Oříšek babyboomu: Mateřská škola

 

Oříšek babyboomu: Mateřská škola

Už klasik - Jan Ámos Komenský, který se narodil v roce 1592, se ve svých pedagogických spisech zabýval předškolní výchovou dítěte. Podle jeho doporučení má být dítě od narození až do 6 let vychováváno doma rodiči, pro které vytvořil příručku pod názvem Informatorium školy mateřské. Ovšem od dob Komenského se mnohé změnilo. Lidé se jaksi více zorganizovali a stali se závislými na setkávání s jinými lidmi, na penězích, na majetku, na komfortu... a založili mateřské školy.

 

Česká „vzorná opatrovna“ byla první

Tu úplně první mateřskou školu otevřel v Evropě v roce 1840 Friedrich Wilhelm August Fröbel, vynálezce dřevěných kostek, jako oslavu 400. výročí objevení knihtisku Gutenbergem. V Americe zřídila první soukromou mateřskou školu o 16 let později manželka státníka Margarethe Meyer Schurz. V našich končinách založil v roce 1832 „vzornou opatrovnu“ v Praze na Hrádku pod Emauzy Čech Jan Svoboda. Rodiče do ní přiváděli tří až šestileté děti, kterým Svoboda pomocí her, říkanek a zpěvu vštěpoval morální zásady. Ale také je učil základům čtení, psaní a němčiny.

 

Pro děti je vstup do mateřské školy docela zásadním mezníkem. Setkávají se se svými vrstevníky, rozvíjí se jejich sociální vazby, učí se s dalšími dětmi komunikovat, chovat k cizím lidem, hrát si, půjčovat si kyblíčky a lopatičky, ale také třeba zpívat, malovat a spoustu jiných věcí. A kromě toho také respektovat autoritu paní učitelky.

 

V kolektivu se děti setkávají také se zvýšeným rizikem nákazy infekční nemocí. Když jedno dostane rýmu, šíří se dětské smrkání školkou jako řetězová reakce a kolí slabší kousky. Pozitivní na tom je to, že děti touto infekční zkouškou v kolektivu zároveň získávají imunitní protilátky do budoucího života.

 

Pro děti, které předtím trávily čas jenom se svými rodiči nebo prarodiči doma, je však tato změna obrovským životním zlomem. Většinou nechápou, proč k tomu dochází. Vysvětlení - maminka musí jít vydělávat peníze je pro ně příliš abstraktní a neobejde se to bez zoufalého nářku a slziček.

 

Čím dřív, tím lépe

"Čím dřívější nástup do dětského kolektivu, tím lépe," myslí si maminka Jana, která dala svou dceru do jesliček v sedmi měsících. "Samozřejmě jsem to obrečela, ale dcera byla spokojená a do jesliček a pak i do školky chodila velmi ráda. Naučila se sama hrát si, byla samostatná a spíš trpěla, když mezi děti kvůli nemoci nesměla. Synovi jsem se doma intenzivně věnovala do tří let, ovšem zařazení do kolektivu mateřské školy pak bylo utrpení. Půl roku jsem každé ráno trnula, jak dlouho a jak intenzivně bude zoufale ronit slzičky," vzpomíná na nedávnou historii.

 

Po sametové revoluci najednou ubylo dětí. Mladé ženy si nejdříve chtěly vybudovat kariéru, cestovat, užít si života a mít dítě ve 20 dvaceti bylo najednou OUT. Takže začaly rodit později a mateřské školy zely prázdnotou. Brzo je začaly obce dokonce zavírat a budovy většinou postaveny v akci Z se prodávaly nebo pronajímaly. Najednou je noví majitelé začali přestavovat na různé restaurace, bary, fitcentra, či herny. Jenže pak došlo k situaci opačné. Rozrodily se maminy narozené v 70. letech ze silné populační generace tzv. Husákových dětí. A předškolní zařízení začaly najednou velmi chybět. Jenže vrátit zpět bary, hospody, či fitcentra už většinou nešlo. Dokonce i o zahrady, bez kterých se komunistické školky neobešly, objekty často přišly.

