Úvaha: Naše skvělá elektronika se kazí. A není to náhoda! Pojem kurvítko má své opodstatnění

Úvaha: Naše skvělá elektronika se kazí. A není to náhoda! Pojem kurvítko má své opodstatnění

Pojem kurvítko

Jedním z krásných českých pojmů je „kurvítko“. Jeho krásná charakteristika je popsána procedurálně tak, že „pokud rozeberete přístroj a opět ho složíte do funkčního stavu, zůstane vám zbytečná součástka. Ta nemá žádný jiný smysl, než zajistit, že stroj selže čtrnáct dní po záruční lhůtě“. A to je „kurvítko“.

Statisticky vzato je tato definice pravdivá, protože každý díl má svou nenulovou pravděpodobnost selhání – a přidáním každého dalšího dílu tedy zvyšujeme pravděpodobnost selhání celku. Jiná, poněkud techničtější definice říká, že kurvítko je „díl nebo rys návrhu výrobku, sloužící k regulaci jeho spolehlivosti tak, aby nepřesahovala očekávanou životnost“. Optimalizace životnosti výrobku spočívá v tom, aby přežil záruční lhůtu (abyste nemuseli platit opravu či výměnu), ale ne o moc (aby si zákazník musel co nejdříve koupit nové zboží).

V některých případech není jasné, jestli se v daném zařízení vyskytuje kurvítko a nebo jde jenom o špatně provedenou práci, či snahu zlevnit výrobu za každou cenu. Ten, kdo rozebíral staré Commodory, byl jistě překvapen tím, že stínící „klec“ vypadala jako obal od čokolády – hliníková barva nastříkaná na kus papíru, který volně ležel přes základní desku. Máslo na hlavě měli všichni: Sinclairům povolovala membrána v klávesnici, tuhla a praskala a musela se často měnit. Údajně celá poslední várka Atari XE800 vyrobená v roce 1991 v Číně měla vadný čip GTIA, ale řada uživatelů si toho nevšimla a byla se svým XE800 spokojená. O prvních Intelovských Pentiích s drobnou chybičkou v designu matematického koprocesoru se vyprávěly ošklivé vtipy.

O mizerné kvalitě levných čínských výrobků už ani nemluvím – řada lidí je navyklá, že si přímý import z Číny doma „dodělají“, aby byly dráty napájené dobře, laser se nepotuloval volně po ukazovátku, nebo nechají první noc svítit lampu venku, aby z ní vysmrádly toxické látky. Že má Čína s kvalitou trochu problém se ukazuje často v novinách – tu jim upadne dům na bok, jindy ujede ze stráně kus dálnice, na mostech se dodělávají chybějící nýty a občas se jim poplete řídící systém rychlovlaků a pustí jeden do druhého. Technické problémy našeho Pendolina vedle toho vypadají dosti komicky.

Pak existují případy sporné. Kupříkladu o RRoD (Red Ring of Death) u Xboxu 360 zlí jazykové tvrdí, že šlo o předem kalkulované přehřívání, které mělo konzoli umrtvit až po záruční době, ale nepočítalo se s tím, že lidi budou hrát tak náruživě a tak dlouho. No, když jsem viděl Xbox 360 poprvé rozebraný, zkoumal jsem návrh chlazení, který trochu připomínal proudový motor typu ramjet a nebylo mi jasné, jak může být takové chlazení tiché a efektivní, když vzduch nejprve stlačí, zrychlí a pak ho nechá expandovat (což se u těch ramjetů používá proto, aby se vzduch zahřál na teplotu zážehu paliva). A opravdu – nebylo to ani tiché, ani efektivní. Ale vizuálně to bylo moc hezké. Kdo ví, možná nešlo o kurvítko, jenom to navrhoval inženýr s ambicemi v oblasti letectví a kosmonautiky.

