Jedno moudro říká: Vzdělání ti nikdo nevezme. Po léta děti slýchaly od rodičů mantry o tom, že je napřed nutné se dobře učit a pak, až má člověk kýžený diplom, může nastartovat zářnou kariéru.
Při pohledu na současný trh práce se zdá, že by rodičové měli své poučky a moudra přehodnotit. Vzdělání začíná být stále více přítěží. „Zatajil jsem při pohovoru, že mám dokončenou vysokou školu,“ řekl mi jeden kamarád, který hledal usilovně práci. A měl pro to dobré důvody. Pokud by se omezil jen na místa odpovídající jeho kvalifikaci, zřejmě by v regionu stěží našel jedno. Jako středoškolák s maturitou však najednou měl na výběr desítky pozic a personalista navíc nemusel mít dotěrné otázky, proč člověk s titulem chce zrovna tuhle práci.
Servery s nabídkami pracovních pozic se hemží inzeráty hledajícími prodejce, salesmany, obchodní reprezentanty, obchodní zástupce, konzultanty, managery toho či onoho, vedoucí prodejních týmu, atd. V podstatě jde o jeden jediný typ práce, kterou je prodej čehokoliv jakkoliv. Vyžaduje se časová flexibilita, tah na branku (co to je?), proaktivita, zaměření na klienta, na výdělek, na úspěch … Podobné bláboly zná každý, kdo alespoň jednou v životě hledal práci nazpaměť. Co je ovšem důležité - požadované vzdělání středoškolské. Když na pohovor přijde někdo, kdo má titul z filozofie, leda se mu vysmějí. Kdo má titul, moc přemýšlí, a taky chce moc peněz. Navíc je překvalifikovaný a pobíhat po klientech ho nebude bavit. Zkrátka pro všechny HR managery, jak se dnes moderně říká personalistům, je vysokoškolák individuum podezřelé, lenivé, s vysokými nároky a celkově nepotřebné.
Co nám tedy říká pracovní trh? Je krize a normální pracovní místa nejsou. Kromě již zmíněných prodejců deště a větru jsou k mání jen vysoce nedostatkové technické profese, případně některá řemesla. Struktura našeho školství je tudíž zcela nevhodná, protože generuje vysokoškoláky s nejrůznějšími tituly z oborů, které na trhu práce nemají uplatnění. A když potom ti humanitní nebožáci začnou hledat práci o několik pater níže, než je jejich kvalifikace, musí se tvářit, že do školy přestali chodit v osmnácti letech.
Druhou zprávou z pracovního trhu je, že ekonomika stojí na tom, že všichni chtějí něco prodat, ale není nikdo, kdo by to prodával. Prodejce či finanční poradce je činnost, kterou rozhodně neumí každý. Buňky na to má jeden z tisíce. Na serverech jsou přitom stovky nabídek na tyto pozice a firmy se předhánějí v absurditách. Zaškolíme, dáme vám auto, počítač, dostanete na starosti klienty. Do začátku plat 50 tisíc plus bonusy. Vzdělání maximálně středoškolské. Jak to vypadá, když vám stavební spoření prodává uhrovitý středoškolák s nagelovaným kohoutem, jsem již jednou zažil.
Situace by se dala popsat jednoduše asi takto: spousta lidí studuje dlouhá léta něco, co naše společnost v současnosti vůbec nepotřebuje, aby měli titul, který nikoho nezajímá a hlásí se pak proto o práce, které by normálně v životě dělat nechtěli.
Věda začíná měnit pojetí učitele z mentora, který má za úkol nutit děti, aby se něco naučili, v člověka, který je inspiruje a dodává jim odvahu... | Učitelé se musí změnit v hledače pokladů >>>
Foto: http://www.flickr.com/photos/nordix/
Další příspěvky autora: Snaut
Články ve stejných kategoriích:
COPYRIGHT © B.I.B. - Beach Internet Business spol. s r.o.
PRG | CS | EU | Kopírování zakázáno!
Nepoužíváme cookies. Ale služby třetích stran ano (Google, Seznam, Facebook, TopList).
Pokud s tím nesouhlasíte, zakažte ukládání cookies ve svém prohlížeči!