Dream Chaser aneb raketoplány se vrací na scénu

 

Dream Chaser aneb raketoplány se vrací na scénu

Letos v létě to budou tři roky, co se naposledy zastavily kola amerického raketoplánu Space Shuttle. Ten se v závalu plánů a snů stal jediným, který opakovaně létal do vesmíru. Dopravil tam nejen řadu modulů pro Mezinárodní kosmickou stanici ale také družice, sondy a na jeho palubě proběhla řada významných experimentů.

 

Raketoplán však niky nesplnil svůj hlavní cíl – udělat z letů do vesmíru levnou rutinu. Po částečném fiasku to vypadalo, že podobné koncepci odzvonilo, ale opak je pravdou.

 

Zkušební let raketoplánu SpaceShipTwo

 

Na poli raketoplánu teď vládne Virgin Galactic se svým SpaceShipTwo. Jeho úkolem bude dopravovat turisty na hranici vesmíru a to se všemi populárními požitky – stavem beztíže, pohledem na zakulacenou Zemi a černé nebe nad hlavou.

 

Druhým raketoplánem je Dream Chaser, který na rozdíl od kolegy SpaceShipTwo bude létat do vesmíru na oběžnou dráhu. Oba projekty mají mnoho společného.

 

Na začátku všeho byla v roce 1997 společnost SpaceDev, zabývající se vývojem satelitů a komponent pro ně.

 

Samotný raketoplán Dream Chaser se narodil v roce 2005 a původně měl mít dvě podoby. Suborbitální verze pro čtyři pasažéry měla létat na hranici vesmíru podobně jako kolega od Virginu. Orbitální verze pro lety na oběžnou dráhu měla kromě částečně odlišné podoby také jiné motory a pojmout větší počet astronautů. O rok později se Dream Chaser dostal do finále demonstračního programu COTS, jehož cílem je podpora vývoje soukromých kosmických dopravních prostředků pod záštitou NASA.

 

Raketoplán Dream Chaser

 

Vedle SpaceDev je dobré zmínit ještě jednu firmu s podobným zaměřením. Ve městě Sparks byla v roce 1963 Johnem Chisolmem založena Sierra Nevada Corporation (SNC). Do čela společnosti se později postavila Chisolmova dcera a v roce 1994 manželé tureckého původu Faith a Eren Ozmenovi.

 

Historie obou společností se propletla definitivně v prosinci 2008, kdy SNC koupila SpaceDev a to krátce po smrti zakladatele Jima Bensona. Dream Chaser je tak nyní uváděn jako projekt společnosti SNC.

 

Příbuzenský vztah mezi Dream Chaser a SpaceShipTwo neleží jen v možném suborbitálním využití ale také pod kapotou.

 

SpaceShipTwo po odpojení od letadla zažehne raketový motor a vystřelí na hranici vesmíru. Hybridní motor RocketMotorTwo je vyroben společností SNC a není v principu příliš vzdálen tomu, který by měl na oběžné dráze používat Dream Chaser. Oba motory jsou hybridní, což v oblasti raketových motorů znamená kombinaci kapalných a pevných pohonných hmot. V případě motoru od SNC se často v nadsázce používá spojení „guma a rajský plyn“, což má poněkud „polidštit“ složité chemické názvy použitých pohonných látek.

 

Zkušební let a přistání raketoplánu Dream Chaser. Během testu se nevysunul jeden z podvozků a raketoplán bez výrazného poškození skončil mimo dráhu.

 

Dream Chaser: není nějak malý?

V porovnání s předešlým americkým raketoplánem (Space Shuttle) je Dream Chaser pořádně malé tintítko. Jeho úkoly však budou jiné. Neobsahuje žádný nákladový prostor pro dopravu těžkého nákladu. Hlavním cílem je přeprava astronautů. Celkem jich do raketoplánu vleze sedm, což je průměrný počet pasažérů, které do vesmíru dopravoval i Space Shuttle.

 

Úchvatná animace průběhu letu raketoplánu Dream Chaser od startu na vrcholu rakety Atlas V přes přílet k Mezinárodní kosmické stanici až po přistání.

 

Se svou délkou 9 metrů je Dream Chaser o metr a půl delší než ruská loď Sojuz, která dnes jako jediná dopravuje k Mezinárodní kosmické stanici posádku.

 

Zatímco americký raketoplán létal do vesmíru s obří palivovou nádrží a dvěma přídavnými motory, Dream Chaser bude umístěn na vrcholu asi 50 metrů vysoké rakety Atlas V.

 

Přistávat bude raketoplán vertikálně jako kluzák. Nechybí samozřejmě ani tepelný štít pro průlet atmosférou. Zatímco americký raketoplán potřeboval speciální přistávací dráhu (ta na Mysu Canaveral má délku 4,6 km), Dream Chaser může dosednout na libovolném letišti. Kromě standardní přistávací dráhy není potřeba složitá infrastruktura pro jeho opětovný návrat na kosmodrom, výstup astronautů a dokonce ani pro zabezpečení. Americký raketoplán používal pro manévrování na oběžné dráze nebezpečné palivo, Dream Chaser je v tomto ohledu na své okolí mírnější a používá etanol.

 

Přípravy na první let

Dream Chaser je zatím ve vývoji. Za sebou už má test přistání a testy na dráze, kdy ho lidé z SNC tahali za autem jako kačera.

 

Podle nejnovějších plánů by k prvnímu startu bez posádky mělo dojít v listopadu 2016. Dream Chaser může letět i bez posádky, v čemž se rovněž odlišuje od Space Shuttle.

 

Pokud půjde vše dobře, mohl by po prvním zkušebním letu následovat let s posádkou. A to možná nejen pod americkou vlajkou. Na konci roku 2013 zahájilo Německé středisko pro kosmický výzkum studii, která má posoudit možnosti využití raketoplánu pro evropské účely. Krátce poté se do projektu pod označením DC4EU zapojila také Evropská kosmická agentura.

 

Evropa by mohla od SNC odkoupit některé technologie nebo použít celý raketoplán. Je zde možnost, že by Dream Chaser startoval na vrcholu evropské rakety Ariane, což by nebyl zcela nový koncept. Evropská kosmická agentura kdysi zvažovala stavbu raketoplánu Hermes, kterého by právě Ariane do vesmíru vynášela.

 

Dream Chaser

• Délka: 9 m
• Rozpětí: 7 m
• Hmotnost: 11,3 tun

 

Zdroje:
http://www.sncspace.com/ss_space_exploration.php
Wikipedia

 

Další příspěvky autora: exoplanety.cz

---

Články ve stejných kategoriích:

Zajímavá videa   Věda   Kosmická loď