Existence kurvítek

Na existenci kurvítek, které mají zařídit, aby vám věc nefungovala přehnaně dlouho, ale rozhodně věřím. Nejprve mi přišlo divné, že během roku mi umřely tři fotoaparády Sony DSC T1 a na tu samou závadu: Fotky začaly „ukazovat duchy“, až reálný obraz zmizel nadobro a zbyly po něm jenom hnědé fleky. Chvíli to bylo vtipné, přítelkyně se týden bavila focením „duchovního světa“, ale pak se domáhala opravy. Jenže pozáruční oprava (ba už jen ohledání přístroje!) přijde často na tolik, že raději půjdete do nového přístroje s novým kurvítkem. A tato katastrofa potkala nejprve její foťák, pak foťák rodičů a pak můj. Vše po záruce, všechny symptomy elektronického kómatu přecházejícího ve smrt vypadaly stejně. U jednoho kusu to může být náhoda – ale u tří?

Podobné bizarní nefunkčnosti se objevují u přenosných zařízení často – lidi s nimi klepou, mrazí je, přehřívají, ne nadarmo se taková věc často nachází za mezí funkčních parametrů. Před lety mi na první přednášce, na kterou jsem kráčel lednovým ránem, odmítal nastartovat notebook, protože měl příliš vymrazený harddisk a vzpamatoval se až po patnáctiminutové aklimatizaci. Dá se tedy pochopit, že telefony a mobily chcípou jako na běžícím pásu, i když jindy naopak vykazují pozoruhodnou odolnost (jako u toho pána, kterému vypadl iPhone při parašutismu a přes několik tisíc metrů trvající pád a roztříštění displeje se stále pokoušel fungovat). Jenže dost často pojdou věci, které by pojít neměly, protože se k nim chováte slušně, není na nich žádné poškození, nic jste na tom netaktovali, žádné podivné firmwary nenahrávali a i váš pes za to nemůže, protože je s manželkou už týden na dovolené. Včera věc fungovala a dnes je úplně mrtvá. Předmět nereaguje, nelze ho vyresetovat a ani „factory reset“ nezabírá. „Tiše zemřel ve spánku.“ Ano, dobře, milosrdný osud, ale vždyť mu byly jen tři roky!

Kurvítka drží naši ekonomiku

Kurvítko nemusí být nutně součástka a nebo poddimenzovaný díl. Může jít i o konstrukčně podivný návrh, který nedává moc smysl a šlo by ho vyřešit mnohem lépe. Nedávno jsem řešil motor, který se upekl v mém odvlhčovači od Bionaire. Nejprve přestala chodit jedna fáze a pak se motor upekl dokonale. Protože motor už nešlo servisně vyměnit, zvolil jsem cestu kutilského řešení „Pat a Mat“ a přitom zkoumal, jak to vevnitř funguje.

Ukázalo se, že z hlediska proudění vzduchu to je složitější, než se zdá: vlhký vzduch se táhne přes studený výparník, pak přes chladič, kde se naopak ohřívá a ventilátor ho pak táhne ven. Zajímavé bylo uspořádání ventilátoru, vypadalo to jako Peltonova turbína s pevnou stěnou, kde ventilátor „vyhrabával“ horký vzduch, procházející úzkou štěrbinou mezi tělem komory a stěnou turbíny. Motor sám byl zanořen v komoře chladiče, kde bylo opravdu pekelné horko. Konstrukce motoru pro větráky má obvykle kolem kotvy otvor, počítá se s tím, že motorem prochází vzduch a tím ho ochlazuje. Uspořádání větráku ale něco takového znemožňovalo – větrák táhl horký vzduch kolem motoru, ale ne skrz něj, ten se prostě fritoval v horkém bezvětří. U takového uspořádání je úplně jasné, že je jenom otázkou času, až se motor upeče.

