Možná jste rodič či sourozenec dospělé osoby s mentálním postižením nebo takovémuto člověku v rámci své práce pomáháte. Jste někým důležitým v životě tohoto člověka.
Smrt – nepříjemné a neobvyklé téma
Možná jste rodič či sourozenec dospělé osoby s mentálním postižením nebo takovémuto člověku v rámci své práce pomáháte. Jste někým důležitým v životě tohoto člověka, někdo, ke komu si chodí pro radu a podporu. Jak si však poradíte s tématem smrti blízké osoby?
Je vám nepříjemné, když myslíte na smrt?
Bojíte se někdy, že by někdo z vašich blízkých mohl zemřít?
Je pro vás těžké představit si, jak byste se sami vyrovnávali se smrtí blízké osoby a ještě k tomu byste měli v této těžké situaci pomáhat člověku s mentálním postižením?
Vyhýbáte se tématu smrti, protože se vám zdá příliš smutné a zdrcující?
Máte pocit, že vám schází vědomosti či dovednosti, abyste mohli pomoci dospělému člověku s mentálním postižením, který se právě vyrovnává s úmrtím někoho blízkého?
Jestliže vás téma smrti uvádí do rozpaků nebo si nejste jisti, jak pomoci někomu s mentálním postižením, když mu zemře blízká osoba, pak jsou následující řádky určeny právě vám. Doufáme, že se po přečtení publikace budete cítit jistěji a že vám poskytnuté informace budou k užitku.
Říct, nebo neříct
S dospělými lidmi s mentálním postižením bychom měli hovořit o smrti, a to hned z několika důvodů:
Smrt je součástí života. Chceme-li lidem s postižením zajistit co „nejnormálnější“ život, nemůžeme je chránit před důležitými skutečnostmi. Rozhodně bychom je měli připravovat na negativní zážitky a hovořit s nimi o tom, co smrt blízkého člověka s sebou přináší, než je pouze chránit.
Uvědomme si, že jejich představy mohou být dokonce horší než skutečnost. Jestliže jim o smrti neřekneme, zemřelá osoba jim bude scházet, ale oni nemusejí porozumět tomu, co se stalo. Například si mohou myslet, že je daný člověk už neměl rád, a proto odešel, nebo si mohou myslet, že jim blízkou osobu někdo odvezl a pak se vrátí i pro ně.
Mohou slyšet, jak si ostatní o smrti povídají, nebo si dokonce mohou přečíst nekrolog v novinách. Mohou prožívat zlost, smutek, nebo si myslet, že je jejich nejbližší přehlížejí, když jim neřeknou o tak důležité události.
Jestliže jim upřeme možnost mluvit o ztrátě a vyjádřit emoce, mohou se s případnou ztrátou blízké osoby vyrovnávat velmi obtížně. Pojetí smrti
Obecně vzato abstraktní pojmy jako smrt mohou být pro člověka s mentálním postižením těžko pochopitelné. Proto se mnoho lidí ptá, čemu vlastně dospělí lidé s mentálním postižením v souvislosti se smrtí rozumějí. Na to neexistuje ani rychlá ani jednoduchá odpověď. Schopnost chápat je u lidí s mentálním postižením velmi rozdílná. Něčí chápání je ovlivněno životními zkušenostmi a schopnosti myslet a uvažovat. Čemu jeden člověk rozumět může, druhý nemusí. Někdy se stupeň porozumění určuje velmi obtížně, především v případě lidí, kteří slovně příliš komunikují. Nehledě na to, čemu dospělý člověk s mentálním postižením v souvislosti se smrtí rozumí, nesmíme zapomínat, že když mu zemře blízká osoba, prožívá ztrátu. Přestože pojmu smrti nerozumí, pravděpodobně mu bude zemřelá osoba scházet a při vyrovnávání se s touto ztrátou by mu pomohla naše podpora.
Jak říct dospělému člověku s mentálním postižením o smrti blízké osoby
Říct někomu o smrti blízké osoby je vždy obtížné. Je-li onou osobou právě člověk s mentálním postižením, je dobré mít na paměti následující doporučení:
Snažte se tuto smutnou zprávu neoddalovat. Jestliže mu o smrti neřekneme co nejdříve, hrozí riziko, že se o ní náhodou dozví od jiných lidí, nebo se bude cítit odstrčený, protože se to ostatní dozvěděli dřív.
Najděte si klidné místo, kde se člověk s postižením bude cítit příjemně.
Pečlivě si připravte první větu. Řekněte například: „Musím ti říct něco smutného.“
Říkejte pravdu.
Používejte jednoduchá vyjádření, kterým podle všeho názoru porozumí. Například raději používejte slovo „zemřít“ než „odejít na věčnost“ apod.
Snažte se vyhnout větám, které by mohly být mnohoznačné. Například řekněte „Tvého psa přejelo auto a zemřel,“ nikoli „Tvůj pes odešel“. Řekněte „Zemřel dědeček“, místo „Ztratili jsme dědečka“.
Uvádějte jednoduché detaily, které mu usnadní orientaci. Připomeňte mu drobnosti, které už možná viděl nebo slyšel. Například řekněte: „Pamatuješ, jak tvoje maminka nemohla mluvit, když jsme jí včera viděli, a jak hodně spala? V hlavě totiž měla nemoc. Říká se tomu mozková příhoda. Dneska měla další mozkovou příhodu. Doktoři se jí snažili pomoct, ale nepodařilo se jim to, protože byla moc nemocná, a umřela.“
Zeptejte se, jestli má nějaké otázky.
Jestliže prožíváte zármutek, neskrývejte ho. Svěřte se mu se svými myšlenkami a pocity. Prožívejte zármutek spolu.
Ujistěte ho, že mu pomůžete vy i ostatní.
Další příspěvky autora: michelllin
Články ve stejných kategoriích:
Ostatní
Vzpomínky
úmrtí
Tatínek
Sourozenec
Smrt sourozence
Smrt rodičů
Smrt blízké osoby
Smrt
Rodič
Přítel
Otec
Matka
Maminka
Kamarád
Očkování: všechna pro i proti
Rozhovor s Dianou Klibániovou, slečnou, která si prošla peklem!
Mýty a fakta o šikaně na školách
Mýty a fakta: sexuální zneužívání dětí
Navštívil vás duch? Nebojte se. Možná máte jen halucinace
Jak je to s letním a zimním časem. Zimní sice existuje, ale...
Věštění: Budoucnost může být ukryta na dně šálku
Všechno o neandertálcích
Zábava matek z USA – dítě, zobrazení dokonalosti
Příznaky transformace
