Třetí cesta žurnalistiky: CPM hyenismus

 

Třetí cesta žurnalistiky: CPM hyenismus

Mediální svět se v posledních mnoha letech dramaticky mění. Tištěné noviny postupně nahrazují nebo rovnou vytlačují elektronická média. Jejich nespornou výhodou je rychlost informace a také jejich množství. Autor nebo redakce se nemusí příliš ohlížet na množství článků ani jejich délku.

 

Digitální úpadek

Bohužel tahle výhoda je zároveň největším prokletím. Od samotného počátku byl nastaven trend, kterého se nyní někteří snaží hrdinně porazit. Zvykli jsme si, že co je na internetu, to je zadarmo. Původní elektronické doplňky tištěný tisk postupně sežraly. Musíme si však uvědomit, že rozdíl ve výdajích na provoz novin a webu je minimální. Fakticky se odečítají jen náklady na tisk a distribuci, což je poměrně malá položka.

 

Mediální domy proto musejí vydělávat reklamou. A zde platí, že čím více se bannery zobrazí, tím více penízků vydavateli přistane na účtu. Díky tomu zpravodajské weby chrlí jeden článek za druhým. Z redaktorů, kteří museli kdysi stíhat napsat článek do večerní uzávěrky, se staly pouhé stroje na text. Čím více, tím lépe. A kde je nutná kvantita, tam samozřejmě nemůže (ve většině) případů fungovat kvalita.

 

Bohužel ani tuny článků, vyskakovací bannery nebo absurdity typu rozdělení krátkého článku do 10 částí, nepřináší kýžené zisky. Snižují se tak rozpočty zpravodajských webů, ruší se méně atraktivní sekce a kvalita dále upadá.

 

Média říkají, co si máme myslet

Není to ale jen o úpadku kvality kvůli změně modelu fungování. Propojení mediálního světa s byznysem a politikou v sobě nese ještě další degradaci. Novinář by měl své čtenáře především informovat, vzdělávat nebo jim vytvořit veškeré podmínky k tomu, aby si mohli udělat svůj vlastní názor na některý z aktuálních problémů. Místo toho nám media říkají zcela natvrdo, co si máme myslet. A aby někoho nenapadlo myslet svobodně a samostatně, je pravidelně zásobován tunami nepodstatného mediálního humusu.

 

Největší problém snižující se kvality netkví v tom, že redaktor pod časovým tlakem uvede některou informaci špatně nebo příliš povrchně, ale v jakési deformované žurnalisticko-darwinovské teorii. Neprosadí se kvalitní a důležitá informace ale taková, kterou co nejrychleji dokáže konzumovat široká masa lidí. Je to jako s párky v hypermarketu. Levné napodobeniny z mouky vytlačily skutečné masné výrobky a ty už musíte hledat dost obtížně. Jistě, kdo hledá, ten najde, ale kolik lidí hledá?

 

Vedle (údajně) normální žurnalistiky existuje bulvár. Nepochybně jedna z největších záhad ve vesmíru. Přestože bulvár nikdo nečte, dosahuje nejvyšších prodejů a zisků. Může to znít divně, ale řada mediálních odborníků bulvár jako takový akceptuje. Tedy ten skutečný bulvár, který je v zahraničí často provázen humorem a nadsázkou. Podobný bulvár může být alternativou „věrohodnějším“ médiím, sloužit jako průvodce politikou pro méně náročného čtenáře nebo jako společenský ventil. Lidé rádi čtou o celebritách, protože chtějí vidět, že také nezničitelný herec z filmového plátna má normální starosti, případně chtějí ubezpečit, že jiní mají ještě horší problémy než oni. V neposlední řadě může život řady celebrit představovat inspiraci a motivaci.