Otázkou je, proč to navrhli takhle úžasně blbě? Motor mohli posunout stranou, aby nebyl přímo v centru horké komory. Mohli k němu trubkou vést přímo studený vzduch od výparníku. Mohli otočit uspořádání turbiny a motoru, takže by přes motor sice taky netáhl vzduch, ale pracoval by při 30°C a ne při šedesáti až osmdesáti (bylo tam fakt veliké horko). Z voleje mě napadlo asi tak pět řešení, které dávají větší smysl, než to, které použili konstruktéři. Osobně si myslím, že to, co zvolili, vybrali proto, že to bylo jednoduché, kompaktní a „stačilo to“ na předpokládané tři až čtyři roky provozu. S trochou inteligence to šlo navrhnout tak, že by to fungovalo patnáct let, stejně jako obyčejný levný větrák, který jsem kdysi koupil.

Hloupost použitého návrhu turbiny je o to zjevnější, že systém kompresoru, výparníku a chladiče je materiálově navržen dobře a neupekl se, ani když ventilace úplně selhala a zařízení jelo 20 hodin bez větrání. Zcela jasně je vidět, že motor větráku představuje slabé místo návrhu. Při odhadované ceně motoru 200 Kč versus ceně celku kolem 10.000 Kč je to zcela jasné kurvítko.

Motivace výrobce je jasná: Je „nemoderní“ dělat výrobky, které vydrží dlouho. Elektronika je „spotřební“ s tím, že morálně zastará většinou dříve, než zastará fakticky. Není lepší metody, jak váhajícího uživatele pošťouchnout ke koupi nového spotřebiče. As Seen On TV: pokazila se nám pračka, zavoláme Provident! Je jedno, že se zadlužíme, ale spotřebič je mrtvý a proto se nedá nic dělat. Donutí nás tedy vypláznout i ty peníze, které nemáme. Mrtvý spotřebič zvyšuje poptávku, poptávka vede k útratám, půjčkám a zvyšuje se tak HDP. Rychle se kazící spotřebiče tak vlastně napomáhají ekonomice. Jak by vypadal vývoj technologií, kdybyste si mohli koupit televizi, která vám vydrží celý život?

Vhodná konstrukce kurvítka tak vyřeší dvě mouchy jednou ranou, občas i více. Stačí se podívat na smysl „integrované baterie“ u výrobků Apple. Při běžném používání vydrží nějaké 3 roky (čili garance je v suchu), nevýměnná baterie nepotřebuje oddělitelný kryt, což zpevňuje a zjednodušuje konstrukci celého zařízení a navíc vám lidi nestrkají pracky dovnitř a nedávají tam fake baterie, které získali se slevou na tržnici. Samé výhody! To, že vaše baterie funguje jako kurvítko a nutí zákazníka buď k upgrade, anebo k servisnímu zásahu, je skoro takový bonus navíc.

Apple je vůbec známý tím, že rád používá kurvítka všelijakých typů, které mají za úkol zajistit, aby výrobek nebyl používán přehnaně dlouho. Krátký cyklus update software zajistí, že se podporují jenom novější programy, a jste tak trochu tlačeni od jejich starších verzí k novějším (například i cloudová služba MobileMe omezuje verze Outlooku, se kterými se bude synchronizovat a když máte starší – smolík pacholík). Změna procesorů z PowerPC na Intel (a pravděpodobný přechod na ARM) vede uživatele k tomu, že musí (ne)nuceně upgradovat software. Kdo by chtěl problémy Microsoftu, jehož polovina uživatelů se zuby nehty drží Windows XP a odmítají upgradovat na novější systém? Kvalita a stabilita Windows XP se Microsoftu nevyplatila, stal se takovou temnou připomínkou toho, co se stane, když odvedete svou práci moc dobře.

Nenásilné lákání na nové a hezčí rozhraní moc nezabralo, nové DirectX zafungovaly jenom na hráče, ale zbytek světa vzdoruje a stále používá onen prahorní systém k běžné práci, protože je „dost dobrý“ a „na spouštění aplikací stačí“. Nezbývá než jim prostě típnout podporu a tím je přesvědčit, aby si koupili systém nový. (A ono típnutí podpory je svého druhu procedurální kurvítko.) Velmi podobná technika je „vylepšení“, čili uvedení nového defaultního formátu, který není kompatibilní se starou verzí.

