Pejsci a kočičky mávají českým národem

 

Pejsci a kočičky mávají českým národem

A prý jsme na tom nejlépe z celé Evropy nejlépe. Na počet obyvatel chováme v České republice nejvíce zvířat. Oficiální statistiky dokonce hovoří o dvou milionech psů a jednom milionu koček v českých, moravských a slezských domácnostech, kterých je zhruba čtyři a půl milionu. Pokud dobře počítáme, znamená to, že psa má každý pátý obyvatel této republiky.

 

Často si zvíře pořizujeme, když jsou děti malé a přijdou s prosíkem o nějakého domácího mazlíčka. Já jsem to chtěla kdysi řešit rybičkami a se zlou jsem se potázala. Rybičku prý nejde pohladit, ani přitulit a hrát si s ní - no to by sice šlo, ale asi by se jí to moc nelíbilo. Ale pokud jakékoliv zvíře dítěti pořídíme, měli bychom důsledně trvat na tom, aby se o něj také postaralo. Pokud polevíme, budeme už za několik týdnů běhat venčit několikrát denně my - rodiče. Naopak, když našemu potomkovi vštípíme, že se o svého čtyřnohého kamaráda musí postarat, máme vyhráno. Naučili jsme jej zodpovědnosti a to se mu v životě neztratí.

 

Dalším důvodem pořídit si domácího zvířecího přítele je také lidská osamělost. Děti odrostou, odejdou od rodičů a jim najednou schází taková ta rutina neustálá a pravidelná péče o někoho. Ale psa nebo kočku si často pořizují také lidé, kteří chtějí programově žít singl. Pes ale i kočka člověka vítá u dveří a pes k tomu ještě radostně vrtí ocáskem. Už jen to je přece při příchodu z práce pozitivní. Někdo mne vítá, někdo na mne čeká... Pak se člověk uvelebí v oblíbené relaxační poloze a oba - pes i kočka se chtějí pomazlit. Dodává nám to pocit příjemné pohody domova. Je tu někdo, kdo si cení, že jsem přišel, že s ním trávím svůj čas, kdo mne má rád, příjemně hřeje a třeba i vrní. Zvířata navíc vycítí také naše nálady, bolesti a strasti. Jen si vzpomeňme, jak, když nás něco trápí, přijde ten náš mazlíček a zkroutí se u nás nebo na nás do klubíčka...

 

Horší je, když si zvíře pořídíme a pak zjistíme, že někdo z rodiny začal kýchat, smrkat a slzet. Zejména kočky jsou na to mistři, a pokud se pohybují v uzavřeném prostředí panelákového bytu, každá alergická návštěva se už ve dveřích rozslzí a hledá po kapsách svůj dýchací sprej. Pokud má alergii příslušník domácnosti a my na to přijdeme až v okamžiku, kdy si zvíře pořídíme, je průšvih. Musíme si odpovědět na základní otázku - kam s ním. Vyhráno máme, když je ochoten se našeho zvířátka ujmout někdo z okolí nebo příbuzenstva. Ve výjimečných případech lze zvíře vrátit také chovateli. Ale nejlepší by bylo, vyzkoušet si přítomnost se zvířátkem předem, než si ho koupíme. Ušetříme si zoufalé a horoucí dětské slzičky.

 

Psi jsou na tom lépe a někteří chovatelé se při prodeji vysloveně dušují: Tahle rasa je tak dokonalá, že může k malému dítěti i k alergickému člověku. A počet šlechtěných psů s průkazem původu u nás narůstá. Prý je jich až čtvrtina z celkového počtu v českých domácnostech.