 

Profesionální celebrity

U nás je ovšem bulvár diametrálně odlišný. Zaměřený na emoce, negativismus a krev…spoustu krve. Dokonce se zdá, že ani ty celebrity už moc netáhnou. Na stránkách bulváru se točí dvě, tři vyhaslé celebritky, které jsou průběžně doplňovány o tzv. profesionální celebrity. To jsou osoby, které se neproslavily žádnou prací, nenatočily žádné kvalitní album, film, nenapsaly žádnou knihu. Jen se vdaly za někoho podobně bezvýznamného nebo před deseti lety uváděly dva měsíce nějaký pořad v televizi. Podobné vytvořené celebrity jen těžko mohou někoho motivovat nebo působit jako emoční ventil (jejich problémy jsou zcela malicherné, často vytvořené stejně uměle jako samotné osoby). Místo alespoň nějakého přínosu bulváru nahradila konzumní trapnost.

 

CPM hyenismus pro začátečníky

Vedle toho se však zejména zásluhou internetu a nových technologií (sociální sítě, dostupnost chytrých mobilů) rozvíjí něco, co by se dalo nazvat jako CPM hyenismus. Zkratka CPM znamená cenu za tisíc zobrazení (banneru). Hyenismus pak značí parazitování na cizím neštěstí a to obyčejných lidí, nikoliv veřejně činných osob, které s ohledem na své povolání musí se ztrátou soukromí počítat.

 

CMP hyenismus má klasický průběh:

Obvykle zde máme nějakou oběť - nejlépe mladou. Může to být brutálně zavražděná dívka z Jihlavy, sedmnáctiletý kluk, který spáchal sebevraždu, nebo dokonce desetiletá holka, která se ztratila nebo byla zavražděna.

 

Oběť máme. Ve druhém kroku to chce zjistit její celé jméno a vykrást její Facebook. Hodí se zejména fotografie, které pochopitelně ukradneme bez vědomí oběti (ta už obvykle nežije) i rodiny. Někam si okopírujeme také texty oběti z Facebooku. Vhodné jsou ty emoční, abychom pak mohli napsat článek typu „Zavražděná XX chystala svatbu!“, nebo „Šok!!! XX napsala na Facebook týden před vraždou, že má strach“.

 

Samozřejmě nezapomeneme na vykřičníky, nadpisy typu "víme proč" (i když nevíme) a velké titulky, aby si početli i hoši z NSA přes špionážní družice.

 

Na obsahu Facebooku nemůžeme stavět věčně. Proto se hodí vyzpovídat přátele, případně i truchlící rodinu. Jistě, můžeme čekat, že nám toho moc neřeknou nebo se s námi nebudou bavit, ale to nevadí. I poslání do jistých částí těla je už rozhovor a o rozhovoru lze napsat článek (pět řádků sice za článek považovat nelze ale klikání a zobrazení bannerů zajistí).

 

Pokud dokážeme z výše uvedených prvků poskládat alespoň pět, šest článků, máme vyhráno. Poté můžeme hravě přistoupit do třetí fáze – recyklace. Přepsat dřívější články s novými nadpisy.

 

Čtvrtá fáze je nejtěžší a vyžaduje dlouhodobou praxi žumpojídního autora. Pokud nám totiž z marketingového oddělení dojde informace, že aktuální oběť už netáhne a čísla o počtu zobrazení klesají, je potřeba netrpělivě čekat na další novou oběť. Toto čekání si lze zkrátit články o tragédiích ze Slovenska (hodí se automobilové havárie mladých lidí, sebevraždy a další chuťovky). Úmrtí rodičů malé holčičky při autonehodě kýženou návštěvnost zajistí bohužel jen krátkodobě. Čtenáře dění za hranicemi moc nezajímá. Druhou pomůckou mohou být pády letadel či jiné velké katastrofy. Tam se dá také pořádně vyřádit…

 

Ale pozor! Pokud se chcete podobnou prací živit, musíte mít nulové svědomí a být silně pokrytečtí. Jednou za čas vám totiž zavolá šéfredaktor a bude po vás chtít článek o hyenách: tedy třeba o lidech, co se přiživili na něčím neštěstí. No a vy budete muset přepnout z role parazita do role mediálního ochránce.

 

Foto: Corey Marshall, flickr.com

 

Další příspěvky autora: PK

---

Články ve stejných kategoriích:

Sdělovací prostředky   Média