Vím o případu, kdy se šéf IT oddělení rozhodl „přesvědčit ostatní pracovníky firmy k upgradu na nové Office“ tak, že rozesílal spoustu dokumentů s důležitými instrukcemi a pokyny výlučně v DOCX. Nešlo o ty instrukce, ale o to, aby zlomil vůli i těch posledních, kteří stále odolávali Ribbonu a vymlouvali se na to, že s Ribbonem neví, kde které funkce jsou a nemohou tedy dělat rychle a správně svou práci. (Nemůže dělat svou práci! Tedy ti lidé si ale umí najít výmluvy, že?) DOCX tedy zafungoval jako trójský kůň, část technologických opozdilců kapitulovala sama a ty ostatní k přechodu dohnali kolegové, které už otravovalo, že jim musí pořád konvertovat dokumenty. To je, svého druhu, rovněž „technologická sabotáž“, není-liž pravda?

Dobře fungující kurvítka zajišťují, že stále existuje poptávka. Možná, že mají stejný smysl jako smrt samotná – kdyby nebyla smrt, neexistoval by žádný evoluční tlak. Kdyby nebyla vůbec žádná úmrtnost hardware, lidi by konzervativně používali dodnes své 8086ky, protože „to stačí“. Není to nijak přehnané, ještě v roce 2005 jsem se bavil s člověkem, který měl docela velkou firmu, ale přesto odmítal opustit svoji 386SX s DOSem, na kterém mu jelo účetnictví. Rozbila se mu tiskárna a měl problém sehnat novou, která mu s tím pojede – a nešlo ho přesvědčit, že relativně levně může přejít na novou platformu. Jako kurvítko zde sloužil fakt, že u nového hardware se často nedají sehnat ovladače pro staré platformy.

Jak celá operace dopadla, nevím. Opakovaně jsem ho přesvědčoval, ať si koupí nový stroj se zárukou atd., atd., atd., byl jsem ale zřejmě vyhodnocen jako agent v žoldu prodejců a posléze zavrhnut.

Kdyby stroje žily mnohem déle, měli bychom podstatně bohatší hardwarový i softwarový ekosystém a vývoj aplikací by se výrazně zkomplikoval. Chápu to, před lety jsem pracoval na projektu, kdy se vyvíjel software simultánně pro DOS i Windows a marně jsme zákazníka přesvědčovali, že kdyby zbylé DOSovské stroje upgradoval na Windows, byl by vývoj jednodušší a i pro něj levnější. Takže na nucení zákazníků k upgrade v duchu Apple a jeho „tak ode dneška nepodporujeme Rossetu, vaše PowerPC aplikace nepojedou, nazdar kašpar,“ má tak trochu něco do sebe.

Abyste udělali funkční kurvítko, nemusíte to dělat tak okázale a nebo dokonce „v souladu s roadmapou“, čili oficiálně. Nemusíte dávat, tak řečeno, uživateli k hlavě pistoli a ještě se mu smát do obličeje. Skutečné kurvítko má působit jemně a vést „k přirozenému selhání zařízení“. Takže prostě u grafické karty navrhnete trochu méně efektivní chlazení, než by bylo třeba a budete tvrdit, že 95 °C je normální pracovní teplota, protože můžete jít až do 115°C. Jenomže jak hodně hráčů ví, hodně horké karty se kazí – a nemusí jít o selhání GPU, ale třeba jenom paměti na kartě. Když se to udělá dobře, karta se po nějaké době upeče. My víme, že hráč stejně chtěl upgradovat, ale rodině se těžko vysvětluje, proč kupuje další kartu. Když mu ji upečeme, vlastně mu poskytujeme důvod – tedy cenné uživatelské služby!

