Když jsme zdraví, málokdo z nás si dokáže představit, že by se náš život mohl změnit během chvilky v holý boj. Dianě se to stalo. Byla jí diagnostikována rakovina kosti.
Je mnoho lidí, kteří by si zasloužili naši pozornost, ale nikdo se jim nevěnuje, nikdo jim nedá příležitost vyjádřit svůj názor, postoj k záležitostem, nikdo se jich nezeptá na to, jak žijí. Životy obyčejných lidí mě velmi zajímají a velice mě zaujal život a postoj k němu slečny Diany Klibániové. Dianu jsem si vybrala proto, že její vnitřní síla, s jakou bojuje ve svém životě s nemocí, která stála již mnoho lidských životů, je více než obdivuhodná. Její názory a pohledy na svět se se zákeřnou zlou nemocí nepodlomily. Naopak. Rakovina jí dodala odvahu žít a žít naplno. Právě síla, která prostupuje Dianiným životem mě oslovila, a donutila mě se nejen zamyslet nad životem, ale také udělat s ní rozhovor.
1. Diano, tobě je patnáct let, že? Jaký život si tedy vedla předtím, než ti byla zjištěna rakovina?
Jojo, patnáct. (Úsměv) Vedla jsem skvělý život, který mě naplňoval štěstím. Chodila jsem s kamarády skoro každý den ven, a byla s nimi až do večera. Hodně jsem fotila, protože fotografování miluji. Nejvíce jsem fotila své kamarády, kteří se nabídli. Také jsem přemýšlela, že bych se opět vrátila k tancování, dříve jsem tancovala street dance, a dost mě to bavilo. Bohužel se mi přihodilo tohle, takže s tancováním je nejspíš konec.
Ráda jsem i kreslila, nejčastěji zvířata, nedávno jsem to zkoušela znova a už mi to vůbec nejde, úplně jsem vyšla ze cviku. (smích)
Navíc, nyní mě čekal poslední rok na základní škole a chtěla jsem si ho naplno užít s mojí skvělou třídou.
2. Tvé problémy začaly bolestí v koleni. Napadlo tě zpočátku, že by se mohlo jednat o něco tak vážného, jako je rakovina?
Vůbec. Koho by napadlo, že by měl rakovinu. Myslela jsem si, že to mám jen natažené, nebo že jsem někde upadla. Nádor odhalily až rentgeny na chirurgii, potvrdili nám to ale až na ortopedii. Řekli: „je to na 90% nádor“. Ihned jsem jela do Fakultní Nemocnice Motol v Praze, kde mi udělali biopsii. Tedy vyřízli kousek tkáně, aby zjistili, o jaký typ nádoru se jedná. Diagnostikovali mi kostní nádor – osteosarkom. Když jsem se po biopsii probudila, tak jsem se neudržela a začala jsem ihned brečet, byla to neskutečná bolest.
3. Šok, a že se mi zhroutil celý svět. To je to jediné, co mě napadá, když by mně někdo oznámil takovou diagnózu. Jak jsi na to reagovala? Jak na to reagovala rodina?
Byl to šok, obrovský šok jak pro mě, tak i pro všechny ostatní. Všichni jsme to oplakali. Žádný rodič by nechtěl, aby jeho dítě bylo takhle nemocné.
Diana v době, kdy byla naprosto zdravá.
4. Když došlo na nejhorší a lékařka ti řekla, že ti musí amputovat končetinu, jak jsi to snášela? Pomýšlela si na to, jaké to vše bude?
Bylo to hrozné, protože jsem byla přesvědčená, že mi noha zůstane. Když mi to doktorka oznámila, s mamkou jsme to obrečely. Ale nakonec jsem to považovala za jediné řešení, které se dá udělat, aby nádor zmizel.
Vůbec jsem nemyslela nato, jaké to bude, až ji nebudu mít. Myslela jsem jen na tu amputaci, co bude potom, jsem nevěděla.
5. Na svém blogu píšeš, že si amputace nelitovala, protože jsi byla přesvědčená, že není jiný způsob, jak by si mohla nohu zachránit. Také píšeš, že nyní víš, že existuje mnoho jiných způsobů. Chceš tím říci, že svého rozhodnutí lituješ? Jaké by tedy byly další možné způsoby léčby, které by končetinu mohly zachránit?
Nelitovala jsem toho, protože jak říkáš, jsem byla přesvědčená, že je to jediný způsob jak nohu zachránit. Ale poté po delší době jsem najela na alternativní léčbu a je jí spousta, dříve jsem byla proti. Myslím, že kdybychom něco z té alternativní léčby zkusili ještě před amputací, tak by to třeba POMOHLO a nohu by mi amputovat nemuseli. Třeba rostlina Graviola. Pochází z Amazonky a je účinná v boji s rakovinou. V současné době užívám v tabletkách Vilcoru Original, zmiňovanou Graviolu, také ale Dračí kapky a Macu pro ženy, což je prášek, který se rozmíchává v džusu.
