedla z rovnováhy, protože jsem předtím nic takového nezažil. Byla to autosugesce? Sotva.
„..Dědeček říkal, že nebe není ani trochu takové, jak si lidi myslí, že je mnohem hezčí. Pověděl mi, že časem budou postupně spousty lidí věřit v duchy tak, jak teď věří v Ježíše. A že budou mnohem šťastnější a nebudou se tolik trápit kvůli smrti….
„Mám vědecký důkaz, že posmrtný život existuje,“ říká americký neurochirurg, který přežil klinickou smrt. Dostal se v kómatu do světa, který považuje za nebe. | Eben Alexander: Nebe existuje >>>
Nenápadné dílko pobaví a - přestože první zápis má pocházet z roku 1885 - je inspirativní.
Poslední zápis je z roku 1927 – již tehdy se autor dozvěděl od zásvětních entit, že se blíží další „velká válka“. Ale zda se jí dočká, mu neřekli. V závěru se objevují i podstatnější věci, než jsou zábavní či nudní duchové. „Každá duše, která vědomě kráčí po cestě duchovního poznání, má dva Učitele,“ prozradí například autorovi jeho jemnohmotný lektor. S tímto optimistickým závěrem bude nejlepší skončit. Ostatně mystici říkají, že vše je velké Tajemství, a sotva s tím něco naděláme.
Kniha byla vůbec poprvé publikována v roce 1953. V češtině ji vydala Eugenika v roce 2001.
Další příspěvky autora: heartblue
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!