Někdy si šikovný našinec může odkurvit zakurvítkovaný přístroj – dotaktuje si podtaktovaný procesor, odemkne si zablokovaná jádra v procesoru a pipeliny v grafice. Ale to je spíše výjimka. Dnešním standardem jsou přístroje, které „fungují na hranici použitelnosti“ a obsahují dlouhé řady neopravitelných komponent. A objevují se všude, úplně všude – nejde ani zdaleka jenom o počítačovou techniku nebo herní konzole, ale i o poměrně jednoduché spotřebiče, jako je vysavač. Stačí, aby v něm byl „neopravitelný konstrukční prvek“, který se snadno rozbije – a je hotovo.

Vždy jsem považoval staré vysavače a fény ze šedesátých let za hluboké retro, ale fungují. Mechanická pračka ze třicátých let taky funguje. Moje pračka z prvního desetiletí jednadvacátého století se tváří, že brzy chcípne, protože začíná inteligentně rezavět jako na potvoru hnedka vedle pantu, který drží dvířka. Už jsem ji jednou oškrabal, odrezil a přetřel, ale proces pokračuje. Bude tedy patrně následovat rozebrání a hledání kurvítka, které plech přesně v onom místě zavhlčuje směsí vody a pracího prášku, aby to tam dobře rezavělo – někde tam prostě bude.

Vrcholem mého zděšení pak bylo, když jsem objevil zbraň, která také obsahuje kurvítko. Jde o taktickou tužku, která by měla vydržet silové zacházení, jako kupříkladu bodání do feťáka, který se vás pokouší okrást. Když jsem pročítal recenze na danou tužku, byl jsem velmi překvapen nemilým hodnocením uživatelů, které obsahovalo konstatování, že by vám tato tužka z megatlusté vrstvy tvrzeného hliníku (který se používá jako pancéřování transportérů M113) neměla upadnout na zem. Víčko totiž na místě drží prstenec z plastu, který po dopadu na zem z výše nad jeden metr rád praská a víčko pak nedrží. To z ní činí zbraň na nula až jedno použití, protože pád takové věci na zem je v případě nějakého konfliktu docela pravděpodobný.

Výborně! Kurvítka jsou všude, opravdu úplně všude!

Nakonec jenom doufám, že se kurvítka nemontují alespoň do kosmických sond a podobných zařízení. V Pioneerech a Voyagerech podle všeho nebyly a Opportunity na Marsu taky překonala padesátinásobek očekávané pojezdové vzdálenosti a zatím funguje. Takže když se chce, může naše civilizace vyrobit opravdu spolehlivý a slušně fungující kus hardware!

A jak píše jeden z čtenářů: Budete se divit, ale taková oddělení existují. Exkolega dělá v jedné německé automobilce na pozici "Inžených únavových vlastností materiálu". Když tam nastupoval, tak si myslel, že se bude snažit díly vhodně dimenzovat tak, aby vydželi. Omyl. Jeho prací je navrhovat nedůležité díly tak, aby po nějaké době praskly. Jde o takové ty blbiny jako je držáček na pití, panty u skřínky u spolujezdce, madlo na seřizování sedačky atp. Když jsem se s ním naposledy bavil, tam mi říkal, že tyto díly navrhuje na interval 5ti let, ale jsou tlaky na 3letou lhůtu. Cíl je jednoduchý - vyvolat v zákazníkovi podvědomě to, že si myslí, že auto už je opotřebené a měl by si koupit nové. Soudě dle jejich prodejů jim to vychází.

Zdroj: pctuning.tyden.cz

Další příspěvky autora: michelllin

Články ve stejných kategoriích:

Kurvítko   Kazivost   Problémy   Reklamace   Zajímavé články   Zajímavý článek   úvaha   Elektronika   Součástky   Přístroje   Vysavače   Fény   Pračka   Stroj   Poruchovost   Notebook   Hardisk   čínské výrobky   čínský import   Selhání   Ostatní