 

Pořízení takového pejska není zrovna levná záležitost. Musíme počítat několik tisíc, u některých druhů desetitisíce až statisíce korun. A tím to rozhodně nekončí. Za psa se platí také městu či obci roční poplatek kolem tisícovky. Pejska s průkazem původu asi těžko budeme krmit zbytky od oběda. Už při koupi štěněte většinou dostáváme doporučení, které konzervy a granule jsou nejvhodnější, protože mají ty správné vitamíny. A na jaké máme přejít ve kterém stádiu vývinu, tak aby náš šlechtěný krasavec nedělal ostudu ani nám, ani chovatelské stanici. Ještě že existují internetové obchody a jejich výhodné nabídky nejen na krmení, ale také pelíšky, obojky, oblečky, a jiné pro pejsky či kočičky nezbytné drobnosti.

 

Další kapitolou jsou veterináři, ke kterým také nelze přijít s prázdnou peněženkou. Běžná kontrola přijde na pár korun, očkování několik stovek ale už třeba operace se může vyšplhat až na několik desítek tisíc korun. Musíme počítat také s tím, že něco stojí také injekce a léky. A nekupte to svému mazlíčkovi, když vidíte, že je nemocný…

 

Pokud máme psa u boudy na dvorku a kočka se běžně vyhřívá na zápraží, moc starostí nemáme. Pes se vyběhá, kdy potřebuje, kočka si drápky pravidelně brousí na kmenech stromů. Horší je, když štěňátko, či koťátko - tu roztomilou kuličku - omezujeme čtyřmi zdmi panelákového bytu. Chvilku trvá, než štěňátku vysvětlíme, že nesmí skákat po stole a dělat loužičky na parketách. Najednou máme zcela novou sedačku potrhanou od toho, jak si naše kočička brousí drápky. Nejoblíbenější jsou přece uzlíčkové koberce. To se jenom pěkně zatáhne a už ta ažura jede! A to přitom těsně vedle stojí škrabací sloupek i s domečkem.

 

Pokud si pořídíme krasavce s průkazem původu, měli bychom se o něj také adekvátně starat i po stránce výchovy. To znamená přihlásit se na cvičiště, pravidelně tam docházet, vyžadovat od pejska disciplínu a naučit jej elementární povely. Pokud ho naučíme něco navíc, co pes našeho souseda, známého, či kamaráda neumí, můžeme se dmout pýchou. A pak nás čeká kroužení po výstavách. Náš miláček je přece nejlepší, a pokud budeme od něj chtít stejně ceněné potomky, musí získat nějaké uznávané metály.
Se šlechtěnými kočkami je to o něco jednodušší. Nemusí umět žádné povely. Těm stačí být krásné a nemít na packách, na ocásku, na ničem žádné degenerativní změny.

 

Přiznám se, že jsem spíše kočičák než pejskař. V dětství mne všichni přesvědčovali o hodném zvířátku, které bylo větší než já a pěkně na mne vybaflo. A pak v dospělém věku mne z ničeho nic bez jakékoliv příčiny kousl do nohy neznámý pouliční „pidipes“. Proto mne nikdo nepřesvědčí, že to se mnou jakýkoliv pes myslí dobře.
Zákeřné mohou být samozřejmě i kočky. Když jsem našemu kocourkovi něco vyčítala, nesměla jsem se k němu otočit zády. Když jsem to udělala, kousl mne do lýtka a utekl. A tak když jsem mu chtěla kvůli něčemu vyčinit, musela jsem pak od něho couvat pozpátku.

 

Pes nebo kočka?

Pes nebo kočka - obojí jsou živým tvorem, který vyžaduje od nás jako jejich majitelů a chovatelů čas, určitou dávku péče a velkou lásku. Rozhodně to není hračka, kterou, když nás po týdnu nebo dvou omrzí, strčíme do spodního šuplíku a zavřeme.

 

Ale pokud jim dáme patřičnou péči a lásku, stonásobně nám ji vrátí. A nezáleží na tom, zda mají rodokmen dva kilometry dlouhý, anebo je náš miláček inteligentní pouliční směs.

 

Foto www.sciencedaily.com/releases/2008/09/080908135916.htm

 

Další příspěvky autora: anyška

---

Články ve stejných kategoriích:

Pes   Kočka   Doma   Zajímavé myšlenky