6. Jak si brala to, když ti lékaři zjistili, že máš metastáze do plic? A jak se k tomu postavila rodina?
Další šok. Už jsme si všichni mysleli, že je to všechno pryč, ale nebylo. Ještě před amputací nádor metastázoval do plic. Naštěstí to jsou micrometastázky (dost malé) a rostou hodně pomalu.
7. Myslíš, že by ostatní s podobným, či stejným problémem v sobě mohli najít stejnou sílu jako ty? Kde jsi jí vlastně v sobě vůbec vzala? Měla jsi v někom vzor? Či tě držela nad vodou nějaká motivace?
Vůbec nevím, kde jsem ji vzala, nic mě nemotivovalo, ani vzor jsem neměla. Prostě to ve mně bylo. Rozhodně jsem nechtěla „sedět v koutě“ a neustále brečet a říkat si, „proč já?“ To by bylo absolutně k ničemu. Prostě jsem šla dál, co se stalo, stalo se.
8. Věříš v nějakou vyšší moc? V Boha, nebo v něco jiného? Věříš také v posmrtný život a v reinkarnaci? Co si myslíš o smrti, přemýšlela jsi někdy nad ní?
V Boha ani v nic jiného podobného nevěřím. V posmrtný život možná trochu. Nemůžeme přece jen tak umřít a poté, aby nebylo nic dál. Představa o převtělení se do jiného těla se mi velice líbí. A největší strach mám ze smrti, takže na ni občas myslím. Když na ni myslím moc dlouho, mám takový opravdu divný pocit a chce se mi brečet. Nesnáším to.
9. Na svém blogu jsi psala i o fantomové bolesti, která tě po amputaci doprovázela. Takže potvrzuješ, že se nejedná o žádný výmysl. Jak tento fenomén funguje?
Fantomová bolest, jedním slovem, bolest. Když vám po amputaci vyndají epidural ze zad, který je proti bolesti, tak to začne. Je to opravdu ze začátku dost bolestivé. Vystřelující bolest, píchání, „mravenci“. Celé dny vás vše tohle pronásleduje, nejhorší je to v noci, když kvůli tomu ani nemůžete usnout. Dávají vám sice prášky, ale ty nic moc nezabírají. Prostě si nato musíte zvyknout. Každým měsícem se ty bolesti zmenšují. Momentálně je už moc nemám. Spíš jen fantom. Pocity. Ale někdy mě tam píchne.
Úplně první fotka po amputaci končetiny | Co je to fantomová bolest? Čtěte v magazínu internetWEEK.cz | Fantomová bolest >>>
10. Nyní tedy plánuješ užívání alternativní medicíny a Breussovu dietu, neboli vyhladovění nádorů. Myslíš si, že může pomoci i lidem s pokročilejším stádiem rakoviny k jejímu zpomalení, či úplnému vyhubení?
Já plně doufám, že ano. Docela tomu věřím. (Úsměv). Ale uvidíme.
11. Jaká byla atmosféra v rodině před tím, než jsi onemocněla? Říká se, že děti na sebe totiž stahují nemoci svých rodičů.
Tohle mi už někdo jednou řekl, myslím, že to byla máma. (Úsměv)
Na první otázku nechci odpovídat.
12. Kladla sis někdy otázku proč zrovna ty? Jaký na to máš názor?
Ano kladla, kdo by si jí nekladl. Mockrát jsem si to v hlavě říkala, ale prostě se to stalo. Možná to má něco dočinění z minulého života, co já vím. (Smích)
13. Jak se ti vlastně daří teď? Jsi vyléčená? Co děláš v současnosti a co plánuješ do budoucna?
Teďka se mi daří velice dobře. Chodím na rehabilitaci, učím se chodit na protéze. Hrozně mě to baví.
Vyléčená bohužel ještě nejsem. Léčím se s micrometastázkama alternativní cestou.
Jinak se těším, až nastoupím v září na střední školu, jdu na fotografku. (Úsměv) O prázdninách budu mít asi volno, nic naplánované nemám, měla jsem jen tábor, ale na ten nakonec nejedu.
Jistě nebude od věci, když ti tedy nejen za celý náš magazín, ale také za naše čtenáře popřeji mnoho zdraví a štěstí do budoucna. Také spoustu pevných nervů, které ještě budeš potřebovat a mnoho úspěchů do života. Všichni ti držíme palce a fandíme ti!
Pro čtenáře, kteří mají zájem přečíst si o Dianě něco více, a podívat se na její fotky, ale také pro ty, kteří mají podobný problém a hledají někoho, kdo si prochází podobnou nemocí, zde zanechávám odkaz na její blog.
http://amputee-life-ldk.blogspot.cz/ >>>
Další příspěvky autora: Caroline Kornelová
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!