Chceme do nebe?

 

Chceme do nebe?

Etymologicky vzniklo české slovo „nebe“ z protoindoevropského „nebos“ (oblak), podobné je to u germánských jazyků, vycházejí ze starogermánského slova, které znamená „obloha“ (Himmel, heaven, heofon, heban, himel).

 

Nabízí se několik možností, proč si lidé kdysi dávno začali představovat, že po smrti půjdou do zvláštního světa, zvaného nebe: stavy blízké smrti - NDE, šamanská extáze, astrální cestování nebo archetyp lidské duše.

 

Koncept nebe není něco vycucaného z prstu, tak snadno to vyřešit nelze. I v současnosti to naznačují důvěryhodní lidé, kteří prožili kontakt se smrtí. Jedním z nich je lékař Eben Alexander, který v kómatu, kdy mu nefungovala šedá kůra mozková, zažil návštěvu nebeské říše. Od té doby věří, že má vědecký důkaz – NEBE EXISTUJE!

 

Eben Alexander: Nebe existuje >>>

 

Zážitky z doby umírání – jako slavný tunel do světla – jsou jedním ze způsobů, jak zřejmě vznikaly už v dávném pravěku představy o nebi. Zážitky z bezvědomí, z doby umírání, o šamanských cestách do jiných světů nemluvě, muselo v prehistorii prodělat nesčetně lidí. Tyto informace braly přírodní kultury velmi vážně. Tady může být počátek všech současných náboženství a jejich systémů, jen se o tom nerado mluví.

 

Jungiánská psychologie

Koncept nebe jako duchovní říše je ukotven od počátku v lidském kolektivním nevědomí. Což je názor psychologa C. G. Junga na tzv. archetypy (nevědomé předobrazy) - společné mýtické symboly, které protkávají veškeré lidské kultury od pradávných dob.

 

Něco z dějin náboženství

Vstup do nebe je v různých náboženstvích podmíněn „dobrým životem“ nebo přijetím Boha. Alternativou k nebi je peklo, které může mít nesčetně podob. Křesťané nabízejí ještě dočasnou třetí cestu - očistec. Nicméně je to složitější. Některá náboženství totiž nevěří ve věčné peklo, peklo chápou jako prostor k očištění.

 

Staří Egypťané věřili, že duše po smrti směřuje do nebe (temný prostor daleko od Země), ale nemusí se tam dostat, protože jí v tom brání bytosti démonického typu. O vstupu do nebe nakonec rozhodne zvážení duše člověka a jeho hříchů. Staroegyptská varianta posmrtného cesty duše je zajímavá z hlediska zpráv o astrálním světě, kde máme svědectví, že tam skutečně může lidská duše narazit na různá nebezpečí (viz „astrální cestovatel“ Robert A. Monroe aj.). Platí tam, že podobné si přitahuje podobné, myšlenky/emoce tam jsou zdrojem akce, čili, zjednodušeně, kdo se bojí, přitahuje si děsivé věci, kdo je v klidu, dostane se do klidu atd. Možná právě toto je příčinou, proč východní spirituální nauky učí, že jedinec musí ovládnout všechny své emoce a myšlenky, a to v každé situaci. Prostě o astrálu leccos vědí.

 

Buddhisté věří v reinkarnaci, po smrti se duše podle nich ocitne v jakémsi přechodném bytí (bardo), kde pobývá, dokud se znovu nevtělí. Ani v bardu to není jednoduché, správný buddhista se na to celý život připravuje. Nicméně duchovně pokročilejší bytosti se tomu mohou vyhnout. Buddhisté věří v několik nebes, ale ta jsou dočasná a iluzorní. Lidé s dobrou karmou tam mohou nějaký čas pobývat. Cesta z reinkarnačního cyklu končí nirvánou, což je mentální stav, nikoli prostor.

 

Zajímavé je, že buddhisté i hinduisté mají o cestě do nebe podobné představy jako staří Egypťané: duše je vystavena útokům démonů. Pro hinduisty není konečným cílem dosažení nebe, protože souvisí s tělesným blahem. Podle hinduistické kosmologie jsou nad Zemí další sféry, kde vládnou a sídlí božstva a také někteří smrtelníci. Překonat nekonečné kolo znovuzrození je možné dosažením seberealizace – mokša. V tradicích Vajšnavy (Vaishnava) je nejvyšší sférou nebes Vajkuntha, která existuje nad šesti nebeskými sférami. Tam se dostanou navždy osvobozené lidské duše.

 

Staří Židé si nebe představovali jako pevnou, průhlednou klenbu, chrám, nad Zemí a vodami („Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“). Bůh-Jahve žije v Nebi nebo v Nebi Nebes.

 

V islámu se nebe nazývá Eden čili Ráj, tam se dostávají věřící a nevěřící jdou do pekelného Ohně. Islám neuznává koncept prvotního hříchu. Muslimové si nebe představují jako materiální místo, kde jsou uspokojeny všechny lidské potřeby. Posmrtný život je šťastný a bez negativních emocí.