 

A najednou začali také psychologové řešit, jak je dětský kolektiv pro vývoj malého človíčka důležitý. Přece jenom je člověk tvor společenský a to už dokonce i ve svém raném stádiu. Zkrátka vliv vrstevníků je na dítko blahodárný. Obce, města a kraje coby zřizovatele mateřských škol, najednou jaksi více sledovaly populační křivky. A začalo také bubnování na poplach, zejména některé politické strany před volbami si na tom založily program. Ano, dnes je opravdu školek málo. Pokud dítě přijmou, tak jen na předškolní výchovu v pěti letech, která je povinná. Anebo musí rodiče dojíždět na opačný konec města. Protože volná místa jsou jen na okrajích. Jenže rodiče jsou tak často ve finanční pasti, že si jednoduše nemohou dovolit nepracovat a žít jen z jednoho příjmu.

 

Kde na to vzít?

Také podle poslankyně Parlamentu ČR Dagmar Navrátilové z platformy LIDEM si dnes málokdo může dovolit zůstat v domácnosti po uplynutí nároku na rodičovskou dovolenou. „Soukromé školky jsou sice řešením, ale běžné rodiny si obvykle takové zařízení nemohou dovolit,“ tvrdí Navrátilová.

 

Soukromé školky přesto existují a občas i nové vznikají. Někdy vznikají dokonce sdružováním rodičů, kteří zakládají občanská sdružení, aby je mohli provozovat. Rozdíl není jen v tom, že za dítě v soukromé školce platí rodiče podstatně více peněz, ale může být i v náplni. Soukromá zařízení slibuje porozumění, specifický, citlivý přístup a příjemnou atmosféru. Nabízí výuku jazyků, hraní divadla, sportovních ale i jiných úžasných dovedností. Je to skutečně super, ale kde na to vzít?

 

Jako třetí typ, který u nás existuje jen velmi poskrovnu, jsou školky firemní. Zřizují je firmy, které mají větší procento zaměstnaných žen a tato zařízení vycházejí vstříc jejich potřebám. A dokonce někdy přijímají i děti mladší tří let. Ale také jich je zatraceně málo. „Firmy nejsou ještě dostatečně motivovány, aby vznik předškolních zařízení pro děti svých zaměstnanců zajistily,“ tvrdí Navrátilová.

 

Firmy se do zřizování školek nehrnou

Ještě loni v srpnu prohlásil tehdejší ministr Josef Dobeš, že na firemní školky peníze najde a plánované vládní škrty se jich určitě týkat nebudou. Před několika měsíci dokonce na toto téma jednali zástupci ministerstva školství, ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo školství chtělo firemní školky zařadit do své sítě mateřských škol a dokonce dávat na jejich činnost 60procent prostředků. Ale ministr Dobeš už není ministrem a o projektu podpory firemních školek, které by mohly nejen upřednostnit děti svých zaměstnanců ale také provoz plně přizpůsobit jejich potřebám, se také moc nemluví.

 

Dalším typem školek, které u nás fungují, jsou školky speciální pro děti s různým zdravotním postižením. Ty většinou zřizují kraje.

 

„Péče o nastupující generaci je znakem vyspělé společnosti. Řešení by pro děti i jejich rodiče mělo být stabilní, ne pouze provizorní,“ tvrdí poslankyně Navrátilová a má v tom zatracenou pravdu. Jenže postavit novou mateřskou školu od základu, když víme, že za pár let populační vlna opět poleví?

 

Řešení může být v takzvané modulární školce, kterou odborníci dokážou kompletně postavit za šest týdnů tam, kde předškolní zařízení chybí. A v případě, že potřeba fungování školky pomine, tak se celá budova nebo její část může opět přemístit tam, kde je dětí dostatek. Dobrá zpráva je, že někteří radní, například v Opavě, o tom zcela vážně uvažují.

 

Další příspěvky autora: anyška

---

Články ve stejných kategoriích:

Mateřská škola   Z domova   Děti   Výchova