Koukání do blba se musí umět - je to hotová věda

 

Koukání do blba se musí umět - je to hotová věda

O víkendu jsem během vycházky s dětmi na hřiště propadla panice. Obvykle si s sebou beru notebook, usadím se na lavičku v rohu, kam dosahuje wifi připojení z blízké kavárny a snažím se odškrtnout pár pracovních úkolů. Jenže v ostrých paprscích skoro letního slunce se monitor mého počítače stal dokonale nečitelným, a jiné zaměstnání jsem s sebou neměla.

Vyděsila jsem se. Co jako budu dělat? To tady mám jen tak sedět a koukat?

Nic jiného mi ovšem nezbývalo.

Seděla jsem a pozorovala, jak se koruny stromů mírně pohybují a mezi listím probleskují zářivé sluneční flíčky.

Během pár minut jsem zjistila, co se mi v posledních pár letech podařilo téměř zapomenout: že koukání do blba je nejen nesmírně příjemné rozpouštědlo stresu, ale také ozdravné a důležité pro obnovu kreativní energie. Úplně jsem cítila, jak se moje mozkové buňky slastně protahují: „Hurá, dovolená! Jo, přesně tohle jsme potřebovaly!“

Uvědomuju si ovšem, že ne každé nečinné zírání před sebe je tím pravým a správným koukáním do blba.

 

 

Tady je pár pravidel pro začátečníky i pokročilé

1. Koukat do blba lze jen ve správných kulisách. Zdá se, že abychom mohli opravdu uvolněně koukat do blba, potřebujeme něco, do čeho se skutečně lze zahledět: do plamenů ohně v krbu. Na západ slunce. Na vodní hladinu. Na přírodní nebo městskou scenérii. Nejlépe tedy něco „živého“, ale klidného, co má svou vlastní dynamiku, ale zároveň to na sebe nestrhává veškerou pozornost. Koukat do blba v metru nebo v čekárně u zubaře sice můžeme také, ale příliš klidu nám to nepřinese.

 

2. Koukat do blba můžeme i doma. Je to nouzové řešení, ale využít můžete i výhled z okna, obrazy nebo rostliny v truhlíku za oknem.

3. Koukat do blba neznamená být duchem mimo. I když dovolíme myšlenkám svobodně se toulat, napůl stále zůstáváme přítomni tam, kde opravdu jsme: na lavičce v parku. U táboráku. Na útesu nad mořem nebo na hotelové terase s výhledem na Mont Blanc, mimochodem asi třikrát vyšší než je Sněžka (když máte velké štěstí). Na balkóně v paneláku (když máte trochu menší štěstí).

4. Pozor na toxické myšlenky! Během koukání do blba nás snadno mohou přepadnout myšlenky, obavy a strachy, které tam uvnitř stále číhají na svou chvíli, aby mohly začít hlodat: „Z čeho zaplatím pojistku na auto?“ „Proč se na mě šéfová v pátek tak divně zatvářila?“ „Co znamená to divné brnění v šestce vlevo dole?“ Pokud se vám to stane, raději koukání do blba přerušte a začněte něco dělat.

5. Nemůžete-li jinak, zaměstnejte ruce. Hlavně ženy-začátečnice v zírání do blba mohou mít problém s tím, že nedokáží jen tak sedět a nic nedělat. V tom případě doporučuji pletení, háčkování nebo jinou práci, která zaměstná ruce, ale ne hlavu.

 „Každý den se snažím vyhradit si pro sebe nějaký čas, kdy sedím a nic nedělám – jen tak zírám nebo si čmárám – a jsem jen sám ve své hlavě. Ten čas je pro mě velmi vzácný a během něho mě poprvé navštívily některé z mých postav,“ říká režisér Tim Burton, který „z blba“ vykoukal například film Střihoruký Edward, Mrtvá nevěsta nebo Karlík a továrna na čokoládu.

Zdroj: stastnyblog.wordpress.com

Další příspěvky autora: michelllin

---

Články ve stejných kategoriích:

Ostatní   Koukání do blba