 

Ale jsou náboženství, která očekávají, že do nebe se dostane každý člověk bez ohledu na to, jak na zemi žil nebo v co věřil.

 

Šamanský svět

Šamanství bývá definováno jako technika dosažení stavu změněného vědomí. Můžeme realisticky odhadnout, že tento přístup k realitě je starý mnoho desítek tisíc let. Šamanský koncept světa se skládá ze tří světů – z nebe, středního světa a z podsvětí. Ty bývají propojené světovým stromem nebo horou, přičemž podsvětí neznamená peklo a nemusí ani znamenat záhrobí. V nejvyšším nebi sídlí většinou všemohoucí stvořitel, na nižších úrovních jeho děti nebo služebníci a jiné božské bytosti. V podsvětí někdy sídlí zlý bůh, přičemž dobrý a zlý bůh bývají bratři, kteří společně vládnou světu. V podsvětí také žijí démoni, zrůdy a zlí duchové, způsobující neštěstí a nemoci - bývá to děsivé temné místo, ledová pustina nebo naopak země ohně a lávy. Mívá často více pater, v těch nejspodnějších žijí nejstrašnější a nejmocnější démoni. Ale v sibiřských mytologiích sídlí v podsvětí také duchové kovářů, kteří mohou být dobří i zlí, často hrdinům nebo šamanům poskytují magické zbraně a mohou je ve své výhni uzdravit.

 

Spiritismus

Zajímavé světlo vrhají na koncept nebe spiritisté. Jak vypadá nebe podle nich, můžeme snadno zjistit, když se podíváme na brazilský film „Náš domov“ (Nosso Lar) natočený podle předlohy slavného spiritisty Chika Xaviera.

 

Médium Chico Xavier >>>

 

Podle této představy sice existuje cosi jako očistec a nebe, ale nebe nemá průvodní znaky, na které jsme zvyklí z křesťanské představy: nejsou tam andělé, bytosti, které se chovají jako andělé, jsou vlastně také lidé. Není tam ani Bůh. Město, do kterého přicházejí duše zemřelých, je vlastně jen transitní stanice, odkud se duše zase musí reinkarnovat. Xavierova představa nebe je nápadně blízká tomu, jak si nebe představují někteří esoterici a také astrální cestovatelé.

 

Astrální svět

Američan Robert A. Monroe objevil během svých výstupů z těla (OBE) něco jako nebe a peklo, ale podle něj jsou to jen výtvory myšlenek lidí - a jiných bytostí - přebývajících dočasně v „astrálním světě“. Jeho poznatky připomínají indické představy o nebi jako něčem dočasném a také iluzorním (samsára, mája). Jednu část astrálu, kterou mnohokrát navštěvoval ve svém „druhém těle“, Monroe nazval Lokalita II.

 

Jsou zde přítomny všechny atributy, které připisujeme ráji i peklu. Lokalita II je stav bytí, kde to, co nazýváme myšlenkou, je zdrojem existence. Vaše směřování zde se odvíjí od vašich konstantních motivací, emocí a přání. Možná tudy vědomě nechcete „jít", ale nemáte na výběr. Platí zde: Podobné přitahuje podobné. Skutečnost se zde skládá z nejhlubších tužeb a nejšílenějších strachů. Myšlenka je čin a žádné halící vrstvy podmínek a zábran neskry¬jí před ostatními vaše nejvnitřnější já. Upřímnost je tady tím nejlepším možným přístupem, protože nic jiného zde stejně neexistuje. Naše surové, nezpracované emoce, které tak pečlivě potlačujeme, se tady uvol¬ní v plné síle. Primár¬ním tématem je tu strach. Oblasti lokality II nacházející se „nejblíže" fyzické¬mu světu jsou z větší části oživeny blázni¬vými bytostmi, které jsou ovládány svými emo¬cemi. Patří sem živí, kteří právě spí nebo jsou pod vlivem drog a vydali se sem ve svém druhém těle, a také ti „mrt¬ví", kteří jsou stále ještě ovládáni svými emocemi.

 

Kdyby měl Monroe pravdu, znamenalo by to, že miliardy lidí žijí ve velké iluzi a budou se jednou dost divit. Kdyby byla Monroeova představa o vesmíru správná, budeme se jednou divit až na vzácné výjimky úplně všichni. Na jeho popisu astrálního světa je fenomenální a téměř děsivé to, jak dobře zapadá do rozmanitých náboženských, šamanských a dalších konceptů nebe. Je to pěkný puzzle, co nám tu tento Američan zanechal jako odkaz. Vypadá to, že si z Onoho světa vzali šamani, kouzelníci, jasnovidci, proroci a guruové během mnoha tisíců let jen to, co chtěli nebo uměli nebo co si prostě přitáhli. Každopádně můžeme říci, že existence nebe je věcí víry. Můžeme věřit a nemusíme. Je to na nás.

 

Zdroje: Wikipedia.org, Robert A. Monroe: Cesty mimo tělo.

 

Ilustrace: Weboun.net

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

NDE   Náboženství   Víra   Nebe